zejména VYHÝBÁNÍ SE STRASTI, program NEPROŽÍVÁNÍ EMOCÍ

I podle antropologů jsou šťastnější lovci a sběrači než my, ale my jsme zřejmě druzí nejlepší!!!

náš postoj se mění snáze a rychleji než naše interpretace, protože je i úžeji svázaný s náladou, našimi emocemi, které snáze podléhají změně prostředí a chování než naše myšlení, tedy než náš systém verbálních (slovních) přesvědčení...ovšem i tato verbální přesvědčení při změně prostředí vyvolávající změnu nálady ztratí třeba na své naléhavosti, aktuálnosti, důležitosti apod.

co když je v stěžování flow a uvolňujete tedy?

PŮSOBTE KLIDNĚ JAKO JOUDA!

Je zde utrpení přinášející zásada či požadavek nepusobit jako luzr.
Jako jouda, strašpytel.
Neztratit tvář.
Hedonicky výhodné je klidně jako jouda působit, uvolnit se, nemít na sebe tvrdé požadavky, je to jedno...

ZMĚNA PŘESVĚDČENÍ NĚKDY VELMI POMÁHÁ – VLASTNÍ PŘÍKLAD S AUTO-LÉČBOU OCD

Změna přesvědčení je velmi účinná, vím z vlastní auto-léčby OCD, ale člověk musí novému přesvědčení alespoň částečně fakt věřit, nejen mechanicky si to opakovat.

Stačí však, že novému přesvědčení věříte částečně, už to vás dost uvolní, díky čemuž tomuto novému přesvědčení zase věříte více, což vás zase dále více uvolní atd.

SLEDOVAT SPORT JE MNOHDY UTRPENÍM

Sledování sportu je často napětím, tedy utrpením: napjatě čekáme, „jak to dopadne“. Je tedy často nevýhodné sport sledovat, nechceme-li zbytečně trpět!

Osobní útoky i zábavné pro toho, na koho se útočí, útočník má strastné napětí vždy, atakovaný člověk obvykle taky, takže je to ošemetné, ale když je nad věcí, může to být pro atakovaného spíš zábava!

PROGRAM VYHÝBÁNÍ SE STRASTI

Je to lepší program než program „hledání slasti“, protože slast je vzácná a krátká a málo intenzivní, zatímco minimalizací cca 10 x častější a 2,5 x intenzivnější strasti dosáhneme větší efektivity.

Taky lze program pojmenovat jako program „NEPROŽÍVÁNÍ EMOCÍ“, protože cca 96% emocí jsou negativní emoce, jen 4% jsou pozitivní emoce + je dobré nebýt závislý na pozitivních emocích a neusilovat o ně příliš, protože závislost i úsilí jsou dosti strastiplné.

Jak se vyhnout strasti?

1)      Smrt – nejúčinnější řešení

2)      Spánek – pokud nejsou noční můry, ty jsou však jen asi cca 17-20% času v noci, a za denního podřimování negativní sny myslím skoro nemáme (!)

3)      Neutrální aktivity, když je člověk ponořen, tak neprožívá strast

V programu „neprožívání emoci“ je dobré valeni v posteli, člověk si totiž může schrupnout a obecně je v podřimování, v polo-spánku, v příjemném uvolnění, umrtvení.

Program je podobný stoickému ideálu apatheia = bezvášnivost, lhostejnost.

Podobné to měl také Epikúros, slast je pro něj spíše absencí strasti, jakýmsi duševním klidem.

V rámci tohoto programu je dobré hodně si číst – tato činnost nás vtahuje, takže vytváří neutrální stavy, a když děláme pauzy a čteme pomalu, můžeme cítit i slast. Varuji ale před horory typu S. Kinga: mohou vyvolávat negativní strast, napětí – na druhou stranu i dost vtahují, takže pro někoho mohou být spíše neutrální, ale radil bych volit knihy, které vtahují a současně nevyvolávají strach.

Tedy číst je hédonicky neutrální, což super, když nám v životě běžně převládá strast, ve filozofovaní naopak je dost námaha.

Takže filozofická diskuze je namáhavější než čtení, ještě horší je potom psaní.

Avšak když nás filozofická disputace hodně vtahuje, jde spíše o neutrální, tedy negativní emoce ničící činnost, což je v rámci tohoto životního programu výhodné.

Sledování TV, YouTube vyžaduje ještě méně námahy než čtení, je tedy velmi vhodné v rámci tohoto programu!

Stupeň či míra zaujetí pro ideál apatheia jsou dobré, ale nesmí být tohoto zaujetí zase moc, to je pak napětí.

Tedy platí:

Vyhýbej se spíše vlastní strasti a hledej tak spíše klid než slast, té dosáhneš jen málokdy a pouze na chvíli.

Smutek a hněv jsou formy stejného napětí, jen se napínají jiné části těla v souvislosti s jinými větami plus u smutku je navíc víc ochablosti, tedy uvolnění jistých částí těla, ale i hněv může mít trochu slasti, tedy prudkého uvolnění jistých částí těla.

Ochablost u smutku může být lehce slastným uvolněním, proto smutek někteří vyhledávají u Nohavici, ale u smutku převažuje stejně strast sevření středu hrudi.

Uvolnění ve smutku je dvojí: to slastné, a pak unavená skleslost, emočně neutrální sklíčenost, únava, která, pokud nechceme vykonávat nějakou činnost, což je v tom případě ve větší míře namáhavé, a tedy strastné, nevadí, není strastná, ale ani slastná.

POZORUHODNÁ PARALELA: SCHOPENHAUER A DAWKINSŮV „SOBECKÝ GEN“

Schopenhauer tvrdí, že slepá vůle si pro efektivnější realizaci svého chtění vyprodukovala rozum, který je ale tak dokonalý, že prokoukl absurditu jí samotné, jejího chtění, a tak přestal ve svých nejvyšších stádiích (asketa, světec, génius) cokoliv chtít, obrátil se tedy proti vůli, které je produktem, vzbouřil se proti její nadvládě, tyranii.

Úplně stejně mluví Richard Dawkins ve své knize „Sobecký gen“: lidský rozum je jen nástrojem slepých genů pro jejich efektivnější reprodukci, ale díky své dokonalosti se rozum vzepře absurdním pokynům svých „pánů“ genů a bude se chovat jinak, i proti nim, tedy proti jejich reprodukci: Dawkins přímo mluví o tom, že se díky rozumu, díky našemu poznání můžeme "vzepřít tyranii genů".

Schopenhauer mluvil velmi podobně: díky našemu poznání se můžeme vzepřít tyranii slepého chtění a puzení/nutkání vůle, jejímž jsme projevem (stejně jako jsme podle Dawkinse projevem svých genů).

A s tím souvisí:

GENY A SLAST

Geny využívají naši slast a strast jako nástroje ke svému „účelu“, kterým je jejich reprodukce (geny samozřejmě ve skutečnosti žádný účel či chtění nemají, jde jen o metaforu, geny jsou ve skutečnosti jen kusy nahodilé informace, které ale kauzálně působí, konstruují nějak nás, tedy svoje organismy/těla), proto někdy vedou matku přes slast a strast k tomu, aby se obětovala za děti, rodiče vedou k obětem pro své děti obecně apod. My však máme inteligenci, a tak můžeme toto genetické puzení rozpoznat a odmítnout a následovat pouze vlastní slast.

KAPITALISTICKOU PSYCHIKU MÁME UŽ OD PRAVĚKU

Už od pravěku máme reciproční myšlení „něco za něco“, není to až produkt kapitalismu. Možná i proto se kapitalismus u lidí tak ujal: výborně odpovídá jejich základnímu psychologickému nastavení. Kdybychom měli psychiku andělů, nejvíc by se prosadil socialismus či komunistický ráj, psychiku andělů však bohužel nemáme.

NA ČEM STOJÍ NAŠE ETIKA?

Na evidenci: evidentně prožíváme, že slast je dobrá a strast špatná, že je lepší strast nemít než mít.

Naše etika je tedy o objektivních hodnotách, které jsou založeny na evidenci.

Tato etika má dva základní cíle: maximalizovat slast a redukovat (minimalizovat) strast.

JE TŘEBA REHABILITOVAT INTROSPEKCI!!!

Kdo pracoval solidně s introspekcí? Výrazně Locke, Hume, W. James, metodicky přispěl Husserl, který ale jinak dost spekuloval, Heidegger spekuloval téměř neustále (ale byl si vědom převahy strasti nad slastí stejně jako Schopenhauer, což ho ctí), Patočka také spíše jen spekuloval, Merleau-Ponty měl několik dobrých postřehů.

Otcem zakladatelem je John Locke.

Psychologie byla – a stále je – bohužel po celou dobu své historie dost proti metodě introspekce, což je chyba. Nejhorší v tomto byl behaviorismus, ale i kognitivní psychologie řeší sice paměť, přesvědčení, pozornost atd., ale k introspekci emocí, slasti a strasti se prakticky nedostala. Přitom je to zcela zásadní!

Psychoterapie s emocemi pracuje, ale bohužel vědecká psychologie s analýzou subjektivních prožitků téměř nepracuje. K tomu by totiž nutně potřebovala metodu introspekce, sebezkoumání, "sebezpytu", sebepozorování, kterou psychologie zavrhla, protože ji považuje za neobjektivní, za příliš subjektivní. Přitom i introspekci by šlo dělat vědecky a poměrně přesně: stačí, kdyby každý zkoumal sám sebe přesně, pečlivě, podle jasných metodologických pravidel. O to se trochu snažil Husserl a jeho fenomenologie, ale Husserl sám potom hodně spekuloval, přimýšlel si věci, které ve vědomí nejsou, čímž metodu fenomenologie i obecně metodu introspekce zase znevěrohodnil.

ZMĚNA MÍSTA TRVALÉHO BYDLIŠTĚ

Postupně jsem se přestěhoval z externího světa sem na Facebook...

MĚLI DŘÍVE OPRAVDU LIDI MÉNĚ DEPRESÍ A ÚZKOSTÍ?

trpí víc lidé teď nebo v 19. století?

Moc si to nemyslím, spíše se to dnes víc hlídá, diagnostikuje, někdy přehnaně léčí.

Co vy na to?

FACEBOOKOVE LIKE A CHYBĚJÍCÍ DISLIKE, KTERÉ MÁ NAOPAK YOUTUBE

Facebookové tlačítko LIKE je výstižné, říká vlastně TOTO MĚ UVOLŇUJE, PŘINÁŠÍ SLAST, TEDY PRÁVĚ PROTO SE MI TO LÍBÍ.

Facebook nakonec nezařadil tlačítko DISLIKE jako ho má YouTube a zařadil spoustu zmatečných a nepodstatných tlačítek, přitom DISLIKE by vyjadřoval to zásadní: TOTO MĚ ZPŮSOBUJE NAPĚTÍ, STRAST, TEDY PROTO SE MI TO NELÍBÍ.

Nová facebookova reakční tlačítka vyjadřují smutek a hněv, což jsou formy stejného strastného napětí, pak údiv, v němž je napětí i uvolnění, pak uvolňující smích a lásku.

Facebook však nevložil zásadní tlačítko pro emoci strachu, asi aby se nešířila davová panika.

CO DĚLAT?

Vyhýbej se vlastní strasti a hledej tak spíše klid než vlastní slast, protože její hledání je namáhavé a slast je vzácná a trvá jen krátce.

Snaž se neprožívat žádné emoce, protože asi 96% z nich jsou strastné emoce.

Usiluj tedy o klid, lhostejnost, bezvášnivost. Tvé úsilí ať je však slabé, protože přemíra úsilí strast neboli napětí tvých tělesných svalů neúměrně zvyšuje.