všichni nakonec směřujeme k vlastní ideologii, která je vždy příliš radikální, příliš selektivní, příliš jednostranná..a musí taková být, mozek totiž "slyší" jen na patetické žhavé výzvy a není schopen pobrat všechny protiargumenty, takže si vše zjednoduší do elegantního banálního systému a tří čtyř argumentů/"důvodů srdce", které ho ve skutečnosti podpírají: zbytek jsou jen racionalizace a "ad hoc" argumenty...často za ideologií nestojí ANI jeden argument, ale spíše emocionální koincidence, patos, trauma, klíčová zkušenost, snaha něco potlačit apod...
často za ideologií stojí její jungiánský STÍN: dotyčný třeba (nerad) skrytě věří pravému opaku, ale snaží se to potlačit hlásáním negace (rasista může být největším anti-rasistou)
nebo za ideologií vězí obyčejné sobectví, alibismus, pocit viny: člověk nechce odpovědnost, morálku, bojí se Boha, má pocity viny, chce být svým vlastním "bohem", chce si dělat to, co se mu zlíbí, A PROTO je ateista...je-li chytrý, ateismus pak samozřejmě hájí "vědeckými argumenty": to však nejsou skutečné důvody pro jeho ateistickou víru/ideologii
paradoxně - vzhledem ke své subjektivitě a jednostrannosti - má ideologie tendenci považovat se za univerzální
"být objektivním", "být univerzálním", "být v absolutní metapozici": to jsou pojmy a lidské praktiky vzniklé opět v naší nahodilé historické tradici...
nevyhneme se tomu nikdo, začneme do světa projikovat jeho domnělou metafyzickou kostru, domnělý abstraktní řád a tomu pak skálopevně věříme
můžeme stokrát prohlašovat, že to jsou jen hypotézy a my jsme skromnější a opatrnější: stejně své subjektivní relativní pravdě věříme jako absolutní jistotě
a selektivně vybíráme ze světa, knih, introspekce a zkušeností to, co tuto domnělou pravdu potvrzuje
dělají to i ti největší tzv. skeptici
ostatně nadřazovat skepsi nad ostatní životní formy a praktiky je jen další z variant této tendence prohlásit se za univerzální pozicí a stát nad všemi ostatními v tzv. "pozici Boha/božího vševědoucího oka"
jestli něco JE skutečně univerzálním, pak je to pluralita mnoha pozic, z nichž nikdo nemá dost kompetence rozhodnout, jestli platí jen jedna z nich, nebo některé, nebo všechny, i navzájem se vylučující, a jestli platí zcela nebo zčásti...a jestli má vůbec smysl zde o platnosti/pravdivosti hovořit a co to platnost/pravdivost vlastně znamená (zda nejde jen o konstrukt západní kultury)
a zde opět hovořím z nějaké partikulární historicky nahodile konstruované tradice, kterou tu zase nenápadně vydávám za univerzální: je to tradice ve všem vidící jen historické konstrukty...přitom to, že něco je historicky zkonstruované, ještě neznamená, že to není např. absolutní pravdou
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!