neděle 31. července 2016

JAKÉ JSOU VLASTNOSTI VNITŘNÍHO HLASU/ŘEČI

Je náš vnitřní hlas emočně naladěný/zabarvený?
Není, může v mysli ale "znít" pomaleji či rychleji, mohou se při jeho "zaznívání" silněji nebo méně silně napínat mluvidla, chvět hlasivky.
Je náš vnitřní hlas více a méně hlasitý, má různou intenzitu hlasitosti? Nemá, zní pořád se stejnou hlasitostí, ale může být více a méně přerušovaný.
Může být vnitřní hlas přerušen intenzivním vnějším zvukem? Není přehlušen, ale spíše přerušen, pokud je vnější zvuk velmi silný. Ale mysl dokáže od vnějšího stimulu odejít, "odskočit" a zase myslet dále: ve chvíli, kdy vnitřní hlas zní, v mysli vnější zvuk - i když třeba velmi silný - není.
Má náš vnitřní hlas tón, zabarvení a intonaci našeho hlasu vnějšího a je - podle našeho pohlaví - mužský nebo ženský?
Ne. Jde spíše o neosobní bezpohlavní vnitřní řeč, která je "osekaná" oproti našemu "vnějšímu hlasu", má méně vlastností a charakteristik, spíše se podobá jakémusi splývajícímu šumu.
Mozek mnohé zpracovává nevědomě a na mnoha nevědomých paralelních linkách zároveň, na úrovni vědomé mysli pak vnitřním hlasem/řečí zní často jen útržky přerušovaných slov či sousloví, slova jsou zjednodušená, méně artikulovaná než slova vyslovená nahlas "vnějším hlasem", často jsou vynechané slabiky: namísto PRINCEZNA může ve vnitřní řeči zaznít jen PSE-NA apod.
Jak je to možné? Mozek totiž zpracovávaný obsah zná i na paralelních nevědomých sítích, nepotřebuje ho tedy přesně artikulovat ve vědomé mysli, v ní zazní jen momentálně nejvýrazněji zpracovávaný údaj.
Data vnější i vnitřní řeči (i tato psaná data) jsou navíc zpracovávána postupně, lineárně, po směru času, od přítomnosti do budoucnosti. Jde o poněkud klopotné, pomalé zpracovávání.
Ovšem vnitřní hlas je zde rychlejší než hlas vnější: nemusí vnitřně artikulovat všechna slova či i slabiky slov, může mnohé rychle asociacemi spojit, větu či úsudek nahradit jen jednoslovným heslem apod.

Žádné komentáře:

Okomentovat

díky!