čtvrtek 26. prosince 2013

pragmatismus - R. Šíp - článek "Tělesné jednání jako základ poznání a výzkumu. Divadelní techniky a kognitivní vědy druhé generace" -výpisky a poznámky

„Pravda“ a „nepravda“ jsou funkcionálním vyjádřením složitě

strukturovaného stavu, v němž naše jednání buď odpovídá dané situaci, uspokojivě ji řeší

(pravda), nebo jí neodpovídá, neřeší ji, popř. vytváří více problémů a neporozumění

(nepravda).

Mezi poznávajícím a poznávaným neexistuje žádná propast, ani zprostředkující

reprezentace. Poznání je přímé a vyplývá z výsledků jednání.

---

AD: poznání je jistě přímý kontakt...jenomže to nezaručuje, že poznávám svět tak, jak je...dále: kdo zde má přímý kontakt s čím? jakési hypotetické "já" s konstrukcemi mozku, které nazývá "impresemi"...


---

existuje významná závislost mezi našimi koncepty a způsoby myšlení na

jedné straně a naší tělesností na straně druhé.

---

Tuto jednotu si pracovně nazvěme „vzájemná vyladěnost

mezi organismem a jeho prostředím“.

---

AD: zmatečně se identifikuje vyladěnost s pravdivým poznáním: vyladit mě může naopak ta největší nepravda!!!

---

AD: subjekt je jistě propleten s okolím, myšlení je jistě tělesné apod...ale jde o JEDNOSTRANNÝ pohled, vlastně o anti-kartezianismus, který musí být doplněn o Descarta. subjekt dokáže od svého okolí sebe izolovat a svému myšlení dát netělesnou, symbolicko-logickou podobu: čehož důkazem je i Šípův text

---
Díky „vyladění“ dokážeme porozumět jednání druhého člověka na té

nejnižší – podvědomé – úrovni, a z toho dokážeme odhadovat vnitřní mentální život lidí (a

některých dalších organismů).

---

AD: nejnižší úrovní však nesmím myslet to, že znám jeho záměry stejně dobře jako on sám či ještě lépe...spíše to, že se mé podvědomí nalaďuje na to jeho...naše těla toho o sobě ví víc, než my sami o sobě i tom druhém...

---

A neexistuje žádné opravdové osamostatnění našeho vědomí od vědomí někoho jiného“

---

AD: a přece - abych vyvážil jednostrannost pohledu - existuje...

---

„Je důležité si uvědomit, že jáství

[self] se neprojektuje do druhých. Druzí i jáství společně vyvstávají v sociálním jednání“

(Mead, 1932, s. 169).

---

AD: chce subjekt a objekt v jejich interakci nazvat jako "sjednocené pole", nazval bych to radši "jednotné pole": pole je totiž jednotné na začátku, postupně se subjekt individualizuje...tedy není třeba pole sjednocovat, je jednotné od počátku...

---

AD: somatizuje mysl až naturalisticky: opravdu není nikde její "spirituální/netělesný kousek?

---

AD: krouží kolem toho, co je to vědomí a nakolik má kontrolu nad sebou, nevědomím, tělem, světem...ale existuje vůbec vědomí jakožto věc? nevrací se mu do hry Descartův dualismus hrající s "věcí" "duše"?

---

AD: je-li vše tělesné a sloužící pragmatickým záměrům, jak to, že tato teorie sama taková není? a pokud je, proč jí máme věřit?

AD: subjekt není s objektem zcela svázán, ale to Šíp uznává, jen zdůrazňuje nutnost vidět kořeny vědy...ty vycházejí z tělesných a evolučních struktur...shoduje se i s fenomenologickou kritikou vědy...ad Husserl a hlavně Merleau-Ponty







Žádné komentáře:

Okomentovat

díky!