BUDEME JEDNOU CÍTIT SLAST STÁLE?
nyní to nejde, ale v budoucnu můžeme (spíše naši potomci) mít mozky, které budou vnímat jenom slast...některé drogy či elektrody či transkraniální magnetické stimuly na konkrétní místa v mozku už to částečně dokážou nyní...
cožpak není nutné k prožívání slasti mít i občas strast?
potřebujeme změnu, to je pravda, ale tato změna nemusí být změnou ve smyslu přerušení slasti a jejího nahrazení strastí, ale jen změnou prostředí a činnosti, slast můžeme prožívat i nadále (s dnešními mozky ne, ale s mozky vylepšenými)
platí, že náš mozek obvykle potřebuje změnu, ne však nutně změnu slasti ve strast, stačí mu změna slasti v neutrál.
platí, že náš mozek obvykle potřebuje změnu, ne však nutně změnu slasti ve strast, stačí mu změna slasti v neutrál.
PRO ŽÍT, KDYŽ I U TZV. "ŠŤASTNÝCH LIDÍ" PŘEVAŽUJE STRAST?
1) není jisté, že je to pravda (i když to není příliš pravděpodobné)
2) možná existuje i jiná hodnota než slast a strast (i když to není příliš pravděpodobné)
3) jsem naprogramován pudem sebezáchovy žít dále, takže se zabít ani nemůžu
4) je možné, že jedou naše mozky budou vylepšeny a my budeme cítit jenom slast či převahu slasti + možná nás za strast odmění Bůh + obecně spiritualita (i východní) slibuje jisté vykoupení, třeba i formou osvícení - ale uznávám, že v tomto všem jsou zde šance malé
PROČ JE STRASTI VÍC NEŽ SLASTI?
Inspirace Filip Hainz:
protože evolučně ti, kdo víc trpěli než si užívali, byli obezřetnější, opatrnější, snáze pak přežili a předali geny do další generace.
+ je zde v nás všech evolučně výhodná chyba v paměti: nepamatujeme si tolik špatných pocitů jako pocity dobré...takže je sice prožijeme, abychom byli v daný okamžik opatrní, ale současně si je nepamatujeme, aby nám neničily klamnou optimistickou motivaci (optimistický bias) - takže náš motivační systém o nich neví, takže jde s optimismem do budoucnosti, zatímco náš prožívající systém je musí prožívat...
MŮŽE HODNĚ MEDITACE ČI DROGOVÉHO OPOJENÍ ZVRÁTIT TO, ŽE MÁME VÍC STRASTI NEŽ SLASTI?
Meditace asi ne.
Tvrdí drogy ano, ale za cenu ještě větší strasti nebo smrti.
Lehké drogy (marihuana, extáze) jen krátkodobě. A co při pravidelné konzumaci? Hrozí nárůst úzkosti, stihomamu, psychóza,...
-----------
STANOVUJ SI ŽIVOTNÍ PRAVIDLA!
biochemie mozku snáze vyrobí strast než slast
dlouhodobá slast i strast se často špatně ovlivňuje (ale nějak to jde, viz níže), nejsnáze krátkodobá, ale ta není tak podstatná z hlediska hédonistického kalkulu, takže nejdůležitější je střednědobá strast/slast (v řádu hodin)
strast je četnější a větší, slast málo častá a menší - strast jsou "přemnožení obři" a slast "vzácní trpaslíci" - snáze chytíš přemnožené obry než vzácné trpaslíky
HLAVNÍ JE stanovovat si životní pravidla, ty mají největší efektivitu, příklad takovýchto životních pravidel: všude špatně, doma nejhůře + choď co nejvíce mezi lidi + choď na procházky + pij často alkohol, ale s mírou apod.
takže se spíše zaměřovat na dlouhodobou strast tím, že si stanovíme životní pravidla, které ji dlouhodobě postupně budou měnit tím, jak se v nás zautomatizují, přejdou nám do krve...
----
MNOHDY JE NA BOLEST LEPŠÍ PŘEMÝŠLENÍ NEŽ MINDFULNESS!
(POKUD TO OVŠEM NENÍ PŘEMÝŠLENÍ O TÉ BOLESTI)
hédonicky může být vůči bolesti lepší focus, tedy zaměřenost na myšlenky než mindfulness: ztratíš se v myšlenkách a bolest díky tomu nevnímáš, zatímco mindfulness ji pořád trochu vnímá!!!
---
MOŽNÁ PLATÍ, ŽE I BEZ VNITŘNÍ ŘEČI JE VE VĚDOMÍ VÍC STRASTI NEŽ SLASTI
při meditaci, kdy mi částečně umlkala vnitřní řeč, jsem stále vnímal větší počet strasti než slasti, a byla i víc intenzivní než slast, ač jsem byl dost uvolněný
--
ZVÍŘATA A MALÉ DĚTI DOST TRPÍ
zejména ze zvířat kořist je většinou dost napjatá, protože permanentně ostražitá
predátoři, dravci jsou na tom lépe, i když jsou taky napjatí při číhání na kořist, ale tráví lovem mnohem méně času než kolik času je kořist ostražitá: ta musí být ostražitá POŘÁD (možná v noře se na chvíli uvolní, nebo v myší díře)
i lidé se uchylují do bezpečí svých jeskyní = bytů
------
OCD - bolí zde hlava i kvůli úsilí, snaze myšlenku nemít...protože úsilí a snaha jsou ve vědomí přítomné jako napětí svalů hlavy
------
MYŠLENÍ A SOUSTŘEDĚNÍ
soustředění se vyvinulo z upřeného pohledu do dálky lidí a jiných dravců...proto i my při soustředění zíráme do dálky
myšlení je jako POČÍTAČ, JE TO "šňůrka intuic" = řetízek kroků/skoků/výšlehů rychlého myšlení, kdy nový výšleh intuice zopakuje, zafixuje, jemně opraví, jemně posune předchozí intuici, ale někdy i udělá skok v tom smyslu, že se najednou objeví úplně nová informace, o které už je zřejmé, že bude mít vysokou relevanci...myšlení je tedy postupnou kultivací intuic, která se děje po krocích, někdy i skokově...
---
jsme druhá nejšťastnější civilizace hned po lovcích a sběračích? možná úplně ne, zemědělské civilizace jsou taky relativně šťastné, zemědělství je fyzicky namáhavé, ale zas také ne tolik
v dobách šťastnějších lidé mají méně depresí: třeba lovci a sběrači
---
BUDE NOVÁ ROBOTIZACE TAKOVOU HROZBOU PRO NAŠI ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ JAKO VELKÁ PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE?
může nám nastávající robotizace, která nám vezme práci, zejména tu, která požaduje jen nízkou kvalifikaci a stereotypní činnost, zhoršit život jako velká průmyslová revoluce?
Ne, šlo o jinou situaci: v 19. století lidé kvůli technologiím/strojům museli v továrnách tvrdě dřít, zatímco my v budoucnosti díky novým strojům a robotům nebudeme muset dělat nic!
ale lidé na nízko kvalifikovaných postech nebudou mít díky robotům práci, a tedy ani peníze...To je pravda, ale takto pokročilá a hojně robotizovaná civilizace je nenechá umřít hlady: ani v současném USA, kde se na chudé moc nehledí, je nenechávají umírat hlady...
---
---
NEJŠŤASTNĚJŠÍ CIVILIZACE: LOVCI A SBĚRAČI
antropologové se shodují, že neolitická revoluce, tedy přechod k zemědělství, znamenal radikální propad životní úrovně i míry štěstí, dalším propadem pak byla velká průmyslová revoluce v 19. století (který z těch propadů byl větší? asi neolitická revoluce, avšak po průmyslové revoluci se lidé měli v absolutním měřítku ještě zase o dost hůře)
jak žijí lovci a sběrači?
jsou zde rozdíly, mnohé kmeny jsou násilné, tam to není ráj...většina kmenů se nechová moc ekologicky, vyloví v nejbližším okolí vesnice všechna zvířata, klidně i mláďata (jsou snadnou kořistí), pak se přesunou jinam (vzhledem k tomu, jak málo jich je, jak nedokonalé jsou jejich nástroje a jak malou mají spotřebu, to není žádný ekologický problém)
- jsou rovnostářští
- jsou dětští, hodně se smějí
- pracují málo a než se rozhoupají k akci, dlouho to trvá, pak akci vykonají rychle a jdou hned zase odpočívat
- hodně odpočívají
- tráví čas pořád spolu
- hodně si hrají se svými dětmi
- jsou individualističtí, každý si dělá, co chce, každý má v kmeni stejné slovo
- hodně času tráví vytvářením kanadských žertíků na další členy kmene
- hodně klevetí a drbou o tom, "kdo kde s kým" ve vesnici/kmeni
- jsou promiskuitní
- hodně žvaní, povídají si
- hodně slaví
- pracují velmi málo, tak 2 hodiny denně
- neřeší čas
- mají velmi pomalé tempo života, pomalý denní rytmus
- z našeho pohledu jsou líní
---
-----------
STANOVUJ SI ŽIVOTNÍ PRAVIDLA!
biochemie mozku snáze vyrobí strast než slast
dlouhodobá slast i strast se často špatně ovlivňuje (ale nějak to jde, viz níže), nejsnáze krátkodobá, ale ta není tak podstatná z hlediska hédonistického kalkulu, takže nejdůležitější je střednědobá strast/slast (v řádu hodin)
strast je četnější a větší, slast málo častá a menší - strast jsou "přemnožení obři" a slast "vzácní trpaslíci" - snáze chytíš přemnožené obry než vzácné trpaslíky
HLAVNÍ JE stanovovat si životní pravidla, ty mají největší efektivitu, příklad takovýchto životních pravidel: všude špatně, doma nejhůře + choď co nejvíce mezi lidi + choď na procházky + pij často alkohol, ale s mírou apod.
takže se spíše zaměřovat na dlouhodobou strast tím, že si stanovíme životní pravidla, které ji dlouhodobě postupně budou měnit tím, jak se v nás zautomatizují, přejdou nám do krve...
----
MNOHDY JE NA BOLEST LEPŠÍ PŘEMÝŠLENÍ NEŽ MINDFULNESS!
(POKUD TO OVŠEM NENÍ PŘEMÝŠLENÍ O TÉ BOLESTI)
hédonicky může být vůči bolesti lepší focus, tedy zaměřenost na myšlenky než mindfulness: ztratíš se v myšlenkách a bolest díky tomu nevnímáš, zatímco mindfulness ji pořád trochu vnímá!!!
---
MOŽNÁ PLATÍ, ŽE I BEZ VNITŘNÍ ŘEČI JE VE VĚDOMÍ VÍC STRASTI NEŽ SLASTI
při meditaci, kdy mi částečně umlkala vnitřní řeč, jsem stále vnímal větší počet strasti než slasti, a byla i víc intenzivní než slast, ač jsem byl dost uvolněný
--
ZVÍŘATA A MALÉ DĚTI DOST TRPÍ
zejména ze zvířat kořist je většinou dost napjatá, protože permanentně ostražitá
predátoři, dravci jsou na tom lépe, i když jsou taky napjatí při číhání na kořist, ale tráví lovem mnohem méně času než kolik času je kořist ostražitá: ta musí být ostražitá POŘÁD (možná v noře se na chvíli uvolní, nebo v myší díře)
i lidé se uchylují do bezpečí svých jeskyní = bytů
------
OCD - bolí zde hlava i kvůli úsilí, snaze myšlenku nemít...protože úsilí a snaha jsou ve vědomí přítomné jako napětí svalů hlavy
------
MYŠLENÍ A SOUSTŘEDĚNÍ
soustředění se vyvinulo z upřeného pohledu do dálky lidí a jiných dravců...proto i my při soustředění zíráme do dálky
myšlení je jako POČÍTAČ, JE TO "šňůrka intuic" = řetízek kroků/skoků/výšlehů rychlého myšlení, kdy nový výšleh intuice zopakuje, zafixuje, jemně opraví, jemně posune předchozí intuici, ale někdy i udělá skok v tom smyslu, že se najednou objeví úplně nová informace, o které už je zřejmé, že bude mít vysokou relevanci...myšlení je tedy postupnou kultivací intuic, která se děje po krocích, někdy i skokově...
---
jsme druhá nejšťastnější civilizace hned po lovcích a sběračích? možná úplně ne, zemědělské civilizace jsou taky relativně šťastné, zemědělství je fyzicky namáhavé, ale zas také ne tolik
v dobách šťastnějších lidé mají méně depresí: třeba lovci a sběrači
---
BUDE NOVÁ ROBOTIZACE TAKOVOU HROZBOU PRO NAŠI ŽIVOTNÍ ÚROVEŇ JAKO VELKÁ PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE?
může nám nastávající robotizace, která nám vezme práci, zejména tu, která požaduje jen nízkou kvalifikaci a stereotypní činnost, zhoršit život jako velká průmyslová revoluce?
Ne, šlo o jinou situaci: v 19. století lidé kvůli technologiím/strojům museli v továrnách tvrdě dřít, zatímco my v budoucnosti díky novým strojům a robotům nebudeme muset dělat nic!
ale lidé na nízko kvalifikovaných postech nebudou mít díky robotům práci, a tedy ani peníze...To je pravda, ale takto pokročilá a hojně robotizovaná civilizace je nenechá umřít hlady: ani v současném USA, kde se na chudé moc nehledí, je nenechávají umírat hlady...
---
KDO A JAK MOC TRPÍ?
jde o odhady, z nichž první je nejpřesnější, druhý taky docela dost přesný
normální dospělý člověk: 25:1 (ve prospěch strasti, níže také vždy ve prospěch strasti)
malé dítě 40:1 (ve prospěch strasti, níže také vždy ve prospěch strasti)
větší dítě 10:1 (nejšťastnější období života, ale pořád víc trpí než je šťastné)
lovec a sběrač 10:1 (nejšťastnější civilizace vůbec, ale pořád víc trpěli než byli šťastnými)
příslušník zemědělské civilizace 25:1 (jako my, zemědělské civilizace jsou taky relativně šťastné, zemědělství je fyzicky namáhavé, ale zas také ne tolik)
dělník za velké průmyslové revoluce 40:1 (to byla pro kvalitu života a míru štěstí nejhorší doba vůbec, ale právě díky jejím výdobytkům se my máme dnes dobře)
osvícený člověk - nevím, každopádně jich je málo, a je tedy velmi malá šance, že se jím stanu já nebo vy...ale i když medituji a jsem docela uvolněný a s velmi málo promlouvajícím negativním vnitřním hlasem, pociťuji víc strasti než slasti, takže tipuji u nich poměr 5:1 ve prospěch strasti!!!
hipík a hulič trávy 20:1 - trpí asi trochu méně než běžný člověk, ale i marihuana často zvyšuje úzkost, paranoiu, takže se to může často zvrtnout...
---
NEJŠŤASTNĚJŠÍ CIVILIZACE: LOVCI A SBĚRAČI
antropologové se shodují, že neolitická revoluce, tedy přechod k zemědělství, znamenal radikální propad životní úrovně i míry štěstí, dalším propadem pak byla velká průmyslová revoluce v 19. století (který z těch propadů byl větší? asi neolitická revoluce, avšak po průmyslové revoluci se lidé měli v absolutním měřítku ještě zase o dost hůře)
jak žijí lovci a sběrači?
jsou zde rozdíly, mnohé kmeny jsou násilné, tam to není ráj...většina kmenů se nechová moc ekologicky, vyloví v nejbližším okolí vesnice všechna zvířata, klidně i mláďata (jsou snadnou kořistí), pak se přesunou jinam (vzhledem k tomu, jak málo jich je, jak nedokonalé jsou jejich nástroje a jak malou mají spotřebu, to není žádný ekologický problém)
- jsou rovnostářští
- jsou dětští, hodně se smějí
- pracují málo a než se rozhoupají k akci, dlouho to trvá, pak akci vykonají rychle a jdou hned zase odpočívat
- hodně odpočívají
- tráví čas pořád spolu
- hodně si hrají se svými dětmi
- jsou individualističtí, každý si dělá, co chce, každý má v kmeni stejné slovo
- hodně času tráví vytvářením kanadských žertíků na další členy kmene
- hodně klevetí a drbou o tom, "kdo kde s kým" ve vesnici/kmeni
- jsou promiskuitní
- hodně žvaní, povídají si
- hodně slaví
- pracují velmi málo, tak 2 hodiny denně
- neřeší čas
- mají velmi pomalé tempo života, pomalý denní rytmus
- z našeho pohledu jsou líní
---
ZAJÍMAVÉ:
když bolest/strast pozoruji málo (když ji tedy ignoruji), bolí nejméně, když ji pozoruji víc, bolí nejvíce, a když ji pozoruji nejvíc (bedlivě), bolí středně...
Proč?
Kapacita vědomí je totiž omezená, a když se zaměřuji na cokoliv, třeba na strastiplnost strasti nebo na slastiplnost slasti, tak to (síla, intenzita strastiplnosti nebo slastiplnosti) poněkud slábne.
--
UVOLŇUJÍ SE VE STŘEDU HRUDI SVALY?
Ne. Jednou z hlavních slastí je uvolnění jakoby tělesných svalů ve středu hrudi, přitom tam žádné svaly (skoro) nejsou. Podobně jednou z hlavních strastí je napětí středu hrudi, přitom tam opět skoro žádné svaly nejsou, byť tento strastiplný pocit jako svírání, stahování svalů pociťujeme.
Může to souviset s dýchacími svaly, s průduškami a s jejich uvolněním/napětím, ale možná tam cítíme uvolnění (a napětí) i proto, že se nám uvolnily (nebo napjaly) svaly zad, mi však máme z toho požitek ve středu hrudi a nikoliv na zádech. A nebo se tam neuvolňuje vůbec nic, vše se děje jen v mozku, ale mozek to tam promítá, somatizuje, protože všechny pocity situuje NĚKAM, NĚKDE do těla, na některou část těla: vždy je zakoušíme na těle či v těle, žádné pocity nejsou bez tělesné lokalizace, která je navíc poměrně přesná. Neexistují pocity pouze mentální, psychické, vnitřní.
Všechny pocity jsou cítit někde na těle, i když je možné - jak ukazuje neurovědec Damasio - že je na tělesnou mapu mozek jen promítá, ač se na daném místě těla reálně nic neděje. To mozek často dělá u tzv. "somatických markerů": cítíme strach v břiše, tedy napínání břicha, ale ve skutečnosti mozek mnohdy vynechává "tělovou smyčku" a vše se děje jen v mozku, žádné břišní svaly, bránice nebo žaludek se nám často nenapínají, my si však myslíme a cítíme, že ano.
--
ODKUD SE BEROU DATA VĚDOMÍ?
Ve vnějším světě se obvykle objekty nezjevují jen tak: když mi do okna přiletí míč, očekávám kluka, který ho kopl a toto způsobil. Vidíme příčiny všeho, co se objevuje: příčina je to, co tomu předchází, to, co to kauzálně způsobilo, vyvolalo.
Jinak je tomu v našem vědomí: zde se myšlenky a představy a emoce zjevují najednou, skokově, jen tak a žádnou jejich příčinu nevnímáš ani předtím, ani potom.
Neplatí to však absolutně, i zde víme, že třeba slovo LÁSKA pravděpodobně vyvolá (či alespoň po něm následuje) hřejivé uvolnění středu hrudi.
Avšak obvykle je tomu stejně, jako když jedeš ve vlaku a bez příčiny se v okně kupé zjevují další a další pole, lesy, budovy, mosty. Vůbec je nečekáš, nevíš, kde se tam najednou vzaly, prostě jsou - jakoby bez příčiny - tu.
--
EXISTUJE JÁ, KDYŽ SE POŘÁDNĚ NEDÍVÁME?
Víme, že strastnost strasti je vyšší, když se na ni nesoustředíme extrémně bedlivě. Kapacita vědomí je totiž omezená, a když se zaměřuji na cokoliv, třeba na strastiplnost strasti nebo na slastiplnost slasti, tak to (síla, intenzita strastiplnosti nebo slastiplnosti) poněkud slábne.
Je tomu tak se všemi daty vědomí? Když se zaměřím na strom, tak ho vidím méně než když se na něho nezaměřuji? To zní neintuitivně. Avšak zčásti to platí: právě mé úsilí či snaha, soustředění samo (které se ve vědomí ukazuje pouze jako napětí svalů hlavy a někdy jako napětí ještě dalších částí těla) odčerpává část kapacity vědomí a my pak dané entity vidíme slaběji. To je však vyváženo tím, že se jim díky soustředění věnujeme opakovaně a déle, takže je nakonec prozkoumáme více.
Není to stejné s jástvím? když se na něj pořádně nedíváme, tak existuje, ale když se na něho soustředíme více, mizí? (Toto, zdá se, částečně zastáváVlastimil Vohánka).
Myslím, že analogie zde neplatí: strastiplnost strasti nebo slastiplnost slasti při bedlivém pozorování mizí jen částečně, jsou však vidět při ledabylém i bedlivém pozorování.
Naproti tomu jáství není vidět nikdy: ať se dívám ledabyle nebo bedlivě, nepozoruji vůbec žádné jáství...
--
VĚDOMÍ A SOUSTŘEDĚNÍ
Vědomí není žádná věc, která má či dělá nějaké procesy, je to jen proud za sebou jdoucích jednotlivých stavů.
Soustředění je jen napětí svalů hlavy či jiných částí těla, když se to však děje a my se soustředíme na nějaký objekt, tak tento objekt se opakovaně vyskytuje/navrací v proudu vědomí. Vrácení je jednoduše opakovaný výskyt téhož či podobného data ve vědomí (často se nám vrací identická data barev třeba).
(Když se vrací jen podobný objekt, tak se nutně s ním vrací něco stejného, byť to třeba nejsme schopni smysly abstrahovat, ale mentálně to víme: podobnost je založena na stejnosti).
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!