úterý 2. srpna 2016

NĚKDY MYSLÍME V PROSTOROVÝCH SCHÉMATECH

Představ si kauzalitu, tedy příčinnost, tedy vztah příčiny a účinku: něco jde za něčím, něco způsobuje něco jiného:
představíš si prostorové neurčité něco od čeho jde šipka či jakýsi neurčitý pohyb úsečky k něčemu jinému neurčitému prostorovému, co má stejně jako to první "něco" tvar neurčité kuličky či neurčitého oválku...
Jakou má toto něco barvu? Obvykle se na barvu nezaměřujeme, ale asi šedočernou či šedou či "mlhavou", což je bílešedá či světlešedá barva...Má to opravdu vůbec nějakou barvu? Nemůže to mít žádnou či nijakou barvu, jelikož tvary a hranice jsme schopni vnímat jen skrze odlišné barvy či odstíny jedné barvy...
Teď se mi zdálo, že daný vztah je bez barvy, avšak pak jsem postřehl, že nemám vůbec žádnou vizualizaci kauzality, avšak že mi jazyk v ústech dělá tři drobné pohyby, kterými momentálně materializuje příčinu, šipku od příčiny k účinku a účinek, tedy tyto tři entity, tři elementy základního kauzálního vztahu. To je jediná realizace, ztělesnění kauzálního vztahu, které na vědomé úrovni proběhlo!
Podobně jsem si zkoušel představit vztah od příčiny k účinku, ale nyní jsem v mysli/vědomí neměl šipku ani úsečku ani nějaký jejich pohyb, ale místo toho jsem cítil drobný pohyb napětí na malém svalu na malém místě vzadu na lebce - ten pro tuto chvíli ve vědomí ztělesňoval "šipku" mezi příčinou a účinkem, která se vůbec nevizualizovala, na rozdíl od šedavé neurčité "kuličky" příčiny a účinku.
Takže se mi vizualizoval šedý neurčitý oválek příčiny, pak jsem cítil drobné napětí na lebce mající signalizovat či symbolizovat/značit šipku kauzality a až poté se mi zase vizualizovala šedá neurčitá kaňka značící účinek.
Teď, když jsem to zkoušel znovu a pečlivěji, jsem vnímal opakovaně (opakovaně jsem to zkoušel) mechanickou synchronizaci tří elementů:
a) neurčitá šedočerná vizualizace: příčina, úsečka od ní jakoby mentální tužkou postupně kreslená, účinek
b) pohyb očí: napětí očí při signalizaci příčiny, pohyb očí obloukem nahoru doleva při signalizaci kauzálního vztahu a napětí a fixace očí nahoře jako signalizace účinku - někdy místo tohoto to stejné dělal jazyk - napjatá poloha dole pro příčinu, pohyb nahoru doleva pro kauzální vztah a fixace v napjaté podobě jazyka nalevo nahoře pro účinek
c) napětí svalu vzadu na hlavě: drobné statické napětí pro příčinu, pohyb napětí obloukem nahoru doleva pro kauzální vztah a napětí jednoho místa, kam až tento pohyb jakoby "došel, dorazil" po účinek - nyní to vizualizuji, abych věděl, že šlo o pohyb, protože pohyb si dokážeme představit vždy jen jako zrakový, vizuální pohyb, žádný jiný pohyb neznáme...Takže nevidomí si neodkáží představit pohyb, ale místo toho mají systém odlišných pravidelností, překážek a odlišností v toku času...
Takto myslíme často.

Žádné komentáře:

Okomentovat

díky!