jestliže je strach v břiše, mají dlouhodobě ležící pacienti s ochablým břichem vůbec nějaký strach? nebo ne?
motivační systém chce a nechce budoucnost podle peaků (vrcholů) z minulosti...orientuje se podle paměti, podle Kahnemanova "pamatujícího já", podle pravidla "peak-end"...zatímco Kahnemanovo "prožívající já" je prožitkový systém, na který se bohužel obvykle nedbá
pondělí 29. února 2016
o slasti dále
zvuková data nemají prostorovou lokalizaci
dotyk a hmatové vjemy (podtřída tělesných dat) jsou neutrální, plusový je dotyk až když uvolňuje svaly - tedy až samo uvolnění svalů je plusové, dotyk a hmatové vjemy samy jsou neutrální...některý dotyk naopak vzbudí napětí, tehdy ho vnímáme jako nepříjemný: ale opět, dotyk sám je neutrální, to až samo napětí je nepříjemné
svaly roztahovače se uvolní při stažení, svaly stahovače, kterých je většina, při roztažení, avšak samo uvolnění je u obou vždy při pasivizaci svalu, jeho uvedení do klidu, do pasivity
co je to tíže nebo tlak na prsou, na hrudi, ve středu hrudi? zase fyzikalistické termíny, je to jednoduše tělesná strast, strast hmatu podobná, podobná napětí svalů, jakoby svalová, ač zde asi k napětí svalů nedochází (jedině snad dýchacích nebo k tlaku hrudní kosti na dýchací cesty či konkrétně průdušky) a příčinou je napětí zad, svalů na zádech, které však není vnímáno...je vnímán až jeho účinek, tedy napětí či téměř bolest ve středu hrudi
napětí je aktivita či aktivizace či zvyšování aktivity tělesných svalů, jejich námaha, práce, výkon, napínání, stahování, svírání, zvýšená energie v nich
uvolnění je pasivita či pasivizace, uvádění do klidu či klid tělesných svalů...slastí je možná průtok krve, prokrvenost, dodávající energii, cukr do uvolněných svalů...zvýšený průtok krve uvolněnými svaly možná může za pociťovanou slast, ale nevíme
napětí a uvolnění jsou fyziologicky protipohyby svalů. jejich zvýšená či naopak snížená námaha, zatížení, přetížení, napínání
je slasti jen proces uvolňování, nebo i stav uvolněnosti tělesných svalů? asi obojí
slast je svébytný prožitkový vjem, ale zřejmě méně výrazný (nebo alespoň možná jen méně obsažený v paměti) než vjem strasti, proto ho Epikúros mohl škrtnout a říci, že existuje jen strast a slast je pouhou absencí slasti
v čem jsou slast a strast stejné? obojí jsou to tělesné vjemy, je v nich prožitek tělesnosti, svalovosti (teď řeším jen slast jako uvolnění tělesných svalů a strast jako jejich napětí, vynechávám slastné a strastné vůně, chuti a prožitky chladu či tepla)...okraj či pozadí (fringe) či médium, forma těchto vjemů může být TĚLESNÝ POHYB, propriocepce, že se něco hýbe, napíná či svírá...obojí je hmatu podobný vjem, holé smyslové datum, smyslový údaj, fyziologicky jde o protipohyby
obojí je hmatovou tělesností a jakýmsi prožitkem svalovitosti...ale námitka: toto je jen omáčka kolem, jevy doprovodné a okrajové, které jsou samy prožitkově neutrální, to zásadní, samotná slast a strast, je něco jiného...
co to však je? slast nelze např. vyabstrahovat od slastné chuti, např. od slastné čokoládové sladké chuti...slast v uvolnění tělesných svalů je poněkud jiná, nejde o to, že jsou to svaly, tělesné svaly či pohyb těchto svalů (propriocepce), to je až dodatečná informace, to jdou jen doprovodné či po nich bezprostředně následující neutrální tělesné vjemy, avšak sama slast z uvolnění je holý vjem, podobně jako slast sladké...
tento holý vjem uvolnění je zřejmě stejný, ať už se uvolňuje jakákoliv část těla...podobně holý vjem napětí tělesných svalů je stejný, ať už se napíná cokoliv...naproti tomu slast různých chutí, vůní, slast příjemné chladivosti nebo naopak příjemného tepla a horkosti jsou jiné: zde zřejmě slast nejde prožitkově vyabstrahovat z těchto jednoduchých vjemů sladké, teplé, voňavé...a navíc je mnoho druhů příjemných vůní a chutí, mnoho druhů sladké, sladká čokoláda, sladký koláč...a každá sladká je kvalitativně prožitkově jinou slastí...
tedy, jaké jsou druhy slasti?
a) slast uvolnění tělesných svalů - jediná kvalita, ale nabývá různých intenzit
b) mnoho kvalit slastných chutí, slastných vůní
c) jediná kvalita (asi) slastného tepla (nebo je příjemné horko vroucího šálku čaje drženého prokřehlou rukou v zimě něco jiného, než slastné teplo, tedy je to jiná kvalita?)
d) jediná kvalita (asi) příjemné chladivosti (chladivost piva v horkém létě)
strasti totéž:
a) jediná strast napětí tělesných svalů
b) mnoho kvalit strastných chutí, zápachů, asi jediná kvalita strastného vedra a strastného mrazu...
co je onen strastný mráz? hmatu podobný vjem na kůži, doprovázený pak také strastným napětím svalů
co je ono strastné vedro? možná to není vlastní samostatný vjem, jen napětí svalů a neutrální pocení...ale co ona přehřátost? možná je to přece vlastní vjem, prožitek vedra
systém registrování tepla a chladu přináší svébytná hmatu podobná slastná a strastná kvália pociťovaná na kůži...jistě, chlad a strast přináší potom i slastné či strastné uvolnění či napětí tělesných svalů, ale je tam i svébytné příjemné nebo nepříjemné kvále teplu či chladu přímo na kůži
když je vedro, je jako slastné kvále na kůži či na jazyce či v hrdle pociťován chlad, chladivost
když je zima, je jako slastné kvále na kůži nebo na jazyce či v hrdle pociťováno teplo, hřejivost
kvále chladu na kůži skutečně existuje, ale existuje také skutečně kvále vedra, přehřátosti? možná ne, možná vedro vůbec negativně necítíme! ale přehřátost organismu v nás možná vyvolává strastné napětí svalů...nebo toto napětí vzniká jen memeticky: naučili jsme, že máme horko hodnotit negativně, tak to kvůli této pouhé kulturní informaci takto děláme...
co je to REŽIM POZOROVÁNÍ? jen pasivní (někdy detailní) registrace, bdělé či méně bdělé zaznamenávání, vnímání, které ale s vnímanými daty už nic nedělá, dále je nerozvíjí, nehodnotí, neposuzuje...
naším králem je motivační systém, ale měli bychom ho svrhnout z trůnu a místo něho dosadit systém prožitkový! protože někdy jsme motivování k tomu, co nám dává spíše strast...neptej se CO CHCEŠ?, ale CO BYS MĚL CHTÍT, TEDY CO TI PŘINÁŠÍ SKUTEČNĚ SLAST A CO BYS NEMĚL CHTÍT, TEDY TO, CO PTI PŘINÁŠÍ STRAST...
u čtení se zřejmě napínají mluvidla téměř vždy
slova vnitřní řeči často naše emoce nezpůsobují, ale jen s nimi korelují, jsou téměř paralelně s nimi či bezprostředně po nich, tedy New age se často mýlí: slova jsou až po emocích, nevyvolávají je mnohdy...ale mohou rozvíjet tyto emoce dále, kontinuálně je udržovat...v tom jsou nebezpečná..a. někdy automatizované věty u úzkostného či depresivního asi opravdu startují nebo alespoň udržují, fixují, zesilují, gradují negativní emoci
deprese je asi hodně spojena se slovy: depresivní hodně mluví, intelektuál má často deprese, velmi depresivní jsou básníci...
naopak strach je asi více spojen s děsivými zrakovými výjevy, obrazy
existuje emokřik, emomelodie vnitřního hlasu? asi ne, protože vnitřní hlas nemá melodii ani hlasitost...má ale různou rychlost a různou zřetelnost, artikulovanost, tedy různou důraznost: tato důraznost však není dána hlasitostí, ale pomalou nebo rychlou větší artikulací, tedy intenzivnějším napínáním/stahováním mluvidel, hlasivek v hrdle
vnitřní hlas má tedy různý rytmus, což je odlišná rychlost jeho provedení...také má odlišnou důraznost, což je odlišná intenzita zřetelnosti napínání mluvidel
co je to soustředění: napínání různých svalů hlavy, také svalů na čele hodně
můžeš najít hlasitost svého vnitřního hlasu třeba tím, že ho srovnáš s různými hlasitostmi na rádiu? to asi nejde, vnitřní hlas má konstantní hlasitost...ale někdy se téměř vytrácí, je málo artikulovaný, málo zřetelný, jeho slova jsou málo rozlišitelná, jaksi splývají v neurčitý šum, hučení, jemné šumění...
kvália, když si je odmyslíme, zřejmě nejsou prvním jazykem, jazykovou generalizací či typizací/kategorizací smyslových dat, ale spíše nejazykovou či předjazykovou jejich generalizací: nejde jen o jazykový klam (pokud jsou tedy kvália klamem), ale o klam nejazykový, předjazykový...podobně jako naivní realismus, tedy představa, že věci jsou takové, jak se nám jeví, je už nejazykovým klamem, nebo fata morgána je nejazykovým klamem, jsou takovýmto nejazykovým klamem i kvália...kvália jsou tedy smyslovými klamy
promítá se do kválií (pokud jsou) také jejich médiu, ustrojenost (ustrojení) či nastavení jejich příslušného smyslového receptoru nebo příslušných smyslových drah v mozku? když "vidí" netopýr svýma špičatýma ušima, vidí také obrázky, neb ose do našeho vidění obrázků promítá ustrojení lidského oka? a co když slepý člověk přijímá data optickou kamerou na destičku na jazyce, takže data jdou přes hmatové či chuťové dráhy mozku, nepromítá se specifita těchto odlišných nervových mozkových drah do jím viděných obrázků?
ne nutně, spíše ne...proč ne? mozek získá data jakkoliv, pokud však ve světě jsou nějak tvary a vlnové délky a povrchy těles a pod. můžeme to vidět všichni stejně nezávisle na tom, skrze co data získáme...
mnoho variací zrakových či sluchových dat nám přináší pořád to stejné jedno kvále slasti nebo jedno kvále strasti, které se liší jen intenzitou a o něž jediné v hédonismu jde!
mnoho melodií geniálních skladatelů nám přináší jen jedno jediné slastné kvále tělesného uvolnění tělesných svalů...proč pak tedy poslouchat pořád nové skladby? kvůli omrzení :prvek obzvláštnění znovu přináší intenzivnější slast...
zvuková data jsou 1D stejně jako slast či strast - mají jen výšku (intenzitu) a jsou určitým druhem (slast, strast, určitý tón, určitá nota)
co zraková data? můžeme říci, že jsou to jen pixely, jednoduché barevné body, asi jen ze tří barev rychle za sebou jdoucí...a mají odlišný jas, svítivost...tedy opět jen dvě informace: druh barvy (jedna ze tří) a svítivost (jas)
tedy vždy jen druh a intenzita (intenzita slasti, hlasitost tónu, jas/svítivost barevného bodu/pixelu)
u barev poněkud problematické, můžeme je fyzikalisticky chápat spíše jako vlnové délky a jejich interference
jak se liší přenos zvukové a zrakové informace?
zvuková informace je jen jedno datum, tedy přesněji 0D, přidáme-li, že se nese v čase, je pak 1D...pokud přidáme, že zvuk se už nese z určitého směru, což je už konstrukt, když zvuk zařadíme do zrakového prostoru, má 1D, a když přidáme čas, má 2D
naopak zraková informace má sama 2D, když přidáme čas, má 3D...no a zraková informace s konstrukcí 3D prostoru má 3D, a když přidáme čas, má 4D
a co tělesné vjemy? ty mají 0D, s přidáním času pak 1D
dotyk a hmatové vjemy (podtřída tělesných dat) jsou neutrální, plusový je dotyk až když uvolňuje svaly - tedy až samo uvolnění svalů je plusové, dotyk a hmatové vjemy samy jsou neutrální...některý dotyk naopak vzbudí napětí, tehdy ho vnímáme jako nepříjemný: ale opět, dotyk sám je neutrální, to až samo napětí je nepříjemné
svaly roztahovače se uvolní při stažení, svaly stahovače, kterých je většina, při roztažení, avšak samo uvolnění je u obou vždy při pasivizaci svalu, jeho uvedení do klidu, do pasivity
co je to tíže nebo tlak na prsou, na hrudi, ve středu hrudi? zase fyzikalistické termíny, je to jednoduše tělesná strast, strast hmatu podobná, podobná napětí svalů, jakoby svalová, ač zde asi k napětí svalů nedochází (jedině snad dýchacích nebo k tlaku hrudní kosti na dýchací cesty či konkrétně průdušky) a příčinou je napětí zad, svalů na zádech, které však není vnímáno...je vnímán až jeho účinek, tedy napětí či téměř bolest ve středu hrudi
napětí je aktivita či aktivizace či zvyšování aktivity tělesných svalů, jejich námaha, práce, výkon, napínání, stahování, svírání, zvýšená energie v nich
uvolnění je pasivita či pasivizace, uvádění do klidu či klid tělesných svalů...slastí je možná průtok krve, prokrvenost, dodávající energii, cukr do uvolněných svalů...zvýšený průtok krve uvolněnými svaly možná může za pociťovanou slast, ale nevíme
napětí a uvolnění jsou fyziologicky protipohyby svalů. jejich zvýšená či naopak snížená námaha, zatížení, přetížení, napínání
je slasti jen proces uvolňování, nebo i stav uvolněnosti tělesných svalů? asi obojí
slast je svébytný prožitkový vjem, ale zřejmě méně výrazný (nebo alespoň možná jen méně obsažený v paměti) než vjem strasti, proto ho Epikúros mohl škrtnout a říci, že existuje jen strast a slast je pouhou absencí slasti
v čem jsou slast a strast stejné? obojí jsou to tělesné vjemy, je v nich prožitek tělesnosti, svalovosti (teď řeším jen slast jako uvolnění tělesných svalů a strast jako jejich napětí, vynechávám slastné a strastné vůně, chuti a prožitky chladu či tepla)...okraj či pozadí (fringe) či médium, forma těchto vjemů může být TĚLESNÝ POHYB, propriocepce, že se něco hýbe, napíná či svírá...obojí je hmatu podobný vjem, holé smyslové datum, smyslový údaj, fyziologicky jde o protipohyby
obojí je hmatovou tělesností a jakýmsi prožitkem svalovitosti...ale námitka: toto je jen omáčka kolem, jevy doprovodné a okrajové, které jsou samy prožitkově neutrální, to zásadní, samotná slast a strast, je něco jiného...
co to však je? slast nelze např. vyabstrahovat od slastné chuti, např. od slastné čokoládové sladké chuti...slast v uvolnění tělesných svalů je poněkud jiná, nejde o to, že jsou to svaly, tělesné svaly či pohyb těchto svalů (propriocepce), to je až dodatečná informace, to jdou jen doprovodné či po nich bezprostředně následující neutrální tělesné vjemy, avšak sama slast z uvolnění je holý vjem, podobně jako slast sladké...
tento holý vjem uvolnění je zřejmě stejný, ať už se uvolňuje jakákoliv část těla...podobně holý vjem napětí tělesných svalů je stejný, ať už se napíná cokoliv...naproti tomu slast různých chutí, vůní, slast příjemné chladivosti nebo naopak příjemného tepla a horkosti jsou jiné: zde zřejmě slast nejde prožitkově vyabstrahovat z těchto jednoduchých vjemů sladké, teplé, voňavé...a navíc je mnoho druhů příjemných vůní a chutí, mnoho druhů sladké, sladká čokoláda, sladký koláč...a každá sladká je kvalitativně prožitkově jinou slastí...
tedy, jaké jsou druhy slasti?
a) slast uvolnění tělesných svalů - jediná kvalita, ale nabývá různých intenzit
b) mnoho kvalit slastných chutí, slastných vůní
c) jediná kvalita (asi) slastného tepla (nebo je příjemné horko vroucího šálku čaje drženého prokřehlou rukou v zimě něco jiného, než slastné teplo, tedy je to jiná kvalita?)
d) jediná kvalita (asi) příjemné chladivosti (chladivost piva v horkém létě)
strasti totéž:
a) jediná strast napětí tělesných svalů
b) mnoho kvalit strastných chutí, zápachů, asi jediná kvalita strastného vedra a strastného mrazu...
co je onen strastný mráz? hmatu podobný vjem na kůži, doprovázený pak také strastným napětím svalů
co je ono strastné vedro? možná to není vlastní samostatný vjem, jen napětí svalů a neutrální pocení...ale co ona přehřátost? možná je to přece vlastní vjem, prožitek vedra
systém registrování tepla a chladu přináší svébytná hmatu podobná slastná a strastná kvália pociťovaná na kůži...jistě, chlad a strast přináší potom i slastné či strastné uvolnění či napětí tělesných svalů, ale je tam i svébytné příjemné nebo nepříjemné kvále teplu či chladu přímo na kůži
když je vedro, je jako slastné kvále na kůži či na jazyce či v hrdle pociťován chlad, chladivost
když je zima, je jako slastné kvále na kůži nebo na jazyce či v hrdle pociťováno teplo, hřejivost
kvále chladu na kůži skutečně existuje, ale existuje také skutečně kvále vedra, přehřátosti? možná ne, možná vedro vůbec negativně necítíme! ale přehřátost organismu v nás možná vyvolává strastné napětí svalů...nebo toto napětí vzniká jen memeticky: naučili jsme, že máme horko hodnotit negativně, tak to kvůli této pouhé kulturní informaci takto děláme...
co je to REŽIM POZOROVÁNÍ? jen pasivní (někdy detailní) registrace, bdělé či méně bdělé zaznamenávání, vnímání, které ale s vnímanými daty už nic nedělá, dále je nerozvíjí, nehodnotí, neposuzuje...
naším králem je motivační systém, ale měli bychom ho svrhnout z trůnu a místo něho dosadit systém prožitkový! protože někdy jsme motivování k tomu, co nám dává spíše strast...neptej se CO CHCEŠ?, ale CO BYS MĚL CHTÍT, TEDY CO TI PŘINÁŠÍ SKUTEČNĚ SLAST A CO BYS NEMĚL CHTÍT, TEDY TO, CO PTI PŘINÁŠÍ STRAST...
u čtení se zřejmě napínají mluvidla téměř vždy
slova vnitřní řeči často naše emoce nezpůsobují, ale jen s nimi korelují, jsou téměř paralelně s nimi či bezprostředně po nich, tedy New age se často mýlí: slova jsou až po emocích, nevyvolávají je mnohdy...ale mohou rozvíjet tyto emoce dále, kontinuálně je udržovat...v tom jsou nebezpečná..a. někdy automatizované věty u úzkostného či depresivního asi opravdu startují nebo alespoň udržují, fixují, zesilují, gradují negativní emoci
deprese je asi hodně spojena se slovy: depresivní hodně mluví, intelektuál má často deprese, velmi depresivní jsou básníci...
naopak strach je asi více spojen s děsivými zrakovými výjevy, obrazy
existuje emokřik, emomelodie vnitřního hlasu? asi ne, protože vnitřní hlas nemá melodii ani hlasitost...má ale různou rychlost a různou zřetelnost, artikulovanost, tedy různou důraznost: tato důraznost však není dána hlasitostí, ale pomalou nebo rychlou větší artikulací, tedy intenzivnějším napínáním/stahováním mluvidel, hlasivek v hrdle
vnitřní hlas má tedy různý rytmus, což je odlišná rychlost jeho provedení...také má odlišnou důraznost, což je odlišná intenzita zřetelnosti napínání mluvidel
co je to soustředění: napínání různých svalů hlavy, také svalů na čele hodně
můžeš najít hlasitost svého vnitřního hlasu třeba tím, že ho srovnáš s různými hlasitostmi na rádiu? to asi nejde, vnitřní hlas má konstantní hlasitost...ale někdy se téměř vytrácí, je málo artikulovaný, málo zřetelný, jeho slova jsou málo rozlišitelná, jaksi splývají v neurčitý šum, hučení, jemné šumění...
kvália, když si je odmyslíme, zřejmě nejsou prvním jazykem, jazykovou generalizací či typizací/kategorizací smyslových dat, ale spíše nejazykovou či předjazykovou jejich generalizací: nejde jen o jazykový klam (pokud jsou tedy kvália klamem), ale o klam nejazykový, předjazykový...podobně jako naivní realismus, tedy představa, že věci jsou takové, jak se nám jeví, je už nejazykovým klamem, nebo fata morgána je nejazykovým klamem, jsou takovýmto nejazykovým klamem i kvália...kvália jsou tedy smyslovými klamy
promítá se do kválií (pokud jsou) také jejich médiu, ustrojenost (ustrojení) či nastavení jejich příslušného smyslového receptoru nebo příslušných smyslových drah v mozku? když "vidí" netopýr svýma špičatýma ušima, vidí také obrázky, neb ose do našeho vidění obrázků promítá ustrojení lidského oka? a co když slepý člověk přijímá data optickou kamerou na destičku na jazyce, takže data jdou přes hmatové či chuťové dráhy mozku, nepromítá se specifita těchto odlišných nervových mozkových drah do jím viděných obrázků?
ne nutně, spíše ne...proč ne? mozek získá data jakkoliv, pokud však ve světě jsou nějak tvary a vlnové délky a povrchy těles a pod. můžeme to vidět všichni stejně nezávisle na tom, skrze co data získáme...
mnoho variací zrakových či sluchových dat nám přináší pořád to stejné jedno kvále slasti nebo jedno kvále strasti, které se liší jen intenzitou a o něž jediné v hédonismu jde!
mnoho melodií geniálních skladatelů nám přináší jen jedno jediné slastné kvále tělesného uvolnění tělesných svalů...proč pak tedy poslouchat pořád nové skladby? kvůli omrzení :prvek obzvláštnění znovu přináší intenzivnější slast...
zvuková data jsou 1D stejně jako slast či strast - mají jen výšku (intenzitu) a jsou určitým druhem (slast, strast, určitý tón, určitá nota)
co zraková data? můžeme říci, že jsou to jen pixely, jednoduché barevné body, asi jen ze tří barev rychle za sebou jdoucí...a mají odlišný jas, svítivost...tedy opět jen dvě informace: druh barvy (jedna ze tří) a svítivost (jas)
tedy vždy jen druh a intenzita (intenzita slasti, hlasitost tónu, jas/svítivost barevného bodu/pixelu)
u barev poněkud problematické, můžeme je fyzikalisticky chápat spíše jako vlnové délky a jejich interference
jak se liší přenos zvukové a zrakové informace?
zvuková informace je jen jedno datum, tedy přesněji 0D, přidáme-li, že se nese v čase, je pak 1D...pokud přidáme, že zvuk se už nese z určitého směru, což je už konstrukt, když zvuk zařadíme do zrakového prostoru, má 1D, a když přidáme čas, má 2D
naopak zraková informace má sama 2D, když přidáme čas, má 3D...no a zraková informace s konstrukcí 3D prostoru má 3D, a když přidáme čas, má 4D
a co tělesné vjemy? ty mají 0D, s přidáním času pak 1D
K HÉDONISMU (TAKÉ VE VZTAHU KE KAPITALISMU)
K HÉDONISMU (TAKÉ VE VZTAHU KE KAPITALISMU)
existují různé kvality slasti? ne...jsou nesouměřitelné? ne...největší propast je mezi slastmi uvolnění těla na jedné straně a zbylými slastmi, tedy zbylými slastnými tělesnými daty, tedy slastnou chutí a vůní na straně druhé
zdá se, že slast a strast mají mnohé společné, co přesně? proč přesně jde o jednu vlastnost? jednak jsou to obě hodnoty, resp. hodnota a antihodnota, dále ale jde o tělesná data v obou případech, často souvisí s tělesnými svaly a jejich stavem...co dále? nejsou snad prožitkově jaksi totožné? co je v nich stejného?
největší pastí je slast: to díky ní se bojíme, že už nebude, to díky ní tak moc lpíme na životě
proč chtít maximalizovat slast? jediná slast, která má cenu, je slast přítomná: veškeré kvantum minulé slasti i strasti je nyní bezcenné...mohu mít jen jejich jisté pozůstatky, z minulé strasti jizvy na "duši" i těle, z minulé slasti stabilitu, odpočinutost,...
v čem přesně spočívá protikladnost slasti a strasti? ve vjemech samých, v kváliích žádné protiklady přece nejsou...
když máš strast, nic nedělej a neměň, to je jen zvyšování napětí, další tvůj odpor navíc, ty ale s danou strastí nemůžeš vůbec nic dělat! jediné, co můžeš udělat: pozoruj své napjaté svaly s myšlenkou na jejich uvolnění...s jakou myšlenkou? stačí SLOVO, tedy se slovem UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ,...
co je to vlastně pozornost? jak můžeme pozorovat v meditaci? vnímat pokud možno kontinuálně něco, tedy neskákat z objektu na objekt...
zabij pozorováním boha motivace, kterému se klaníš! naše jednání řídí motivace, to, co chceme a nechceme...někdy je náš motivační systém zcela klamný, nevede nás k slasti, ale k strasti apod...vždy se sebe ptáme, co chceme, měli bychom se však spíše ptát, zda bychom to měli chtít...
motivační systém je naším králem, ale asi by neměl být
jsou slasti nesouměřitelné? také dokážu seřadit např. různé odstíny červené podle jasu, ačkoliv neumím abstrahovat prožitkově "jas" jako "něco", jako jakýsi obrázek, prožitek či vjem, takže podobně umím seřadit slasti, byť je neumím oddělit od jejich obalu: zda jde o slast chuťovou, čichovou či slast uvolnění svalů...není zde však rozdíl větší, jako třeba rozdíl mezi různými barvami, třeba mezi červenou a zelenou? myslím, že ne, jde pořád o stejnou slast...ale je třeba ještě promyslet
kapitalismus s hédonismem ladí: hlavním rysem slasti a strasti je jejich zvětšitelnost a zmenšitelnost, tedy jejich kalkulace, jsou měřitelné, směnitelné, podobně jako kapitál, peníze v kapitalistickém obchodě, směně
obchoduje se slastí a strastí, kterou zastupují peníze - bohatí kradou slast chudým
peníze kvantifikují slast, jednotky slasti a koncept peněz počítá s tím, že slast je dělitelná, sčitatelná, počitatelná, rozdělitelná na jednotky slasti...peníze i jednotky slasti se sčítají...peníze vyměňujeme za slast...
existují různé kvality slasti? ne...jsou nesouměřitelné? ne...největší propast je mezi slastmi uvolnění těla na jedné straně a zbylými slastmi, tedy zbylými slastnými tělesnými daty, tedy slastnou chutí a vůní na straně druhé
zdá se, že slast a strast mají mnohé společné, co přesně? proč přesně jde o jednu vlastnost? jednak jsou to obě hodnoty, resp. hodnota a antihodnota, dále ale jde o tělesná data v obou případech, často souvisí s tělesnými svaly a jejich stavem...co dále? nejsou snad prožitkově jaksi totožné? co je v nich stejného?
největší pastí je slast: to díky ní se bojíme, že už nebude, to díky ní tak moc lpíme na životě
proč chtít maximalizovat slast? jediná slast, která má cenu, je slast přítomná: veškeré kvantum minulé slasti i strasti je nyní bezcenné...mohu mít jen jejich jisté pozůstatky, z minulé strasti jizvy na "duši" i těle, z minulé slasti stabilitu, odpočinutost,...
v čem přesně spočívá protikladnost slasti a strasti? ve vjemech samých, v kváliích žádné protiklady přece nejsou...
když máš strast, nic nedělej a neměň, to je jen zvyšování napětí, další tvůj odpor navíc, ty ale s danou strastí nemůžeš vůbec nic dělat! jediné, co můžeš udělat: pozoruj své napjaté svaly s myšlenkou na jejich uvolnění...s jakou myšlenkou? stačí SLOVO, tedy se slovem UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ,...
co je to vlastně pozornost? jak můžeme pozorovat v meditaci? vnímat pokud možno kontinuálně něco, tedy neskákat z objektu na objekt...
zabij pozorováním boha motivace, kterému se klaníš! naše jednání řídí motivace, to, co chceme a nechceme...někdy je náš motivační systém zcela klamný, nevede nás k slasti, ale k strasti apod...vždy se sebe ptáme, co chceme, měli bychom se však spíše ptát, zda bychom to měli chtít...
motivační systém je naším králem, ale asi by neměl být
jsou slasti nesouměřitelné? také dokážu seřadit např. různé odstíny červené podle jasu, ačkoliv neumím abstrahovat prožitkově "jas" jako "něco", jako jakýsi obrázek, prožitek či vjem, takže podobně umím seřadit slasti, byť je neumím oddělit od jejich obalu: zda jde o slast chuťovou, čichovou či slast uvolnění svalů...není zde však rozdíl větší, jako třeba rozdíl mezi různými barvami, třeba mezi červenou a zelenou? myslím, že ne, jde pořád o stejnou slast...ale je třeba ještě promyslet
kapitalismus s hédonismem ladí: hlavním rysem slasti a strasti je jejich zvětšitelnost a zmenšitelnost, tedy jejich kalkulace, jsou měřitelné, směnitelné, podobně jako kapitál, peníze v kapitalistickém obchodě, směně
obchoduje se slastí a strastí, kterou zastupují peníze - bohatí kradou slast chudým
peníze kvantifikují slast, jednotky slasti a koncept peněz počítá s tím, že slast je dělitelná, sčitatelná, počitatelná, rozdělitelná na jednotky slasti...peníze i jednotky slasti se sčítají...peníze vyměňujeme za slast...
co je jádrem kválií? co v nich je? plusovost a minusovost slasti a strasti je reálný prožitek, nebo jen naše libovolná slovní postulace, interpretace, možná navíc diktovaná naším motivačním systémem?
k čemu maximalizovat slasti? co s minulými slastmi? už uplynuly, zmizely, je jedno, že jsem je měl, už mi nepatří...slasti si nelze schovat, nasbírat...zbývá ale chabá slast ze vzpomínek...
přítomné slasti se zase okamžitě mění, zanikají, pomíjí velmi rychle, nelze je zastavit, zadržet....mozek si ale může vyrobit slasti i bez stimulů (viz drogy)
paří ti slast alespoň ve chvíli, kdy ji máš, nebo se spíše jen děje, a tam kde je momentálně ona, nemůžeš být ty? kde je jedno, není druhé: kde je kvále, nejsi ty, kde pak už jsi ty, není to kvále...takže z kválií nic nemáš...
ani ve chvílích, kdy kvália momentálně jsou, vyskytují se, objevují se v těle, z nich nic nemáme
data v těle jsou, nikdo je nevnímá a neprožívá...kde je pozorovatel? není
k čemu maximalizovat slasti? co s minulými slastmi? už uplynuly, zmizely, je jedno, že jsem je měl, už mi nepatří...slasti si nelze schovat, nasbírat...zbývá ale chabá slast ze vzpomínek...
přítomné slasti se zase okamžitě mění, zanikají, pomíjí velmi rychle, nelze je zastavit, zadržet....mozek si ale může vyrobit slasti i bez stimulů (viz drogy)
paří ti slast alespoň ve chvíli, kdy ji máš, nebo se spíše jen děje, a tam kde je momentálně ona, nemůžeš být ty? kde je jedno, není druhé: kde je kvále, nejsi ty, kde pak už jsi ty, není to kvále...takže z kválií nic nemáš...
ani ve chvílích, kdy kvália momentálně jsou, vyskytují se, objevují se v těle, z nich nic nemáme
data v těle jsou, nikdo je nevnímá a neprožívá...kde je pozorovatel? není
VÍC K VNITŘNÍMU HLASU
VÍC K VNITŘNÍMU HLASU
ve vědomí je jen zvuk slov, protože mimo sekvenci zvuků nikde žádná informace není - informace se přenáší jen takto lineárně, postupně, ve zvuku
jak se realizuje vnitřní zvuk vnitřního hlasu? často to není ani zvuk, jen napínání mluvidel, hlasivek...někdy se chytí rytmus slov na pouhý rytmus či šum či tep krve ve spáncích na hlavě...
často vnitřní řeč není vůbec žádným zvukem, ale jen napínáním hlasivek, jejich svíráním...ty substituují vnitřní řeč
toto napínání hlasivek může být důraznější a méně důrazné, rychlejší či pomalé, skoro neznatelné...má emoční naladění? asi ne...má odlišnou hlasitost? asi ne, spíše odlišnou důraznost, někdy je vnitřní řeč více a jindy méně artikulovaná...tvary slov se tedy realizují skrze prostou posloupnost napínání mluvidel
a co když čteme? i tehdy to jakoby pro sebe spíše vyslovujeme, namáhají a stahují se nám trochu opět mluvidla, hlasivky...tedy však ve vědomí jsou slova přesněji, protože tam jsou jejich vytištěné podoby
napínají se nám při čtení vždy mluvidla? můžou se napínat více nebo méně...možná někdy vůbec, a jen vidíme tištěné tvary písmen
jakou barvu a melodii má tvůj vnitřní hlas? je podobný tvému vnějšímu hlasu? je hlubší nebo vyšší? je mužský, ženský, starý, mladý? vážný nebo veselý? strojový, mechanický, hluboký? není náhodou více vážný, jen suchý, věcný, konstatující, věcně informativní? pokud má vnitřní hlas vůbec nějakou melodii, je asi vážný, věcný, informativní, není tak emocionální jako vnější hlas
možná vhodnější označení než vnitřní hlas je vnitřní řeč - není to totiž možná vůbec vnitřní zvuk, spíš jen jemné chvění hlasivek v hrdle
tvary slov se realizují ne zvukem, ale prostým napínáním hlasivek či snad i jen prostým rytmem tepu krve na spáncích...pak jsou však slova velmi neznatelná, nezní v mysli, jen se v ní objevují jejich formy, kdy podobně znějící slova jsou realizována stejně, takže by je od sebe nešlo odlišit, třeba slova HLAD a HAD...zdá se, že vnitřní řeč vynechává u slov mnohá písmena, jen je lehce načrtává...někdy je to dosti zkomolené, místo PROJEL třeba P-DEL...ten, kdo by chtěl tzv. "číst myšlenky", tedy vnímat vnitřní řeč druhého člověka, by měl problém, k jejímu pochopení by musel znát nejen momentální obsah momentálního vědomí, tedy aktuálně se nějak realizující určité slovo, ale spíše by musel znát celý mozek
vnitřní řeč je spíše letmá, méně konkrétní
vnitřní hlas má různé rytmy, tedy je rychlejší a pomalejší, rychlejší třeba při strachu či panice, pomalý při otrávenosti...křičí vnitřní hlas? ne, jen se víc napínají hlasivky, možná se více svírají čelisti a napínají i mimické svaly
má vnitřní hlas nějaké emocionální naladění? asi ne...takže emoce dělají jen naše mechanické reakce na slova, či na nárysy slov...
jaký je rozdíl mezi nasloucháním a říkáním vnitřního hlasu? jen ten, že při jeho tzv. "říkání" se více soustředím...co zde znamená, více se soustředit? více se mi namáhají mluvidla, tedy se více stahují hlasivky v hrdle, někdy se i více stahují jiné svaly na hlavě
když by repráky přenášely můj a tvůj vnitřní hlas, po čase bys nepoznal, čí hlas to je...jak to? protože jsme spíše posluchači i vlastního vnitřního hlasu! i on jen sám od sebe volně zní, prochází, objevuje se volně, nejde ho zastavit
forma meditace: mluv velmi rychle cokoliv tě napadne po dlouhou dobu! a mluv to třeba i hodně nahlas...
kdyby někomu ochrnulo hrdlo, mluvidla, měl by vnitřní řeč? asi hodně ochuzenou...čím by se realizovala?...zřejmě přece jen trochu vnitřní zvuky i jaksi slyšíme...jakou má tento vnitřní zvuk hlasitost? pořád stejnou...můžeš ho snad srovnat s hlasitostí rádia, jehož hlasitost libovolně zesiluješ a zeslabuješ? můžeš svůj vnitřní zvuk rádiem přehlušit? ne...můžeš totiž přeskakovat v pozornosti z rádia na vnitřní hlas...
zkus nenapínat hlasivky a mluvící svaly: tím se v meditaci nejsnáze zbavíš vnitřního hlasu...jen si zkrátka uvolni hrdlo!
úplné uvolnění mluvidel zřejmě zastavuje vnitřní hlas
co to znamená, že některé svaly můžeme tzv. ovládat svou vlastní vůlí? jejich pohyby korelují s našimi představami...
ve vědomí je jen zvuk slov, protože mimo sekvenci zvuků nikde žádná informace není - informace se přenáší jen takto lineárně, postupně, ve zvuku
jak se realizuje vnitřní zvuk vnitřního hlasu? často to není ani zvuk, jen napínání mluvidel, hlasivek...někdy se chytí rytmus slov na pouhý rytmus či šum či tep krve ve spáncích na hlavě...
často vnitřní řeč není vůbec žádným zvukem, ale jen napínáním hlasivek, jejich svíráním...ty substituují vnitřní řeč
toto napínání hlasivek může být důraznější a méně důrazné, rychlejší či pomalé, skoro neznatelné...má emoční naladění? asi ne...má odlišnou hlasitost? asi ne, spíše odlišnou důraznost, někdy je vnitřní řeč více a jindy méně artikulovaná...tvary slov se tedy realizují skrze prostou posloupnost napínání mluvidel
a co když čteme? i tehdy to jakoby pro sebe spíše vyslovujeme, namáhají a stahují se nám trochu opět mluvidla, hlasivky...tedy však ve vědomí jsou slova přesněji, protože tam jsou jejich vytištěné podoby
napínají se nám při čtení vždy mluvidla? můžou se napínat více nebo méně...možná někdy vůbec, a jen vidíme tištěné tvary písmen
jakou barvu a melodii má tvůj vnitřní hlas? je podobný tvému vnějšímu hlasu? je hlubší nebo vyšší? je mužský, ženský, starý, mladý? vážný nebo veselý? strojový, mechanický, hluboký? není náhodou více vážný, jen suchý, věcný, konstatující, věcně informativní? pokud má vnitřní hlas vůbec nějakou melodii, je asi vážný, věcný, informativní, není tak emocionální jako vnější hlas
možná vhodnější označení než vnitřní hlas je vnitřní řeč - není to totiž možná vůbec vnitřní zvuk, spíš jen jemné chvění hlasivek v hrdle
tvary slov se realizují ne zvukem, ale prostým napínáním hlasivek či snad i jen prostým rytmem tepu krve na spáncích...pak jsou však slova velmi neznatelná, nezní v mysli, jen se v ní objevují jejich formy, kdy podobně znějící slova jsou realizována stejně, takže by je od sebe nešlo odlišit, třeba slova HLAD a HAD...zdá se, že vnitřní řeč vynechává u slov mnohá písmena, jen je lehce načrtává...někdy je to dosti zkomolené, místo PROJEL třeba P-DEL...ten, kdo by chtěl tzv. "číst myšlenky", tedy vnímat vnitřní řeč druhého člověka, by měl problém, k jejímu pochopení by musel znát nejen momentální obsah momentálního vědomí, tedy aktuálně se nějak realizující určité slovo, ale spíše by musel znát celý mozek
vnitřní řeč je spíše letmá, méně konkrétní
vnitřní hlas má různé rytmy, tedy je rychlejší a pomalejší, rychlejší třeba při strachu či panice, pomalý při otrávenosti...křičí vnitřní hlas? ne, jen se víc napínají hlasivky, možná se více svírají čelisti a napínají i mimické svaly
má vnitřní hlas nějaké emocionální naladění? asi ne...takže emoce dělají jen naše mechanické reakce na slova, či na nárysy slov...
jaký je rozdíl mezi nasloucháním a říkáním vnitřního hlasu? jen ten, že při jeho tzv. "říkání" se více soustředím...co zde znamená, více se soustředit? více se mi namáhají mluvidla, tedy se více stahují hlasivky v hrdle, někdy se i více stahují jiné svaly na hlavě
když by repráky přenášely můj a tvůj vnitřní hlas, po čase bys nepoznal, čí hlas to je...jak to? protože jsme spíše posluchači i vlastního vnitřního hlasu! i on jen sám od sebe volně zní, prochází, objevuje se volně, nejde ho zastavit
forma meditace: mluv velmi rychle cokoliv tě napadne po dlouhou dobu! a mluv to třeba i hodně nahlas...
kdyby někomu ochrnulo hrdlo, mluvidla, měl by vnitřní řeč? asi hodně ochuzenou...čím by se realizovala?...zřejmě přece jen trochu vnitřní zvuky i jaksi slyšíme...jakou má tento vnitřní zvuk hlasitost? pořád stejnou...můžeš ho snad srovnat s hlasitostí rádia, jehož hlasitost libovolně zesiluješ a zeslabuješ? můžeš svůj vnitřní zvuk rádiem přehlušit? ne...můžeš totiž přeskakovat v pozornosti z rádia na vnitřní hlas...
zkus nenapínat hlasivky a mluvící svaly: tím se v meditaci nejsnáze zbavíš vnitřního hlasu...jen si zkrátka uvolni hrdlo!
úplné uvolnění mluvidel zřejmě zastavuje vnitřní hlas
co to znamená, že některé svaly můžeme tzv. ovládat svou vlastní vůlí? jejich pohyby korelují s našimi představami...
co je jazyk? hlavně zvuková data, ale i data rytmu (rychleji nebo pomaleji) a intenzity (více nebo méně) napětí hlasivek (u vnitřní řeči může být někdy opravdu jen napínání hlasivek samo, bez vnitřního zvuku), a také data zraková: viz psané texty
můžeme mít jinou třídu dat než zraková, sluchová a tělesná? co když myslím na "něco", třeba na matematickou množinu, mám to jen jako prázdnou "škatuli", znám však vztahy toho...myslím, že jde jen o vizualizace, tělesné stahy obličeje, pohyby očí a případně zvuková data vnitřního hlasu (vnitřní hlas může být někdy jen rytmem tělesných dat, to když jde o napínání mluvidel bez vnitřního zvuku)
co je to vnitřní zvuk, máme ho? méně často než si myslíme a jen letmo, prchavě, podobně jako vnitřní fantazijní obrazy
co je to vnitřní zvuk, máme ho? méně často než si myslíme a jen letmo, prchavě, podobně jako vnitřní fantazijní obrazy
dále
dále jen dále
ve vědomí je jen zvuk slov, protože mimo sekvenci zvuků nikde žádná informace není - informace se přenáší jen takto lineárně, postupně, ve zvuku
jak se realizuje vnitřní zvuk vnitřního hlasu? často to není ani zvuk, jen napínání mluvidel, hlasivek...někdy se chytí rytmus slov na pouhý rytmus či šum či tep krve ve spáncích na hlavě...
často vnitřní řeč není vůbec žádným zvukem, ale jen napínáním hlasivek, jejich svíráním...ty substituují vnitřní řeč
toto napínání hlasivek může být důraznější a méně důrazné, rychlejší či pomalé, skoro neznatelné...má emoční naladění? asi ne...má odlišnou hlasitost? asi ne, spíše odlišnou důraznost, někdy je vnitřní řeč více a jindy méně artikulovaná...tvary slov se tedy realizují skrze prostou posloupnost napínání mluvidel
a co když čteme? i tehdy to jakoby pro sebe spíše vyslovujeme, namáhají a stahují se nám trochu opět mluvidla, hlasivky...tedy však ve vědomí jsou slova přesněji, protože tam jsou jejich vytištěné podoby
napínají se nám při čtení vždy mluvidla? můžou se napínat více nebo méně...možná někdy vůbec, a jen vidíme tištěné tvary písmen
jakou barvu a melodii má tvůj vnitřní hlas? je podobný tvému vnějšímu hlasu? je hlubší nebo vyšší? je mužský, ženský, starý, mladý? vážný nebo veselý? strojový, mechanický, hluboký? není náhodou více vážný, jen suchý, věcný, konstatující, věcně informativní? pokud má vnitřní hlas vůbec nějakou melodii, je asi vážný, věcný, informativní, není tak emocionální jako vnější hlas
možná vhodnější označení než vnitřní hlas je vnitřní řeč - není to totiž možná vůbec vnitřní zvuk, spíš jen jemné chvění hlasivek v hrdle
tvary slov se realizují ne zvukem, ale prostým napínáním hlasivek či snad i jen prostým rytmem tepu krve na spáncích...pak jsou však slova velmi neznatelná, nezní v mysli, jen se v ní objevují jejich formy, kdy podobně znějící slova jsou realizována stejně, takže by je od sebe nešlo odlišit, třeba slova HLAD a HAD...zdá se, že vnitřní řeč vynechává u slov mnohá písmena, jen je lehce načrtává...někdy je to dosti zkomolené, místo PROJEL třeba P-DEL...ten, kdo by chtěl tzv. "číst myšlenky", tedy vnímat vnitřní řeč druhého člověka, by měl problém, k jejímu pochopení by musel znát nejen momentální obsah momentálního vědomí, tedy aktuálně se nějak realizující určité slovo, ale spíše by musel znát celý mozek
vnitřní řeč je spíše letmá, méně konkrétní
vnitřní hlas má různé rytmy, tedy je rychlejší a pomalejší, rychlejší třeba při strachu či panice, pomalý při otrávenosti...křičí vnitřní hlas? ne, jen se víc napínají hlasivky, možná se více svírají čelisti a napínají i mimické svaly
má vnitřní hlas nějaké emocionální naladění? asi ne...takže emoce dělají jen naše mechanické reakce na slova, či na nárysy slov...
jaký je rozdíl mezi nasloucháním a říkáním vnitřního hlasu? jen ten, že při jeho tzv. "říkání" se více soustředím...co zde znamená, více se soustředit? více se mi namáhají mluvidla, tedy se více stahují hlasivky v hrdle, někdy se i více stahují jiné svaly na hlavě
když by repráky přenášely můj a tvůj vnitřní hlas, po čase bys nepoznal, čí hlas to je...jak to? protože jsme spíše posluchači i vlastního vnitřního hlasu! i on jen sám od sebe volně zní, prochází, objevuje se volně, nejde ho zastavit
forma meditace: mluv velmi rychle cokoliv tě napadne po dlouhou dobu! a mluv to třeba i hodně nahlas...
co vizuální paměť? na zlomek vteřiny vidím jakoby fotku dané věci...ne stabilně, jen na zlomek vteřiny...
existují různé kvality slasti? ne...jsou nesouměřitelné? ne...největší propast je mezi slastmi uvolnění těla na jedné straně a zbylými slastmi, tedy zbylými slastnými tělesnými daty, tedy slastnou chutí a vůní na straně druhé
zdá se, že slast a strast mají mnohé společné, co přesně? proč přesně jde o jednu vlastnost? jednak jsou to obě hodnoty, resp. hodnota a antihodnota, dále ale jde o tělesná data v obou případech, často souvisí s tělesnými svaly a jejich stavem...co dále? nejsou snad prožitkově jaksi totožné? co je v nich stejného?
proti strachu je dobrá sebeúcta, znát vlastní cenu či hodnotu - tuto znalost přináší dlouhodobě stabilní a pohodový život
jsme stále ostražití, napjatí, protože ostražitě se snažíme stále si udržet smysl, cíl, energii, drive k životu
cítíme se napjatí, protože se cítíme v neustálém lehkém ohrožení, permanentním nebezpečí, proto se neuvolníme: jako bychom nikdy nebyli tak úplně doma, v klidu, v bezpečí, zázemí, v totální jistotě bezpečnosti...
možná veverka trpí více než člověk: je pořád v ostražitém stresu
největší pastí je slast: to díky ní se bojíme, že už nebude, to díky ní tak moc lpíme na životě
proč chtít maximalizovat slast? jediná slast, která má cenu, je slast přítomná: veškeré kvantum minulé slasti i strasti je nyní bezcenné...mohu mít jen jejich jisté pozůstatky, z minulé strasti jizvy na "duši" i těle, z minulé slasti stabilitu, odpočinutost,...
kvália mohou být jen prvním stupněm jazykového zobecnění
nejsou-li kvália, je to naše iluze...jaká iluze? nejen jazyková, ale i smyslová....kvále pak není bezprostředním prožitkem, ale spíše jazykovou generalizací, kategorizací,...
co je to informace? i stopa na Měsíci po astronautovi: tedy každé kauzální působení, resp. účinek jakéhokoliv kauzálního působení
kdyby někomu ochrnulo hrdlo, mluvidla, měl by vnitřní řeč? asi hodně ochuzenou...čím by se realizovala?...zřejmě přece jen trochu vnitřní zvuky i jaksi slyšíme...jakou má tento vnitřní zvuk hlasitost? pořád stejnou...můžeš ho snad srovnat s hlasitostí rádia, jehož hlasitost libovolně zesiluješ a zeslabuješ? můžeš svůj vnitřní zvuk rádiem přehlušit? ne...můžeš totiž přeskakovat v pozornosti z rádia na vnitřní hlas...
zkus nenapínat hlasivky a mluvící svaly: tím se v meditaci nejsnáze zbavíš vnitřního hlasu...jen si zkrátka uvolni hrdlo!
jde o RYCHLOST zpracování dat...rychleji zpracováváme data zraková než sluchová, proto můžeme vidět členité obrázky, členitá zraková kvália, zatímco ze zvuku vnímáme vždy jen aktuální jeden tón...klidně by tomu mohlo být i naopak: možná netopýr skutečně vidí obrázky díky zvukovým datům...ale samozřejmě, fyzikálně se šíří světlo rychleji než zvuk a asi je i více světelných než zvukových dat ( i když ne asi nutně, zvláště v temné jeskyni, kde žijí netopýři)
zvuková informace, tedy zvuková data se přenáší formou 1D, je tedy 1D stejně jako čas: vždy jen jedno datum
zraková informace se přenáší formou 2D, tedy je mnohem obsažnější, členitější, v jednom okamžiku je toho více najednou: je to obrázek, fotografie, schéma, náčrtek, graf, tabulka, diagram,...
a jak jsou zpracována tělesná data? také jako 1D, tedy v každé chvíli máme jen jedno holé datum, jeden momentální prožitek, vjem! z toho plynou dvě možnosti:
a) slast či strast je přítomná i v jednom jednoduchém přítomném datu - pak se ale neustále mění, kolísá, variuje, střídá a přeskakuje slast se strastí...změna však nevadí, protože je to jen nárůst či pokles stejné kvality (byť třeba v různých obalech, třeba ze slasti uvolnění svalů do slasti příjemné chuti, ale na obalech nezáleží, jen tato změna může vyvolat třeba díky pestrosti navýšení momentální intenzity slasti), vadí spíše to, když to přejde do kvality protikladné neboli opačné, tedy ze slasti do strasti
b) slast či strast je informace až z jisté posloupnosti, z jisté sekvence dat, takže slast či strast přímo nikdy nevnímáme, jelikož vnímáme vždy jen jedno momentální datum, ale to, že jde o slast či strast, je vždy až naše interpretace, sumarizace, rekapitulace, která nikdy nebyla prožita, protože z ní byly prožity postupně jen její složky, které samy o sobě nejsou slastné či strastné
mohlo by to být klidně naopak, jde o lidský způsob zpracování dat - klidně bychom mohli zpracovávat zvuková data naráz, v jednom obrázku jako 2D, zatímco zraková data postupně jako 1D
(teď zanedbávám možnost, že i zraková data jsou u lidí skutečně jen 1D, ale tak rychle, že zde vzniká iluze obrázku, fotografie, jednotné zrakové scény, plochy, rozlehlosti, plošiny,...ač tato možnost je podle Dennetta ta správná: rychle očima skenujeme a v mozku paralelně vyhodnocujeme mnoho dat, ale neskládáme je do 2D jednotné scény jednoho obrázku či jedné vizuální reprezentace, obrazu)
proto si myslíš, že ve vědomí máš jen momentální zvuk slova, protože informace zvuková se přenáší velmi pomalu...takže tam z ní máš opravdu jen malý fragment
zatímco informace zraková se přenáší rychle, takže můžeš mít téměř okamžitě v jednom okamžiku před sebou členitou zrakovou scénu
návrh na meditaci: úplné ponoření do momentálních dat, která zde jsou...do dat holých, čistých, evidentních...dokonalé sjednocení s nimi...
úplné uvolnění mluvidel zřejmě zastavuje vnitřní hlas
co to znamená, že některé svaly můžeme tzv. ovládat svou vlastní vůlí? jejich pohyby korelují s našimi představami...
co je vědomí?
1) jazykové centrum - ale možná některé části mozku (snad i pravá hemisféra) "mluví", ale není to ve vědomí...takže co?...tedy jen ta část jazykového centra je tzv. "vědomá", která má bezprostřední přístup k ústům, k řečovému chování...
2) vědomí souvisí s krátkodobou pamětí, která odráží kontinuitu, uspořádanost kroků jdoucích po sobě - vědomé jednání je to, které se zapisuje do krátkodobé paměti
iluze kválií by byla demaskována, kdyby se našel neurální korelát, mozkový okruh odpovědný za tuto iluzi!
je jazykové centrum ve styku se smyslovými daty? věty jsou ve styku jen s větami, ale co ta oblast překladače smyslových dat do slov? musí být ve styku se smyslovými daty, aby je převedla do jazykových dat...mozkový hypotetický obvod překladače je tak jakousi hranicí mezi jazykovými a smyslovými daty: ta jeho polovina, která přímo hraničí se smyslovými daty, tedy jeho vstup (na rozdíl od výstupu, který hraničí už jen s jazykovým centrem samotným), musí umět překládat smyslová data do slov, takže zde dochází k jakémusi kontaktu se smyslovými daty...
co je jazyk? hlavně zvuková data, ale i data rytmu (rychleji nebo pomaleji) a intenzity (více nebo méně) napětí hlasivek (u vnitřní řeči může být někdy opravdu jen napínání hlasivek samo, bez vnitřního zvuku), a také data zraková: viz psané texty
bylo by zajímavé najít základní atomy vědomí, základní kvália: ostrost, sladkost,...a najít všechny hlavní podtřídy našich tří tříd, tedy třídy dat zrakových, sluchových a tělesných
v čem přesně spočívá protikladnost slasti a strasti? ve vjemech samých, v kváliích žádné protiklady přece nejsou...
když máš strast, nic nedělej a neměň, to je jen zvyšování napětí, další tvůj odpor navíc, ty ale s danou strastí nemůžeš vůbec nic dělat! jediné, co můžeš udělat: pozoruj své napjaté svaly s myšlenkou na jejich uvolnění...s jakou myšlenkou? stačí SLOVO, tedy se slovem UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ,...
co je to vlastně pozornost? jak můžeme pozorovat v meditaci? vnímat pokud možno kontinuálně něco, tedy neskákat z objektu na objekt...
co je to fenomenologicky SVĚTLO? jen paprsky jasnější žluté či bílé barvy...barvy mají tedy svůj JAS
kvália jsou jako "black box", černá skříňka: už je nepodrobujeme další analýze, necháváme je tak, jak jsou, dali jsme jim nedotknutelnou tajemnou nálepku a už se neptáme, čím jsou a zda vůbec jsou, zda to není jen vytržený určitý aspekt z širšího kontextu reagování organismu...
kvália sice nemáme, ale zato máme hodně dat :-)
zabij pozorováním boha motivace, kterému se klaníš! naše jednání řídí motivace, to, co chceme a nechceme...někdy je náš motivační systém zcela klamný, nevede nás k slasti, ale k strasti apod...vždy se sebe ptáme, co chceme, měli bychom se však spíše ptát, zda bychom to měli chtít...
motivační systém je naším králem, ale asi by neměl být
jsou slasti nesouměřitelné? také dokážu seřadit např. různé odstíny červené podle jasu, ačkoliv neumím abstrahovat prožitkově "jas" jako "něco", jako jakýsi obrázek, prožitek či vjem, takže podobně umím seřadit slasti, byť je neumím oddělit od jejich obalu: zda jde o slast chuťovou, čichovou či slast uvolnění svalů...není zde však rozdíl větší, jako třeba rozdíl mezi různými barvami, třeba mezi červenou a zelenou? myslím, že ne, jde pořád o stejnou slast...ale je třeba ještě promyslet
kapitalismus s hédonismem ladí: hlavním rysem slasti a strasti je jejich zvětšitelnost a zmenšitelnost, tedy jejich kalkulace, jsou měřitelné, směnitelné, podobně jako kapitál, peníze v kapitalistickém obchodě, směně
obchoduje se slastí a strastí, kterou zastupují peníze - bohatí kradou slast chudým
peníze kvantifikují slast, jednotky slasti a koncept peněz počítá s tím, že slast je dělitelná, sčitatelná, počitatelná, rozdělitelná na jednotky slasti...peníze i jednotky slasti se sčítají...peníze vyměňujeme za slast...
můžeme mít jinou třídu dat než zraková, sluchová a tělesná? co když myslím na "něco", třeba na matematickou množinu, mám to jen jako prázdnou "škatuli", znám však vztahy toho...myslím, že jde jen o vizualizace, tělesné stahy obličeje, pohyby očí a případně zvuková data vnitřního hlasu (vnitřní hlas může být někdy jen rytmem tělesných dat, to když jde o napínání mluvidel bez vnitřního zvuku)
co je to vnitřní zvuk, máme ho? méně často než si myslíme a jen letmo, prchavě, podobně jako vnitřní fantazijní obrazy
proč např. nebít druhé bytosti, když nemají kvália? jak pak zdůvodnit etiku? nevím, zřejmě nijak...neexistuje pak totiž žádné utrpení ani slast
existuje vůbec chtění? je to často, možná vždy, pouhá zpětná a dodatečná vymyšlená racionalizace: vymýšlíme si, že naše akce děláme, protože něco chceme, za nějakým účelem atd., ale možná jen kauzálně reagujeme na stimuly bez účelu a záměru...
co je jádrem kválií? co v nich je? plusovost a minusovost slasti a strasti je reálný prožitek, nebo jen naše libovolná slovní postulace, interpretace, možná navíc diktovaná naším motivačním systémem?
k čemu maximalizovat slasti? co s minulými slastmi? už uplynuly, zmizeli, je jedno, že jsem je měl, už mi nepatří...slasti si nelze schovat, nasbírat...zbývá ale chabá slast ze vzpomínek...
přítomné slasti se zase okamžitě mění, zanikají, pomíjí velmi rychle, nelze je zastavit, zadržet....mozek si ale může vyrobit slasti i bez stimulů (viz drogy)
o slasti či strasti lze říci jen to, že kolísá, narůstá, graduje, stupňuje se, zvyšuje, zmenšuje, prudce klesá, strmě stoupá, je přerušována neutrálními vjemy či opačnou kvalitou (slasti strastí a naopak)
slast je jedna jediná kvalita v uvolnění svalů i v libých chutích a vůních...ale nedokážeme ji abstrahovat do prožitku čiré či holé či syrové/surové slasti, máme ji prožitkově vždy už ve svých obalech (jakožto uvolnění svalů, příjemná chuť nebo příjemná vůně)
obaly na slast jsou asi opravdu jen tři:
a) slastné uvolnění, povolení, pasivita, polevení svalů (sem řadím i slastné dotyky, mazlení, hlazení, tedy slastná hmatová data, byť bych je mohl dát i zvlášť)
b) slastné chuti
c) slastné vůně
když slast prudce klesá, je tento pokles přerušován skokově strastí plynoucí z vědomí jejího poklesu...naopak, když strast prudce klesá, je tento její pokles přerušován skokově slastí plynoucí z vědomí jejího poklesu apod.
paří ti slast alespoň ve chvíli, kdy ji máš, nebo se spíše jen děje, a tam kde je momentálně ona, nemůžeš být ty? kde je jedno, není druhé: kde je kvále, nejsi ty, kde pak už jsi ty, není to kvále...takže z kválií nic nemáš...
ani ve chvílích, kdy kvália momentálně jsou, vyskytují se, objevují se v těle, z nich nic nemáme
data v těle jsou, nikdo je nevnímá a neprožívá...kde je pozorovatel? není
proč si myslím, že mám trvalost, že já jsem stále týž, jako před hodinou či dnem? díky podobnému zrakovému tělu, které tu zase je (byť třeba jinak oblečené, svlečené, apod.) a díky podobným tělesným vjemům či datům...ale ostatní mají zřejmě také STEJNÉ tělesné vjemy, stejné či velmi podobné svírání břišních svalů, tlaku na prsou či ve středu hrudi, tlaku na spáncích, jenomže my vnímáme jen ty tělesné vjemy, které automaticky umísťujeme do našeho zrakového těla, do jeho roviny, plochy, rozlohy,...
jak se realizuje vnitřní zvuk vnitřního hlasu? často to není ani zvuk, jen napínání mluvidel, hlasivek...někdy se chytí rytmus slov na pouhý rytmus či šum či tep krve ve spáncích na hlavě...
často vnitřní řeč není vůbec žádným zvukem, ale jen napínáním hlasivek, jejich svíráním...ty substituují vnitřní řeč
toto napínání hlasivek může být důraznější a méně důrazné, rychlejší či pomalé, skoro neznatelné...má emoční naladění? asi ne...má odlišnou hlasitost? asi ne, spíše odlišnou důraznost, někdy je vnitřní řeč více a jindy méně artikulovaná...tvary slov se tedy realizují skrze prostou posloupnost napínání mluvidel
a co když čteme? i tehdy to jakoby pro sebe spíše vyslovujeme, namáhají a stahují se nám trochu opět mluvidla, hlasivky...tedy však ve vědomí jsou slova přesněji, protože tam jsou jejich vytištěné podoby
napínají se nám při čtení vždy mluvidla? můžou se napínat více nebo méně...možná někdy vůbec, a jen vidíme tištěné tvary písmen
jakou barvu a melodii má tvůj vnitřní hlas? je podobný tvému vnějšímu hlasu? je hlubší nebo vyšší? je mužský, ženský, starý, mladý? vážný nebo veselý? strojový, mechanický, hluboký? není náhodou více vážný, jen suchý, věcný, konstatující, věcně informativní? pokud má vnitřní hlas vůbec nějakou melodii, je asi vážný, věcný, informativní, není tak emocionální jako vnější hlas
možná vhodnější označení než vnitřní hlas je vnitřní řeč - není to totiž možná vůbec vnitřní zvuk, spíš jen jemné chvění hlasivek v hrdle
tvary slov se realizují ne zvukem, ale prostým napínáním hlasivek či snad i jen prostým rytmem tepu krve na spáncích...pak jsou však slova velmi neznatelná, nezní v mysli, jen se v ní objevují jejich formy, kdy podobně znějící slova jsou realizována stejně, takže by je od sebe nešlo odlišit, třeba slova HLAD a HAD...zdá se, že vnitřní řeč vynechává u slov mnohá písmena, jen je lehce načrtává...někdy je to dosti zkomolené, místo PROJEL třeba P-DEL...ten, kdo by chtěl tzv. "číst myšlenky", tedy vnímat vnitřní řeč druhého člověka, by měl problém, k jejímu pochopení by musel znát nejen momentální obsah momentálního vědomí, tedy aktuálně se nějak realizující určité slovo, ale spíše by musel znát celý mozek
vnitřní řeč je spíše letmá, méně konkrétní
vnitřní hlas má různé rytmy, tedy je rychlejší a pomalejší, rychlejší třeba při strachu či panice, pomalý při otrávenosti...křičí vnitřní hlas? ne, jen se víc napínají hlasivky, možná se více svírají čelisti a napínají i mimické svaly
má vnitřní hlas nějaké emocionální naladění? asi ne...takže emoce dělají jen naše mechanické reakce na slova, či na nárysy slov...
jaký je rozdíl mezi nasloucháním a říkáním vnitřního hlasu? jen ten, že při jeho tzv. "říkání" se více soustředím...co zde znamená, více se soustředit? více se mi namáhají mluvidla, tedy se více stahují hlasivky v hrdle, někdy se i více stahují jiné svaly na hlavě
když by repráky přenášely můj a tvůj vnitřní hlas, po čase bys nepoznal, čí hlas to je...jak to? protože jsme spíše posluchači i vlastního vnitřního hlasu! i on jen sám od sebe volně zní, prochází, objevuje se volně, nejde ho zastavit
forma meditace: mluv velmi rychle cokoliv tě napadne po dlouhou dobu! a mluv to třeba i hodně nahlas...
co vizuální paměť? na zlomek vteřiny vidím jakoby fotku dané věci...ne stabilně, jen na zlomek vteřiny...
existují různé kvality slasti? ne...jsou nesouměřitelné? ne...největší propast je mezi slastmi uvolnění těla na jedné straně a zbylými slastmi, tedy zbylými slastnými tělesnými daty, tedy slastnou chutí a vůní na straně druhé
zdá se, že slast a strast mají mnohé společné, co přesně? proč přesně jde o jednu vlastnost? jednak jsou to obě hodnoty, resp. hodnota a antihodnota, dále ale jde o tělesná data v obou případech, často souvisí s tělesnými svaly a jejich stavem...co dále? nejsou snad prožitkově jaksi totožné? co je v nich stejného?
proti strachu je dobrá sebeúcta, znát vlastní cenu či hodnotu - tuto znalost přináší dlouhodobě stabilní a pohodový život
jsme stále ostražití, napjatí, protože ostražitě se snažíme stále si udržet smysl, cíl, energii, drive k životu
cítíme se napjatí, protože se cítíme v neustálém lehkém ohrožení, permanentním nebezpečí, proto se neuvolníme: jako bychom nikdy nebyli tak úplně doma, v klidu, v bezpečí, zázemí, v totální jistotě bezpečnosti...
možná veverka trpí více než člověk: je pořád v ostražitém stresu
největší pastí je slast: to díky ní se bojíme, že už nebude, to díky ní tak moc lpíme na životě
proč chtít maximalizovat slast? jediná slast, která má cenu, je slast přítomná: veškeré kvantum minulé slasti i strasti je nyní bezcenné...mohu mít jen jejich jisté pozůstatky, z minulé strasti jizvy na "duši" i těle, z minulé slasti stabilitu, odpočinutost,...
kvália mohou být jen prvním stupněm jazykového zobecnění
nejsou-li kvália, je to naše iluze...jaká iluze? nejen jazyková, ale i smyslová....kvále pak není bezprostředním prožitkem, ale spíše jazykovou generalizací, kategorizací,...
co je to informace? i stopa na Měsíci po astronautovi: tedy každé kauzální působení, resp. účinek jakéhokoliv kauzálního působení
kdyby někomu ochrnulo hrdlo, mluvidla, měl by vnitřní řeč? asi hodně ochuzenou...čím by se realizovala?...zřejmě přece jen trochu vnitřní zvuky i jaksi slyšíme...jakou má tento vnitřní zvuk hlasitost? pořád stejnou...můžeš ho snad srovnat s hlasitostí rádia, jehož hlasitost libovolně zesiluješ a zeslabuješ? můžeš svůj vnitřní zvuk rádiem přehlušit? ne...můžeš totiž přeskakovat v pozornosti z rádia na vnitřní hlas...
zkus nenapínat hlasivky a mluvící svaly: tím se v meditaci nejsnáze zbavíš vnitřního hlasu...jen si zkrátka uvolni hrdlo!
jde o RYCHLOST zpracování dat...rychleji zpracováváme data zraková než sluchová, proto můžeme vidět členité obrázky, členitá zraková kvália, zatímco ze zvuku vnímáme vždy jen aktuální jeden tón...klidně by tomu mohlo být i naopak: možná netopýr skutečně vidí obrázky díky zvukovým datům...ale samozřejmě, fyzikálně se šíří světlo rychleji než zvuk a asi je i více světelných než zvukových dat ( i když ne asi nutně, zvláště v temné jeskyni, kde žijí netopýři)
zvuková informace, tedy zvuková data se přenáší formou 1D, je tedy 1D stejně jako čas: vždy jen jedno datum
zraková informace se přenáší formou 2D, tedy je mnohem obsažnější, členitější, v jednom okamžiku je toho více najednou: je to obrázek, fotografie, schéma, náčrtek, graf, tabulka, diagram,...
a jak jsou zpracována tělesná data? také jako 1D, tedy v každé chvíli máme jen jedno holé datum, jeden momentální prožitek, vjem! z toho plynou dvě možnosti:
a) slast či strast je přítomná i v jednom jednoduchém přítomném datu - pak se ale neustále mění, kolísá, variuje, střídá a přeskakuje slast se strastí...změna však nevadí, protože je to jen nárůst či pokles stejné kvality (byť třeba v různých obalech, třeba ze slasti uvolnění svalů do slasti příjemné chuti, ale na obalech nezáleží, jen tato změna může vyvolat třeba díky pestrosti navýšení momentální intenzity slasti), vadí spíše to, když to přejde do kvality protikladné neboli opačné, tedy ze slasti do strasti
b) slast či strast je informace až z jisté posloupnosti, z jisté sekvence dat, takže slast či strast přímo nikdy nevnímáme, jelikož vnímáme vždy jen jedno momentální datum, ale to, že jde o slast či strast, je vždy až naše interpretace, sumarizace, rekapitulace, která nikdy nebyla prožita, protože z ní byly prožity postupně jen její složky, které samy o sobě nejsou slastné či strastné
mohlo by to být klidně naopak, jde o lidský způsob zpracování dat - klidně bychom mohli zpracovávat zvuková data naráz, v jednom obrázku jako 2D, zatímco zraková data postupně jako 1D
(teď zanedbávám možnost, že i zraková data jsou u lidí skutečně jen 1D, ale tak rychle, že zde vzniká iluze obrázku, fotografie, jednotné zrakové scény, plochy, rozlehlosti, plošiny,...ač tato možnost je podle Dennetta ta správná: rychle očima skenujeme a v mozku paralelně vyhodnocujeme mnoho dat, ale neskládáme je do 2D jednotné scény jednoho obrázku či jedné vizuální reprezentace, obrazu)
proto si myslíš, že ve vědomí máš jen momentální zvuk slova, protože informace zvuková se přenáší velmi pomalu...takže tam z ní máš opravdu jen malý fragment
zatímco informace zraková se přenáší rychle, takže můžeš mít téměř okamžitě v jednom okamžiku před sebou členitou zrakovou scénu
návrh na meditaci: úplné ponoření do momentálních dat, která zde jsou...do dat holých, čistých, evidentních...dokonalé sjednocení s nimi...
úplné uvolnění mluvidel zřejmě zastavuje vnitřní hlas
co to znamená, že některé svaly můžeme tzv. ovládat svou vlastní vůlí? jejich pohyby korelují s našimi představami...
co je vědomí?
1) jazykové centrum - ale možná některé části mozku (snad i pravá hemisféra) "mluví", ale není to ve vědomí...takže co?...tedy jen ta část jazykového centra je tzv. "vědomá", která má bezprostřední přístup k ústům, k řečovému chování...
2) vědomí souvisí s krátkodobou pamětí, která odráží kontinuitu, uspořádanost kroků jdoucích po sobě - vědomé jednání je to, které se zapisuje do krátkodobé paměti
iluze kválií by byla demaskována, kdyby se našel neurální korelát, mozkový okruh odpovědný za tuto iluzi!
je jazykové centrum ve styku se smyslovými daty? věty jsou ve styku jen s větami, ale co ta oblast překladače smyslových dat do slov? musí být ve styku se smyslovými daty, aby je převedla do jazykových dat...mozkový hypotetický obvod překladače je tak jakousi hranicí mezi jazykovými a smyslovými daty: ta jeho polovina, která přímo hraničí se smyslovými daty, tedy jeho vstup (na rozdíl od výstupu, který hraničí už jen s jazykovým centrem samotným), musí umět překládat smyslová data do slov, takže zde dochází k jakémusi kontaktu se smyslovými daty...
co je jazyk? hlavně zvuková data, ale i data rytmu (rychleji nebo pomaleji) a intenzity (více nebo méně) napětí hlasivek (u vnitřní řeči může být někdy opravdu jen napínání hlasivek samo, bez vnitřního zvuku), a také data zraková: viz psané texty
bylo by zajímavé najít základní atomy vědomí, základní kvália: ostrost, sladkost,...a najít všechny hlavní podtřídy našich tří tříd, tedy třídy dat zrakových, sluchových a tělesných
v čem přesně spočívá protikladnost slasti a strasti? ve vjemech samých, v kváliích žádné protiklady přece nejsou...
když máš strast, nic nedělej a neměň, to je jen zvyšování napětí, další tvůj odpor navíc, ty ale s danou strastí nemůžeš vůbec nic dělat! jediné, co můžeš udělat: pozoruj své napjaté svaly s myšlenkou na jejich uvolnění...s jakou myšlenkou? stačí SLOVO, tedy se slovem UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ,...
co je to vlastně pozornost? jak můžeme pozorovat v meditaci? vnímat pokud možno kontinuálně něco, tedy neskákat z objektu na objekt...
co je to fenomenologicky SVĚTLO? jen paprsky jasnější žluté či bílé barvy...barvy mají tedy svůj JAS
kvália jsou jako "black box", černá skříňka: už je nepodrobujeme další analýze, necháváme je tak, jak jsou, dali jsme jim nedotknutelnou tajemnou nálepku a už se neptáme, čím jsou a zda vůbec jsou, zda to není jen vytržený určitý aspekt z širšího kontextu reagování organismu...
kvália sice nemáme, ale zato máme hodně dat :-)
zabij pozorováním boha motivace, kterému se klaníš! naše jednání řídí motivace, to, co chceme a nechceme...někdy je náš motivační systém zcela klamný, nevede nás k slasti, ale k strasti apod...vždy se sebe ptáme, co chceme, měli bychom se však spíše ptát, zda bychom to měli chtít...
motivační systém je naším králem, ale asi by neměl být
jsou slasti nesouměřitelné? také dokážu seřadit např. různé odstíny červené podle jasu, ačkoliv neumím abstrahovat prožitkově "jas" jako "něco", jako jakýsi obrázek, prožitek či vjem, takže podobně umím seřadit slasti, byť je neumím oddělit od jejich obalu: zda jde o slast chuťovou, čichovou či slast uvolnění svalů...není zde však rozdíl větší, jako třeba rozdíl mezi různými barvami, třeba mezi červenou a zelenou? myslím, že ne, jde pořád o stejnou slast...ale je třeba ještě promyslet
kapitalismus s hédonismem ladí: hlavním rysem slasti a strasti je jejich zvětšitelnost a zmenšitelnost, tedy jejich kalkulace, jsou měřitelné, směnitelné, podobně jako kapitál, peníze v kapitalistickém obchodě, směně
obchoduje se slastí a strastí, kterou zastupují peníze - bohatí kradou slast chudým
peníze kvantifikují slast, jednotky slasti a koncept peněz počítá s tím, že slast je dělitelná, sčitatelná, počitatelná, rozdělitelná na jednotky slasti...peníze i jednotky slasti se sčítají...peníze vyměňujeme za slast...
můžeme mít jinou třídu dat než zraková, sluchová a tělesná? co když myslím na "něco", třeba na matematickou množinu, mám to jen jako prázdnou "škatuli", znám však vztahy toho...myslím, že jde jen o vizualizace, tělesné stahy obličeje, pohyby očí a případně zvuková data vnitřního hlasu (vnitřní hlas může být někdy jen rytmem tělesných dat, to když jde o napínání mluvidel bez vnitřního zvuku)
co je to vnitřní zvuk, máme ho? méně často než si myslíme a jen letmo, prchavě, podobně jako vnitřní fantazijní obrazy
proč např. nebít druhé bytosti, když nemají kvália? jak pak zdůvodnit etiku? nevím, zřejmě nijak...neexistuje pak totiž žádné utrpení ani slast
existuje vůbec chtění? je to často, možná vždy, pouhá zpětná a dodatečná vymyšlená racionalizace: vymýšlíme si, že naše akce děláme, protože něco chceme, za nějakým účelem atd., ale možná jen kauzálně reagujeme na stimuly bez účelu a záměru...
co je jádrem kválií? co v nich je? plusovost a minusovost slasti a strasti je reálný prožitek, nebo jen naše libovolná slovní postulace, interpretace, možná navíc diktovaná naším motivačním systémem?
k čemu maximalizovat slasti? co s minulými slastmi? už uplynuly, zmizeli, je jedno, že jsem je měl, už mi nepatří...slasti si nelze schovat, nasbírat...zbývá ale chabá slast ze vzpomínek...
přítomné slasti se zase okamžitě mění, zanikají, pomíjí velmi rychle, nelze je zastavit, zadržet....mozek si ale může vyrobit slasti i bez stimulů (viz drogy)
o slasti či strasti lze říci jen to, že kolísá, narůstá, graduje, stupňuje se, zvyšuje, zmenšuje, prudce klesá, strmě stoupá, je přerušována neutrálními vjemy či opačnou kvalitou (slasti strastí a naopak)
slast je jedna jediná kvalita v uvolnění svalů i v libých chutích a vůních...ale nedokážeme ji abstrahovat do prožitku čiré či holé či syrové/surové slasti, máme ji prožitkově vždy už ve svých obalech (jakožto uvolnění svalů, příjemná chuť nebo příjemná vůně)
obaly na slast jsou asi opravdu jen tři:
a) slastné uvolnění, povolení, pasivita, polevení svalů (sem řadím i slastné dotyky, mazlení, hlazení, tedy slastná hmatová data, byť bych je mohl dát i zvlášť)
b) slastné chuti
c) slastné vůně
když slast prudce klesá, je tento pokles přerušován skokově strastí plynoucí z vědomí jejího poklesu...naopak, když strast prudce klesá, je tento její pokles přerušován skokově slastí plynoucí z vědomí jejího poklesu apod.
paří ti slast alespoň ve chvíli, kdy ji máš, nebo se spíše jen děje, a tam kde je momentálně ona, nemůžeš být ty? kde je jedno, není druhé: kde je kvále, nejsi ty, kde pak už jsi ty, není to kvále...takže z kválií nic nemáš...
ani ve chvílích, kdy kvália momentálně jsou, vyskytují se, objevují se v těle, z nich nic nemáme
data v těle jsou, nikdo je nevnímá a neprožívá...kde je pozorovatel? není
proč si myslím, že mám trvalost, že já jsem stále týž, jako před hodinou či dnem? díky podobnému zrakovému tělu, které tu zase je (byť třeba jinak oblečené, svlečené, apod.) a díky podobným tělesným vjemům či datům...ale ostatní mají zřejmě také STEJNÉ tělesné vjemy, stejné či velmi podobné svírání břišních svalů, tlaku na prsou či ve středu hrudi, tlaku na spáncích, jenomže my vnímáme jen ty tělesné vjemy, které automaticky umísťujeme do našeho zrakového těla, do jeho roviny, plochy, rozlohy,...
dále jen dále
ve vědomí je jen zvuk slov, protože mimo sekvenci zvuků nikde žádná informace není - informace se přenáší jen takto lineárně, postupně, ve zvuku
jak se realizuje vnitřní zvuk vnitřního hlasu? často to není ani zvuk, jen napínání mluvidel, hlasivek...někdy se chytí rytmus slov na pouhý rytmus či šum či tep krve ve spáncích na hlavě...
často vnitřní řeč není vůbec žádným zvukem, ale jen napínáním hlasivek, jejich svíráním...ty substituují vnitřní řeč
toto napínání hlasivek může být důraznější a méně důrazné, rychlejší či pomalé, skoro neznatelné...má emoční naladění? asi ne...má odlišnou hlasitost? asi ne, spíše odlišnou důraznost, někdy je vnitřní řeč více a jindy méně artikulovaná...tvary slov se tedy realizují skrze prostou posloupnost napínání mluvidel
a co když čteme? i tehdy to jakoby pro sebe spíše vyslovujeme, namáhají a stahují se nám trochu opět mluvidla, hlasivky...tedy však ve vědomí jsou slova přesněji, protože tam jsou jejich vytištěné podoby
napínají se nám při čtení vždy mluvidla? můžou se napínat více nebo méně...možná někdy vůbec, a jen vidíme tištěné tvary písmen
jakou barvu a melodii má tvůj vnitřní hlas? je podobný tvému vnějšímu hlasu? je hlubší nebo vyšší? je mužský, ženský, starý, mladý? vážný nebo veselý? strojový, mechanický, hluboký? není náhodou více vážný, jen suchý, věcný, konstatující, věcně informativní? pokud má vnitřní hlas vůbec nějakou melodii, je asi vážný, věcný, informativní, není tak emocionální jako vnější hlas
možná vhodnější označení než vnitřní hlas je vnitřní řeč - není to totiž možná vůbec vnitřní zvuk, spíš jen jemné chvění hlasivek v hrdle
tvary slov se realizují ne zvukem, ale prostým napínáním hlasivek či snad i jen prostým rytmem tepu krve na spáncích...pak jsou však slova velmi neznatelná, nezní v mysli, jen se v ní objevují jejich formy, kdy podobně znějící slova jsou realizována stejně, takže by je od sebe nešlo odlišit, třeba slova HLAD a HAD...zdá se, že vnitřní řeč vynechává u slov mnohá písmena, jen je lehce načrtává...někdy je to dosti zkomolené, místo PROJEL třeba P-DEL...ten, kdo by chtěl tzv. "číst myšlenky", tedy vnímat vnitřní řeč druhého člověka, by měl problém, k jejímu pochopení by musel znát nejen momentální obsah momentálního vědomí, tedy aktuálně se nějak realizující určité slovo, ale spíše by musel znát celý mozek
vnitřní řeč je spíše letmá, méně konkrétní
vnitřní hlas má různé rytmy, tedy je rychlejší a pomalejší, rychlejší třeba při strachu či panice, pomalý při otrávenosti...křičí vnitřní hlas? ne, jen se víc napínají hlasivky, možná se více svírají čelisti a napínají i mimické svaly
má vnitřní hlas nějaké emocionální naladění? asi ne...takže emoce dělají jen naše mechanické reakce na slova, či na nárysy slov...
jaký je rozdíl mezi nasloucháním a říkáním vnitřního hlasu? jen ten, že při jeho tzv. "říkání" se více soustředím...co zde znamená, více se soustředit? více se mi namáhají mluvidla, tedy se více stahují hlasivky v hrdle, někdy se i více stahují jiné svaly na hlavě
když by repráky přenášely můj a tvůj vnitřní hlas, po čase bys nepoznal, čí hlas to je...jak to? protože jsme spíše posluchači i vlastního vnitřního hlasu! i on jen sám od sebe volně zní, prochází, objevuje se volně, nejde ho zastavit
forma meditace: mluv velmi rychle cokoliv tě napadne po dlouhou dobu! a mluv to třeba i hodně nahlas...
co vizuální paměť? na zlomek vteřiny vidím jakoby fotku dané věci...ne stabilně, jen na zlomek vteřiny...
existují různé kvality slasti? ne...jsou nesouměřitelné? ne...největší propast je mezi slastmi uvolnění těla na jedné straně a zbylými slastmi, tedy zbylými slastnými tělesnými daty, tedy slastnou chutí a vůní na straně druhé
zdá se, že slast a strast mají mnohé společné, co přesně? proč přesně jde o jednu vlastnost? jednak jsou to obě hodnoty, resp. hodnota a antihodnota, dále ale jde o tělesná data v obou případech, často souvisí s tělesnými svaly a jejich stavem...co dále? nejsou snad prožitkově jaksi totožné? co je v nich stejného?
proti strachu je dobrá sebeúcta, znát vlastní cenu či hodnotu - tuto znalost přináší dlouhodobě stabilní a pohodový život
jsme stále ostražití, napjatí, protože ostražitě se snažíme stále si udržet smysl, cíl, energii, drive k životu
možná veverka trpí více než člověk: je pořád v ostražitém stresu
největší pastí je slast: to díky ní se bojíme, že už nebude, to díky ní tak moc lpíme na životě
proč chtít maximalizovat slast? jediná slast, která má cenu, je slast přítomná: veškeré kvantum minulé slasti i strasti je nyní bezcenné...mohu mít jen jejich jisté pozůstatky, z minulé strasti jizvy na "duši" i těle, z minulé slasti stabilitu, odpočinutost,...
kvália mohou být jen prvním stupněm jazykového zobecnění
nejsou-li kvália, je to naše iluze...jaká iluze? nejen jazyková, ale i smyslová....kvále pak není bezprostředním prožitkem, ale spíše jazykovou generalizací, kategorizací,...
co je to informace? i stopa na Měsíci po astronautovi: tedy každé kauzální působení, resp. účinek jakéhokoliv kauzálního působení
kdyby někomu ochrnulo hrdlo, mluvidla, měl by vnitřní řeč? asi hodně ochuzenou...čím by se realizovala?...zřejmě přece jen trochu vnitřní zvuky i jaksi slyšíme...jakou má tento vnitřní zvuk hlasitost? pořád stejnou...můžeš ho snad srovnat s hlasitostí rádia, jehož hlasitost libovolně zesiluješ a zeslabuješ? můžeš svůj vnitřní zvuk rádiem přehlušit? ne...můžeš totiž přeskakovat v pozornosti z rádia na vnitřní hlas...
zkus nenapínat hlasivky a mluvící svaly: tím se v meditaci nejsnáze zbavíš vnitřního hlasu...jen si zkrátka uvolni hrdlo!
jde o RYCHLOST zpracování dat...rychleji zpracováváme data zraková než sluchová, proto můžeme vidět členité obrázky, členitá zraková kvália, zatímco ze zvuku vnímáme vždy jen aktuální jeden tón...klidně by tomu mohlo být i naopak: možná netopýr skutečně vidí obrázky díky zvukovým datům...ale samozřejmě, fyzikálně se šíří světlo rychleji než zvuk a asi je i více světelných než zvukových dat ( i když ne asi nutně, zvláště v temné jeskyni, kde žijí netopýři)
zvuková informace, tedy zvuková data se přenáší formou 1D, je tedy 1D stejně jako čas: vždy jen jedno datum
zraková informace se přenáší formou 2D, tedy je mnohem obsažnější, členitější, v jednom okamžiku je toho více najednou: je to obrázek, fotografie, schéma, náčrtek, graf, tabulka, diagram,...
mohlo by to být klidně naopak, jde o lidský způsob zpracování dat
proto si myslíš, že ve vědomí máš jen momentální zvuk slova, protože informace zvuková se přenáší velmi pomalu...takže tam z ní máš opravdu jen malý fragment
zatímco informace zraková se přenáší rychle, takže můžeš mít téměř okamžitě v jednom okamžiku před sebou členitou zrakovou scénu
úplné uvolnění mluvidel zřejmě zastavuje vnitřní hlas
co to znamená, že některé svaly můžeme tzv. ovládat svou vlastní vůlí? jejich pohyby korelují s našimi představami...
co je vědomí?
1) jazykové centrum - ale možná některé části mozku (snad i pravá hemisféra) "mluví", ale není to ve vědomí...takže co?...tedy jen ta část jazykového centra je tzv. "vědomá", která má bezprostřední přístup k ústům, k řečovému chování...
2) vědomí souvisí s krátkodobou pamětí, která odráží kontinuitu, uspořádanost kroků jdoucích po sobě - vědomé jednání je to, které se zapisuje do krátkodobé paměti
iluze kválií by byla demaskována, kdyby se našel neurální korelát, mozkový okruh odpovědný za tuto iluzi!
je jazykové centrum ve styku se smyslovými daty? věty jsou ve styku jen s větami, ale co ta oblast překladače smyslových dat do slov? musí být ve styku se smyslovými daty, aby je převedla do jazykových dat...mozkový hypotetický obvod překladače je tak jakousi hranicí mezi jazykovými a smyslovými daty: ta jeho polovina, která přímo hraničí se smyslovými daty, tedy jeho vstup (na rozdíl od výstupu, který hraničí už jen s jazykovým centrem samotným), musí umět překládat smyslová data do slov, takže zde dochází k jakémusi kontaktu se smyslovými daty...
co je jazyk? hlavně zvuková data, ale i data rytmu (rychleji nebo pomaleji) a intenzity (více nebo méně) napětí hlasivek (u vnitřní řeči může být někdy opravdu jen napínání hlasivek samo, bez vnitřního zvuku), a také data zraková: viz psané texty
bylo by zajímavé najít základní atomy vědomí, základní kvália: ostrost, sladkost,...a najít všechny hlavní podtřídy našich tří tříd, tedy třídy dat zrakových, sluchových a tělesných
v čem přesně spočívá protikladnost slasti a strasti? ve vjemech samých, v kváliích žádné protiklady přece nejsou...
když máš strast, nic nedělej a neměň, to je jen zvyšování napětí, další tvůj odpor navíc, ty ale s danou strastí nemůžeš vůbec nic dělat! jediné, co můžeš udělat: pozoruj své napjaté svaly s myšlenkou na jejich uvolnění...s jakou myšlenkou? stačí SLOVO, tedy se slovem UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ,...
co je to vlastně pozornost? jak můžeme pozorovat v meditaci? vnímat pokud možno kontinuálně něco, tedy neskákat z objektu na objekt...
co je to fenomenologicky SVĚTLO? jen paprsky jasnější žluté či bílé barvy...barvy mají tedy svůj JAS
kvália jsou jako "black box", černá skříňka: už je nepodrobujeme další analýze, necháváme je tak, jak jsou, dali jsme jim nedotknutelnou tajemnou nálepku a už se neptáme, čím jsou a zda vůbec jsou, zda to není jen vytržený určitý aspekt z širšího kontextu reagování organismu...
kvália sice nemáme, ale zato máme hodně dat :-)
zabij pozorováním boha motivace, kterému se klaníš! naše jednání řídí motivace, to, co chceme a nechceme...někdy je náš motivační systém zcela klamný, nevede nás k slasti, ale k strasti apod...vždy se sebe ptáme, co chceme, měli bychom se však spíše ptát, zda bychom to měli chtít...
motivační systém je naším králem, ale asi by neměl být
jsou slasti nesouměřitelné? také dokážu seřadit např. různé odstíny červené podle jasu, ačkoliv neumím abstrahovat prožitkově "jas" jako "něco", jako jakýsi obrázek, prožitek či vjem, takže podobně umím seřadit slasti, byť je neumím oddělit od jejich obalu: zda jde o slast chuťovou, čichovou či slast uvolnění svalů...není zde však rozdíl větší, jako třeba rozdíl mezi různými barvami, třeba mezi červenou a zelenou? myslím, že ne, jde pořád o stejnou slast...ale je třeba ještě promyslet
kapitalismus s hédonismem ladí: hlavním rysem slasti a strasti je jejich zvětšitelnost a zmenšitelnost, tedy jejich kalkulace, jsou měřitelné, směnitelné, podobně jako kapitál, peníze v kapitalistickém obchodě, směně
obchoduje se slastí a strastí, kterou zastupují peníze - bohatí kradou slast chudým
peníze kvantifikují slast, jednotky slasti a koncept peněz počítá s tím, že slast je dělitelná, sčitatelná, počitatelná, rozdělitelná na jednotky slasti...peníze i jednotky slasti se sčítají...peníze vyměňujeme za slast...
můžeme mít jinou třídu dat než zraková, sluchová a tělesná? co když myslím na "něco", třeba na matematickou množinu, mám to jen jako prázdnou "škatuli", znám však vztahy toho...myslím, že jde jen o vizualizace, tělesné stahy obličeje, pohyby očí a případně zvuková data vnitřního hlasu (vnitřní hlas může být někdy jen rytmem tělesných dat, to když jde o napínání mluvidel bez vnitřního zvuku)
co je to vnitřní zvuk, máme ho? méně často než si myslíme a jen letmo, prchavě, podobně jako vnitřní fantazijní obrazy
proč např. nebít druhé bytosti, když nemají kvália? jak pak zdůvodnit etiku? nevím, zřejmě nijak...neexistuje pak totiž žádné utrpení ani slast
existuje vůbec chtění? je to často, možná vždy, pouhá zpětná a dodatečná vymyšlená racionalizace: vymýšlíme si, že naše akce děláme, protože něco chceme, za nějakým účelem atd., ale možná jen kauzálně reagujeme na stimuly bez účelu a záměru...
co je jádrem kválií? co v nich je? plusovost a minusovost slasti a strasti je reálný prožitek, nebo jen naše libovolná slovní postulace, interpretace, možná navíc diktovaná naším motivačním systémem?
k čemu maximalizovat slasti? co s minulými slastmi? už uplynuly, zmizeli, je jedno, že jsem je měl, už mi nepatří...slasti si nelze schovat, nasbírat...zbývá ale chabá slast ze vzpomínek...
přítomné slasti se zase okamžitě mění, zanikají, pomíjí velmi rychle, nelze je zastavit, zadržet....mozek si ale může vyrobit slasti i bez stimulů (viz drogy)
paří ti slast alespoň ve chvíli, kdy ji máš, nebo se spíše jen děje, a tam kde je momentálně ona, nemůžeš být ty? kde je jedno, není druhé: kde je kvále, nejsi ty, kde pak už jsi ty, není to kvále...takže z kválií nic nemáš...
ani ve chvílích, kdy kvália momentálně jsou, vyskytují se, objevují se v těle, z nich nic nemáme
data v těle jsou, nikdo je nevnímá a neprožívá...kde je pozorovatel? není
proč si myslím, že mám trvalost, že já jsem stále týž, jako před hodinou či dnem? díky podobnému zrakovému tělu, které tu zase je (byť třeba jinak oblečené, svlečené, apod.) a díky podobným tělesným vjemům či datům...ale ostatní mají zřejmě také STEJNÉ tělesné vjemy, stejné či velmi podobné svírání břišních svalů, tlaku na prsou či ve středu hrudi, tlaku na spáncích, jenomže my vnímáme jen ty tělesné vjemy, které automaticky umísťujeme do našeho zrakového těla, do jeho roviny, plochy, rozlohy,...
jak se realizuje vnitřní zvuk vnitřního hlasu? často to není ani zvuk, jen napínání mluvidel, hlasivek...někdy se chytí rytmus slov na pouhý rytmus či šum či tep krve ve spáncích na hlavě...
často vnitřní řeč není vůbec žádným zvukem, ale jen napínáním hlasivek, jejich svíráním...ty substituují vnitřní řeč
toto napínání hlasivek může být důraznější a méně důrazné, rychlejší či pomalé, skoro neznatelné...má emoční naladění? asi ne...má odlišnou hlasitost? asi ne, spíše odlišnou důraznost, někdy je vnitřní řeč více a jindy méně artikulovaná...tvary slov se tedy realizují skrze prostou posloupnost napínání mluvidel
a co když čteme? i tehdy to jakoby pro sebe spíše vyslovujeme, namáhají a stahují se nám trochu opět mluvidla, hlasivky...tedy však ve vědomí jsou slova přesněji, protože tam jsou jejich vytištěné podoby
napínají se nám při čtení vždy mluvidla? můžou se napínat více nebo méně...možná někdy vůbec, a jen vidíme tištěné tvary písmen
jakou barvu a melodii má tvůj vnitřní hlas? je podobný tvému vnějšímu hlasu? je hlubší nebo vyšší? je mužský, ženský, starý, mladý? vážný nebo veselý? strojový, mechanický, hluboký? není náhodou více vážný, jen suchý, věcný, konstatující, věcně informativní? pokud má vnitřní hlas vůbec nějakou melodii, je asi vážný, věcný, informativní, není tak emocionální jako vnější hlas
možná vhodnější označení než vnitřní hlas je vnitřní řeč - není to totiž možná vůbec vnitřní zvuk, spíš jen jemné chvění hlasivek v hrdle
tvary slov se realizují ne zvukem, ale prostým napínáním hlasivek či snad i jen prostým rytmem tepu krve na spáncích...pak jsou však slova velmi neznatelná, nezní v mysli, jen se v ní objevují jejich formy, kdy podobně znějící slova jsou realizována stejně, takže by je od sebe nešlo odlišit, třeba slova HLAD a HAD...zdá se, že vnitřní řeč vynechává u slov mnohá písmena, jen je lehce načrtává...někdy je to dosti zkomolené, místo PROJEL třeba P-DEL...ten, kdo by chtěl tzv. "číst myšlenky", tedy vnímat vnitřní řeč druhého člověka, by měl problém, k jejímu pochopení by musel znát nejen momentální obsah momentálního vědomí, tedy aktuálně se nějak realizující určité slovo, ale spíše by musel znát celý mozek
vnitřní řeč je spíše letmá, méně konkrétní
vnitřní hlas má různé rytmy, tedy je rychlejší a pomalejší, rychlejší třeba při strachu či panice, pomalý při otrávenosti...křičí vnitřní hlas? ne, jen se víc napínají hlasivky, možná se více svírají čelisti a napínají i mimické svaly
má vnitřní hlas nějaké emocionální naladění? asi ne...takže emoce dělají jen naše mechanické reakce na slova, či na nárysy slov...
jaký je rozdíl mezi nasloucháním a říkáním vnitřního hlasu? jen ten, že při jeho tzv. "říkání" se více soustředím...co zde znamená, více se soustředit? více se mi namáhají mluvidla, tedy se více stahují hlasivky v hrdle, někdy se i více stahují jiné svaly na hlavě
když by repráky přenášely můj a tvůj vnitřní hlas, po čase bys nepoznal, čí hlas to je...jak to? protože jsme spíše posluchači i vlastního vnitřního hlasu! i on jen sám od sebe volně zní, prochází, objevuje se volně, nejde ho zastavit
forma meditace: mluv velmi rychle cokoliv tě napadne po dlouhou dobu! a mluv to třeba i hodně nahlas...
co vizuální paměť? na zlomek vteřiny vidím jakoby fotku dané věci...ne stabilně, jen na zlomek vteřiny...
existují různé kvality slasti? ne...jsou nesouměřitelné? ne...největší propast je mezi slastmi uvolnění těla na jedné straně a zbylými slastmi, tedy zbylými slastnými tělesnými daty, tedy slastnou chutí a vůní na straně druhé
zdá se, že slast a strast mají mnohé společné, co přesně? proč přesně jde o jednu vlastnost? jednak jsou to obě hodnoty, resp. hodnota a antihodnota, dále ale jde o tělesná data v obou případech, často souvisí s tělesnými svaly a jejich stavem...co dále? nejsou snad prožitkově jaksi totožné? co je v nich stejného?
proti strachu je dobrá sebeúcta, znát vlastní cenu či hodnotu - tuto znalost přináší dlouhodobě stabilní a pohodový život
jsme stále ostražití, napjatí, protože ostražitě se snažíme stále si udržet smysl, cíl, energii, drive k životu
možná veverka trpí více než člověk: je pořád v ostražitém stresu
největší pastí je slast: to díky ní se bojíme, že už nebude, to díky ní tak moc lpíme na životě
proč chtít maximalizovat slast? jediná slast, která má cenu, je slast přítomná: veškeré kvantum minulé slasti i strasti je nyní bezcenné...mohu mít jen jejich jisté pozůstatky, z minulé strasti jizvy na "duši" i těle, z minulé slasti stabilitu, odpočinutost,...
kvália mohou být jen prvním stupněm jazykového zobecnění
nejsou-li kvália, je to naše iluze...jaká iluze? nejen jazyková, ale i smyslová....kvále pak není bezprostředním prožitkem, ale spíše jazykovou generalizací, kategorizací,...
co je to informace? i stopa na Měsíci po astronautovi: tedy každé kauzální působení, resp. účinek jakéhokoliv kauzálního působení
kdyby někomu ochrnulo hrdlo, mluvidla, měl by vnitřní řeč? asi hodně ochuzenou...čím by se realizovala?...zřejmě přece jen trochu vnitřní zvuky i jaksi slyšíme...jakou má tento vnitřní zvuk hlasitost? pořád stejnou...můžeš ho snad srovnat s hlasitostí rádia, jehož hlasitost libovolně zesiluješ a zeslabuješ? můžeš svůj vnitřní zvuk rádiem přehlušit? ne...můžeš totiž přeskakovat v pozornosti z rádia na vnitřní hlas...
zkus nenapínat hlasivky a mluvící svaly: tím se v meditaci nejsnáze zbavíš vnitřního hlasu...jen si zkrátka uvolni hrdlo!
jde o RYCHLOST zpracování dat...rychleji zpracováváme data zraková než sluchová, proto můžeme vidět členité obrázky, členitá zraková kvália, zatímco ze zvuku vnímáme vždy jen aktuální jeden tón...klidně by tomu mohlo být i naopak: možná netopýr skutečně vidí obrázky díky zvukovým datům...ale samozřejmě, fyzikálně se šíří světlo rychleji než zvuk a asi je i více světelných než zvukových dat ( i když ne asi nutně, zvláště v temné jeskyni, kde žijí netopýři)
zvuková informace, tedy zvuková data se přenáší formou 1D, je tedy 1D stejně jako čas: vždy jen jedno datum
zraková informace se přenáší formou 2D, tedy je mnohem obsažnější, členitější, v jednom okamžiku je toho více najednou: je to obrázek, fotografie, schéma, náčrtek, graf, tabulka, diagram,...
mohlo by to být klidně naopak, jde o lidský způsob zpracování dat
proto si myslíš, že ve vědomí máš jen momentální zvuk slova, protože informace zvuková se přenáší velmi pomalu...takže tam z ní máš opravdu jen malý fragment
zatímco informace zraková se přenáší rychle, takže můžeš mít téměř okamžitě v jednom okamžiku před sebou členitou zrakovou scénu
úplné uvolnění mluvidel zřejmě zastavuje vnitřní hlas
co to znamená, že některé svaly můžeme tzv. ovládat svou vlastní vůlí? jejich pohyby korelují s našimi představami...
co je vědomí?
1) jazykové centrum - ale možná některé části mozku (snad i pravá hemisféra) "mluví", ale není to ve vědomí...takže co?...tedy jen ta část jazykového centra je tzv. "vědomá", která má bezprostřední přístup k ústům, k řečovému chování...
2) vědomí souvisí s krátkodobou pamětí, která odráží kontinuitu, uspořádanost kroků jdoucích po sobě - vědomé jednání je to, které se zapisuje do krátkodobé paměti
iluze kválií by byla demaskována, kdyby se našel neurální korelát, mozkový okruh odpovědný za tuto iluzi!
je jazykové centrum ve styku se smyslovými daty? věty jsou ve styku jen s větami, ale co ta oblast překladače smyslových dat do slov? musí být ve styku se smyslovými daty, aby je převedla do jazykových dat...mozkový hypotetický obvod překladače je tak jakousi hranicí mezi jazykovými a smyslovými daty: ta jeho polovina, která přímo hraničí se smyslovými daty, tedy jeho vstup (na rozdíl od výstupu, který hraničí už jen s jazykovým centrem samotným), musí umět překládat smyslová data do slov, takže zde dochází k jakémusi kontaktu se smyslovými daty...
co je jazyk? hlavně zvuková data, ale i data rytmu (rychleji nebo pomaleji) a intenzity (více nebo méně) napětí hlasivek (u vnitřní řeči může být někdy opravdu jen napínání hlasivek samo, bez vnitřního zvuku), a také data zraková: viz psané texty
bylo by zajímavé najít základní atomy vědomí, základní kvália: ostrost, sladkost,...a najít všechny hlavní podtřídy našich tří tříd, tedy třídy dat zrakových, sluchových a tělesných
v čem přesně spočívá protikladnost slasti a strasti? ve vjemech samých, v kváliích žádné protiklady přece nejsou...
když máš strast, nic nedělej a neměň, to je jen zvyšování napětí, další tvůj odpor navíc, ty ale s danou strastí nemůžeš vůbec nic dělat! jediné, co můžeš udělat: pozoruj své napjaté svaly s myšlenkou na jejich uvolnění...s jakou myšlenkou? stačí SLOVO, tedy se slovem UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ, UVOLNĚNÍ,...
co je to vlastně pozornost? jak můžeme pozorovat v meditaci? vnímat pokud možno kontinuálně něco, tedy neskákat z objektu na objekt...
co je to fenomenologicky SVĚTLO? jen paprsky jasnější žluté či bílé barvy...barvy mají tedy svůj JAS
kvália jsou jako "black box", černá skříňka: už je nepodrobujeme další analýze, necháváme je tak, jak jsou, dali jsme jim nedotknutelnou tajemnou nálepku a už se neptáme, čím jsou a zda vůbec jsou, zda to není jen vytržený určitý aspekt z širšího kontextu reagování organismu...
kvália sice nemáme, ale zato máme hodně dat :-)
zabij pozorováním boha motivace, kterému se klaníš! naše jednání řídí motivace, to, co chceme a nechceme...někdy je náš motivační systém zcela klamný, nevede nás k slasti, ale k strasti apod...vždy se sebe ptáme, co chceme, měli bychom se však spíše ptát, zda bychom to měli chtít...
motivační systém je naším králem, ale asi by neměl být
jsou slasti nesouměřitelné? také dokážu seřadit např. různé odstíny červené podle jasu, ačkoliv neumím abstrahovat prožitkově "jas" jako "něco", jako jakýsi obrázek, prožitek či vjem, takže podobně umím seřadit slasti, byť je neumím oddělit od jejich obalu: zda jde o slast chuťovou, čichovou či slast uvolnění svalů...není zde však rozdíl větší, jako třeba rozdíl mezi různými barvami, třeba mezi červenou a zelenou? myslím, že ne, jde pořád o stejnou slast...ale je třeba ještě promyslet
kapitalismus s hédonismem ladí: hlavním rysem slasti a strasti je jejich zvětšitelnost a zmenšitelnost, tedy jejich kalkulace, jsou měřitelné, směnitelné, podobně jako kapitál, peníze v kapitalistickém obchodě, směně
obchoduje se slastí a strastí, kterou zastupují peníze - bohatí kradou slast chudým
peníze kvantifikují slast, jednotky slasti a koncept peněz počítá s tím, že slast je dělitelná, sčitatelná, počitatelná, rozdělitelná na jednotky slasti...peníze i jednotky slasti se sčítají...peníze vyměňujeme za slast...
můžeme mít jinou třídu dat než zraková, sluchová a tělesná? co když myslím na "něco", třeba na matematickou množinu, mám to jen jako prázdnou "škatuli", znám však vztahy toho...myslím, že jde jen o vizualizace, tělesné stahy obličeje, pohyby očí a případně zvuková data vnitřního hlasu (vnitřní hlas může být někdy jen rytmem tělesných dat, to když jde o napínání mluvidel bez vnitřního zvuku)
co je to vnitřní zvuk, máme ho? méně často než si myslíme a jen letmo, prchavě, podobně jako vnitřní fantazijní obrazy
proč např. nebít druhé bytosti, když nemají kvália? jak pak zdůvodnit etiku? nevím, zřejmě nijak...neexistuje pak totiž žádné utrpení ani slast
existuje vůbec chtění? je to často, možná vždy, pouhá zpětná a dodatečná vymyšlená racionalizace: vymýšlíme si, že naše akce děláme, protože něco chceme, za nějakým účelem atd., ale možná jen kauzálně reagujeme na stimuly bez účelu a záměru...
co je jádrem kválií? co v nich je? plusovost a minusovost slasti a strasti je reálný prožitek, nebo jen naše libovolná slovní postulace, interpretace, možná navíc diktovaná naším motivačním systémem?
k čemu maximalizovat slasti? co s minulými slastmi? už uplynuly, zmizeli, je jedno, že jsem je měl, už mi nepatří...slasti si nelze schovat, nasbírat...zbývá ale chabá slast ze vzpomínek...
přítomné slasti se zase okamžitě mění, zanikají, pomíjí velmi rychle, nelze je zastavit, zadržet....mozek si ale může vyrobit slasti i bez stimulů (viz drogy)
paří ti slast alespoň ve chvíli, kdy ji máš, nebo se spíše jen děje, a tam kde je momentálně ona, nemůžeš být ty? kde je jedno, není druhé: kde je kvále, nejsi ty, kde pak už jsi ty, není to kvále...takže z kválií nic nemáš...
ani ve chvílích, kdy kvália momentálně jsou, vyskytují se, objevují se v těle, z nich nic nemáme
data v těle jsou, nikdo je nevnímá a neprožívá...kde je pozorovatel? není
proč si myslím, že mám trvalost, že já jsem stále týž, jako před hodinou či dnem? díky podobnému zrakovému tělu, které tu zase je (byť třeba jinak oblečené, svlečené, apod.) a díky podobným tělesným vjemům či datům...ale ostatní mají zřejmě také STEJNÉ tělesné vjemy, stejné či velmi podobné svírání břišních svalů, tlaku na prsou či ve středu hrudi, tlaku na spáncích, jenomže my vnímáme jen ty tělesné vjemy, které automaticky umísťujeme do našeho zrakového těla, do jeho roviny, plochy, rozlohy,...
neděle 21. února 2016
pravděpodobnost
i platnost teorie pravděpodobnosti samé mohu vyčíslit, aniž bych se vyvracel, jen na pravděpodobnost 50,000000000001%...tedy slabě nad 50%....
vždy se musíme rozhodnout...a v naší situaci nejistoty nic jiného než teorii pravděpodobnosti nemáme...nemusíme ji samotné věřit na 100%, stačí na trošičku více než na 50%...
metarovina sama nemusí platit na 100%, ale musíme ji dát více než 50%, abychom se nevyvraceli...je zde pluralita metarovin či metarámců, zvolíme tu nejpravděpodobnější...
myslím, že matarovinu máme, ale ta má sama jen lehce nad 50% pravděpodobnost...
vadilo ti, že Jan Votava vše bere jen z aspektu etična...souhlasím, že toto je problematické a chce to rozebrat!
asi ti vadí generální užití třeba teorie pravděpodobnosti na VŠECHNO...ale proč? co jiného lze užít?
vždy se musíme rozhodnout...a v naší situaci nejistoty nic jiného než teorii pravděpodobnosti nemáme...nemusíme ji samotné věřit na 100%, stačí na trošičku více než na 50%...
metarovina sama nemusí platit na 100%, ale musíme ji dát více než 50%, abychom se nevyvraceli...je zde pluralita metarovin či metarámců, zvolíme tu nejpravděpodobnější...
myslím, že matarovinu máme, ale ta má sama jen lehce nad 50% pravděpodobnost...
vadilo ti, že Jan Votava vše bere jen z aspektu etična...souhlasím, že toto je problematické a chce to rozebrat!
asi ti vadí generální užití třeba teorie pravděpodobnosti na VŠECHNO...ale proč? co jiného lze užít?
máme boží perspektivu, ale ta sama má jen lehce nad 50%
pak to není problém, ne? nebo ti vadí, že je jen JEDNA?
sobota 20. února 2016
JSME JENOM ROBOTI
JSME JENOM ROBOTI
vnímá robot? vidí robot? mechanicky detekuje vizuální data...dochází k vidění, ale bez subjektu...zdá se, že se ztrátou subjektu mizí i kvália, že kvália jsou posledním pohrobkem subjektu!...v těle není nikdo, kdo by prožíval, žádný prožívatel, vnímatel, nejsou v něm tedy ani prožitky a vjemy!!!
ale zde na Zemi díky práci jistých lidských robotů dochází k vytvoření poměrně přesné mapy či reprezentace části světa nebo vesmíru...možná na jiných planetách práce pokročila mnohem více...zdá se, že na Zemi jsou poměrně výkonní lidští roboti, ale nevíme, jak je tomu jinde, vesmír je velmi rozsáhlý...
díky čemu se fenomenolog mýlí, když si myslí, že kvália vidíme, vnímáme? při robotické detekci např. barvy červené jde o velmi RYCHLÝ proud dat, zraková data se velmi rychle střídají, mění, takže vzniká ILUZE bezprostředního vnímání, prožívání, zření, zakoušení, nazírání kvália červené...ale kvália jsou jen pojmy, generalizace pro krátkodobou pamětí předloženou sumarizaci detekovaných zrakových dat...
slova jsou až tam, kde už jsou data skrze krátkodobou paměť a další mozkové funkce sumarizována, generalizována, rekapitulována, kategorizována...rozdělena do množin, které mají každé svoji nálepku, tedy slovo, značící jakýsi obecný rys, obecninu, kterou sdílí všechny prvky dané množiny
zdá se nám, že však vidíme zrakovou scénu, že ji přímo zřeme, nazíráme, zakoušíme bezprostředně před námi...co to je?..je to iluze...mohla by tato iluze vzniknout i u robota bez kválií? ano, mohla, je to iluze nikoliv složená z qualií či smyslových prožitků a vjemů, je to iluze nikoliv smyslová, ale zejména JAZYKOVÁ...je to jen jazyková iluze? buď ano, nebo sice ne, ale zbytek z ní jsou roboticky a velmi rychle skenovaná data, jejichž vysokoúrovňové zpracování má stejně nakonec zřejmě převážně podobu slova, tedy jakési jejich generalizace, obecniny...(slovo je samozřejmě jen znakem pro obecninu, obecninu nejsme schopni myslet, ale detekovat ano, protože obecniny jsou ve světě, nikoliv v našich myslích)
registrujeme ze světa jen slova? ne, registrujeme roboticky všechno možné...ale ne ve formě vědomých a subjektivních kválií, prožitků, zážitků...jen ve formě robotických dat
a co prožitek slasti a strasti? je registrována sekvence proměnlivého toku intenzit, které však nejsou registrovány jako vjemy, prožitky, zážitky, ale jen jako mechanická data "větší, menší, více, méně, gradace, monotonnost, opakování, degradace, vyhasínání, zase, už ne, škoda, plus, minus, slast, strast, příjemné, sevření, ach, och, ne, ano, au, proč, kéž by, přijetí,..." a data, pro která ani neexistují slova, protože jsou na nižší úrovni zpracování dat...nic nikoho nebolí, nikdo nevnímá žádnou slast...
nejsou-li kvália (podle výzkumů neurověd a toho, jak věda ukázala omezenost a hrubozrnnost a iluzivnost mnoha výsledků a termínů z fenomenologie a introspekce, pak PRAVDĚPODOBNĚ NEJSOU), nejsou-li tedy subjektivní vědomé prožitky, zážitky, a jsme jen lidskými roboty, mechanismy, automaty, potom je buddhismus snažící se nás zbavit kválií utrpení a bolesti a přinést nám kvália osvíceného štěstí, slasti, blaženosti nesmyslem, jazykovou pohádkou založenou na iluzi, protože neexistují kvália bolesti, slasti, štěstí, utrpení...stejně snaha zbavit nás kvále napětí a přinést nám kvále uvolnění...stejně křesťanství, slibující lidským robotům věčný život trvalé duše, kterou nemají ani teď a kvália blaženosti v nebi, ač nemají žádná kvália ani teď...stejně hedonismus honící se za kválii slasti, které neexistují, kválii štěstí, které neexistují...
může věda vyvrátit introspekci, když na ní stojí? stojí na datech získaných smysly, ale ne nutně introspekcí...ale vědecké zpracování těchto dat může být mnohem lepší, přesnější než zpracování fenomenologické...slovník fenomenologie může být velmi hrubozrnný a možná principiálně být velmi omezený a hrubozrnný MUSÍ...proč? protože analýza dat skrze přirozený jazyk je hrubozrnná, jelikož přirozený jazyk je hrubozrnný, vyvinutý evolučně k úplně jiným účelům než k přesnému popisu toho, jak a co přesně poznáváme!!!
může věda vyvrátit kvália, když na nich staví své poznání? to je logický kruh, nevíme, zda začíná od kválií, to je třeba teprve dokázat...začíná od dat, ale že to jsou kvália, je nepodložené tvrzení...
nejistější věcí na světě je asi to, že existuje informace, tedy něco, co mluví o něčem jiném, krátce řečeno zpráva, jejíž základem je SYMBOL, ZNAK, tedy opět něco, co hovoří o něčem jiném, co ukazuje na něco jiného, značí něco jiného... jakási nálepka, značka, označení...pomocí symbolů zjišťujeme vztahy, vztahy současného a následného výskytu více jevů a PRAVIDELNOST tohoto výskytu...jediné vysvětlení, jediná explanace, které jsme schopni, je KAUZÁLNÍ GENEALOGIE: toto je zde proto, že předtím zde bylo toto a toto a ještě předtím toto a toto a toto...kauzální genealogie hovoří o postupné řadě následností, posloupností v řadě či řadách...
SMYSL ŽIVOTA?
SMYSL ŽIVOTA?
ptaní se po smyslu je ptaní se po cíli: k čemu to je, k čemu je určitá akce, mé jednání, můj život prostředkem...odpověď je jasná: k slasti, ta je pak cílem sama v sobě
kdo slast nemá, tvrdí, že je nízká a bezcenná
kdo ji má, ví, že je dobrem sama o sobě
kdyby smyslem života byla jen absence strasti, což, zdá se, tvrdí některé varianty buddhismu, byla by nejúčinnějším lékem nikoliv nirvána, ale sebevražda
naštěstí je zde však ještě slast, takže žijme, pokud ovšem nemá pravdu antinatalismus, tedy že převaha strasti nad slastí je mohutná...to se pak věc stává ošemetnou...
ptaní se po smyslu je ptaní se po cíli: k čemu to je, k čemu je určitá akce, mé jednání, můj život prostředkem...odpověď je jasná: k slasti, ta je pak cílem sama v sobě
kdo slast nemá, tvrdí, že je nízká a bezcenná
kdo ji má, ví, že je dobrem sama o sobě
kdyby smyslem života byla jen absence strasti, což, zdá se, tvrdí některé varianty buddhismu, byla by nejúčinnějším lékem nikoliv nirvána, ale sebevražda
naštěstí je zde však ještě slast, takže žijme, pokud ovšem nemá pravdu antinatalismus, tedy že převaha strasti nad slastí je mohutná...to se pak věc stává ošemetnou...
pátek 19. února 2016
JEŠTĚ K TOKU DAT
JEŠTĚ K TOKU DAT
zdá se, že univerzální vlastností toku dat je právně změna, neustálé pomíjení, zanikání, mizení, nicotnění aktuálních dat...a neustálé zjevování se, vynořování se, objevování dat nových...
často se v toku dat OPAKUJE rozlehlost: kdykoliv se objeví zraková data, je zde i rozlehlost (ovšem zraková data jsou často přerušována daty sluchovými a tělesnými)
jednosměrnost dat: neopakují se ty minulé...ovšem, jendoduchá data (červená, kulatost) se opakují, ale neopakují se rozsáhlejší bloky dat (komplexní stavy, události, situace)...tedy delší časový interval je jedinečný...platí to i o jazykových datech? obvykle ano, ale víme, že v knihovnách (knihtisk, předtím ruční opisování) se opakují rozsáhlé sekvence jazykových dat
zraková a sluchová data jsou si dosti nepodobná! co mají společného? jsou to data, něco, objekty, jsou pomíjivá,...
jsou také součástí jednoho toku? jak vím, že tok je jen jeden? paměť mi předkládá jednu množinu dat, sám si je řadím do jednoho toku, asi proto, že je to nejjednodušší...a někdy je to spíše jen množina dat, nevím, jak šla přesně za sebou...
jsou prožitky atomární? asi ano, je to dáno naší jistou limitní rozlišovací schopností
nevnímáme však mezery mezi prožitky, spíš jde o skoky, skočí se třeba ze zrakového data na sluchové atd.
i když jistý okamžik už je konstruktem, data se tak rychle mění, že nejde určit hranici jednoho "teď", jednoho "nyní", jednoho "okamžiku",...
rychlost dat nám znemožňuje přesnou introspektivní či fenomenologickou analýzu
časovost dat je 1D...stavy jsou po sobě...1 stav má vedle sebe vždy právě dva, předchozí a následující...
linka či přímka/úsečka/křivka v zrakové scéně vzniká stykem 2 barev, 2 barevných skvrn
tvar barevné skvrny vzniká jejím stykem se všemi okolními barevnými skvrnami v její rovině, tedy nahoře, dole, vlevo a vpravo od ní...
bod vzniká v zrakové scéně stykem 3 barev
častý je i styk 4 barev...ale linky jsou tvořeny vždy stykem právě 2 barev...
rozlišovací schopnost vědomí je určitě menší než 1 vteřina, je to zlomek vteřiny
nevíme, zda tok dat je spíše kontinuitou nebo řadou od sebe téměř nerozlišitelných a neoddělitelných (rychle za sebou jdoucích) atomárních, izolovaných, statických okamžiků, např. statických zrakových dat/"fotografií"
jedno zrakové datum může být komplexní, členité...pokud ovšem nepředpokládáme, že už je to jen hrubozrnná interpretace rychlého (prožívaného) skákání očí po zrakové scéně, kdy v jednom okamžiku je přítomná vždy jen malá plocha či dokonce barevný jeden bod (pixel?)...pixely však nevnímáme...
co je to tzv. rozmazanost, neostrost zrakové scény? právě neostrost přechodů, hranic, skoků mezi barevnými skvrnami
zdá se, že univerzální vlastností toku dat je právně změna, neustálé pomíjení, zanikání, mizení, nicotnění aktuálních dat...a neustálé zjevování se, vynořování se, objevování dat nových...
často se v toku dat OPAKUJE rozlehlost: kdykoliv se objeví zraková data, je zde i rozlehlost (ovšem zraková data jsou často přerušována daty sluchovými a tělesnými)
jednosměrnost dat: neopakují se ty minulé...ovšem, jendoduchá data (červená, kulatost) se opakují, ale neopakují se rozsáhlejší bloky dat (komplexní stavy, události, situace)...tedy delší časový interval je jedinečný...platí to i o jazykových datech? obvykle ano, ale víme, že v knihovnách (knihtisk, předtím ruční opisování) se opakují rozsáhlé sekvence jazykových dat
zraková a sluchová data jsou si dosti nepodobná! co mají společného? jsou to data, něco, objekty, jsou pomíjivá,...
jsou také součástí jednoho toku? jak vím, že tok je jen jeden? paměť mi předkládá jednu množinu dat, sám si je řadím do jednoho toku, asi proto, že je to nejjednodušší...a někdy je to spíše jen množina dat, nevím, jak šla přesně za sebou...
jsou prožitky atomární? asi ano, je to dáno naší jistou limitní rozlišovací schopností
nevnímáme však mezery mezi prožitky, spíš jde o skoky, skočí se třeba ze zrakového data na sluchové atd.
i když jistý okamžik už je konstruktem, data se tak rychle mění, že nejde určit hranici jednoho "teď", jednoho "nyní", jednoho "okamžiku",...
rychlost dat nám znemožňuje přesnou introspektivní či fenomenologickou analýzu
časovost dat je 1D...stavy jsou po sobě...1 stav má vedle sebe vždy právě dva, předchozí a následující...
linka či přímka/úsečka/křivka v zrakové scéně vzniká stykem 2 barev, 2 barevných skvrn
tvar barevné skvrny vzniká jejím stykem se všemi okolními barevnými skvrnami v její rovině, tedy nahoře, dole, vlevo a vpravo od ní...
bod vzniká v zrakové scéně stykem 3 barev
častý je i styk 4 barev...ale linky jsou tvořeny vždy stykem právě 2 barev...
rozlišovací schopnost vědomí je určitě menší než 1 vteřina, je to zlomek vteřiny
nevíme, zda tok dat je spíše kontinuitou nebo řadou od sebe téměř nerozlišitelných a neoddělitelných (rychle za sebou jdoucích) atomárních, izolovaných, statických okamžiků, např. statických zrakových dat/"fotografií"
jedno zrakové datum může být komplexní, členité...pokud ovšem nepředpokládáme, že už je to jen hrubozrnná interpretace rychlého (prožívaného) skákání očí po zrakové scéně, kdy v jednom okamžiku je přítomná vždy jen malá plocha či dokonce barevný jeden bod (pixel?)...pixely však nevnímáme...
co je to tzv. rozmazanost, neostrost zrakové scény? právě neostrost přechodů, hranic, skoků mezi barevnými skvrnami
SLYŠÍME SVŮJ VNITŘNÍ HLAS?
SLYŠÍME SVŮJ VNITŘNÍ HLAS?
slyšíme svůj "vnitřní hlas"? je to "vnitřní zvuk"???
možná ne, možná se aktivují spíše jen mluvidla, hrdlo, hlasivky, a cítíme jemné postupné napětí/vibrování/chvění/svírání/napínání na nich
jak rozlišíš napětí na hlasivkách při "vnitřní mluvě" hlásky A a hlásky O? nijak, nerozlišíš to, nebo jen neznatelně
někdy možná k chvění hlasivek ani nedochází
vnitřně vyslovuj slovo OKO...O - K - O: vyslovuješ to vnitřně jako O - KO...někdy můžeš i jako OK-O...vyslovuješ to opravdu po sobě? či je to neurčité, mlhavé, jaksi spíše dispozičně přítomné? co to znamená, že je to přítomné dispozičně? to, že na otázku řeknu, o čem jsem přemýšlel, i když na "vědomé úrovni" o ničem
je možné, že vnitřní hlas se ozve jen někdy, třeba jen v druhé polovině sedmé věty úsudku a pak zas jen v první polovině věty patnácté, zbytek probíhá paralelně či neartikulován...možná současně zpracováváme druhou i desátou větu úsudku...a možná k tomu paralelně zpracováváme osmou větu od konce....
počítej v duchu: jedna, dva, tři,...tam můžeš říci, že tři bylo až po jedné...ale řekni J-E-D-N-A...bylo D opravdu až po E nebo současně s ním nebo dokonce před ním nebo snad nezaznělo VŮBEC?
myslím si slovo JEDNA...vyslovuji ho vnitřně spíše jako JENA, JE-A...
spíše svůj vnitřní hlas vyslovujeme než slyšíme...slyšíme opravdu nějaký "vnitřní zvuk"? je to nejisté
vizuální paměť je snad jistější: představ si prezidenta Zemana...ale i to nakonec mohou být jen slova bez reálného obrazu: prezident, sako, ČR, známka (s prezidentem),...rychlá sekvence slov...pokud je rychlá, nejsi schopen to rozlišit...
nejsou-li qualia, nevidíme barvy a ani obrazy: obraz, zraková scéna je jazykovou interpretací rychlé kaskády vizuálních dat, pixelů, úhlů lomu světla, vlnových délek...
data jsou v mozku zpracována, meditace zpomaluje toto zpracování a tím organismu odlehčuje
ale data mohou být zpracována bez "slyšení" vnitřního hlasu
nejsou-li qualia, neslyšíme ani vnější zvuk...quale "zvuk, tón" je jen hrubozrnná interpretace robotického mechanického zpracování velmi rychlé sekvence dat, které zpětně díky paměti dáme slovo/nálepku "quale zvuk"
zkus si představit nějaký zvuk: není tomu tak, že ho vlastně trochu hlasivkami sám napodobuješ, že jinak si ho představit neumíš? platí to zejména o hlasech druhých lidí...možná víc "slyšíme" paměťově zvuky, které neumíme napodobit, třeba piano, cimbál...
zní nějak tvůj vnitřní hlas? jeho "zvuk" je specifický...má poněkud jiný hlas/zvuk než je tvůj mluvený "nahlas"...jaký je? vážný, strojový, někdy emotivně hněvivě či ustrašeně křičí? má emotivní naladění?
myslím, že je často mnohem rychlejší než mluvený hlas
pokus s přilbou čtoucí tvůj vnitřní hlas a dávajícího ho do reproduktoru nahlas...přilba by četla vnitřní hlasy tvůj a souseda a pouštěla je nahlas do reproduktoru na přeskáčku...rozlišil bys skutečně, který patří tobě, který je tvůj?...a když by ti ho pustila trochu dříve, než by ti zazněl v hlavě, připadal by sis jako schizofrenik?
O-K-O: zaznělo K opravdu až po O? nezazněly současně či střídavě velmi rychle za sebou?
zazněly vůbec? ne!
ale byly nějak zpracovány a mohou být dále použity...
vnitřní hlas je rychlejší než hlas mluvený
vnitřní hlas je jiný, když se něco snažím vnitřně přesně vyslovit, artikulovat, a jiný, když plyne "lehce": bez přesné artikulace, jen letmé "ozvěny, náčrtky" slov...jen "znaky" slov...
je vnitřní hlas lineární, sekvenční? do jisté míry ano, ale méně, než si myslíme...zajímavý by byl jeho přesný přepis: mnoho absurdit, skoků, hluchých míst, ticha, argumentů říkaných v heslech, bodech, pozpátku, od prostředka, asociací,...
ve vnitřním hlasu asi zčásti je jeho rytmus, emocionální ladění, emocionální vnitřní "křik" nebo naopak "ustrašenost" jeho dikce...i když hodně to dělají už patřičné emocionální stahy svalů v mimice či těle, které to doprovázejí...možná to dělají jen ony, a vnitřní hlas ani žádnou emo-dikci nemá!
vnitřní hlas je vlastně jen metafora pro v mozku probíhající zpracování informace, které má jako milníky občasně "znějící" slova, věty,...ale nejsou zde v podobě zvuků, dokonce ani vnitřních zvuků...
DENNETT MŮŽE MÍT PRAVDU, QUALIA A VĚDOMÍ NEEXISTUJÍ
jen hypotéza, která má slušný stupeň pravděpodobnosti:
DENNETT MŮŽE MÍT PRAVDU, QUALIA A VĚDOMÍ NEEXISTUJÍ
možná nemáme qualia
jestliže je sekvence (možná i paralelní) zrakových dat (pixelů) rychlá, nerozeznáme, že nemáme quale jako prožitek či vjem, ale je to jen jazyková interpretace, retrospektivní paměťový soud, úsudek, konstrukce, konfabulace vzniklá z velmi rychlé "robotické" registrace zrakových dat, které jsou ihned v interpretačním jazykovém modulu pojmenována jako barva, zvuk, slast, strast, emoce, bolest,...
iluze bezprostřednosti qualií vzniká z rychlosti dat - z nízké rozlišovací schopnosti našeho jazykového modulu (myšleno je hlavně vnější řečové/jazykové chování)
neslyšíme zvuk, nevidíme barvu, nevnímáme slast a strast
nízká rozlišovací schopnost jazyka to neumožňuje, což je dobře: jazyk zjednodušuje, sumarizuje množství dat do přehledných balíčků slov, nálepek, jmen, dělá z nich balíčky několika málo odlišných "stavů": barvy, tvary, zvuky,...
důležitá je zde krátkodobá paměť, díky níž obrovské množství rychle za sebou jdoucích dat pojmenujeme jako červeň, bolest, tón A,...
kdybychom tuto sekvenci dat zpomalili, co bychom viděli?
zejména nejde o jednu sekvenci, ale je jich paralelně víc a jsou často přerušované...také neurovědy ukazují, že zde existuje hierarchizace i integrace zpracování dat
co bychom viděli, kdyby náš interpretační modul dokázal lépe rozlišovat "prožitek" strasti, což je určitá sekvence nebo víc paralelních a přerušovaných sekvencí dat? třeba se zde často může objevovat slovo "strast", "ne",...co ještě, co dál? asi údaj o stupni napjatosti či uvolněnosti dané části děla, tedy jistá kvantita, intenzita...(nikoliv však prožitková, přijmeme-li, že qualia neexistují,...)
pokud není vědomí, co je jistě? "něco", "cosi", "věc", věci, tok či sekvence dat...v jedné chvíli asi vždy jen jedno datum, jeden údaj, jedna informace
podle Dennetta možná celá fenomenologie je jen hrubozrnný nástroj, hrubozrnné rozlišení sekvence dat v mozku podmíněné sémantikou přirozeného jazyka: jazyk je sekvence slova a vět, sekvence lineární, jednosměrná, možná i to nás přiklání k interpretaci času, který má stejné parametry: jednosměrnost, linearita, 1D, každé slovo má vždy právě dva sousedy, jednoho minulého, druhého budoucího...tok času i tok jazyka plyne jen jedním směrem...větší sekvence událostí i větší sekvence vět se neopakují, tedy nevratnost času i jazyka...zdá se ti, že sekvence jazykových dat je vratná, stačí si přečíst knihu víckrát: ano, ale možná jen proto, že komplexita jazykových dat je menší a rychlost jejich střídání je mnohem pomalejší, jde jich méně rychle za sebou...ale jasně, víme, že struktura jazykových dat je "věčně" v knihovnách, ale to i struktura situací (ve fyzikálních rovnicích)
slova "lidové psychologie" jako je intence, záměr, účel, cíl, láska, nenávist, radost, bolest, potěšení, hněv, závist, smutek, deprese, úzkost, strach, obavy, fóbie mohou být jen hrubozrnné popisy, jazykové konstrukty rychlých toků roboticky registrovaných dat...jde o popisy tak hrubozrnné, že jim ve skutečnosti neodpovídá žádný reálný vjem, prožitek, pocit, zážitek, zkušenost, zakoušení, cítění, prožívání, ale jde jen o nástroj efektivní predikce tendování k chování u rozličných organismů včetně toho mého
nebyl bych potom psychofyzickým organismem, ale jen organismem fyzickým, nic bych necítil, nezakoušel, neprožíval: cit je jen hrubozrnná jazyková nálepka pro roboticky skenované a zaznamenávané a vyhodnocované data, systémy a rytmy vzruchů, elektrochemických výbojů na neuronech
neexistuje vědomí
čemu se říká vědomí? mluvenému řečovému jednání, které se často váže na plánování, rozhodování: jednání, které koreluje s jazykovým plánováním, je označováno za vědomé
ale nevnímáme přece jen jazykové interpretace, ale nějak i registrujeme smyslová data, byť ne ve formě qualií, ne?
a) možná ne, a vše tzv. vědomé je jen textuální - a ten text může nést samozřejmě informace o světě, ale vše, co o světě víme, je jen jazykové povahy...naše řečové výpovědi jsou údajně vzpomínkou na vnímaná qualia, ve skutečnosti může jít o jazykový konstrukt nikdy nevnímaného quale, jakousi jazykovou sumarizaci, kategorizaci a zjednodušení do jednoho slova celého kvanta dat, roboticky přijímaných, registrovaných...
b) možná ano, ale roboticky, nikoliv formou vnímání
nejsou-li qualia, nevnímáme v běžném smyslu toho slova, ale jen roboticky detekujeme data a pak je jazykově interpretujeme: jazyk je jejich zjednodušení, typizace, kategorizace, sumarizace, zkrátka abstrakce (obecniny)
vše, co je tzv. vědomé, jsou data verbalizovaná nebo verbalizovatelná, přístupná jazykovému modulu k zpracování, možná přístupná k jazykovému plánování...
nakolik jsou v mozku data integrována? je největší integrace dat způsobena systémem jazyka?
--
pokud qualia jsou, může jít o zatím nedetekované, a možná v budoucnosti detekované hmotné částice, které interagují s další hmotou mozku
co když však qualia tvoří nerozdělitelnou jednu věc s jejich neurálními koreláty (jinak řečeno: neurální koreláty a qualia jsou dva aspekty/vlastnosti jedné věci či to jsou dvě neoddělitelné vlastnosti)? jakmile se jednou zmapuje celá kauzalita neurálních korelátů, musí se chovat tyto hmotné částice jinak, než by se chovaly bez qualií...pokud se budou chovat stejně, je předpoklad qualií nadbytečný...zredukujeme-li neurální koreláty na interakce kvarků a zjistíme-li, že se chovají stejně jako bez předpokladu qualií, je předpoklad qualií nadbytečný...qualia jednoduše musí ovlivňovat látkovou a energetickou kauzalitu mozku...a musí tedy mít nějaký kauzální vliv na hmotu, nejlépe tak, že jsou samy nějak hmotné, i když zatím nedetekované...pokud jsou nehmotné, špatně se bude vysvětlovat jejich kauzální vliv na hmotu...
působí na hmotu v mozku neurální koreláty a qualia zvlášť nebo dohromady, spojenou kauzalitou? ať tak či tak, musí být jejich vliv znát na celkové materiální kauzalitě mozku...
--
pokud qualia nejsou, je fenomenologie jen hrubozrnný jazykový popis robotického zapracování dat v mozku
poznává všechno, i kámen: poznání je stopa předmětu na jiném předmětu, stopa kauzálního působení jiného předmětu...
jsou data a jejich proud?
neexistují možná data ve smyslu qualií...možná jsou data ve smyslu reprezentace světa...ale spíše je to jen interpretace světa či jeho konstrukce: mapa světa tisíckrát přepsaná, přemalovaná...oči mohou registrovat strukturu světa podobně jako objektiv kamery či fotoaparátu
je proud, tok, změna? podstatou jazyka je sekvenčnost, linearita, svět však může být statickou množinou dat (viz Einsteinův eternalismus)...ale i jazyk může být zamrzlým systémem vět, podobně jak je zamrzlá kauzalita v eternalismu
zkoumání introspekce má limity dané slovy, jazykem: slova neodkáží zachytit rychlost toku dat, mají jen jistou rozlišovací schopnost...a vnímáme tedy rychleji? ne, nevnímáme vůbec...jsou to jen slova, interpretace...
qualia nejsou naše prožitky, počitky, vjemy, zážitky, ale jen naší interpretací, analýzou, rozlišením vyššího řadu našich roboticky zpracovaných dat...jsou to slova pro množiny mechanicky registrovaných dat...tyto množiny zakládají jejich kategorizaci a umožňují efektivní rozhodování a plánování
není-li vědomí, neexistuje ani hranice mezi vědomím a nevědomím neboli tato hranice je arbitrární...vědomá data jsou ty, která jsou přístupná jazykovému centru/modulu a podílí se tak na efektivním plánováním dalších akcí
a co ta data, která jsou vědomá, ale nejazyková? myslím, že jde o data také jazyková, ale jde o neurčitá slova: jakoby celý mystický zážitek byl jen zlomkovitou jazykovou výpovědí mystika, kterou si říká vnitřně sám sobě během svého stavu...resp. často si neříká nic, a jen dodatečně pak pro sebe či pro druhé překládá do jazyka pasivně roboticky zpracovávaná data, která nevnímal, jen se vyhodnocovala v mozku...
nějak vyhodnocujeme data, nějak data získáváme, ať už je to cokoliv, ale není to vnímání, má to blíže k mluvení...nejsou to počitky a vjemy, ale spíše slova...slova jsou výstupem dlouhé analýzy dat...a slova slouží k plánování, a to k efektivní akci...
chce se tím říci, že vnímáme jenom slova bez smyslových dat? ne...vnímáme nějak i smyslová data, ale ne ve formě qualií, ale spíše mechanických výpočtů...a co slova, jaký mají význam? odkazují právě k těmto mechanickým výpočtům...
a co na to Searlův "čínský pokoj"? už předtím jsem soudil, že významu jazyka nerozumíme, nechápeme ho na vědomé úrovni nikdy, ale myslel jsem, že se člověk od čínského pokoje liší alespoň tím, že vědomě slyší zvuk, zatímco robot ho neslyší...nyní se zdá být možné, že ho neslyší ani člověk, jen vyhodnocuje data tak, že říká, jazykově konstruuje a vypovídá, že "slyší zvuk"
jak by Dennett přesvědčil fenomenologa? kdyby se Dennettovu následníkovi v pokročilé neurovědě podařilo ukázat, jak a proč fenomenolog říká, že vnímá, cítí, prožívá červeň červené...co se přesně děje v jeho mozku, jaké salvy vzruchů, proč říká toto a kdy apod...tím by byla qualia odvysvětlena...
nevidíme barvy, necítíme strast a bolest...nevidíme tvary, neslyšíme zvuky...nevidíme obrazy, obrázky, fotografie,...
ale data se samozřejmě o světě vyhodnocují stále lépe, na Zemi vzniká ve vědě stále přesnější mapa struktury světa...
vnímáme tedy alespoň slova a věty? také ne, nakonec slovo je jen posloupností písmen či hlásek či slabik...tedy forma zvuku, který nevnímáme...takže je nepřesné říkat i to, že vnímáme mluvený hlas, svůj či někoho jiného...těla vydávají artikulované posloupnosti zvuků, my je však přímo neslyšíme, jen je vyhodnocujeme, zpracováváme...
a jak je zpracováváme? jako jeden proud slov, jako posloupnost slov, vět, premis, úsudků? zčásti to asi sériové, lineární bude, zdá se však, že je v tom hodně přerušení, skoků, náhlých zvratů...klidně se může zpracovávat nejprve střední člen, a potom začátek s koncem, posloupnost nemusí být otrocky lineární, to jen v mluveném slově, a ani tam přísně vzato ne, nejpřísnější posloupnost je v logickém systému...
pracuje se spíše s informací, nemusí dostat podobu zvuku v hlavě...ani nemusí jít o sekvenci v hlavě...to není k ničemu užitečné...
co se děje, když mě něco bolí? hlavní jsou slova: BOLÍ, NE, HNUS, SILNĚ, TADY,...není tam však přece jen VJEM bolesti? co je to "vjem"? slovo pro velmi rychlou kaskádu vzruchů, vyhodnocených a složených do jednoho balíčku, nesoucího slovo VJEM BOLESTI...když bychom vzruchy zpomalili, co bychom dostali? nevíme, snad jakási holá neprožitková mechanická data intenzity, rychlosti, do toho slova NE, NECHCI, ODPOR,..NE, ZÁPORNÉ, MINUS, BOLEST,...
je zde tok, dat, které odkazují k materialistickému monismu, ve kterém je schopnost poznání částí substance jinými částmi substance...poznání je zaručeno kauzální interakcí částí: jedna část kauzálně působí na jinou, tím na ní zanechá své stopy, kauzální vliv, čímž ji ta jiná část může poznávat....
poznáváme i jinak než jazykem na tzv. "vědomé úrovni"? vědomá úroveň neexistuje...OK, tak jsou ale jazykové doméně přístupná i jiná data než slova? možná ne, a pokud ano, pak ne qualia...
i jazyk je však zvuk, vnější nebo vnitřní, což je quale, které vlastně neexistuje...ale data jsou samozřejmě někdy vyslovována v mluvené řeči a strukturována do ní, takže je tělo vyslovuje, ale nevnímá v podobě zvuku...resp. "zvuk" je hrubozrnná interpretace detekovaní dat z proudu mluvené řeči...takže mluvenou řeč vyslovuji, ale nevnímám, ale detekuji...
neexistuje vnímání, vjemy...ale detekce dat a data, informace,...jako u robotů...jsme zombie, filozofické zombie bez qualií...
jak se liší vyšší a nižší zpracování dat? zřejmě to vyšší je jazykové, přístupné mluvené řeči a plánování v podobě jazykových plánů v mozku...to nižší je pak nejazykové...jak se v mozku jazykově plánuje? asi ne v podobě souvislého řetězce znaků, slov, ale slova slouží jen jako milníky, jisté body, nejvyšší momentálně dosažená úroveň zpracování dat...
za mnoho věcí může RYCHLOST šíření dat: data nejrychlejší jsou při jejich interpretaci nejvíc zkreslena neboli abstrahována neboli generalizována do pojmů, kterým říkáme "qualia" (kvália jsou pojmy, slova, množiny dat, nikoliv reálné vjemy!), protože přemíra těchto rychle se měnících dat musí být zvladatelná skrze jejich zobecnění: víc jsou pak zkreslena zvuková data než myšlenky, protože zvuková data se mění rychleji, proto tvrdíme, že jsou určitým kvále tónu či melodie či hlasu, zatímco myšlenky se mění pomaleji, proto nejsou tak zkreslovány...to ale není přesné, protože "myšlenka" je něco velmi neurčitého, viz hned dále
co to znamená myšlenka? je to informace, zpráva o něčem, údaj, reprezentace, mapa něčeho, znak něčeho...informace se mění pomaleji, čím však jsou? jsou to především vztahy mezi kválii, a kvália jsou obecniny, obecné pojmy pro rozmanité sekvence rychle se měnících dat
kvále není smyslové datum, které je primitivní, ale už pojem, obecnina!
kde je myšlenka? myšlenka je abstrakce pro jistý segment informací...myšlenka je sekvencí slov, které nějak pojmenovávají smyslová data...
DENNETT MŮŽE MÍT PRAVDU, QUALIA A VĚDOMÍ NEEXISTUJÍ
možná nemáme qualia
jestliže je sekvence (možná i paralelní) zrakových dat (pixelů) rychlá, nerozeznáme, že nemáme quale jako prožitek či vjem, ale je to jen jazyková interpretace, retrospektivní paměťový soud, úsudek, konstrukce, konfabulace vzniklá z velmi rychlé "robotické" registrace zrakových dat, které jsou ihned v interpretačním jazykovém modulu pojmenována jako barva, zvuk, slast, strast, emoce, bolest,...
iluze bezprostřednosti qualií vzniká z rychlosti dat - z nízké rozlišovací schopnosti našeho jazykového modulu (myšleno je hlavně vnější řečové/jazykové chování)
neslyšíme zvuk, nevidíme barvu, nevnímáme slast a strast
nízká rozlišovací schopnost jazyka to neumožňuje, což je dobře: jazyk zjednodušuje, sumarizuje množství dat do přehledných balíčků slov, nálepek, jmen, dělá z nich balíčky několika málo odlišných "stavů": barvy, tvary, zvuky,...
důležitá je zde krátkodobá paměť, díky níž obrovské množství rychle za sebou jdoucích dat pojmenujeme jako červeň, bolest, tón A,...
kdybychom tuto sekvenci dat zpomalili, co bychom viděli?
zejména nejde o jednu sekvenci, ale je jich paralelně víc a jsou často přerušované...také neurovědy ukazují, že zde existuje hierarchizace i integrace zpracování dat
co bychom viděli, kdyby náš interpretační modul dokázal lépe rozlišovat "prožitek" strasti, což je určitá sekvence nebo víc paralelních a přerušovaných sekvencí dat? třeba se zde často může objevovat slovo "strast", "ne",...co ještě, co dál? asi údaj o stupni napjatosti či uvolněnosti dané části děla, tedy jistá kvantita, intenzita...(nikoliv však prožitková, přijmeme-li, že qualia neexistují,...)
pokud není vědomí, co je jistě? "něco", "cosi", "věc", věci, tok či sekvence dat...v jedné chvíli asi vždy jen jedno datum, jeden údaj, jedna informace
podle Dennetta možná celá fenomenologie je jen hrubozrnný nástroj, hrubozrnné rozlišení sekvence dat v mozku podmíněné sémantikou přirozeného jazyka: jazyk je sekvence slova a vět, sekvence lineární, jednosměrná, možná i to nás přiklání k interpretaci času, který má stejné parametry: jednosměrnost, linearita, 1D, každé slovo má vždy právě dva sousedy, jednoho minulého, druhého budoucího...tok času i tok jazyka plyne jen jedním směrem...větší sekvence událostí i větší sekvence vět se neopakují, tedy nevratnost času i jazyka...zdá se ti, že sekvence jazykových dat je vratná, stačí si přečíst knihu víckrát: ano, ale možná jen proto, že komplexita jazykových dat je menší a rychlost jejich střídání je mnohem pomalejší, jde jich méně rychle za sebou...ale jasně, víme, že struktura jazykových dat je "věčně" v knihovnách, ale to i struktura situací (ve fyzikálních rovnicích)
slova "lidové psychologie" jako je intence, záměr, účel, cíl, láska, nenávist, radost, bolest, potěšení, hněv, závist, smutek, deprese, úzkost, strach, obavy, fóbie mohou být jen hrubozrnné popisy, jazykové konstrukty rychlých toků roboticky registrovaných dat...jde o popisy tak hrubozrnné, že jim ve skutečnosti neodpovídá žádný reálný vjem, prožitek, pocit, zážitek, zkušenost, zakoušení, cítění, prožívání, ale jde jen o nástroj efektivní predikce tendování k chování u rozličných organismů včetně toho mého
nebyl bych potom psychofyzickým organismem, ale jen organismem fyzickým, nic bych necítil, nezakoušel, neprožíval: cit je jen hrubozrnná jazyková nálepka pro roboticky skenované a zaznamenávané a vyhodnocované data, systémy a rytmy vzruchů, elektrochemických výbojů na neuronech
neexistuje vědomí
čemu se říká vědomí? mluvenému řečovému jednání, které se často váže na plánování, rozhodování: jednání, které koreluje s jazykovým plánováním, je označováno za vědomé
ale nevnímáme přece jen jazykové interpretace, ale nějak i registrujeme smyslová data, byť ne ve formě qualií, ne?
a) možná ne, a vše tzv. vědomé je jen textuální - a ten text může nést samozřejmě informace o světě, ale vše, co o světě víme, je jen jazykové povahy...naše řečové výpovědi jsou údajně vzpomínkou na vnímaná qualia, ve skutečnosti může jít o jazykový konstrukt nikdy nevnímaného quale, jakousi jazykovou sumarizaci, kategorizaci a zjednodušení do jednoho slova celého kvanta dat, roboticky přijímaných, registrovaných...
b) možná ano, ale roboticky, nikoliv formou vnímání
nejsou-li qualia, nevnímáme v běžném smyslu toho slova, ale jen roboticky detekujeme data a pak je jazykově interpretujeme: jazyk je jejich zjednodušení, typizace, kategorizace, sumarizace, zkrátka abstrakce (obecniny)
vše, co je tzv. vědomé, jsou data verbalizovaná nebo verbalizovatelná, přístupná jazykovému modulu k zpracování, možná přístupná k jazykovému plánování...
nakolik jsou v mozku data integrována? je největší integrace dat způsobena systémem jazyka?
--
pokud qualia jsou, může jít o zatím nedetekované, a možná v budoucnosti detekované hmotné částice, které interagují s další hmotou mozku
co když však qualia tvoří nerozdělitelnou jednu věc s jejich neurálními koreláty (jinak řečeno: neurální koreláty a qualia jsou dva aspekty/vlastnosti jedné věci či to jsou dvě neoddělitelné vlastnosti)? jakmile se jednou zmapuje celá kauzalita neurálních korelátů, musí se chovat tyto hmotné částice jinak, než by se chovaly bez qualií...pokud se budou chovat stejně, je předpoklad qualií nadbytečný...zredukujeme-li neurální koreláty na interakce kvarků a zjistíme-li, že se chovají stejně jako bez předpokladu qualií, je předpoklad qualií nadbytečný...qualia jednoduše musí ovlivňovat látkovou a energetickou kauzalitu mozku...a musí tedy mít nějaký kauzální vliv na hmotu, nejlépe tak, že jsou samy nějak hmotné, i když zatím nedetekované...pokud jsou nehmotné, špatně se bude vysvětlovat jejich kauzální vliv na hmotu...
působí na hmotu v mozku neurální koreláty a qualia zvlášť nebo dohromady, spojenou kauzalitou? ať tak či tak, musí být jejich vliv znát na celkové materiální kauzalitě mozku...
--
pokud qualia nejsou, je fenomenologie jen hrubozrnný jazykový popis robotického zapracování dat v mozku
poznává všechno, i kámen: poznání je stopa předmětu na jiném předmětu, stopa kauzálního působení jiného předmětu...
jsou data a jejich proud?
neexistují možná data ve smyslu qualií...možná jsou data ve smyslu reprezentace světa...ale spíše je to jen interpretace světa či jeho konstrukce: mapa světa tisíckrát přepsaná, přemalovaná...oči mohou registrovat strukturu světa podobně jako objektiv kamery či fotoaparátu
je proud, tok, změna? podstatou jazyka je sekvenčnost, linearita, svět však může být statickou množinou dat (viz Einsteinův eternalismus)...ale i jazyk může být zamrzlým systémem vět, podobně jak je zamrzlá kauzalita v eternalismu
zkoumání introspekce má limity dané slovy, jazykem: slova neodkáží zachytit rychlost toku dat, mají jen jistou rozlišovací schopnost...a vnímáme tedy rychleji? ne, nevnímáme vůbec...jsou to jen slova, interpretace...
qualia nejsou naše prožitky, počitky, vjemy, zážitky, ale jen naší interpretací, analýzou, rozlišením vyššího řadu našich roboticky zpracovaných dat...jsou to slova pro množiny mechanicky registrovaných dat...tyto množiny zakládají jejich kategorizaci a umožňují efektivní rozhodování a plánování
není-li vědomí, neexistuje ani hranice mezi vědomím a nevědomím neboli tato hranice je arbitrární...vědomá data jsou ty, která jsou přístupná jazykovému centru/modulu a podílí se tak na efektivním plánováním dalších akcí
a co ta data, která jsou vědomá, ale nejazyková? myslím, že jde o data také jazyková, ale jde o neurčitá slova: jakoby celý mystický zážitek byl jen zlomkovitou jazykovou výpovědí mystika, kterou si říká vnitřně sám sobě během svého stavu...resp. často si neříká nic, a jen dodatečně pak pro sebe či pro druhé překládá do jazyka pasivně roboticky zpracovávaná data, která nevnímal, jen se vyhodnocovala v mozku...
nějak vyhodnocujeme data, nějak data získáváme, ať už je to cokoliv, ale není to vnímání, má to blíže k mluvení...nejsou to počitky a vjemy, ale spíše slova...slova jsou výstupem dlouhé analýzy dat...a slova slouží k plánování, a to k efektivní akci...
chce se tím říci, že vnímáme jenom slova bez smyslových dat? ne...vnímáme nějak i smyslová data, ale ne ve formě qualií, ale spíše mechanických výpočtů...a co slova, jaký mají význam? odkazují právě k těmto mechanickým výpočtům...
a co na to Searlův "čínský pokoj"? už předtím jsem soudil, že významu jazyka nerozumíme, nechápeme ho na vědomé úrovni nikdy, ale myslel jsem, že se člověk od čínského pokoje liší alespoň tím, že vědomě slyší zvuk, zatímco robot ho neslyší...nyní se zdá být možné, že ho neslyší ani člověk, jen vyhodnocuje data tak, že říká, jazykově konstruuje a vypovídá, že "slyší zvuk"
jak by Dennett přesvědčil fenomenologa? kdyby se Dennettovu následníkovi v pokročilé neurovědě podařilo ukázat, jak a proč fenomenolog říká, že vnímá, cítí, prožívá červeň červené...co se přesně děje v jeho mozku, jaké salvy vzruchů, proč říká toto a kdy apod...tím by byla qualia odvysvětlena...
nevidíme barvy, necítíme strast a bolest...nevidíme tvary, neslyšíme zvuky...nevidíme obrazy, obrázky, fotografie,...
ale data se samozřejmě o světě vyhodnocují stále lépe, na Zemi vzniká ve vědě stále přesnější mapa struktury světa...
vnímáme tedy alespoň slova a věty? také ne, nakonec slovo je jen posloupností písmen či hlásek či slabik...tedy forma zvuku, který nevnímáme...takže je nepřesné říkat i to, že vnímáme mluvený hlas, svůj či někoho jiného...těla vydávají artikulované posloupnosti zvuků, my je však přímo neslyšíme, jen je vyhodnocujeme, zpracováváme...
a jak je zpracováváme? jako jeden proud slov, jako posloupnost slov, vět, premis, úsudků? zčásti to asi sériové, lineární bude, zdá se však, že je v tom hodně přerušení, skoků, náhlých zvratů...klidně se může zpracovávat nejprve střední člen, a potom začátek s koncem, posloupnost nemusí být otrocky lineární, to jen v mluveném slově, a ani tam přísně vzato ne, nejpřísnější posloupnost je v logickém systému...
pracuje se spíše s informací, nemusí dostat podobu zvuku v hlavě...ani nemusí jít o sekvenci v hlavě...to není k ničemu užitečné...
co se děje, když mě něco bolí? hlavní jsou slova: BOLÍ, NE, HNUS, SILNĚ, TADY,...není tam však přece jen VJEM bolesti? co je to "vjem"? slovo pro velmi rychlou kaskádu vzruchů, vyhodnocených a složených do jednoho balíčku, nesoucího slovo VJEM BOLESTI...když bychom vzruchy zpomalili, co bychom dostali? nevíme, snad jakási holá neprožitková mechanická data intenzity, rychlosti, do toho slova NE, NECHCI, ODPOR,..NE, ZÁPORNÉ, MINUS, BOLEST,...
je zde tok, dat, které odkazují k materialistickému monismu, ve kterém je schopnost poznání částí substance jinými částmi substance...poznání je zaručeno kauzální interakcí částí: jedna část kauzálně působí na jinou, tím na ní zanechá své stopy, kauzální vliv, čímž ji ta jiná část může poznávat....
poznáváme i jinak než jazykem na tzv. "vědomé úrovni"? vědomá úroveň neexistuje...OK, tak jsou ale jazykové doméně přístupná i jiná data než slova? možná ne, a pokud ano, pak ne qualia...
i jazyk je však zvuk, vnější nebo vnitřní, což je quale, které vlastně neexistuje...ale data jsou samozřejmě někdy vyslovována v mluvené řeči a strukturována do ní, takže je tělo vyslovuje, ale nevnímá v podobě zvuku...resp. "zvuk" je hrubozrnná interpretace detekovaní dat z proudu mluvené řeči...takže mluvenou řeč vyslovuji, ale nevnímám, ale detekuji...
neexistuje vnímání, vjemy...ale detekce dat a data, informace,...jako u robotů...jsme zombie, filozofické zombie bez qualií...
jak se liší vyšší a nižší zpracování dat? zřejmě to vyšší je jazykové, přístupné mluvené řeči a plánování v podobě jazykových plánů v mozku...to nižší je pak nejazykové...jak se v mozku jazykově plánuje? asi ne v podobě souvislého řetězce znaků, slov, ale slova slouží jen jako milníky, jisté body, nejvyšší momentálně dosažená úroveň zpracování dat...
za mnoho věcí může RYCHLOST šíření dat: data nejrychlejší jsou při jejich interpretaci nejvíc zkreslena neboli abstrahována neboli generalizována do pojmů, kterým říkáme "qualia" (kvália jsou pojmy, slova, množiny dat, nikoliv reálné vjemy!), protože přemíra těchto rychle se měnících dat musí být zvladatelná skrze jejich zobecnění: víc jsou pak zkreslena zvuková data než myšlenky, protože zvuková data se mění rychleji, proto tvrdíme, že jsou určitým kvále tónu či melodie či hlasu, zatímco myšlenky se mění pomaleji, proto nejsou tak zkreslovány...to ale není přesné, protože "myšlenka" je něco velmi neurčitého, viz hned dále
co to znamená myšlenka? je to informace, zpráva o něčem, údaj, reprezentace, mapa něčeho, znak něčeho...informace se mění pomaleji, čím však jsou? jsou to především vztahy mezi kválii, a kvália jsou obecniny, obecné pojmy pro rozmanité sekvence rychle se měnících dat
kvále není smyslové datum, které je primitivní, ale už pojem, obecnina!
kde je myšlenka? myšlenka je abstrakce pro jistý segment informací...myšlenka je sekvencí slov, které nějak pojmenovávají smyslová data...
pondělí 15. února 2016
dále
emoce mnohdy necítíme, jen slovně nadáváme nebo slovně si situaci pochvalujeme, a přitom si ale dispozičně mylně myslíme, že je cítíme: když by se nás někdo zeptal, zda cítíme emoci, řekli bychom, že ano...když by se ptal, kde a jak, nedokázali bychom mu už říci, protože nikde a nijak...často jsou to jen slova a věty, kterým neodpovídá reálný pocit...často jsme zombie...říkáme, že je zábava, že je to fajn, super, ale necítíme nic...častěji asi jen slovně bez pocitu mluvíme o dobré náladě, takže ještě další bod pro antinatalismus...
já musí být především pociťovatelem, vnimatelem slastného a strastného...já musí být trvalým vnimatelem slastného a strastného, má-li mít hedonismus nějaký smysl
kromě zrakového těla máme i relativně konstantní somatostezijní tělo - ne současně jako celek, ale když se vrátím k dané části těla, ucítím zhruba totéž, tedy kromě konstantního zrakového modelu těla (i zrakové tělo se nám ostatně dává jen po částech, po obrázcích částí těla z různých úhlů) máme i relativně konstantní somatostezijní model těla, i když je méně určitý, méně členitý...to je jediná konstanta já, kterou kromě slova já a svého jména (a osobního příběhu) mají nevidomí...ale zdá se, že by nevidomí mohli mít slabší vědomí jáství, když nemají konstantní zrakový model
máme vůbec model vlastního těla, do kterého umísťujeme, kde nás bolí a píchá? nebo je to spíše nevědomá, tedy dispoziční záležitost? jakou barvu tento dispoziční model má? žádnou, což je zvláštní, rozloha je vždy spjata s barvou...a je 3D nebo 2D?
máme vůbec 3D model těla nebo světa, nebo je to jen dispoziční záležitost? spíše dispoziční, tedy nevědomá, a my přímo vidíme jen vždy 2D rozlohy, plochy těla nebo světa
hmatové tělo nevidomého je systém jemných vibrací - ten systém má pravidelnost, řád...ale nikoliv řád rozlehlosti, tedy nikoliv řád "vedle sebe", ale jen řád rytmu, řád "po sobě" s různou rychlostí změny...jak tedy nevidomý pozná, že ho bolí hlava a ne ruka, když nemá řád rozlehlosti "vedle sebe", řád výš, níž, blíž, dál...?
i pohyb je spjatý s rozlehlostí, s vizualitou, tedy nevidomý i pohyb vlastních končetin vnímá jen jako různě rychlou změnu hmatových vjemů...
vidí nevidomí něco? černo, tmu, barevné skvrny?
já musí být především pociťovatelem, vnimatelem slastného a strastného...já musí být trvalým vnimatelem slastného a strastného, má-li mít hedonismus nějaký smysl
kromě zrakového těla máme i relativně konstantní somatostezijní tělo - ne současně jako celek, ale když se vrátím k dané části těla, ucítím zhruba totéž, tedy kromě konstantního zrakového modelu těla (i zrakové tělo se nám ostatně dává jen po částech, po obrázcích částí těla z různých úhlů) máme i relativně konstantní somatostezijní model těla, i když je méně určitý, méně členitý...to je jediná konstanta já, kterou kromě slova já a svého jména (a osobního příběhu) mají nevidomí...ale zdá se, že by nevidomí mohli mít slabší vědomí jáství, když nemají konstantní zrakový model
máme vůbec model vlastního těla, do kterého umísťujeme, kde nás bolí a píchá? nebo je to spíše nevědomá, tedy dispoziční záležitost? jakou barvu tento dispoziční model má? žádnou, což je zvláštní, rozloha je vždy spjata s barvou...a je 3D nebo 2D?
máme vůbec 3D model těla nebo světa, nebo je to jen dispoziční záležitost? spíše dispoziční, tedy nevědomá, a my přímo vidíme jen vždy 2D rozlohy, plochy těla nebo světa
hmatové tělo nevidomého je systém jemných vibrací - ten systém má pravidelnost, řád...ale nikoliv řád rozlehlosti, tedy nikoliv řád "vedle sebe", ale jen řád rytmu, řád "po sobě" s různou rychlostí změny...jak tedy nevidomý pozná, že ho bolí hlava a ne ruka, když nemá řád rozlehlosti "vedle sebe", řád výš, níž, blíž, dál...?
i pohyb je spjatý s rozlehlostí, s vizualitou, tedy nevidomý i pohyb vlastních končetin vnímá jen jako různě rychlou změnu hmatových vjemů...
vidí nevidomí něco? černo, tmu, barevné skvrny?
co je to vědomé jednání???? jak ho definuješ??? co máš reálně ve vědomí, když tzv. vědomě jednáš???? myslím, že jen velmi málo věcí!!!! přesvědč mě klidně opaku, můžeš-li ovšem...
ano? Co je to "intencionální předmět mysli"? Můžeš být konkrétnější? Co přesně v té mysli máš? Ty máš v mysli obecninu? Asi myslíš zvuk slov, které považujeme za její definici. To jsou ale jen zvuky. každý z těch zvuků ovšem nějak odkazuje k nějakému smyslovému datu, byť často nepřímo a ve vědomí to většinou není.
Co to znamená mít záměr něco učinit? Patrně jen větu či soubor vět CHCI JÍT VEN, MÁM CHUŤ JÍT NAKOUPIT, MÝM ZÁMĚREM JE UDĚLAT VYSOKOU ŠKOLU, CHCI ZABÍT ŠVÁBA A SNÍST TATRANKY...co jiného je tzv. záměrem, intencí? tyto věty mohou být doprovázeny napětím či uvolněním různých částí těla.
ano, je to přesně ono, nic nového...jen jsem si prožitkově ověřil, že to tak skutečně prožitkově je...proud zrakových dat je jen proud statických "fotografií", obrázků...
to si nemyslím...je to prožitkově jen statické, nikoliv obojí...
Ne, úsudek není pohyb. Úsudek je posloupnost vět, věta je posloupnost slov, tedy jedno zmizí, druhé ho nahradí. Úsudek je tedy sekvence slov, objevování a mizení slov, nikoliv pohyb. Slova ani věty se nehýbou, jen se objevují a mizí, a jsou nahrazeny jinými.
Co to znamená mít záměr něco učinit? Patrně jen větu či soubor vět CHCI JÍT VEN, MÁM CHUŤ JÍT NAKOUPIT, MÝM ZÁMĚREM JE UDĚLAT VYSOKOU ŠKOLU, CHCI ZABÍT ŠVÁBA A SNÍST TATRANKY...co jiného je tzv. záměrem, intencí? tyto věty mohou být doprovázeny napětím či uvolněním různých částí těla, kterému říkáme odpor nebo chtění, touha...
co je to vědomé jednání???? jak ho definuješ??? co máš reálně ve vědomí, když tzv. vědomě jednáš???? myslím, že jen velmi málo věcí!!!! přesvědč mě klidně opaku, můžeš-li ovšem...
ano? Co je to "intencionální předmět mysli"? Můžeš být konkrétnější? Co přesně v té mysli máš? Ty máš v mysli obecninu? Asi myslíš zvuk slov, které považujeme za její definici. To jsou ale jen zvuky. každý z těch zvuků ovšem nějak odkazuje k nějakému smyslovému datu, byť často nepřímo a ve vědomí to většinou není.
Jak umíš myslet obecninu? Jak ji ve vědomí myslíš, jak ji vědomě myslíš???
Může být vědomí něčím jiným než okamžikem? Měl si někdy jinou zkušenost s vědomím než tu, že bylo okamžikové, momentální? Máme zkušenost neustálé změny obsahů vědomí...Ve vědomí je vždy právě jeden obsah, který téměř okamžitě zaniká a je nahrazen obsahem jiným...
Když posloucháš píseň, slyšíš vždy právě jeden tón. Teprve paměť ti řekne: to navazuje, to už je druhá sloka...Nemáš však ve vědomí nikdy celou melodii, vždy jen jeden tón...Máš však v mozku začátek písně dispozičně, tedy v potenci, nevědomě: když se tě zeptám, jaká jsou slova první sloky, dokážeš mi smysluplně odpovědět...
Časové trvání písně a dokonce ani časové trvání jednoho jediného tónu nikdy nevnímáme. Je to už jen úsudek na základě paměti. Jediné, co aktuálně vnímáme, je momentální izolovaný vjem, zvukový či zrakový.
Samozřejmě usuzuji na kontinuitu tónů v písni a usuzuji na ni správně, jejich kontinuita není pouhá náhoda. Avšak já tuto kontinuitu jakožto kontinuitu časového trvání nikdy nevnímám...
Tomuto nerozumím, je to myslím jen libovolná gnozeologie bez patřičného zdůvodnění: "V mysli nemohu mít zvuk slov, ten mohu mít v paměti a vnitřním smyslu, někde tam se řekl bych nachází. Jak jsem psal, v mysli mohu mít jednotlivé znaky dané obecniny a jejich "svázanost", mají-li dohromady tvořit obecninu."
Píšeš o soustředěném "upnutí" mysli k určitým konkrétním znakům obecniny...Co je vlastně toto soustředěné "upnutí"? Jen napětí svalů hlavy, mimických svalů a možná nějaké pohyby očí, možná nahoru do strany či jakoby upřeně do prázdna dopředu do dáli...
a kde jinde máš soustředěné upnutí než v těle? Jistě, ještě ve větě: TEĎ SE BUDU SOUSTŘEDIT NA KRÁVU. NEBO JEN NA OCAS KRÁVY. Ale kde jinde? Mysl není...nebo mi ji ukaž, vykaž, popiš! Máš ji? Mysl je jen posloupností vět...
k tomuto: "K té "libovolné" gnoseologii: v mysli nemohu mít něco smyslové povahy, nakolik je to smyslové povahy. V tom není libovolnost."...Co je to mysl? Kde leží mezera dělící jí od smyslovosti? Jak ta mezera vypadá?
Co to znamená, že se tvá "mysl" soustředěně na něco "upne"? Co přesně ta mysl udělá? jak to udělá?
Ve vědomí nemůžeš mít celou píseň, ale ani celou obecninu, to je ten problém...ve vědomí je vždy jen konkrétní střípek z obecniny...zcela konkrétní obrázek, konkrétní lev či pes, žádná obecná psovitost...v tom je ten problém!
každá analogie, má-li mít smysl, musí odkazovat k čemusi reálnému: v čem se tedy mysl skutečně upíná, proč je vhodné užít zde toto slovo?
znamená to, že nikdy nemáme v mysli myšlenky! Ani pojmy, ani významy, ani smysly vět či slov!!! Jen zvuky, doslova jen ZVUKY...plus občas obrázek konkrétního lva či psa při zvuku "pes" či "lev"
a jak se mysl pokouší zastavit tok myšlenek a podržet jeden konkrétní? Myslím, že takto: objeví se věta: NEBUDU UŽ MYSLET NA KRÁSU DUŠE Jakuba, ALE UŽ JEN NA KRÁSU CHARAKTERU Valentýna...tedy mysl se neupíná, ani to neumí, ani se nepokouší nic zastavit či podržet, protože ani to neumí, jen se objeví tato věta, po které někdy následuje to, co říká, ale jindy ne (např. tehdy ne, když se zase nutkavě musím vrátit k duši Jakuba)
Nene, můžu používat slovo "mysl" i tehdy, když v ní nejsou myšlenky...je to totiž takto zavedené, ale dobrá, přesněji řekněme: ve vědomí nejsou myšlenky...Ani to není přesné, protože není žádná "věc" vědomí, jen momentální vědomý stav, ale budiž...na slovo či pojem nikdy nemyslím, nejde to, neumím to, nemám myšlenky, nemám mysl, je tu jen momentální vědomý stav!...ALE mé věty produkuje nevědomí mozku, a v něm je uloženo - na rozdíl od vědomí - velké bohatství dat - tedy nevědomí do značné míry poznává a detekuje obecniny....Všimni si tohoto: ty tu něco píšeš, ALE VŮBEC NEVÍŠ, co to je, jen se to děje...nebo alespoń já to tak mám! vědomě vůbec nevím, co zde právě píšu...ale přesto se to píše správně, vše to totiž kontroluje nevědomí...vědomí to vždy může jen maličko korigovat (možná)...
Já s významy nepracuji, ale jen vnímám jejich znaky, tedy zvuky slov, které je označují...celý mozek je ale chytřejší než mé obsahově chudičké vědomí, takže produkuje docela správné řetězce vět...ty to máš myslím stejné, stačí se podívat: co přesně máš ve vědomí, když mi budeš psát na toto svoji odpověď??? co???
moudrost mozku je do značné míry způsobena právě moudrostí jazyka, jen bych zdůraznil, že jazyk přece jen není samostatný systém, ale má četné relace k smyslovým datům...některé jeho znaky sice mohou odkazovat k dalším jeho znakům, ale bez reference k smyslovým datům by to byly žvásty doslova o ničem, což většinou nejsou...
ještě k tomuto: ""zcela konkrétní obrázek, konkrétní lev či pes, žádná obecná psovitost...v tom je ten problém!"
V čem ten problém je, co způsobuje?" jednoduše v tom, že nemyslíme nikdy obecniny a v obecninách, nemyslíme žádné pojmy!!!! ve vědomí jsou DOSLOVA jenom ZVUKY A OBRÁZKY, nic víc!!!!
Jak přesně svou mysl k něčemu zaměřuješ? Jak to děláš? jak svou myslí míříš na ten správný "terč" či téma, cíl, intenci či telos?
co je tedy Já pro tebe? Ano, proud vědomí je procesem změny mozku, který má po jistou dobu trvalou identitu některých základních struktur.
v procesu samotném však zřejmě nic trvalého není...jak tedy víme, že jde o proces, který má kontinuitu, fáze, rozličné po sobě jdoucí stavy, rozvoj? nevíme, říká nám to jenom paměť...a té musíme věřit, nemáme na výběr...nejtrvalejším elementem v procesu je rozlehlost zrakové scény, která tam však asi také není pořád, když totiž máme tělesné vjemy či slyšíme zvuk, je buď jen na pozadí (to by tam byla pořád, byť na pozadí) nebo spíše zcela po tu dobu mizí...
paměti klidně věřit můžeme...ale ta nám předkládá právě jen existenci proudu rozličných stavů...podívej se na kterýkoliv stav z tohoto proudu: je v něm nějaké Já? je nějakým Já? jsi to ty?...
Podmínkou proudu a jeho kontinuity může být cokoliv, třeba nějaká duchovní nebo hmotná substance, třeba mozek nebo vesmír nebo mysl Boží, ale to už je spekulace, protože bezprostředně zkušenostně dán je pouze tento proud a vůbec nevíme, zda je něco mimo něj nebo zda má nějakou příčinu či podklad, substrát. Navíc vyvození, že něco musí být příčinou či nositelem proudu je odvozeno z pravidel či zákonitostí, které jsou v proudu (tam platí, že každá změna vyžaduje svůj substrát, tedy něco trvalého, co se mění, a svou příčinu, která ji způsobuje) nelze to aplikovat na proud samotný: mimo něj možná platí jiná pravidla nebo mimo něj vůbec nic není (možnost solipsismu nebo idealismu jediného neosobního vědomí). Proti vyvozování nic nemám, ale musí být co nejvíce podloženo empirií, tedy přímou zkušeností, bezprostřední zkušenostní daností.
- slovo "zkušenost" je v podstatě nahodilé, sugeruje nepodloženou představu někoho, kdo ji má, nějakého zakoušitele...lépe je mluvit o "toku dat"...v proudu samotném příčina není, jen jsme z pravidelné následnosti dat tento pojem odvodili: v toku je pravidelná následnost, a té říkáme "příčinnost"...na Fuchsův argument proti solipsismu už ses mě tuším jednou ptal, myslím, že neplatí, pokud se ti zdá, že ano, napiš v čem...
Tok či následnost nevyžadují subjekt, který by je objevil či poznal. Úplně stačí, že se zde objeví věta: je zde tok, je zde jeho kontinuita. Této větě věříme, protože věříme své paměti. Paměť je do značné míry jediným gatantem naší víry, že zde nějaký tok, proud či následnost vůbec je. Paměť je neosobní mechanismus, neosobní hromada dat, nevyžaduje ke své existenci žádný subjekt, a může kontinuálně přetrvávat po nějakou dobu v čase...
Nejsem identický s následností a tokem, protože to je posloupnost proměnlivých stavů. Nejsem ani jedním z nich, a pokud ano, trvám necelou vteřinu. A nejsem ani tokem protože tok není něco trvalého, ale jen právě sekvence pomíjivých dat, stavů.
Moje Já také nedostává výplatu ani jídlo! Dostává je toto tělo, které toto píše! Jasně, z toku dat nelze odvodit mozek či tělo zcela průkazně, je to vždy už jen jistá konstrukce...Existují bezprostředně evidentně jen jako toky dat, neurověda existuje jako toky zrakových dat, třeba obrázků mozku a obrázků písmen v neurovědných knihách atd...Podobně mozek existuje bezprostředně jen jako mnoho obrázků mozku...
Dále, k poznání toho, že jsem tok, nepotřebuji odstup. Stačí znát své minulé stavy a predikovat, že budoucnost bude stejná. Ale i bez predikce lze říci alespoň: BYL jsem tok. Onen odstup je daný už tím, že paměťově shrnuji minulost průběhu minulých stavů toku: z toho lze vyvodit, že jde o následnost stavů toku či proudu. Ale já nejsem ani tok, nejsem vůbec.
ano, je to přesně ono, nic nového...jen jsem si prožitkově ověřil, že to tak skutečně prožitkově je...proud zrakových dat je jen proud statických "fotografií", obrázků...
to si nemyslím...je to prožitkově jen statické, nikoliv obojí...
Ne, úsudek není pohyb. Úsudek je posloupnost vět, věta je posloupnost slov, tedy jedno zmizí, druhé ho nahradí. Úsudek je tedy sekvence slov, objevování a mizení slov, nikoliv pohyb. Slova ani věty se nehýbou, jen se objevují a mizí, a jsou nahrazeny jinými.
Co to znamená mít záměr něco učinit? Patrně jen větu či soubor vět CHCI JÍT VEN, MÁM CHUŤ JÍT NAKOUPIT, MÝM ZÁMĚREM JE UDĚLAT VYSOKOU ŠKOLU, CHCI ZABÍT ŠVÁBA A SNÍST TATRANKY...co jiného je tzv. záměrem, intencí? tyto věty mohou být doprovázeny napětím či uvolněním různých částí těla, kterému říkáme odpor nebo chtění, touha...
co je to vědomé jednání???? jak ho definuješ??? co máš reálně ve vědomí, když tzv. vědomě jednáš???? myslím, že jen velmi málo věcí!!!! přesvědč mě klidně opaku, můžeš-li ovšem...
ano? Co je to "intencionální předmět mysli"? Můžeš být konkrétnější? Co přesně v té mysli máš? Ty máš v mysli obecninu? Asi myslíš zvuk slov, které považujeme za její definici. To jsou ale jen zvuky. každý z těch zvuků ovšem nějak odkazuje k nějakému smyslovému datu, byť často nepřímo a ve vědomí to většinou není.
Jak umíš myslet obecninu? Jak ji ve vědomí myslíš, jak ji vědomě myslíš???
Může být vědomí něčím jiným než okamžikem? Měl si někdy jinou zkušenost s vědomím než tu, že bylo okamžikové, momentální? Máme zkušenost neustálé změny obsahů vědomí...Ve vědomí je vždy právě jeden obsah, který téměř okamžitě zaniká a je nahrazen obsahem jiným...
Když posloucháš píseň, slyšíš vždy právě jeden tón. Teprve paměť ti řekne: to navazuje, to už je druhá sloka...Nemáš však ve vědomí nikdy celou melodii, vždy jen jeden tón...Máš však v mozku začátek písně dispozičně, tedy v potenci, nevědomě: když se tě zeptám, jaká jsou slova první sloky, dokážeš mi smysluplně odpovědět...
Časové trvání písně a dokonce ani časové trvání jednoho jediného tónu nikdy nevnímáme. Je to už jen úsudek na základě paměti. Jediné, co aktuálně vnímáme, je momentální izolovaný vjem, zvukový či zrakový.
Samozřejmě usuzuji na kontinuitu tónů v písni a usuzuji na ni správně, jejich kontinuita není pouhá náhoda. Avšak já tuto kontinuitu jakožto kontinuitu časového trvání nikdy nevnímám...
Tomuto nerozumím, je to myslím jen libovolná gnozeologie bez patřičného zdůvodnění: "V mysli nemohu mít zvuk slov, ten mohu mít v paměti a vnitřním smyslu, někde tam se řekl bych nachází. Jak jsem psal, v mysli mohu mít jednotlivé znaky dané obecniny a jejich "svázanost", mají-li dohromady tvořit obecninu."
Píšeš o soustředěném "upnutí" mysli k určitým konkrétním znakům obecniny...Co je vlastně toto soustředěné "upnutí"? Jen napětí svalů hlavy, mimických svalů a možná nějaké pohyby očí, možná nahoru do strany či jakoby upřeně do prázdna dopředu do dáli...
a kde jinde máš soustředěné upnutí než v těle? Jistě, ještě ve větě: TEĎ SE BUDU SOUSTŘEDIT NA KRÁVU. NEBO JEN NA OCAS KRÁVY. Ale kde jinde? Mysl není...nebo mi ji ukaž, vykaž, popiš! Máš ji? Mysl je jen posloupností vět...
k tomuto: "K té "libovolné" gnoseologii: v mysli nemohu mít něco smyslové povahy, nakolik je to smyslové povahy. V tom není libovolnost."...Co je to mysl? Kde leží mezera dělící jí od smyslovosti? Jak ta mezera vypadá?
Co to znamená, že se tvá "mysl" soustředěně na něco "upne"? Co přesně ta mysl udělá? jak to udělá?
Ve vědomí nemůžeš mít celou píseň, ale ani celou obecninu, to je ten problém...ve vědomí je vždy jen konkrétní střípek z obecniny...zcela konkrétní obrázek, konkrétní lev či pes, žádná obecná psovitost...v tom je ten problém!
každá analogie, má-li mít smysl, musí odkazovat k čemusi reálnému: v čem se tedy mysl skutečně upíná, proč je vhodné užít zde toto slovo?
znamená to, že nikdy nemáme v mysli myšlenky! Ani pojmy, ani významy, ani smysly vět či slov!!! Jen zvuky, doslova jen ZVUKY...plus občas obrázek konkrétního lva či psa při zvuku "pes" či "lev"
a jak se mysl pokouší zastavit tok myšlenek a podržet jeden konkrétní? Myslím, že takto: objeví se věta: NEBUDU UŽ MYSLET NA KRÁSU DUŠE Jakuba, ALE UŽ JEN NA KRÁSU CHARAKTERU Valentýna...tedy mysl se neupíná, ani to neumí, ani se nepokouší nic zastavit či podržet, protože ani to neumí, jen se objeví tato věta, po které někdy následuje to, co říká, ale jindy ne (např. tehdy ne, když se zase nutkavě musím vrátit k duši Jakuba)
Nene, můžu používat slovo "mysl" i tehdy, když v ní nejsou myšlenky...je to totiž takto zavedené, ale dobrá, přesněji řekněme: ve vědomí nejsou myšlenky...Ani to není přesné, protože není žádná "věc" vědomí, jen momentální vědomý stav, ale budiž...na slovo či pojem nikdy nemyslím, nejde to, neumím to, nemám myšlenky, nemám mysl, je tu jen momentální vědomý stav!...ALE mé věty produkuje nevědomí mozku, a v něm je uloženo - na rozdíl od vědomí - velké bohatství dat - tedy nevědomí do značné míry poznává a detekuje obecniny....Všimni si tohoto: ty tu něco píšeš, ALE VŮBEC NEVÍŠ, co to je, jen se to děje...nebo alespoń já to tak mám! vědomě vůbec nevím, co zde právě píšu...ale přesto se to píše správně, vše to totiž kontroluje nevědomí...vědomí to vždy může jen maličko korigovat (možná)...
Já s významy nepracuji, ale jen vnímám jejich znaky, tedy zvuky slov, které je označují...celý mozek je ale chytřejší než mé obsahově chudičké vědomí, takže produkuje docela správné řetězce vět...ty to máš myslím stejné, stačí se podívat: co přesně máš ve vědomí, když mi budeš psát na toto svoji odpověď??? co???
moudrost mozku je do značné míry způsobena právě moudrostí jazyka, jen bych zdůraznil, že jazyk přece jen není samostatný systém, ale má četné relace k smyslovým datům...některé jeho znaky sice mohou odkazovat k dalším jeho znakům, ale bez reference k smyslovým datům by to byly žvásty doslova o ničem, což většinou nejsou...
ještě k tomuto: ""zcela konkrétní obrázek, konkrétní lev či pes, žádná obecná psovitost...v tom je ten problém!"
V čem ten problém je, co způsobuje?" jednoduše v tom, že nemyslíme nikdy obecniny a v obecninách, nemyslíme žádné pojmy!!!! ve vědomí jsou DOSLOVA jenom ZVUKY A OBRÁZKY, nic víc!!!!
Jak přesně svou mysl k něčemu zaměřuješ? Jak to děláš? jak svou myslí míříš na ten správný "terč" či téma, cíl, intenci či telos?
co je tedy Já pro tebe? Ano, proud vědomí je procesem změny mozku, který má po jistou dobu trvalou identitu některých základních struktur.
v procesu samotném však zřejmě nic trvalého není...jak tedy víme, že jde o proces, který má kontinuitu, fáze, rozličné po sobě jdoucí stavy, rozvoj? nevíme, říká nám to jenom paměť...a té musíme věřit, nemáme na výběr...nejtrvalejším elementem v procesu je rozlehlost zrakové scény, která tam však asi také není pořád, když totiž máme tělesné vjemy či slyšíme zvuk, je buď jen na pozadí (to by tam byla pořád, byť na pozadí) nebo spíše zcela po tu dobu mizí...
paměti klidně věřit můžeme...ale ta nám předkládá právě jen existenci proudu rozličných stavů...podívej se na kterýkoliv stav z tohoto proudu: je v něm nějaké Já? je nějakým Já? jsi to ty?...
Podmínkou proudu a jeho kontinuity může být cokoliv, třeba nějaká duchovní nebo hmotná substance, třeba mozek nebo vesmír nebo mysl Boží, ale to už je spekulace, protože bezprostředně zkušenostně dán je pouze tento proud a vůbec nevíme, zda je něco mimo něj nebo zda má nějakou příčinu či podklad, substrát. Navíc vyvození, že něco musí být příčinou či nositelem proudu je odvozeno z pravidel či zákonitostí, které jsou v proudu (tam platí, že každá změna vyžaduje svůj substrát, tedy něco trvalého, co se mění, a svou příčinu, která ji způsobuje) nelze to aplikovat na proud samotný: mimo něj možná platí jiná pravidla nebo mimo něj vůbec nic není (možnost solipsismu nebo idealismu jediného neosobního vědomí). Proti vyvozování nic nemám, ale musí být co nejvíce podloženo empirií, tedy přímou zkušeností, bezprostřední zkušenostní daností.
- slovo "zkušenost" je v podstatě nahodilé, sugeruje nepodloženou představu někoho, kdo ji má, nějakého zakoušitele...lépe je mluvit o "toku dat"...v proudu samotném příčina není, jen jsme z pravidelné následnosti dat tento pojem odvodili: v toku je pravidelná následnost, a té říkáme "příčinnost"...na Fuchsův argument proti solipsismu už ses mě tuším jednou ptal, myslím, že neplatí, pokud se ti zdá, že ano, napiš v čem...
Tok či následnost nevyžadují subjekt, který by je objevil či poznal. Úplně stačí, že se zde objeví věta: je zde tok, je zde jeho kontinuita. Této větě věříme, protože věříme své paměti. Paměť je do značné míry jediným gatantem naší víry, že zde nějaký tok, proud či následnost vůbec je. Paměť je neosobní mechanismus, neosobní hromada dat, nevyžaduje ke své existenci žádný subjekt, a může kontinuálně přetrvávat po nějakou dobu v čase...
Nejsem identický s následností a tokem, protože to je posloupnost proměnlivých stavů. Nejsem ani jedním z nich, a pokud ano, trvám necelou vteřinu. A nejsem ani tokem protože tok není něco trvalého, ale jen právě sekvence pomíjivých dat, stavů.
Moje Já také nedostává výplatu ani jídlo! Dostává je toto tělo, které toto píše! Jasně, z toku dat nelze odvodit mozek či tělo zcela průkazně, je to vždy už jen jistá konstrukce...Existují bezprostředně evidentně jen jako toky dat, neurověda existuje jako toky zrakových dat, třeba obrázků mozku a obrázků písmen v neurovědných knihách atd...Podobně mozek existuje bezprostředně jen jako mnoho obrázků mozku...
Dále, k poznání toho, že jsem tok, nepotřebuji odstup. Stačí znát své minulé stavy a predikovat, že budoucnost bude stejná. Ale i bez predikce lze říci alespoň: BYL jsem tok. Onen odstup je daný už tím, že paměťově shrnuji minulost průběhu minulých stavů toku: z toho lze vyvodit, že jde o následnost stavů toku či proudu. Ale já nejsem ani tok, nejsem vůbec.
paměti klidně věřit můžeme...ale ta nám předkládá právě jen existenci proudu rozličných stavů...podívej se na kterýkoliv stav z tohoto proudu: je v něm nějaké Já? je nějakým Já? jsi to ty?...
v procesu samotném však zřejmě nic trvalého není...jak tedy víme, že jde o proces, který má kontinuitu, fáze, rozličné po sobě jdoucí stavy, rozvoj? nevíme, říká nám to jenom paměť...a té musíme věřit, nemáme na výběr...nejtrvalejším elementem v procesu je rozlehlost zrakové scény, která tam však asi také není pořád, když totiž máme tělesné vjemy či slyšíme zvuk, je buď jen na pozadí (to by tam byla pořád, byť na pozadí) nebo spíše zcela po tu dobu mizí...
Může být vědomí něčím jiným než okamžikem? Měl si někdy jinou zkušenost s vědomím než tu, že bylo okamžikové, momentální? Co to ale vlastně znamená, že vědomí je okamžikové? Nemáme přece žádnou zkušenost jakéhosi "teď": prožitek "teď" nemáme...Máme však zkušenost neustálé změny obsahů vědomí...Ve vědomí je vždy právě jeden obsah, který téměř okamžitě zaniká a je nahrazen obsahem jiným...
Když posloucháš píseň, slyšíš vždy právě jeden tón. Teprve paměť ti řekne: to navazuje, to už je druhá sloka...Nemáš však ve vědomí nikdy celou melodii, vždy jen jeden tón...Máš však v mozku začátek písně dispozičně, tedy v potenci, nevědomě: když se tě zeptám, jaká jsou slova první sloky, dokážeš mi smysluplně odpovědět...
Ale není to tak zcela: co vnímání pohybu? Zdá se mi, že nakonec je to vlastně velmi rychlá série rychle se střídajících statických fotografií, a pohyb nikdy nevnímáme...to, že se těleso hýbe, je jen úsudek!!! Když hýbeš velmi rychle před sebou rukou v krátkém obloukovitém pohybu, vidíš vlastně statický obrázek, ve kterém je tvá rozmazaná či poloprůhledná ruka všude, na začátku, uprostřed i na konci oblouku svého pohybu.
Časové trvání písně a dokonce ani časové trvání jednoho jediného tónu nikdy nevnímáme. Je to už jen úsudek na základě paměti. Jediné, co aktuálně vnímáme, je momentální izolovaný vjem, zvukový či zrakový.
Samozřejmě usuzuji na kontinuitu tónů v písni a usuzuji na ni správně, jejich kontinuita není pouhá náhoda. Avšak já tuto kontinuitu jakožto kontinuitu časového trvání nikdy nevnímám...
Píšeš o soustředěném "upnutí" mysli k určitým konkrétním znakům obecniny...Co je vlastně toto soustředěné "upnutí"? Jen napětí svalů hlavy, mimických svalů a možná nějaké pohyby očí, možná nahoru do strany či jakoby upřeně do prázdna dopředu do dáli...
Podmínkou proudu a jeho kontinuity může být cokoliv, třeba nějaká duchovní nebo hmotná substance, třeba mozek nebo vesmír nebo mysl Boží, ale to už je spekulace, protože bezprostředně zkušenostně dán je pouze tento proud a vůbec nevíme, zda je něco mimo něj nebo zda má nějakou příčinu či podklad, substrát. Navíc vyvození, že něco musí být příčinou či nositelem proudu je odvozeno z pravidel či zákonitostí, které jsou v proudu (tam platí, že každá změna vyžaduje svůj substrát, tedy něco trvalého, co se mění, a svou příčinu, která ji způsobuje) nelze to aplikovat na proud samotný: mimo něj možná platí jiná pravidla nebo mimo něj vůbec nic není (možnost solipsismu nebo idealismu jediného neosobního vědomí). Proti vyvozování nic nemám, ale musí být co nejvíce podloženo empirií, tedy přímou zkušeností, bezprostřední zkušenostní daností.
a kde jinde máš soustředěné upnutí než v těle? Jistě, ještě ve větě: TEĎ SE BUDU SOUSTŘEDIT NA KRÁVU. NEBO JEN NA OCAS KRÁVY. ale kde jinde? Mysl není...nebo mi ji ukaž, vykaž, popiš! Máš ji? Mysl je jen posloupností vět...
Ve vědomí nemůžeš mít celou píseň, ale ani celou obecninu, to je ten problém...ve vědomí je vždy jen konkrétní střípek z obecniny...zcela konkrétní obrázek, konkrétní lev či pes, žádná obecná psovitost...v tom je ten problém!
ano, je to přesně ono, nic nového...jen jsem si prožitkově ověřil, že to tak skutečně prožitkově je...proud zrakových dat je jen proud statických "fotografií", obrázků...
je ve vjemech nějaké Já?
pokud není žádné Já, nemá cenu snažit se o štěstí...není totiž nikdo, kdo by ho mohl prožívat...
je třeba zkoumat, zda v plusových a minusových stavech je nějaké Já, nějaký jejich vnímatel, pociťovatel, prožívatel, trpitel, majitel, vlastník, někdo či něco, kdo je zakouší, prožívá, má, zažívá, ochutnává, vychutnává, poznává,...disponuje s nimi, je s nimi obeznámen....může z nich mít zisk či ztrátu...
je důležité zkoumat, co je to proud, tok...je to jen metafora pro to, že díky paměti víme, že současný stav je jiný než ty, co zde byly...paměť nám to tvrdí...nevíme, zda po současném stavu přijdou nějaké budoucí...paměť říká: toto, co je zde nyní, nebylo, a bylo něco jiného a bylo toho hodně...věříme jí...a usuzujeme, že budoucnost bude podobná jako minulost, že přítomnost pomine a bude nahrazena okamžiky podobnými těm, co si pamatujeme...
bez paměti bych nevěděl, že tento okamžik pomine...bez paměti bych nevěděl, že zde bylo něco jiného než tento okamžik...to, že přijde následující okamžik, je jen moje slepá víra...je sice podložena pamětí, ale v paměti není nikde obsaženo to, že budoucnost bude existovat
bez paměti bych ani nevěděl, že tento okamžik je specifický, jiný než jiné okamžiky...tento okamžik bez paměti zkrátka je...vidím a prožívám kontinuitu, někdy i diskontinuitu změny...data se někdy střídají a zanikají rychleji než jindy...ale to je nepřesné: data se mění neustále, pořád mizí, ale někdy v nich zůstává něco z předešlých dat, jindy se objeví zcela nová zraková, sluchová či tělesná data
údaj může hned zmizet, to je jednoduché...okamžitě je nahrazen jiným, vždy je tu NĚJAKÉ quale, a vždy je právě jedno...obvykle se přeblikává ze zrakových do sluchových a tělesných dat, skáče to rozličně z jedné z těchto tří tříd do jiné (zrakové, tělesné, sluchové, sluchové, tělesné, sluchové...)
pozn. zkus meditovat tak, že slova vnitřní řeči nepotlačuješ, ale říkáš je velmi pomalu...už to tě uvolní, což je blaho, protože je v tom dost ticha, pomalosti změny slov (slova se nemění příliš rychle, jejich hlásky pomalu zní: zkus je zpívat v duchu, protahovat,...)
co to znamená, že nějaké quale přetrvává? tak předně, nikdy nepřetrvává v nezměněné podobě, NEUSTÁLE se mění, pokud tedy přetrvává a nemizí okamžitě...jeho přetrvávání tedy znamená toto: vždy jde pokaždé v dalším okamžiku o jiný údaj, ale ten má v něčem stejnou strukturu jako předchozí, tedy něco zůstává, zachovává se, ale současně se z něj něco neustále vytrácí, zaniká a je nahrazeno něčím novým
prožívání nemá diskrétní, atomární podobu, prožitkové okamžiky nejsou vlastně okamžiky, nejsou to atomy...resp,. střídají se tak rychle, že nevidíme mezi nimi žádné mezery, trhliny, škvíry, díry...
zkus zpívat jednu hlásku dlouze...vnímáš kontinuitu, spojitost, nikoliv přerušovanost izolovaných atomů času...ale vnímáš také neustálou změnu, i když bys jako dokonalý zpěvák zkoušel zpívat tón stále stejně...zvukový údaj tónu je neustále přerušován tvými myšlenkami, tělesnými vjemy, zrakovými vjemy,...
rytmy úzkosti mohou být střídány s podrytmy uvolnění (jako když se dirigent zaměří na jeden z mnoha nástrojů v orchestru: ale ve vědomí je přítomen vždy jen jeden prvek, nebo jeden prvek tvořený slitím mnoha nástrojů či tónů v jeden jediný)
emo-melodie vnitřního hlasu primárně dělá emoce, takže by stačilo i nesmyslné emo-žvatlání vnitřního hlasu k vyvolání dané emoce...jenomže teprve emo-slova dodají tomuto hlasu kontinuitu, jinak by nás brzy emo-žvatlání omrzelo...a navíc i sama slova jako zvukové typy vyvolávají emoce (jen slova, ne význam, ten ve vědomí není)
u každého tématu jde jít do větší hloubky, jenže se nám obvykle nechce: míra hloubky průzkumu tématu závisí hlavně na naší motivaci, chuti, touze, zájmu zkoumat dál
co je to ostrost zrakových dat? okamžitý přechod mezi barevnými skvrnami...někdy může být přechod i pozvolný, neostrý, postupný...je-li přechod ostrý, je hranicí mezi barvami linka, křivka, úsečka, vlnící se křivka...čím větší rozlohu tento ostrý přechod zaujímá na obou stranách tohoto přechodu (tedy u obou barev) tím je křivka nebo linka mezi barvami delší...ta linka tam ve skutečnosti není (je jen v komiksech nebo omalovánkách), ale vzniká právě ostrým přechodem mezi barvami...obrysy věcí tedy vznikají ostrými přechody mezi barevnými skvrnami....příklad: hranice republiky vzniknou ostrým přechodem mezi touto republikou a jinými státy...
má zraková scéna pořád stejnou velikost, nebo když se zaměříš na menší předmět, zmenší se i ona? to je konstrukce, zraková scéna se nemění, jde jen o to, zda se zaměříš na ni jako celek nebo na určitou její část...a co když se dívám klíčovou dírkou, ani tehdy není zraková plocha menší? ne, můžu vidět i černé okolí kolem ní, jen se na to nezaměřuji, nezaostřuji...ale když se na to nezaměřuji, tak je v daném okamžiku zraková scéna menší? ne, vidím sice její ohraničení, ale toto ohraničení je zase vnímáno jakoby bez hranic, jako zraková scéna vždy: ona nikdy jakoby nemá hranice, byť je v ní vždy jen omezený počet dat
jak to, že umísťujeme tělesné vjemy právě na určité místo zrakového těla? nevíme...někdy je zde korelace: zrakový vjem pořezané ruky a tělesný vjem bolesti...ale mnohdy ne: píchá mě žlučník, ale ve zrakovém vjemu břicha nic nevidím...
když tě píchá žlučník, co přesně a kde si vizualizuješ? obrázek břicha zvenčí, na obrázku viděného těla místo, kde to píchá...a také hloubku toho místa? to nevnímám v tělesném vjemu, ale mohu trochu dispozičně odvodit
když tě bolí noha, nebolí tě noha jako celek? ne, nemá to prostorové určení, to jsou až zrakové asociace a fantazie bezprostředně poté, podobně tehdy, když říkám, že uvolnění nebo napětí je vlna, proud, pohyb v těle: to je jen dodatečná vizualizace...představuji si v temném prostoru těla pod kůží jakoby proud, pohyb, což je nějaký pohyb neurčitého zrakového objektu
minusové a plusové stavy jsou na ose celých čísel...mají pak k sobě blíže stavy plus 1 a minus 1 než stavy minus 1 a minus 10? v něčem ano, v něčem ne: mají k sobě blíže v tom, že mají oba nízkou intenzitu, dále však v tom, že jsou to opačné kvality
je něco na pozadí nejvíce vnímaného data vždy? asi ne, asi je vždy vnímáno jen aktuální datum...ale bez přesné analýzy si myslíme, že je stále přítomná hlavně zraková scéna (i při zavřených očích vnímáme často temnou plochu), snáze připustíme, že tam nejsou na pozadí vždy tělesná data, nejsnáze pak připustíme, že na pozadí nejsou zvuky...
stěžování si může někomu ulevit (uvolnění tělesných svalů) i víc ho napnout: je třeba si stěžovat správně
nevidomí mají zřejmě slabší ego než my, protože nemají ego vztaženo k zrakovému tělu, které je dosti konstantní...jejich tělo je propriocepčním systémem odlišných tělesných rytmů, které mají řád, pravidelnost...jejich tělo nezná rozlohu ani pohyb, to jsou vizuální data...je však třeba připustit, že mají vrozená zraková schémata, která používají alespoň na vizualizaci propriocepčního těla...také někteří možná vnímají temnou plochu nebo barevné skvrny, z toho by si také mohli odvodit obrázek rozlehlosti
je však velmi dobře možné, že nevidomí nevnímají tělo jako rozlohu a neví, co je to pohyb: to jsou zrakové představy...pohyb je řada za sebou rychle jdoucích fotografií, kdy v každé dojde k mírné změně daného objektu, o kterém pak řekneme, že se "hýbe, pohybuje"
v napětí a uvolnění svalů není žádný pohyb napínání, uvolňování, žádné vlny, pohyby, proudy, toky, mačkání, svírání, proudy, kterými by se šířily: to jsou až jejich dodatečné, byť často téměř okamžité vizualizace...jenomže vizualizace nejsou slastné ani strastné, byť mohou další tělesnou slast či strast vyvolávat...to, o co jde, jsou jen tělesná data, která mají jen vlastnost plusovosti a minusovosti a intenzitu...mám nyní na mysli data uvolnění a napětí...a mezi napětím a bolestí je plynulý přechod, možná bolest je jen intenzivnější napětí
nejsou přece jen různé druhy napětí a uvolnění, podobně jako jsou různé druhy barev? možná ano, ale pokud ano, jsou si velmi podobné...spíše se zdá, že je jen jeden druh napětí a jeden druh uvolnění, a můžeme je stupňovat...když je napětí velké, přejde do bolesti
když naříkáš a tvrdíš, že se cítíš špatně, mohou to být primárně jen věty, kterým věříš a které lžou: podívej se na reálný tělesný vjem, který to doprovází, vyvolává: může být poměrně malý nebo i žádný, jeho minusovost může být nepatrná
tedy v napětí či uvolnění jde jen o jejich intenzitu, délku trvání, monotonnost, opakování, rytmus
co je to rytmus? jde o změnu či trvání dat, o rychlost změny dat, o jejich gradaci, vracení se stejných intenzit...data mají různou intenzitu, ta se střídá...
viscerální negativní či pozitivní tělesné vjemy jsou možná jiné než napětí či uvolnění tělesných svalů, jsou to snad jiné prožitky, ale velmi jim podobné
když zakreslíme minusová a plusová data do grafu jejich průběhu, kdykoliv se objeví zraková, sluchová data nebo neutrální doteky (podtřída tělesných dat), ostatní tělesná data okamžitě skokově skočí na nulu, neutrál, žádný prožitek, ani plusový, ani minusový....možná jsou často na nule, když filozofujeme, takže z filozofie nic moc nemáme, ale zas je zde výhoda, že tam není ani obvyklý antinatalismus, tedy převaha minusového
neutrální, prožitkově nulové jsou všechna zraková i sluchová data, a z tělesných dat některé dotyky, pachy, chutě
máme propriocepční tělo? ano, jako systém pravidelných rytmů tělesných vjemů, dýchání, bušení srdce, kručení v žaludku, plynatosti střev...takže kromě zrakového těla i toto je jistá konstanta, i když nerozlehlá (rozlehlost je vždy jen zraková)
ostrost přechodu mezi barvami je větší u kontrastních barev, ale jen výrazností, jinak je daná jen tím, že barva přeskočí na druhou: v čím více bodech za sebou dojde k tomuto přeskoku, tím delší je pomyslná linka, která z těchto bodů jakoby vznikne
za osvícení bývá obvykle označována je rychlá transformace, někdo se může hodně posunout, a přitom být v odevzdanosti čili uvolněnosti mnohem níže než někdo jiný, kdo se posouvá kontinuálně, ale ne skokově...takže pak osvícený může být méně uvolněný/odevzdaný než ten, kdo tak není označován, protože u něho nikdy nedošlo k skokové proměně...za osvícení totiž často mylně označujeme rychlou, skokovou transformaci, ale dojde-li k ní u někoho hodně napjatého, může být i dále mnohem méně odevzdaný/uvolněný než ten, kdo takovouto skokovou změnou neprošel, ale geneticky nebo postupně je odevzdaný/uvolněný mnohem více
pokud slepého bolí hlava nebo ruka, jak je rozliší, když napětí je stejné? jen dispozičně: umí ukázat, kde ho to bolí...a co když ho bolí dvě místa na těle úplně stejně? rozliší je? pokud by ho bolely úplně stejně, pak asi ne, ale to se obvykle nestává... ale i tehdy by asi ukazoval střídavě na obě místa...
ze tří tříd dat jsou důležité hlavně tělesné vjemy: jen ony jsou minusové a plusové, tedy až na některé hmatové doteky, které jsou snad neutrální
je důležité zkoumat, co je to proud, tok...je to jen metafora pro to, že díky paměti víme, že současný stav je jiný než ty, co zde byly...paměť nám to tvrdí...nevíme, zda po současném stavu přijdou nějaké budoucí...paměť říká: toto, co je zde nyní, nebylo, a bylo něco jiného a bylo toho hodně...věříme jí...a usuzujeme, že budoucnost bude podobná jako minulost, že přítomnost pomine a bude nahrazena okamžiky podobnými těm, co si pamatujeme...
bez paměti bych nevěděl, že tento okamžik pomine...bez paměti bych nevěděl, že zde bylo něco jiného než tento okamžik...to, že přijde následující okamžik, je jen moje slepá víra...je sice podložena pamětí, ale v paměti není nikde obsaženo to, že budoucnost bude existovat
bez paměti bych ani nevěděl, že tento okamžik je specifický, jiný než jiné okamžiky...tento okamžik bez paměti zkrátka je...vidím a prožívám kontinuitu, někdy i diskontinuitu změny...data se někdy střídají a zanikají rychleji než jindy...ale to je nepřesné: data se mění neustále, pořád mizí, ale někdy v nich zůstává něco z předešlých dat, jindy se objeví zcela nová zraková, sluchová či tělesná data
údaj může hned zmizet, to je jednoduché...okamžitě je nahrazen jiným, vždy je tu NĚJAKÉ quale, a vždy je právě jedno...obvykle se přeblikává ze zrakových do sluchových a tělesných dat, skáče to rozličně z jedné z těchto tří tříd do jiné (zrakové, tělesné, sluchové, sluchové, tělesné, sluchové...)
pozn. zkus meditovat tak, že slova vnitřní řeči nepotlačuješ, ale říkáš je velmi pomalu...už to tě uvolní, což je blaho, protože je v tom dost ticha, pomalosti změny slov (slova se nemění příliš rychle, jejich hlásky pomalu zní: zkus je zpívat v duchu, protahovat,...)
co to znamená, že nějaké quale přetrvává? tak předně, nikdy nepřetrvává v nezměněné podobě, NEUSTÁLE se mění, pokud tedy přetrvává a nemizí okamžitě...jeho přetrvávání tedy znamená toto: vždy jde pokaždé v dalším okamžiku o jiný údaj, ale ten má v něčem stejnou strukturu jako předchozí, tedy něco zůstává, zachovává se, ale současně se z něj něco neustále vytrácí, zaniká a je nahrazeno něčím novým
prožívání nemá diskrétní, atomární podobu, prožitkové okamžiky nejsou vlastně okamžiky, nejsou to atomy...resp,. střídají se tak rychle, že nevidíme mezi nimi žádné mezery, trhliny, škvíry, díry...
zkus zpívat jednu hlásku dlouze...vnímáš kontinuitu, spojitost, nikoliv přerušovanost izolovaných atomů času...ale vnímáš také neustálou změnu, i když bys jako dokonalý zpěvák zkoušel zpívat tón stále stejně...zvukový údaj tónu je neustále přerušován tvými myšlenkami, tělesnými vjemy, zrakovými vjemy,...
rytmy úzkosti mohou být střídány s podrytmy uvolnění (jako když se dirigent zaměří na jeden z mnoha nástrojů v orchestru: ale ve vědomí je přítomen vždy jen jeden prvek, nebo jeden prvek tvořený slitím mnoha nástrojů či tónů v jeden jediný)
emo-melodie vnitřního hlasu primárně dělá emoce, takže by stačilo i nesmyslné emo-žvatlání vnitřního hlasu k vyvolání dané emoce...jenomže teprve emo-slova dodají tomuto hlasu kontinuitu, jinak by nás brzy emo-žvatlání omrzelo...a navíc i sama slova jako zvukové typy vyvolávají emoce (jen slova, ne význam, ten ve vědomí není)
u každého tématu jde jít do větší hloubky, jenže se nám obvykle nechce: míra hloubky průzkumu tématu závisí hlavně na naší motivaci, chuti, touze, zájmu zkoumat dál
co je to ostrost zrakových dat? okamžitý přechod mezi barevnými skvrnami...někdy může být přechod i pozvolný, neostrý, postupný...je-li přechod ostrý, je hranicí mezi barvami linka, křivka, úsečka, vlnící se křivka...čím větší rozlohu tento ostrý přechod zaujímá na obou stranách tohoto přechodu (tedy u obou barev) tím je křivka nebo linka mezi barvami delší...ta linka tam ve skutečnosti není (je jen v komiksech nebo omalovánkách), ale vzniká právě ostrým přechodem mezi barvami...obrysy věcí tedy vznikají ostrými přechody mezi barevnými skvrnami....příklad: hranice republiky vzniknou ostrým přechodem mezi touto republikou a jinými státy...
má zraková scéna pořád stejnou velikost, nebo když se zaměříš na menší předmět, zmenší se i ona? to je konstrukce, zraková scéna se nemění, jde jen o to, zda se zaměříš na ni jako celek nebo na určitou její část...a co když se dívám klíčovou dírkou, ani tehdy není zraková plocha menší? ne, můžu vidět i černé okolí kolem ní, jen se na to nezaměřuji, nezaostřuji...ale když se na to nezaměřuji, tak je v daném okamžiku zraková scéna menší? ne, vidím sice její ohraničení, ale toto ohraničení je zase vnímáno jakoby bez hranic, jako zraková scéna vždy: ona nikdy jakoby nemá hranice, byť je v ní vždy jen omezený počet dat
jak to, že umísťujeme tělesné vjemy právě na určité místo zrakového těla? nevíme...někdy je zde korelace: zrakový vjem pořezané ruky a tělesný vjem bolesti...ale mnohdy ne: píchá mě žlučník, ale ve zrakovém vjemu břicha nic nevidím...
když tě píchá žlučník, co přesně a kde si vizualizuješ? obrázek břicha zvenčí, na obrázku viděného těla místo, kde to píchá...a také hloubku toho místa? to nevnímám v tělesném vjemu, ale mohu trochu dispozičně odvodit
když tě bolí noha, nebolí tě noha jako celek? ne, nemá to prostorové určení, to jsou až zrakové asociace a fantazie bezprostředně poté, podobně tehdy, když říkám, že uvolnění nebo napětí je vlna, proud, pohyb v těle: to je jen dodatečná vizualizace...představuji si v temném prostoru těla pod kůží jakoby proud, pohyb, což je nějaký pohyb neurčitého zrakového objektu
minusové a plusové stavy jsou na ose celých čísel...mají pak k sobě blíže stavy plus 1 a minus 1 než stavy minus 1 a minus 10? v něčem ano, v něčem ne: mají k sobě blíže v tom, že mají oba nízkou intenzitu, dále však v tom, že jsou to opačné kvality
je něco na pozadí nejvíce vnímaného data vždy? asi ne, asi je vždy vnímáno jen aktuální datum...ale bez přesné analýzy si myslíme, že je stále přítomná hlavně zraková scéna (i při zavřených očích vnímáme často temnou plochu), snáze připustíme, že tam nejsou na pozadí vždy tělesná data, nejsnáze pak připustíme, že na pozadí nejsou zvuky...
stěžování si může někomu ulevit (uvolnění tělesných svalů) i víc ho napnout: je třeba si stěžovat správně
nevidomí mají zřejmě slabší ego než my, protože nemají ego vztaženo k zrakovému tělu, které je dosti konstantní...jejich tělo je propriocepčním systémem odlišných tělesných rytmů, které mají řád, pravidelnost...jejich tělo nezná rozlohu ani pohyb, to jsou vizuální data...je však třeba připustit, že mají vrozená zraková schémata, která používají alespoň na vizualizaci propriocepčního těla...také někteří možná vnímají temnou plochu nebo barevné skvrny, z toho by si také mohli odvodit obrázek rozlehlosti
je však velmi dobře možné, že nevidomí nevnímají tělo jako rozlohu a neví, co je to pohyb: to jsou zrakové představy...pohyb je řada za sebou rychle jdoucích fotografií, kdy v každé dojde k mírné změně daného objektu, o kterém pak řekneme, že se "hýbe, pohybuje"
v napětí a uvolnění svalů není žádný pohyb napínání, uvolňování, žádné vlny, pohyby, proudy, toky, mačkání, svírání, proudy, kterými by se šířily: to jsou až jejich dodatečné, byť často téměř okamžité vizualizace...jenomže vizualizace nejsou slastné ani strastné, byť mohou další tělesnou slast či strast vyvolávat...to, o co jde, jsou jen tělesná data, která mají jen vlastnost plusovosti a minusovosti a intenzitu...mám nyní na mysli data uvolnění a napětí...a mezi napětím a bolestí je plynulý přechod, možná bolest je jen intenzivnější napětí
nejsou přece jen různé druhy napětí a uvolnění, podobně jako jsou různé druhy barev? možná ano, ale pokud ano, jsou si velmi podobné...spíše se zdá, že je jen jeden druh napětí a jeden druh uvolnění, a můžeme je stupňovat...když je napětí velké, přejde do bolesti
když naříkáš a tvrdíš, že se cítíš špatně, mohou to být primárně jen věty, kterým věříš a které lžou: podívej se na reálný tělesný vjem, který to doprovází, vyvolává: může být poměrně malý nebo i žádný, jeho minusovost může být nepatrná
tedy v napětí či uvolnění jde jen o jejich intenzitu, délku trvání, monotonnost, opakování, rytmus
co je to rytmus? jde o změnu či trvání dat, o rychlost změny dat, o jejich gradaci, vracení se stejných intenzit...data mají různou intenzitu, ta se střídá...
viscerální negativní či pozitivní tělesné vjemy jsou možná jiné než napětí či uvolnění tělesných svalů, jsou to snad jiné prožitky, ale velmi jim podobné
když zakreslíme minusová a plusová data do grafu jejich průběhu, kdykoliv se objeví zraková, sluchová data nebo neutrální doteky (podtřída tělesných dat), ostatní tělesná data okamžitě skokově skočí na nulu, neutrál, žádný prožitek, ani plusový, ani minusový....možná jsou často na nule, když filozofujeme, takže z filozofie nic moc nemáme, ale zas je zde výhoda, že tam není ani obvyklý antinatalismus, tedy převaha minusového
neutrální, prožitkově nulové jsou všechna zraková i sluchová data, a z tělesných dat některé dotyky, pachy, chutě
máme propriocepční tělo? ano, jako systém pravidelných rytmů tělesných vjemů, dýchání, bušení srdce, kručení v žaludku, plynatosti střev...takže kromě zrakového těla i toto je jistá konstanta, i když nerozlehlá (rozlehlost je vždy jen zraková)
ostrost přechodu mezi barvami je větší u kontrastních barev, ale jen výrazností, jinak je daná jen tím, že barva přeskočí na druhou: v čím více bodech za sebou dojde k tomuto přeskoku, tím delší je pomyslná linka, která z těchto bodů jakoby vznikne
za osvícení bývá obvykle označována je rychlá transformace, někdo se může hodně posunout, a přitom být v odevzdanosti čili uvolněnosti mnohem níže než někdo jiný, kdo se posouvá kontinuálně, ale ne skokově...takže pak osvícený může být méně uvolněný/odevzdaný než ten, kdo tak není označován, protože u něho nikdy nedošlo k skokové proměně...za osvícení totiž často mylně označujeme rychlou, skokovou transformaci, ale dojde-li k ní u někoho hodně napjatého, může být i dále mnohem méně odevzdaný/uvolněný než ten, kdo takovouto skokovou změnou neprošel, ale geneticky nebo postupně je odevzdaný/uvolněný mnohem více
pokud slepého bolí hlava nebo ruka, jak je rozliší, když napětí je stejné? jen dispozičně: umí ukázat, kde ho to bolí...a co když ho bolí dvě místa na těle úplně stejně? rozliší je? pokud by ho bolely úplně stejně, pak asi ne, ale to se obvykle nestává... ale i tehdy by asi ukazoval střídavě na obě místa...
ze tří tříd dat jsou důležité hlavně tělesné vjemy: jen ony jsou minusové a plusové, tedy až na některé hmatové doteky, které jsou snad neutrální
zraková a sluchová data jsou pouhými prostředky k zisku co nejlepších tělesných vjemů...tělesné vjemy často dosti pravidelně korelují s určitými typy zrakových a sluchových dat...lze někdy dobře předvídat tuto korelaci a najít metody, jak pomocí určitých zrakových a sluchových dat mít co nejlepší tělesné stavy...
v tělesném vjemu samotném není prostorová lokalizace, prostor je záležitostí jenom zraku, ale tělesný vjem samotný je neprostorový
a co čichové a chuťové vjemy? i ony jsou neprostorové? asi ano...samozřejmě nám u nich hned naskočí zraková asociace, obrázek nosu či jazyka...a co dech? není prostorový alespoň on, a bušení srdce, nemá prostorovou lokalizaci? a co to, když je mi špatně od žaludku?...a co hmatové vjemy na kůži? a co sliznice nosu při nádechu, necítíme snad šimrání chladného vzduchu právě na ní? ne, toto vše samozřejmě automaticky lokalizujeme do vizuálního prostoru (ale jen někdy, mnohdy sladkou neumísťuji na jazyk), ale tělesný vjem sám o sobě nemá prostorovou lokalizaci...stejně je na tom celá propriocepce: pohyb končetin, jazyka a i dýchání: dodatečně si je asociujeme do zrakové rozlehlosti...původně je to jen rytmus a střídání rozličných intenzit
co je to přesně rytmus napětí a uvolnění? rychlost střídání intenzit, jejich opakování...slast a strast jsou plusová a minusová intenzita, jejich hlavní podstatou je právě jejich stupňovatelnost...když prudce slast klesá, je to ještě slast, ale cítíme i strast z vědomí jejího poklesu...plusovou intenzitu chceme udržet nebo gradovat, minusovou intenzitu zničit nebo alespoň snížit, nejlépe ihned, skokově, nebo alespoň postupně
na neutrálním dotyku vidíme, co je napětí a uvolnění, když je velmi slabé: jakýmsi primitivním vjemem...můžeme ho popsat? asi ne...ještě v něm není minusovost a plusovost, ale neumíme ji odvodit z napětí a uvolnění, když už v nich je jen tím, že bychom tento neutrální dotyk od nich odečetli...nakonec tento primitivní vjem je jen prázdným nedůležitým obalem plusovosti a minusovosti, stejně jako sladkost třeba pro plusovost (dokud se nám nepřejí)
plusovost a minusovost je ve své podstatě hlavně intenzitou, jistou velikostí, kvantem, množstvím jednotek slasti či stasti, může být větší nebo menší...obvykle osciluje, její kvantita se snižuje, zvyšuje, pulzuje, střídá se, vrací, opakuje, graduje, degraduje, chvíli se udržuje na stejné úrovni...možná u osvíceného je změna kvantit pomalejší a dlouhodobě má plusovou intenzitu s malými odchylkami...
snaž se v komunikaci vzbuzovat co nejméně napětí, neříkej NE, ale jen ANO, ALE...snaž se souhlasit, kývat, to uvolní i druhého: uvolnění produkuje uvolnění v druhém, tvé napětí i napětí v něm...agrese je napětí, produkuje další napětí v něm, a pak zpětně zase v tobě
co svazky emocí? jen různé rytmy a podrytmy
co je to přesně rytmus napětí a uvolnění? rychlost střídání intenzit, jejich opakování...slast a strast jsou plusová a minusová intenzita, jejich hlavní podstatou je právě jejich stupňovatelnost...když prudce slast klesá, je to ještě slast, ale cítíme i strast z vědomí jejího poklesu...plusovou intenzitu chceme udržet nebo gradovat, minusovou intenzitu zničit nebo alespoň snížit, nejlépe ihned, skokově, nebo alespoň postupně
na neutrálním dotyku vidíme, co je napětí a uvolnění, když je velmi slabé: jakýmsi primitivním vjemem...můžeme ho popsat? asi ne...ještě v něm není minusovost a plusovost, ale neumíme ji odvodit z napětí a uvolnění, když už v nich je jen tím, že bychom tento neutrální dotyk od nich odečetli...nakonec tento primitivní vjem je jen prázdným nedůležitým obalem plusovosti a minusovosti, stejně jako sladkost třeba pro plusovost (dokud se nám nepřejí)
plusovost a minusovost je ve své podstatě hlavně intenzitou, jistou velikostí, kvantem, množstvím jednotek slasti či stasti, může být větší nebo menší...obvykle osciluje, její kvantita se snižuje, zvyšuje, pulzuje, střídá se, vrací, opakuje, graduje, degraduje, chvíli se udržuje na stejné úrovni...možná u osvíceného je změna kvantit pomalejší a dlouhodobě má plusovou intenzitu s malými odchylkami...
snaž se v komunikaci vzbuzovat co nejméně napětí, neříkej NE, ale jen ANO, ALE...snaž se souhlasit, kývat, to uvolní i druhého: uvolnění produkuje uvolnění v druhém, tvé napětí i napětí v něm...agrese je napětí, produkuje další napětí v něm, a pak zpětně zase v tobě
co svazky emocí? jen různé rytmy a podrytmy
David Hume si myslel, že kombinací starých barev můžeme ve fantazii vytvořit barvu novou...myslím, že se mýlil...fantazie je jen kombinací paměťových kopií starých vjemů...
jsou tři třídy dat současně? v každém okamžiku je přítomen prvek z alespoń jedné z těchto tří tříd, to je jisté
nejsnazší je odstranit zvuková data: ta vždy přítomna nejsou
obtížnější je odstranit tělesné stavy: ale zdá se, že při čtení nebo filozofování je často dlouhou dobu nemáme...takže filozofie by dobře odstraňovala jinak často přítomné negativní tělesné data...ale nedodávala by na druhou stranu příliš mnoho pozitivních tělesných stavů...
nejobtížněji se odstraňují zraková data, přítomnost zrakové scény či roviny: i při zavřených očích zde je jakási temná plocha...ale stále si ji neuvědomujeme, tedy se zdá, že vždy na pozadí být nemusí
myslím, že v jeden okamžik je přítomen vždy jen jeden prvek z vždy právě jen jedné ze tří tříd dat...a je přítomen prvek vždy z jedné z těchto tří tříd dat a z žádné jiné
jenže prvky se samozřejmě rychle střídají, často korelují zraková a sluchová data )let ptáka: obrázek i zvuk) i s tělesnými stavy
číselná osa s nulou uprostřed je pro modelaci plusových a minusových stavů nejlepší: vždy, když jsou v proudu dat zrovna přítomná jen zraková nebo sluchová data nebo neutrální doteky (to je také podskupina tělesných stavů), poklesne intenzita plusových a minusových skokově k nule...
zrakové fantazie spustí více strach a slova více depresi...a platí to i naopak: deprese produkuje spíše zvuková data, tedy slova, zatímco strach spíše hrůzostrašné výjevy, fantazie, týkající se obvykle mé vlastní osoby
co je identitou proudu dat? nic, to, že jde vůbec o proud mající údajnou kontinuitu, návaznost, pravidelnost, řád nám tvrdí paměť...musíme jí věřit...co je to paměť? prostě něco tzv. VÍME...co to znamená? ve vědomí nic moc, není tam přítomná vědomě tato informace, jen slova, zvuky, obrázky a pocit přesvědčení, pocit jistoty...pocit jistoty je často kombinace napětí či uvolnění tělesných svalů...
- jak odlišit, že tělo pocity má, ale nepociťuje? jenom se v něm vyskytují, objevují, ale není v něm žádný jejich proživatel, trvalý vnimatel, zakusitel... jako výherní automat, kterému je jedno, že mu na displeji padnou tři třešně...jako robot, který je naprogramovaný k přežití, takže spouští rozličné obranné reakce, věty i pocity bolesti, vzteku, vzdoru, radosti...
- ovšem tělo pocity přece jen pociťuje, vnímá, zakouší, má...takže nemá z nich přece jen něco? zisk a ztrátu? je-li zde kvále, není zde vnímatel...takže vnímatel si kvále nemůže užít...a vjem vnímatele jsem ještě nikdy neměl, takže patrně vnímatel není...
je zde kvále bolesti, až pak úsudek: bolest patří tělu...je to jen úsudek...tělo bolest nevnímá, nezakouší, nic z ní nemá, ani zisk, ani ztrátu...v těle bolest jen je, přehraje se v něm...zazní v něm...je v něm registrována, vnímána, prožívána...není to tedy pro tělo ztráta? když ji vnímá, prožívá, zakouší?...ona je jen registrována, není v něm její podklad/prožívatel, který by tam byl současně s ní a trpěl díky ní, s ní, skrze ní...
- pojem Já je spojený s přirozeným dualismem, s představou duše...s niterným/vnitřním kauzálním agentem, aktérem, konatelem, jednatelem, který údajně je v těle...a s kontinuitou, iluzí trvalosti tohoto aktéra, krále/ředitele/vládce těla....v těle jsou jistě trvalé struktury v mozku (či jen pomalu se měnící), ale není v něm trvalý pociťovatel, vnimatel: jsou zde pomíjivé krátkodobé pocity bez pociťovatele...
- nemá však přesto cenu o slasti usilovat, když je získává tělo, které má po jistou dobu trvalou strukturu? ne, protože v těle není žádný trvalý vnimatel slasti a strasti, který by z nich měl zisk a ztrátu, který by si je mohl vychutnat, prožít je, zakusit, okusit, vnímat je...tělo jistě po prodělání slasti či strasti pak více či méně prosperuje, má zisk a ztrátu, ale v těle nikdo není, žádný trvalý vědomý pociťovatel slasti a strasti
- z čeho přesně vzniká ona iluze trvalého já?????????????????????? iluze to není v tom, že je zde po jistou dobu trvalá bytost, tělo, živý psychofyzický organismus, který má zraková, sluchová a tělesná data..
z těchto dat jsou hedonicky zajímavá jen tělesná data, jen ona mají plus a minus, slast a strast
jenomže tato data jsou neosobní a pomíjivá...co znamená, že jsou neosobní? že jsou bez já, bez jejich vnimatele, pociťovatele, zakusitele, proživatele...
- ovšem tělo pocity přece jen pociťuje, vnímá, zakouší, má...takže nemá z nich přece jen něco? zisk a ztrátu? je-li zde kvále, není zde vnímatel...takže vnímatel si kvále nemůže užít...a vjem vnímatele jsem ještě nikdy neměl, takže patrně vnímatel není...
je zde kvále bolesti, až pak úsudek: bolest patří tělu...je to jen úsudek...tělo bolest nevnímá, nezakouší, nic z ní nemá, ani zisk, ani ztrátu...v těle bolest jen je, přehraje se v něm...zazní v něm...je v něm registrována, vnímána, prožívána...není to tedy pro tělo ztráta? když ji vnímá, prožívá, zakouší?...ona je jen registrována, není v něm její podklad/prožívatel, který by tam byl současně s ní a trpěl díky ní, s ní, skrze ní...
- pojem Já je spojený s přirozeným dualismem, s představou duše...s niterným/vnitřním kauzálním agentem, aktérem, konatelem, jednatelem, který údajně je v těle...a s kontinuitou, iluzí trvalosti tohoto aktéra, krále/ředitele/vládce těla....v těle jsou jistě trvalé struktury v mozku (či jen pomalu se měnící), ale není v něm trvalý pociťovatel, vnimatel: jsou zde pomíjivé krátkodobé pocity bez pociťovatele...
- nemá však přesto cenu o slasti usilovat, když je získává tělo, které má po jistou dobu trvalou strukturu? ne, protože v těle není žádný trvalý vnimatel slasti a strasti, který by z nich měl zisk a ztrátu, který by si je mohl vychutnat, prožít je, zakusit, okusit, vnímat je...tělo jistě po prodělání slasti či strasti pak více či méně prosperuje, má zisk a ztrátu, ale v těle nikdo není, žádný trvalý vědomý pociťovatel slasti a strasti
- z čeho přesně vzniká ona iluze trvalého já?????????????????????? iluze to není v tom, že je zde po jistou dobu trvalá bytost, tělo, živý psychofyzický organismus, který má zraková, sluchová a tělesná data..
z těchto dat jsou hedonicky zajímavá jen tělesná data, jen ona mají plus a minus, slast a strast
jenomže tato data jsou neosobní a pomíjivá...co znamená, že jsou neosobní? že jsou bez já, bez jejich vnimatele, pociťovatele, zakusitele, proživatele...
Ne, úsudek není pohyb. Úsudek je posloupnost vět, věta je posloupnost slov, tedy jedno zmizí, druhé ho nahradí. Úsudek je tedy sekvence slov, objevování a mizení slov, nikoliv pohyb. Slova ani věty se nehýbou, jen se objevují a mizí, a jsou nahrazeny jinými.
Obojí je změna. Pohyb je změna vizuálního. Pokud si redefinujes pohyb široce na změnu, bude i úsudek pohyb, ale je to přehnaně široké.
Zajímavé je toto: v jedné chvíli je jen jedno slovo. To zmizí a je nahrazeno jiným. A i slovo lze štěpit na hlasky. Nejmenší úsek vědomí má zlomek jedné vteřiny. Jen to jediné momentálně z proudu vědomí je.
Nejde o umělé štěpení, ale o to, co jediné skutečně právě teď je vnímáno, co jediné se skutečně vyskytuje nyní.
Jiný než vizuální pohyb neznáme. Sluchová data se nehýbou, tělesná data se nehýbou, řeč se nehýbe, úsudek se nehýbe. Ale podléhají změně: vždy je zde jen jedno, a to je téměř okamžitě vystřídáno druhým. Je v tom kontinuita, není to řada nesouvisejících atomárních okamžiků. Jedno se postupně souvisle přelévá v druhé. Tok času je plynulý, spojitý....Zvuková, zraková i tělesná data však mají svůj rytmus toku, tedy rychlost, s jakou se střídají. Někdy přetrvávají déle, jindy jsou téměř ihned vystřídány. Ale i tehdy, když trvají déle, obvykle se neustále proměňují, vyvíjí, mění. Takže vlastně NIC, žádný vjem není statický a neměnný, je zde neustálá změna. To jen v našem dovozeném konstruktu světa říkáme, že jsou zde stálé struktury. Ano, jsou, ale na základní úrovni prožitku je zde jen změna. Z proměnlivých obrázků mého těla však správně dovozuji, že jeho tělesná konstituce je po nějaký čas téměř stejná, že má stejnou strukturu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)