„Pravda“ a „nepravda“ jsou funkcionálním vyjádřením složitě
strukturovaného stavu, v němž naše jednání buď odpovídá dané situaci, uspokojivě ji řeší
(pravda), nebo jí neodpovídá, neřeší ji, popř. vytváří více problémů a neporozumění
(nepravda).
Mezi poznávajícím a poznávaným neexistuje žádná propast, ani zprostředkující
reprezentace. Poznání je přímé a vyplývá z výsledků jednání.
---
AD: poznání je jistě přímý kontakt...jenomže to nezaručuje, že poznávám svět tak, jak je...dále: kdo zde má přímý kontakt s čím? jakési hypotetické "já" s konstrukcemi mozku, které nazývá "impresemi"...
---
existuje významná závislost mezi našimi koncepty a způsoby myšlení na
jedné straně a naší tělesností na straně druhé.
---
Tuto jednotu si pracovně nazvěme „vzájemná vyladěnost
mezi organismem a jeho prostředím“.
---
AD: zmatečně se identifikuje vyladěnost s pravdivým poznáním: vyladit mě může naopak ta největší nepravda!!!
---
AD: subjekt je jistě propleten s okolím, myšlení je jistě tělesné apod...ale jde o JEDNOSTRANNÝ pohled, vlastně o anti-kartezianismus, který musí být doplněn o Descarta. subjekt dokáže od svého okolí sebe izolovat a svému myšlení dát netělesnou, symbolicko-logickou podobu: čehož důkazem je i Šípův text
---
Díky „vyladění“ dokážeme porozumět jednání druhého člověka na té
nejnižší – podvědomé – úrovni, a z toho dokážeme odhadovat vnitřní mentální život lidí (a
některých dalších organismů).
---
AD: nejnižší úrovní však nesmím myslet to, že znám jeho záměry stejně dobře jako on sám či ještě lépe...spíše to, že se mé podvědomí nalaďuje na to jeho...naše těla toho o sobě ví víc, než my sami o sobě i tom druhém...
---
A neexistuje žádné opravdové osamostatnění našeho vědomí od vědomí někoho jiného“
---
AD: a přece - abych vyvážil jednostrannost pohledu - existuje...
---
„Je důležité si uvědomit, že jáství
[self] se neprojektuje do druhých. Druzí i jáství společně vyvstávají v sociálním jednání“
(Mead, 1932, s. 169).
---
AD: chce subjekt a objekt v jejich interakci nazvat jako "sjednocené pole", nazval bych to radši "jednotné pole": pole je totiž jednotné na začátku, postupně se subjekt individualizuje...tedy není třeba pole sjednocovat, je jednotné od počátku...
---
AD: somatizuje mysl až naturalisticky: opravdu není nikde její "spirituální/netělesný kousek?
---
AD: krouží kolem toho, co je to vědomí a nakolik má kontrolu nad sebou, nevědomím, tělem, světem...ale existuje vůbec vědomí jakožto věc? nevrací se mu do hry Descartův dualismus hrající s "věcí" "duše"?
---
AD: je-li vše tělesné a sloužící pragmatickým záměrům, jak to, že tato teorie sama taková není? a pokud je, proč jí máme věřit?
AD: subjekt není s objektem zcela svázán, ale to Šíp uznává, jen zdůrazňuje nutnost vidět kořeny vědy...ty vycházejí z tělesných a evolučních struktur...shoduje se i s fenomenologickou kritikou vědy...ad Husserl a hlavně Merleau-Ponty
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!