levicový konzervativismus: není to protimluv? ukážu, že NENÍ
proti vykořisťování lze bojovat tím, že člověka zpět navážeme do jeho kořenů, domova, komunity, etnika, pohlaví, náboženství a nebudeme je banalizovat a považovat za druhořadé vůči tomu, že člověk je nejprve a esenciálně univerzálním abstraktním individuem, a až potom ženou, katoličkou, ekologickou aktivistkou, manželkou, Češkou, Evropankou,...
takto se posílí solidarita v rámci komunity, kde lze též snáze bojovat za větší sociální rovnost v jejím rámci, sama komunita pak má větší vyjednávací sílu než izolované vykořeněné Žižkovo individuum
vykořeněné individuum je kapitalismem snáze manipulovatelné, také je "flexibilnější" pro etiku výkonu panující v kapitalismu
Žižkovo destruování partikulárního ničí možnou hráz kulturních, národních, náboženských, pohlavních identit proti působení kapitalismu: vymizí-li všechny partikulární priority jako druhořadé či tzv. "historicky kontingentně konstruované", člověk nemá, čeho by se chytil, nemá žádné hodnoty, směr a zakotvení, žádné priority, které by nadřadil ekonomickým prioritám kapitalismu, proto je snáze náchylný k podlehnutí ekonomickým prioritám kapitalismu: nemá-li jiné priority, není zač bojovat, snáze podlehne kapitalistickému ekonomicismu
na to lze namítnout, že Žižek prosazuje boj proti kapitalismu ve jménu svých levicových hodnot prohlašovaných za univerzální: tím však destruuje možnosti jiného boje proti kapitalismu z pozic partikulárních, etnických, náboženských, kulturních identit!
proti Žižkově negaci partikulárního se lze vrátit k Deleuzovi a jinými postmodernistům: je možné získat skutečný respekt k jinakosti, partikularitě, diferenci, bez snahy je destruovat a marginalizovat jako sekundární "balast" vůči "karteziánské univerzální esenci" abstraktního Žižkova subjektu
proti Žižkově tendenci hlásat univerzální hodnoty, čímž jen maskuje jejich partikulárnost, je možné se přihlásit k tomu, že hodnoty daného etnika, kultury, komunity jsou partikulární, ale proto nejsou bezvýznamné: lokální, regionální, partikulární by mělo znovu získat na významu
proti nacionalistickým konzervativcům snažícím se prosazovat své partikulárno jako univerzální, své hodnoty jako nejlepší, svou kulturu a etnikum jako "nadřazené, nejkvalitnější" je možno říci, že je třeba mít stejný respekt ke všem partikularitám bez tendence jakoukoliv z nich marginalizovat
proti lacinému kulturnímu egalitářství je možné vést diskuze, zda v některé kultuře některé problémy neřeší skutečně lépe než v jiné kultuře: je totiž krajně nepravděpodobné, že by všechny kultury vše (umění, vědu, sociální pořádek,...) měli vyřešené či vymyšlené stejně dobře...ale opět je třeba přihlížet k partikulárnímu: řešení daného etnika vznikala jako odpověď na jeho specifické partikulární podmínky
je možné se vymezit proti tendenci všech směrů získat univerzální pozici: ač se nenápadnému sklouzávání do univerzální pozice nelze ani u levicového konzervativismu zcela vyhnout, je možné zastávat levicový konzervativismu opatrně, skromněji, s jistou dávkou skepse a kapkou parodie...a s vědomím, že jde spíš o hypotézy než o definitivní řešení problémů: je třeba jednat, ale rozvážně a s vědomím, že se možná zcela mýlíme
konzervativismus neznamená, že by mělo zůstat vše tak, jak je, spíše je dobré vážit si vlastní tradice, kterou je možné tvůrčím způsobem přepracovávat, ba i negovat, ale s vědomím, že v tradici jsme všichni zakořeněni, z ní vycházíme
konzervativismus na rozdíl od Žižka ví, že člověk je partikulárním, a je to tak dobře: když zničíme vše, nevznikne něco lepšího, ale budeme opakovat staré chyby
konzervativismus má úctu k řešení problémů, které vymysleli naši předkové, ale nechce je glorifikovat, jen navazovat: když navážu na dobrou práci, udělám kvalitnější věci, než když všechno zničím a začnu na "zelené louce"...to samozřejmě neplatí vždy, ale Žižek jakoby prosazoval jednostranně jen vždy ony začátky na "zelené louce"
konzervativismus je taky omezeným směrem, je třeba kombinovat staré s novým: to však dobrý konzervativismus ví...je dobré být konzervativní tak, jak dnešní věda...jen snad stále o něco méně
pokud všichni chtějí být noví a individuální, jsou nakonec všichni stejní, a jedinou skutečnou alternativou je návrat ke konzervativismu
levicový konzervativismus může chránit vykořisťované účinněji než levicový Žižkův anarcholiberalismus: přihlíží ke konkrétním partikulárním formám a podobám vykořisťování, nevnucuje levné levicové univerzalistické řešení pro všechny
proti individualismu zdůrazňovat roli komunity, bez které individuum nejen, že není úplné, ale doslova NENÍ: nemá izolované Žižkovo jádro, které by bylo jen jeho autentickým ze-sebe-sama-vzešlým pravým/autentickým jástvím
proti abstraktní svobodě Žižkova univerzálního abstraktního individua dávajícího si vlastní hodnoty jako "malý bůh" a jen samo před sebou za ně nesoucí odpovědnost (vliv Sartrova romantismu na Žižka) levicový konzervativismus prosazuje svobodu zakotvenou v rámci komunity, kdy individuální etika musí brát ohled na ostatní členy komunity a na etiku celé komunity, kdy odpovědnost není abstraktní, a tedy ne-vázaně ne-závazně nezodpovědná, ale je zakotvená v komunity a diskuze o etice vznikají v rámci komunity, nikoliv v osamělém údělu romantického Žižkova násilného titána-hrdiny...
levicový konzervativismus ani nemusí spolu s Žižkem postulovat existenci kontinuálně existujícího sebe-identického subjektu, což odporuje poznatkům neurověd, ale může ve shodě s Deleuzem subjekt rozptýlit do partikulárních modů, forem života, krátkodobých identit...
subjekt může být rozptýlen do mnoha komunit, jichž se dané "tělo" účastní, což etiku nedestruuje, jen ji posouvá směrem od abstraktního neexistujícího subjektu k harmonizaci komunit a celé společnosti: etika není osobní, ale sdílená...nedává si ji každý sám, ale vzniká dialogem a návazností na tradici
levicový konzervativismus však nechce tak, jako Žižek postulovat, jak by měla správná komunita a její etická pravidla vypadat: to totiž musí rozhodnout každá komunita sama, nesídlí v ní totiž univerzální subjekty, ale subjekty vždy partikulární
levicový konzervativismus proti Žižkovu "neúplné členství/podílnictví" na partikulárních identitách prosazuje členství angažované, úplnější, protože jen tak je možno žít nevykořeněně
avšak ani konzervativec nemusí být účasten života komunity totálně: správný konzervativec musí umět svou komunitu také z odstupu kritizovat, jinak jeho komunita bude stagnovat, stane se rigidní a neodolá změnám okolí
i konzervativec se dokonce může pokusit pravidla vlastní komunity zničit a nahradit lepšími, ba snažit se vlastní komunitu rozpustit, považuje-li to za správné: nedělá to však vždy, prvoplánovitě jako Žižek, ale jen tehdy, existují-li k tomu skutečně DOBRÉ DŮVODY
proč jde o konzervativismus levicový? protože nesouhlasí s vykořisťováním daným mnoha tradicemi v různých komunitách...nemyslí si však, že kvůli vykořisťování je nutné komunitu i celou tradici zrušit, jen je potřeba ji pozměnit, jiných hodnot dané komunity si totiž váží: s vaničkou netřeba vylít i dítě...nemyslí si totiž, že celá tradice a komunita je marxisticky redukovatelná na ekonomické vztahy vykořisťování: proto není třeba se jí zbavit jako celku
konzervativismus taky není mesianisticky utopistický jako Žižek: nemyslí si, že jednou nastane doba, kdy se všechny nespravedlivé nerovnosti zahladí, myslí si však, že je potřeba k tomu přispět řešeními připravenými a realizovanými tou kterou komunitou, a že tato řešení jsou mnohdy součástí její cenné tradice, historické paměti apod.
levicový konzervativismus si taky nemyslí, že existuje jediné abstraktní univerzální vykořisťování: formy vykořisťování jsou totiž - tak, jako všechno - partikulární, situované do dané komunity
levicový konzervativismus se nezříká společného levicového boje proti vykořisťování, jen si nemyslí, že je pro to nutné vzdát se vlastních komunitních identit nebo je marginalizovat, a taky nesouhlasí s redukcí mnoha forem vykořisťování na jedinou univerzální...
chyby přehnané destrukce partikulárních tradic jsou vidět v současném tzv. konceptuálním "výtvarném" umění plném výrazných forem a performací: vše je to nakonec dosti stejné, ve své skandálnosti už nezajímavé, řemeslně nekvalitní, nudné...přehnaný důraz na individualitu vede k tomu, že všichni tvoří stejně...zničili se partikulární diference, takže vzniklo jedno homogenní nezajímavé individuum a jeho nudná "tvorba", vytvářená u všech stejnou údajnou "autentickou svobodu"
kdo přehnaně zdůrazňuje individuální proti kolektivnímu, je nakonec individuální nejméně: přichází kolektiv stejných vykořeněných individuí bez individuality
chápu, že negace a destrukce partikulárního patří k tradicí (!) dané figuře kritického intelektuála, proč však prosazovat tuto formu pro všechny lidi? destruovat je třeba, ale taky stavět na už postaveném!
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!