Ano, byla.
Ale je pravda, že toto slovo "strast" prožitek strasti ještě zhoršuje, fixuje, udržuje déle (s větší kontinuitou).
Když si říkáme, že cítíme strast, děláme ze strasti pevný a zdánlivě nezávislý a neměnný fixní objekt/věc, a tím ji zesilujeme a prodlužujeme její životnost.
Ale i naopak: když si říkáme, že je např. "pohoda", můžeme si prodloužit slast "pohody".
Hodnocení něčeho jako strastného je sice pravdivé, ale toto hodnocení strastnost daného jevu posiluje, fixuje a udržuje déle, tedy hodnocení způsobuje zesílení a fixaci strasti.
To platí i o slasti, i když tam, jakmile ji pojmenujeme, můžeme začít mít strach či starost, že ji brzy ztratíme, takže se ji začneme snažit napjatě udržet, což způsobuje vznik napětí, tedy strasti.
Co je to vlastně hodnocení něčeho jako strastného či slastného? Pouhé pojmenování prožitku nálepkou/slovem/jménem "slast" či "strast" či úsudek/věta/tvrzení "Toto je strastné/slastné". Jelikož máme se slovy "slast" či "strast" asociované prožitky uvolnění u slasti a napětí u strasti, zvětšujeme a prodlužuje si tím reálný prožitek napětí/uvolnění ve svém těle či na těle.
Příklad: když řeknu "Cítím se v depresi", zesílím a prodloužím si tím napětí v těle, protože se slovem "deprese" má tělo zvykově asociovány pocity napětí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!