čas může jít v jiném vesmíru pozpátku a nikomu to tam nepřijde divné: neruší to náš pohled na kauzalitu? není kauzalita opravdu jen v našem vesmíru obvyklá posloupnost jevů, nikoliv předávání vlivu/síly?
čas může mít víc dimenzí, rozměrů než jednu - čas nemusí být přímkou, ale může k ní být kolmá vertikála, kde by byly umístěny zdánlivě rozmazané kvantové částice, a měly by tam svou přesnou lokalizaci
budoucnost je už možná daná a věčně existuje
minulost možná není daná, ale je ovlivňovaná přítomností a budoucností, nebo existuje v neurčitém stavu, nebo existuje současně a věčně mnoho verzí minulosti
možná věčně existují všechny možnosti: minulé, přítomné, budoucí...má pravdu posibilismus, nikoliv aktualismus
a to by vedlo i k platonismu: ideje existují věčně jakožto věčné vzory nacházející se ve všech věčně existujících minulých, přítomných i budoucích možnostech, kdy minulost, přítomnost i budoucnost mají vždy mnoho verzí, všechny existují současně a věčně, navzájem se RŮZNOU MĚROU ovlivňují, interagují, proplétají se: buď to vývojově postupně nebo už věčně takto propletené vždy jsou
Newtonův model vesmíru jakožto statického stroje, dále tu máme evoluční nelineární nepředvídatelný vývoj nesubstančního vesmíru, kdy budoucnost je otevřená a může stále vznikat něco nového, a nově i statický vesmír, kdy vše je dané a čas/změna/pohyb neexistuje
má primát čas nebo prostor? lze čas spacializovat, učinit v podstatě prostorem, jak to učinil Einstein? nejde jen o matematický konstrukt? nemá čas svou vlastní specifickou kvalitu? vzniká prostor z času nebo naopak, nebo jsou vzájemně závislé? nebo jsou závislé na něčem třetím, v čem oba existují, nebo spíše na něčem, z čeho se skládají?
co znamená, že čísla existují mimo čas? to, že se opakovaně vyskytují v celém čase, nebo to, že je ještě vrstva mimo čas? platonismus nemusí postulovat věčnou bezčasou říši mimo časový svět, protože celé univerzum se všemi jeho možnostmi je věčně nečasově a neprostorově jsoucí!
eternalistická představa věčného časoprostorového kontinua ještě nedostatečně odstranila samostatné pojmy přítomnosti a prostoru...je třeba vše splést dohromady, čímž to získá novou a nám (mimo matematiku) nepochopitelnou podobu...běžný model absolutního eternalistického časoprostoru totiž předpokládá, že vše existuje v jakémsi věčném nad-prostoru a ve věčném teď, ve věčné přítomnosti věčně simultánně..tato představa je ještě příliš poplatná konvenčnímu myšlení: nejde o věčnou simultánnost a přítomnost, ale o BEZČASÍ..nejde o věčný prostor, ale o prostor natolik spletený s veškerým věčným časem (neboli bezčasím), že by se spíš mělo hovořit o NEPROSTOROVÉM věčném médiu: a tím se dostáváme k Parmenidovi, Pythagorovi a z celého světa se stává Platónova věčná říše idejí!!!! platónský dualismus byl odstraněn tím, že se odstranil pomíjivý svět, nikoliv věčná říše idejí
mozek má evoluční vrstvy: plazí mozek, vývojově mladší mozky až ke kůře mozkové...mozek je jako cibule, vrství se mladší na starším, jako strom...plus máme vlastně mozky dva, dvě hemisféry, spojené jen slabým vláknem...co to znamená? duální vidění a poznávání reality? vrstevnatá realita analogická k vrstevnatému mozku?
pozorovat ve světě analogie, podobnosti, uvažovat víc fuzzy, vidět tvary a symetrie opakující se na rozličných a nečekaných místech
k zírání, kdy někdo dokáže odhadnout, že se na něj někdo dívá/zírá na něj: efekty byly zaznamenány, i když někdo zíral jen na obraz osoby v zrcadle...neukazuje to spíš na nesmyslnost celého experimentu, aneb kdo hledá, najde? poznat, že se dívá někdo na můj zrcadlový obraz totiž asi vyžaduje zcela jiné mechanismy než poznat, že někdo sleduje přímo mě...i když ten zrcadlový obraz je se mnou snad nějak propojen, ale spíš ne, jde jen odraz elektromagnetických vln, světla
existuje hmota nezávislá na vědomí nebo je to jen prekantovský naivní pohled?
jakou roli hraje v určení stavů částic to, že se někdo dívá? role pohledu, zraku, poznání, vědomí, mysli...
vrstevnatý mozek vs. vrstevnatá struktura mysli a vědomí: vím, že vím, že vím...ANALOGIE: vrstvy mozku/vrstvy mysli
vždy jsem si představoval novou vrstvu vědomí jakožto zahrnující tu starší - tedy vím, že vím, že vím, zahrnuje "vím, že vím"...možná je to NAOPAK a nová vrstva se objevuje uprostřed té starší, jako menší, jako jí zahrnutá, nikoliv ji zahrnující...ale to jsou asi jen prostorové metafory, nebo je to víc?...vyšší stupeň/úroveň vědomí tak nebyla nad nižším a nezahrnovala ho, ale byla spíš v něm, jím zahrnutá, "pod" ním, vyrostlá na jeho půdě, jím umožněná, vynořila se z něho...
fyzikové se snaží ukázat, že existuje čas z toho, že v mladším vesmíru měla konstanta "c" jinou hodnotu...jenomže to, co takto dokazují, už v logickém kruhu předpokládají: mluví o tom, co bylo "dřív"...přesto jejich úvaha má jakýsi smysl: ukázalo by se, že fyzikální zákony nejsou neměnné věčné matematické struktury a čas už by nevysvětlovala jen entropie
pokud čas neexistuje, redukují vše na věčné momentky "teď", na věčnou přítomnost, simultánnost všeho: neměli bychom se vzdát i přítomnosti/simultánnosti jako dalšího neplatného modu času? jde spíš o věčné bezčasí než o věčnou přítomnost
neexistuje-li čas, podle čeho řadit v absolutním časoprostoru události?
čas je ovlivňován prostorem, hmotou, energií, dokonce časoprostor je jen zakřiveným/zohýbaným gravitačním polem, které je hmotou/energií
je vědomí dodatečná ingredience k realitě nebo je realitě vlastní, jak si myslí idealismus?
co je to světlo? stačí vysvětlení, že jde o elektromagnetické vlnění? světlo je záhadné, pro fotony neexistuje čas... dosahují nejvyšší možné rychlosti, která je ale přesto konečná
minulost je rozmazanou mlhou všech možností
je všechno dáno pohybem kvarků, nebo se to hlavní odehrává nikoliv v hlubině kvarků, ale na povrchu, v rovině událostí daných třeba člověkem a kulturou? tedy kauzalita shora-dolů? existují však v realitě nějaké vrstvy?
historie vesmíru, rozpínání, inflace, velký třesk, nárůst entropie, jednotná historie vesmíru: jako to dává celé smysl bez času?
vesmír vznikl z jednoho bezčasého neprostorového bodu...ale jak, když ne v čase? vynořil se prostor z času nebo naopak? jak se může vynořit čas z prostoru, když k jakékoliv změně/pohybu, tedy i k "vzniku"/"vynoření se" času již čas PŘEDEM potřebujeme?
čas je možná spleteninou mnoha bezčasých vláken, strun, bodů, částic
proč nás tolik mate primát přítomnosti? "teď" je označením pozice naší řeči
!!!kontinuální plynutí času je možná iluze vzniklá z iluze stabilního věčného pozorovatele, tedy subjektu/ega, který to celé pozoruje a "počítá" v čase, "počítá pohyb, změnu": ale tento statický pozorovatel/subjekt pravděpodobně neexistuje!!!
řeč a naše jméno je statičtější než my samotní...mé vlastní jméno je funkce organizující proměnlivé stavy TOHOTO těla
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!