VÝSLEDKY HÉDONISTICKÉHO DENÍKU JANA VOTAVY - VELMI PODNĚTNÉ!

Jan Votava černé písmo, má reakce červeně, jeho odpovědi modře:

čtení, filozofické přemýšlení, filozofická debata, počítačové hry emocionalitu tlumí - to jsme říkali. v deníku se mi opakuje, že hudba je v této věci zásadně odlišná, opakovaně a evidentně úspěšně jsem ji používal k zesilování a udržování dobré nálady (nejednou jsem psal i o euforii). ale dělal jsem to především tak, že jsem se do toho aktivně položil - tanec, zpěv. na slovech nezáleželo, často to byly anglické populární písně, u nichž jsem sdělení nevnímal. možná ne pro každého, nevím, ale mě se velmi osvědčilo

ano, v Respektu píší: „písně nebo rytmy spouštějí kaskádu procesů napříč řídícím orgánem. Uvolňují dopamin (proto nás hudba činí šťastnými), aktivují vizuální a pohybová centra (fantazírujeme a pohupujeme se do rytmu) nebo vytahují staré vzpomínky.“

Já mám tendenci si zpívat s písněmi, pohupuji se už méně

Spíš mi píseň dělá dlouhodobé uvolnění, euforii minimálně

Za zesílení do snad až „euforických“ stavů může z mé zkušenosti totální tanec (ani pohupování by k tomu nestačilo)

také jsem si potvrdil smysluplnost rozdělení na dva základní faktory

1. činnost, které se aktuálně věnuji

2. jak můj mozek vyhodnocuje otázku, jak povedený v současné době můj život je (horizont pár dní až celého života se tu tak nějak spojuje a míchá dohromady)

Přidal bych třetí bod, který si ostatně sám zmiňoval:

3. emocionální dozvuk předchozí činnosti a jak na ni vzpomínám, hodnotím ji

Plus

4. mé hodnocení významu momentální činnosti

Souhlas!

Já mám jakousi pro opakované hodnocení celé mé životní situace zásadní myšlenku, zda mám či nemám dluh (hypotéka, co jsem měl a nemám) a zda mám dost či málo peněz na účtu pro případ, že by se něco pokazilo

k emocionalitě tlumícím činnostem jsem mohl připsat: asi prakticky veškerá duševní práce

výjimka u četby: mám zapsáno, že šťastný jsem byl při a po četbě Citadely

a proč? Pocit vyššího smyslu, transcendence?

Možná do tohoto ladění ano. Sám bych použil třeba tato slova: vžití se do určitého vznešeného postoje a naladění ke světu a životu. Tak nějak si mmch pamatuji, že jsem čtení přerušoval a vychutnával si ten od Exupéryho přejímaný citový postoj. To vysvětluje, proč četba této knihy nebyla především indiferentní.

Hned u jednoho z prvních dnů deníku je napsáno: "Může takto šťastný den vyvážit den úzkosti? Stále si myslím, že ne - štěstí lidské vědomí nezaplavuje tak intenzivně a není tak stálé a neodbytné jako špatné nálady." (Navíc jsem to psal v den, který jsem celý hodnotil jako jednoznačně pozitivní, takže to nebylo psáno pod vlivem souhlasné nálady.)

Výborně řečeno

A jinde: "špatná nálada je myslím stejně intenzivní jako taková ta opravdu "šťastná nálada", která je celkem málo častá a netrvá tak dlouho." To přivádí k dojmu, že mnohé zásadní poznatky ze systematického pozorování člověk udělá relativně rychle poté, co s ním začne. Ostatně ještě dříve jsem zapsal, že součástí připomenutí si štěstí je uvolnění svalového napětí.

!!!!

Zdá se, že peaky šťastné a špatné nálady jsou stejně intenzivní, jen u šťastné nálady jsou méně časté a trvají kratší dobu…nebo se ti zdá, že strast má i vyšší peaky? Mně zatím ne…i když, tím, že se někdy až podobá bolesti nebo spíše je fyzickou bolestí bodáni třeba ve středu hrudi, je přesně tělesně lokalizovaná

Taky zatím ne. Může tady být problém v tom, že tím, že vysoké peaky strasti jsou mnohem častější, tak máme velkou šanci, že ten nejsilnější peak v našem životě bude právě peak strasti. To však ještě neznamená, že neexistují i takto silné byť daleko řidší slasti.

hodně zdůrazňuji pozitivní roli humoru

i jen slova HUMOR!... mám teď trochu skleslou a naštvanou náladu, a jen pohled na slovo HUMOR mi trochu ulevil střed mého hrudníku

myslím, že střed hrudníku, ta tíže/tíha/tlak na prsou souvisí jednak s napjatými zády a jednak s obtížnějším dýcháním…my se doslova dusíme, nemůžeme dýchat…

volné nestrukturované dny špatné - jeden z nejvíce jednoznačných faktorů

ano, souhlasím…ale asi ne zcela, blbé to je tehdy, když je hodnotíš právě jako NUDNÉ DNY, KDY NENÍ CO DĚLAT…jinak v nich může být hodně odpočinku, úlevné pohody

ano souhlasím, s tím, že je asi velmi jednoduché do takového hodnocení spadnout. Navíc nestrukturovaný den znamená, že se nic moc neděje a člověku tak mohou chybět podněty, které by mu zvedaly náladu. (Ty bys mohl říct, že mu chybí i podněty, které by mu ji snižovaly..)

další důležité faktory:

            - společnost! (ale musí být dobrá, dobrá konstelace vůči mé osobě, pokud je, nic lepšího bych asi k doporučení neměl)

Možná ještě lepší bude alkohol, navíc ještě ve společnosti

Ano. Když jsme u drog, nemám pocit, že by můj záznam nálad v deníku byl dost pečlivý na to, abych podle něho mohl říct, zda celkově převažovalo u alkoholu plus (lepší nálada večer) nebo mínus (horší nálada další den ráno). Intuitivně si však stále myslím, že u mě teď i tehdy je to plus.

            - něco se děje 

            - sebepotvrzování, evalvace ega dělá hodně

Viz ego u Václava Klause – nakonec jsou tito lidé díky tomu mnohdy šťastní, i když mají velké ego, ba právě proto!

Dříve jsem se tuto věc snažil poněkud snižovat. Pokud bych se měl nechat ve svém soudu ovlivnit svým deníkem (a asi bych myslím měl), tak bych už to tak nesnižoval

skaut je vykreslen veskrze pozitivně, i když stres z úkolů taky zaznamenávám;

proč je skaut pozitivní? Kvůli smysluplnosti nebo přírodě nebo hrám nebo společnosti nebo tomu, že si vedl? Co bylo zásadní?

Zásadní bych řekl toto: něco se děje, legrace, společnost, vztahy (měl jsem dobré i s vlčaty, které jsem vedl). Vedení samo to zhoršuje, z hlediska slasti/strasti určitě lepší když jsi jenom „přicmrndávač“, který vylíže plusy a negativa nechá jiným :-)

Společnost, dobré vztahy zde a víra ve smysluplnost to v daném období podle deníku jasně převážily. V této věci mé vzpomínky spíše než idealizaci udělaly opak (podle pravidla end).

Možná se k skautům ještě vrátíš! J jo, je to dobrá věc, na mě ale možná až moc slušňáckých pravidel

A jak si hodnotil vliv přírody?

Ano, příroda myslím si vliv má, samozřejmě pozitivní. Jako faktor je to však až za společností, vztahy, akcí, legrací – dle mého dojmu. Např. u tábora jsem přírodu ani výslovně nezmínil.

zcela jednoznačný opakující se vzorec: ve škole (gympl) o poznání lépe než doma!

To je i v té knize FLOW – v práci se lidé cítí lépe, nestrukturovaný volný čas zabíjí

Výborné upozornění na shodu, dík.

identikoval jsem během psaní deníku odlišná období - nadprůměrné a podprůměrné, souvislost je tam právě s koncem gymplu

tím, že to končilo, ti bylo hůř, ano? A měl si pravdu! :-) 

Vědomí konce byl negativní faktor, ale samo toto vědomí nadprůměrné období neukončilo. Změna nastala až po skutečném konci gymplu (ovšem poněkud opožděně, díky dobrým a četným akcím na začátku prázdnin).

poezie - četbu i psaní jsem nakonec zhodnotil jako dost důležitou a pozitivní

tak v poezii je vlastně ze slovních věcí nejvíc koncentrace emocí, takže v případě depresivní poezie to může naopak zabíjet, ale takový Skácel třeba zase velmi povzbuzovat

ano, na mě to působilo pozitivně, a to myslím i mnohé negativní básně tipuji. Jako bych z toho vysál ten emoční náboj a promítl jej do pozitivní stránky dané poezie

večer s Egidiem a bezdomovci často hodnocen jako super (jednou dokonce jako ráj)!

!"nejhezčí štěstí je, když vidíme celý život před sebou jako šťastný"

postřeh, jak pocit, že život je nezajímavý, přímo pramení z náhodných naprosto nesouvisejících událostí (únava, ztráta věcí) - nulová kognitivní hodnota takového pocitu

to mám pořád! Musím čekat s kolem minutu na semaforu a hned si říkám, že život je mizérie…tím, že je to časté, to může mít vliv, protože to má i dojezdy, nejde jen o ten krátký negativní peak, ale o další minutu nebo pět minut

:-)

za hlavní závěr deníku jsem považoval: vztahy

"Přemýšlel jsem, jestli jsem žil krásně, protože se moje hodnocení změnilo (představa moudrého člověka z knížky O štěstí trochu jinak), nebo jestli se změnilo hodnocení protože jsem byl šťastný." Čtení deníku jistě celkově ve prospěch druhé varianty: postoje k životu jsou jak kam vítr, tam plášť

První platí též, ne?

Ano, myslel jsem to tak, že dle deníku je to druhé významnější

stupňování pozitivní nálady vychutnáváním obyčejného

Jak?

Pozitivní uvědomování si věci jako: svit slunka, příroda, vánek, lidé

i lehké zdravotní problémy jsou ne úplně zanedbatelné (a to jsem ve třídě byl možná nejzdravější)

"ve škole většinou nálada pozitivní, do negativní ji sráží  nepříjemné (nutné) učení a stres - například z angličtiny (dost možná jenom z angličtiny)"

negativní faktor: únava "Když je člověk unavený, musí ihned spát - bez výčitek a s potěšením"

"Svatba u Vážan, alkohol, vcelku dobré, ale ne ideálně. Závěrečná teorie: alkohol posiluje kladné emoce, které by existovaly i bez něj - je potřeba se bavit i bez alkoholu a teprve sekundárně to alkoholem zesilovat. Důležité cvičit brutální extroverzi, přestože jsem spíše introvertní."

------

"legrace" se sportovními přenosy:

"fotbal (Chelsea x Arsenal) prakticky úplně indiferentní, i když to byl dobrý fotbal - to svědčí o tom, jak je motivace mimo"

Motivace nás žene do aktivity, zážitků, přitom často je lepší uvolněné povalovaní

"Superstar by byla lepší zábava než hokej, přesto jsem se díval na hokej"

"Dopoledne indiferentní - doma, studium lit., hokej - zbytečný, jestliže není doprovázen dobrou náladou. Odpoledne dost nevydařené. Vyčkával jsem na hokej jakýmsi nicneděláním, nakousl jsem filosofii štěstí a narazil a samotný hokej negativní. To dělá dnes celkově zatím (mírně?) negativní náladu. Od Superstar do půl dvanácté nálada velmi pozitivní.

některé zápasy jsem však pravda hodnotil jako jednoznačně pozitivní, například když jsme vyhráli 6:2 nad Kanadou

-------

pozitivní hodnocení denního snění

Přesně! Sem se zvrhavá má meditave v leže a je to velmi příjemné

"špatná nálada, která se pojila s "dlouhodobějším životním hodnocením" byla změněna procházkou. Někdy lze zdánlivě trvalou náladu jedním zásahem efektivně změnit, chce to změnu - nějaký podnět, který by to udělal."

Dobře si to říkal: metodou pokus omyl zkoušet různé změny, a ono se to nakonec poddá, i když třeba jen na hodinu nebo dvě hodinky, a pak se to vrátí, tak to chce zkusit zase něco jiného

tábor, kde jsem měl hodně úkolů: štěstí, ovšem přes den jsem moc neměl čas si jej uvědomit, bez povinností by to byl ideál (týká se i skautských víkendovek)

V čem byl tábor dobrý?

Stejná odpověď jako na otázku, proč je skaut pozitivní

dobré komedie hodně kladná záležitost

hory: spokojenost z přírody, akce a "šťastného přírodního života" versus námaha výstupů a chůze a deště; zde nemám asi zas tak potěšení z kolektivu

"špatné to začalo být, když jsme sešli dolů z hory - moc přestávek a hospod, což se stávalo nudou"

z druhé půlky Ukrajiny jsem se těšil domů (narozdíl od dřívější akcí, ovšem pak Rychlebské hory a Svatoplukovy pruty taky ne ideální)

"Averze - to je ale asi spíš moje chyba, že se nechci bavit s lidma, kteří mi přijdou pod úroveň. Toho bych se měl zbavit. To stejné se týká zpívání - když se zpívá, měl bych zpívat taky, protože to přináší dobrou náladu."

styl nálad: na hoďku je špatná, a už ti začne tvrdit, jak je život špatný

procházky jednoznačně pozitivní

přílišná zodpovědnost může škodit

rada: otevřenost; ale jde to s ní bohužel i přehnat

i aktivní fotbal je činnost, která člověka sice vždy chytne, ale navzdory tomu často není pozitivní

Ano, spíše nás pak do pokračování ve hře nutí motivační systém, ale je to námaha, snaha, napětí a stres

organizace sbírky PŠvA negativní (dlouhá příprava, hlavní zodpovědnost, hédonicky fakt dost špatný nápad)

"Štěstí dost možná podstatně tkví v pozitivitě či negativitě předmětu myšlení." (Descartes)

Jak to myslíš?

Vysvětlil bych to tím denním sněním – tam je předmět myšlení pro nás pozitivní. U strachu naopak.

"Spíš se zdá, jako by špatná nálada měla nějakou vnitřní dynamiku, která už se prostě spotřebovala - síla negativního podnětu byla vyčerpána - a objevil se konečně prostor pro změnu."

To je ona pořád se všude vracející aristotelska teorie katarze...platí skutečně??? Nemyslím...navíc negativní nálada nemá kontinuální trvání, spíš se opakovaně vrací, není však myslím dobré se v ní vrtat a hrabat

Nevím, byl to jen dojem z jednoho pozorování – nálada se vytratila, aniž bych si byl vědom nějakého důvodu, který to mohl způsobit. Rozhodně to neříká, že by nefungovala snaha o změnu skrze střídání činností apod. Jen spíš jestli to navíc nemůže fungovat někdy i takto. Plus mám dojem, jestli katarze není ještě něco trochu jiného – tam se emoce musí přímo vybičovat, aby pak rychleji zmizela. Tady stačí jen počkat.