deprese okupuje střed hrudi, strach břicho: strach je sevřeností bránice a břišních svalů
zajímavá otázka: co se strachem dělá posilování břišních svalů, jógové dýchání do bránice, ztloustnutí a zhubnutí tuku na břichu (pivní mozol)?
když se přestaneme bát, říkáme, že si můžeme konečně vydechnout, oddechli jsme si - viz výše, nemohli jsme pořádně vydechnout kvůli napjaté bránici
ale strachy nemůžeme ani pořádně nadechnout, proč? nádech je napnutí bránice, ta se ale asi hůře napíná, když už je polo-napnutá křečí strachu
když zmizí smutek, říkáme, že se můžeme konečně nadechnout a že nám spadl kámen ze srdce, tíže z prsou
říkáme, že se nám konečně volně a svobodně dýchá
nebe je věčný či nekonečný výdech, uvolnění, oddech...mluvíme o tom, že relaxace je oddech...hospody jsou zónou oddechu...taky nějaké přírodní údolí či lokalita může být místem oddechu...
proč bolí střed hrudi? napjaté svaly zad mění těžiště těla do středu hrudi, kde zřejmě tlačí hrudní kost hrudního koše na dýchací cesty kolem průdušek, receptory detekující možnost dýchání vysílají signál, že dýchání je omezeno, že se nám nedýchá volně...zkus si překřížit s kulatými zády ruce přes sebe před sebou, ucítíš tlak na prsou podobný tomu v depresi...receptory zde signalizují obtížnost nádechu, to je deprese...
aktivismus, to je soustředěnost, ostražitost, že o něco jde, jsme všichni nastaveni k aktivitě, k etice výkonu
minus a plus není přítomno jen v chuťových vjemech, ale i v zápachu: plusové vůně a minusové odporné smrady...je to podobné chuti, ale plus a minus je zde přítomno přece jen trochu méně, nejde o tak přímý kontakt, vjemy jsou od nás jakoby trochu oddělené, podobně jako zrakové a sluchové vjemy, i když u zrakových a sluchových vjemů to platí více: ty jsou zcela neutrální, a o zrakových vjemech platí neutralita zase asi trochu více než o vjemech sluchových, které někdy přímo chvějí tělem, bubínky...ale pořád jsou ještě dost neutrální prožitkově...proto je svět vědy primárně světem zrakovým, zrakové vjemy hned po matematickém formalismu působí nejvíce odtažitě, chladně, odosobněně, ne-subjektivně...
říkáme si, že něco je strašné a hned nás bolí třeba střed hrudi, tak si pod nálepkou slova "strašně" myslíme, že nás střed hrudi bolí strašně, což je hrubé nadsazení...význam slova "strašný" sice ve vědomí nevidíme/nevnímáme/neuvědomuje si, ale jeho emocionální dopad nás ovlivňuje zásadně...
významy slov vědomí nevnímá, ale často reaguje jen na zvuky slov LÁSKA, STRACH atd., přímo na ně reaguje napětím či uvolněním tělesných svalů či celého těla...reaguje také na to, jak emočně nabitým vnitřním hlasem jsou tyto zvuky vyslovovány, když náš vnitřní hlas křičí ŽIVOT NEMÁ SMYSL, nevnímáme obsah věty, ale jen emoci, kterou způsobují mechanicky její slova
emoce nemusí být způsobeny emotivním vnitřním hlasem v hlavě, ale může tomu být někdy naopak nebo se to dít současně: podvědomí mozku to může dát do vědomí různě nebo to může mít skrytou společnou příčinu...stejně významy vět nevnímáme, takže všechny emoce nemusí být způsobeny myšlenkami, když z nich ve vědomí máme jen zvuky/slova
slova vnitřní řeči však někdy sama o sobě - jakožto zvuky - mechanicky vyvolávají jejich emocionální asociace
co z vnitřní řeči na nás působí víc? sama slova (zvuky) nebo to, s jakou emocí je vnitřní hlas vyslovuje?
někdy emoce předchází svému vyjádření ve vnitřní řeči: napínám se vzteky, až pak si pomyslím větu, jak je někdo např. hrozný chlap...
vnitřní řeč dodá emoci někdy umocnění, gradaci, jindy je spíše už jejím ukončením, završením
není tomu tak, že věty vnitřní řeči, tedy to, čemu běžně říkáme myšlenky, způsobují negativní či pozitivní emoce...ale je zde jasná korelace...
smích je rytmické rychlé postupné uvolňování bránice...nadechneme se až potom, až když smíchy zcela vydechneme...ale bránice se po každém uvolnění musí trochu napnout, vibruje...čím se napíná? asi nikoliv menším nádechem, jen samovolně...ale jak?
jak se liší to, když vnímáme jen zvuky vět a když vnímáme jejich informace? informace ve vědomí nejsou nikdy, ale když je přijímá náš mozek, zřejmě jde často v těchto druzích vnímání zvuku (jen zvuku vs. zvuku nesoucího informaci) o napínání jiných obličejových svalů...můžeme totiž pozorně vnímat i jen zvuk slov bez jejich informace, tehdy se nám ale napínají jiné svaly, než když vnímáme tak, aby nevědomí našeho mozku zpracovalo i jejich informaci, kterou nesou, ač ve vědomí není přítomna tato informace nikdy...také jsou možná u těchto druhů vnímání jiné pohyby očí
není "rychlé myšlení" zbrklé? ne, je to sebe-revidující se metoda
vidíme asi vždy jen 2D, jen jde o sekvenci rychle za sebou jdoucích 2D ploch, "fotografií" z různých úhlů dvou těkajících očí - proto máme jakoby "průhledný např. prst před očima": vidíme jakoby překryté dvě "fotografie" ze dvou očí z různých úhlů, jedna vidí prst a druhá to, co je za ním...tento fenomén je však řídký, není však alespoň toto překrytí více než 2D? ne, jsou to dvě poloprůhledné fotky položené na sobě...jako průhledné folie téhož z trochu odlišného úhlu
myšlení je vždy brainstorming, chaos slov: tipuji, hádám, střílím do prázdna, následně reviduji, opravuji, jsem disciplinován a cvičen klást si protipříklady, námitky
když cítím napětí, tělo vždy tenduje k jeho snížení skrze větší odpor, tedy další napětí: tedy napětí vede často k většímu napětí, k odporu
naopak když cítím uvolnění, někdy si to vychutnávám, pak uvolnění roste, jindy mám strach, že to skončí, takže uvolnění je vystřídáno napětím
osvícený v reakci na uvolnění nemá touhu, aby pokračovalo...neměl touhu ani předtím, aby tu toto uvolnění bylo v nějaké budoucnosti, a když tu je, užije si ho, ale nepotřebuje jeho pokračování...je uvolněn pořád, nemá tedy touhu po uvolnění
touha míří do blízké či vzdálenější budoucnosti, odpor je zaměřen buď na přítomné nebo na budoucí
významy ve vědomí nejsou přítomné nikdy, takže je jedno, zda je tam zvuk vět nebo jen pochopení (ve formě jakéhosi zaklapnutí, trhnutí psychiky, např. jako UF, AHA, EHM, HM...ač ve vědomí není informace, které má být pochopení pochopením, ale ta je jen v nevědomí!) nebo zda je ve vědomí rovnou napětí či uvolnění...proč tedy pracovat s větami vnitřní řeči? protože tím nejsnáze ovlivníme zbytek, ostatní, tedy samotné uvolnění/napětí se dá ale ovlivnit i jinak, mechanicky, ale vzhledem k tomu, že vnitřní řeč ve vědomí tvoří opakující se dlouhé řetězy a sekvence, je dobré opravit a vyspravit ji, aby nevyvolávala napětí
dá mi víc emocí román, kde jsou silná slova nebo film, kde jsou silné obrazy? víme, že i silná slova vyvolávají mechanicky v těle silné emoce, tedy napětí a uvolnění...
jak směnit slast za strast? co by bylo převodní mírou? kolik jednotek minusových podstoupit za kolik jednotek plusových?
když se nesoustředíme vůbec, produkujeme často myšlenkový balast, ale občas i perlu, ale trvá to déle...slabé soustředění je skoro stejně dobré jako silné soustředění, mýlíme se, když si myslíme, že je zde přímá úměra soustředění a výsledku...my však skrze "pomalé myšlení" chceme předešlé výsledky vyspravit, opravit, zdokonalit, ovšem výsledek často neodpovídá námaze
volíme? ne, volba probíhá ve slovech, ale nevolíme samotná slova a věty volby, nevolíme sekvenci slov, které jsou volbou a ani to, kdy a jak přijdou...nevolíme slova našich vět, a když je někdy výjimečně volíme, tak skrze předchůdná už nezvolená slova a věty
naše prožívání má tři základní komponenty: zraková data, sluchová data a emoce (tedy slast a strast)...sluchová data jsou zejména řečí vnější a vnitřní
co jsou to emoce? hodnocení dané situace, které nás vedou k tomu v ní pokračovat nebo jí změnit...napětí chce situaci změnit, uvolnění v ní pokračovat...emoce jsou napětí nebo uvolnění svalů těla, což se zčásti překrývá i s naším motivačním systémem: touha je uvolněním tělesných svalů, odpor čili naše nechtění pak napětím tělesných svalů
jsou na pozadí proudu vědomí pořád emoce? možná ne, jen se opakovaně vracejí a je zde jen iluze stálé jejich přítomnosti...např. podobně u bolesti: občas se ozve bolest kyčle, ale je zde nepravdivá věta, že ta bolest je zde pořád: ve vědomí pořád není, ale mozek tím chce říci, že problém v kyčli je pořád, ač ho nedával stále do vědomí...stačí, když nebude zahlcovat vědomí tímto opakujícím se datem bolesti a jen do vědomí podstrčí nepravdivou informaci, že mě kyčel ve vědomí bolí stále
co je to soustředění? udržujeme se u tématu, je to pomalé opakování v mysli klíčových slov, otázky, jejíž řešení hledáme, třeba i několikrát za sebou...jde o disciplinovanost, snahu dodržet přesnou sekvenci kroků...
soustředění je velmi podobné vybavování dat z paměti, myšlení je hodně o paměti: vybavujeme paměťová data a nově je slepujeme, spojujeme
co v nás vzbuzuje víc napětí, zraková nebo sluchová data? asi sluchová, tedy slova vnitřní řeči, hlvně když se týkají nás, ega
dobrou metodou je zkoušet "rychlé myšlení": položit otázku a počkat si na odpověď...přijde hned jako asociace, to můžeme zamítnout, vyčkávat, počkat, co přijde pak, takto získáme přehled/mapu o své mysli: nejprve mluví plazí mozek, pak neokortex...u někoho se ke slovu dostane hned výsledek, k němuž dospěl z předešlých úvah "pomalého myšlení", u jiného se dřív aktivuje plazí impulzivní mozek...jde asi o rychlost, s níž se vybavují data z paměti: když rychleji, přijde jako první odpověď na otázku poslední výsledek posledního zpracovávání otázky "pomalým myšlením", tedy neokortexem, když pomaleji, nejprve "promluví" plazí mozek
pomalé myšlení se bojí akce
rychlé myšlení: zeptej se a dostaneš odpověď: ne volné asociace, které přijdou jako první, ale to, o čem jsi přesvědčen bez dlouhého přemýšlení
pomalé myšlení je dobré, když k němu svolí a chce ho rychlé myšlení, ale ne tehdy, když ho startuje věčně toulající se (toulavá) mysl, která nechce akci, ale jen stálé omílání, přemítání...
na začátku situace či problému je rychlé myšlení, které někdy svolí k dalšímu rozvíjení v pomalém myšlení, a to je v pořádku...problém je tehdy, když toulající mysl začne sama od sebe produkovat bezúčelně pomalé myšlení, které nás pasivizuje od akce...samozřejmě nás může i uvolňovat, pokud není moc soustředěné a netýká se ega v negativních kontextech
bojíme se rychlého myšlení a to je chyba
NEBOJME SE "RYCHLÉHO MYŠLENÍ"!
vytváří vnitřní hlas napětí, nebo je obojí účinkem stejné skryté podvědomé příčiny v mozku?
proč se zbavovat vnitřního hlasu? kvůli jeh kontinuitě..napětí dělají i obrazy a hlasitý rámus bez jazyka, ale kontinuální rozvětvený komplexní systém je jen jazyk
je třeba říkat to první: zeptat se, a vždy už nějakou odpověď hned máme...bojíme se "rychlého myšlení" neoprávněně, někdy je lepší, vede k akci, když je naopak zbrklé, samo nás navede k vlastní auto-revizi
sekvence kroků z otázky na řešení ti přiblíží strukturu vlastního mozku: nejprve zareaguje asociace, pak plazí mozek, pak se z paměti vybaví poslední výsledek minulého rozvažování "pomalého myšlení", tedy neokortexu, tedy šedé kůry mozkové
původě soustředění vzniklo z napínání zraku u lovců, pak se přeneslo do každé soustředěné akce: myšlení, hra na piáno atd.
ve středu hrudi nebolí sval, ale tlak hrudní kosti z napjatých zad
záda osvěží ledová sprcha, nejvíc studí studená voda na šíji, ale zároveň ji nejvíce osvěží, změní, uvolní
abych mohl hýbat rukou, musím se jí stát a mít zrakově-propriocepční fantazii pohybu, jeho směru a cíle...když se na ruku nesoustředím, nemůžu jí vědomě pohnout: když je ve vědomí místo ruky například okno přede mnou, nemohu rukou pohnout...mám plány na pohyb ruky jen na zkoušku, pohnu rukou ale jen tehdy, když je beru opravdově, vážně...co to znamená, že je beru opravdivě? větší napětí v obličeji, slovní pokyn vnitřní řeči, nebo jen strnulý EH, AHA, JO pokyn, který supluje slovní vyjádření
je v tom svoboda? musela by to být jiná kvalita...přitom hledáme pořád slabě viditelný nebo neexistující fenomén, stejně jako v případě jáství: něco, co téměř neznáme nebo vůbec neexistuje...pokud jáství nebo svoboda jsou, téměř vůbec je neznáme...
kdo tvrdí, že svoboda nebo jáství existují, důkazní břemeno je na jeho straně: musí to vykázat, ukáza, popsat...
hmatový dotyk na pokožce či kůži přechází kontinuálně v napětí či uvolnění a ty v bolest
jde o míru aktivity: napětí a uvolnění jsou fyziologicky protipohyby, ale prožitkově může jít o docela jiné kvality...jedno je super, druhé anti-super...jde o protiklady, nejen o dvojnost, dvojí kvalitu, dualitu, ale vyloženě o protikladnost
z čeho je bolest hlavy? od napjatého poslouchání, kterému říkáme soustředěné myšlení...vyvynulo se od nočních savců, tedy našich předků, kteří soustředěně naslouchali, zda z noční tmy nepřijde predátor či dravec...stejně se nám napínají svaly na hlavě kolem uší, hlavně na spáncích, jako nočním savcům: není to kvůli mozku, který máme nahodile také na hlavě, ale kvůli uším a očím
jako když se snažím zaslechnout rádio, které zatím vůbec neslyším: naslouchám tichu noci, zda uslyším nějaký zvuk...podobně naslouchám myšlení, zda mi něco řekne...a přitom si opakuji pomalu klíčová slova nebo otázku, a "orákulum" nevědomého mozku mi samo odpoví
co je vlastně vědomí? jen "špička ledovce", proměnlivé a velmi pomíjivé obsahy, které jsou uvědomované, data, o kterých se ví, která jsou krystalicky jasně, rozlišeně a čistě přítomná, může se s nimi pracovat, jsou v jakési pevné, jasné a uchopitelné podobě...vědomí není subjekt, substance, věc, pevná či nezávislá prostora, prostor či pole, ale vždy jen chudý momentální vědomý obsah, který mizí, pomíjí, zaniká a je nahrazen jiným datem, jinou informací, jiným počitkem, údajem či vjemem
jsme jedna velká napjatá blána, která chce být pasivní, uvolněná, v klidu, beze změny, pohybu, ve věčnu, bezčasí, ve věčném teď...
napínají nás víc vnitřní hlas nebo zrakové vjemy? vnitřní hlas často asociuje, tedy produkuje zrakové vjemy, fantazie, které nás napínají, např. zúzkostňují nebo činí naštvanými...ale napínají nás víc slova vnitřního hlasu zcela mechanicky nebo to, jakým způsobem jsou vnitřním hlasem vyslovována, podávána? emoce se ve vnitřním hlasu projevují rychlostí, jak zní, a také zní emočně nějak naladěně: rytmus, výška, melodie, tón,...
co nás bolí, když nás bolí střed hrudi? tlak hrudní kosti???
pyknický typ je klidnější než jiné psychotypy: tuk kolem břišních svalů způsobuje menší hybnost a napínání těchto břišních svalů. jejich menší svírání, tedy menší strach...
kdo je vizuální typ, víc ho napnou negativně zrakové scény než věty v hlavě...ale věty/zvuky v hlavě to vše fixují, způsobují návaznost, dá se s tím pracovat, opravovat to, usuzovat na to...je to manipulovatelné, lze s tím dělat inference, tedy logické vyplývání, dedukce, odvozování
proud dat neboli prvky/elementy/části zkušenosti jsou jen tři: zraková data, sluchová data a emoce, což jsou napětí a uvolnění tělesných svalů, hlavně tělesného trupu neboli středu těla, které aktivují motivační systém, tedy touhu, což je uvolnění asociované se zrakovou představou budoucnosti nebo odpor, což je napětí asociované s aktuální zrakovou představou/vjemem nechtěné přítomnosti nebo nechtěné budoucnosti...
sluchová data jsou vnější řečí, ale hlavně vnitřní řečí....
co se to děje? říkají vědomí...jenže vědomí je substantivum, podstatné jméno, TO vědomí, ve skutečnosti však jde o proměnlivý a pomíjivý proud, proces, neosobní proud rozličných stavů bez stálé a trvalé a nezávislé identity...jde o neustálou změnu
fyziologicky jsou napětí a uvolnění protipohyby, ale prožitkově to téměř nevíme, i když si to vizualizujeme: buď se sval namáhá, napíná, stahuje, pracuje, nebo sval odpočívá, vyhasíná, uvolňuje se, pasivizuje se,...ale prožitkově jsou to protikladné, docela odlišné kvality, prožitky, nikoliv proti-pohyby...
proč jsou tak důležité zvuky vět, tedy to, čemu se říká myšlení, když ve vědomí z toho nejsou žádné obsahy, významy? protože to tvoří rozsáhlý složitý kontinuálně "nekonečně" pokračující systém, řetězec slov a vět
abych mohl hýbat rukou, musím se jí stát, tedy musí být v ohnisku, nikoliv jen na okraji vědomí, a musím mít mít zrakově-propriocepční fantazii pohybu, jeho směru a cíle...když se na ruku nesoustředím, nemůžu jí vědomě pohnout: když je ve vědomí místo ruky například okno přede mnou, nemohu rukou pohnout...mám plány na pohyb ruky jen na zkoušku, pohnu rukou ale jen tehdy, když je beru opravdově, vážně...co to znamená, že je beru opravdivě? větší napětí v obličeji, slovní pokyn vnitřní řeči, nebo jen strnulý EH, AHA, JO pokyn, který supluje slovní vyjádření
je v tom svoboda? musela by to být jiná kvalita...přitom hledáme pořád slabě viditelný nebo neexistující fenomén, stejně jako v případě jáství: něco, co téměř neznáme nebo vůbec neexistuje...pokud jáství nebo svoboda jsou, téměř vůbec je neznáme...
kdo tvrdí, že svoboda nebo jáství existují, důkazní břemeno je na jeho straně: musí to vykázat, ukázat, popsat...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!