myslíme si, že záleží na ztracené lásce nebo na naší moci či sociálním statusu nebo na Bohu nebo na pravdě...
přitom jediné důležité je napětí svalů tělesného trupu (plus napětí hlavy a končetin) jakožto JEDINÉ zlo a uvolnění svalů tělesného trupu (plus hmatové a chuťové stimuly jazyka, genitálií, kůže) jakožto JEDINÉ dobro...vše ostatní je jen prostředkem k maximalizaci intenzity a délky toho druhého a minimalizaci intenzity a délky toho prvního...
obtížné je určit věrohodný převodní poměr jednotky slasti k jednotce strasti, tedy jednotky napětí svalů k jednotce uvolnění svalů trupu těla...
utrpení je víc zasahující a život ovlivňující než zisk slasti, proto bych provizorně - ale i podle výzkumů psychologů - určil poměr takto:
3 jednotky slasti/uvolnění svalů : 1 jednotka utrpení/napětí svalů
tedy život by měl mít alespoň 3x tolik slasti/uvolnění než napětí/strasti....od středního věku dále by to dle psychologů mělo být dokonce 4-6x více...proč nevím, buď nás strast více s věkem zraňuje, nebo (což je pravděpodobnější) méně v starším věku méně prožitkově vnímáme a oceňujeme slast (možná je kombinace obojího)
obvykle se pohybujeme v hraničních intenzitách myslím max. 1-20 jednotek (tedy žádná slast nebo strast nebude víc než asi 20x silnější nebo slabší než jiná)...obvyklé rozpětí napětí nebo uvolnění bude ale menší, zhruba v rozmezí cca 2-9 jednotek (tedy slasti či strasti max. devětkrát silnější nebo slabší než jiné)...
kvantum slasti nebo strasti je násobkem intenzity a délky jejího trvání
vynásobením a převodem slasti a strasti na jednotnou míru zjistíme, zda jsme v plusu nebo ne: pokud ne, platí - alespoň pro nás osobně - antinatalismus...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!