Když nás argumenty dovedou k pravdě, často to bolí. Bylo by totiž statisticky nepravděpodobné, že by se nám líbila vždy jen pravda, že by nám naše emoce vždy už předem neomylně ukazovaly pravdu a naše sympatie by se nějak kouzelně shodovaly s racionálním bádáním. Pravda se nám často nelíbí, a tak k ní cítíme odpor, nelibost, vnitřně nás to bolí, svírá. A to je často známka pravdy! Když se nám totiž "pravda" líbí, může to být jen racionalizace: jen pseudoracionálně přijdeme na to, co se nám už předem líbí, co nám už předem diktují naše emoce, a teprve dodatečně pro to předkládáme pseudoracionální důvody!
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!