Shrnuto:
Mnozí - včetně velké části expertů -
podporují to, aby si lidé vytvářeli na věci (zejména týkající se etiky,
morálních hodnot, politiky, estetiky, toho, co je dobré, krásné, společensky
prospěšné) vlastní názor a posuzovali je vlastním rozumem. Nesouhlasím s nimi.
Proč by to měl být zrovna můj malý
omezený rozum, který bude stát proti všem jako zásadní protiváha a klíčový
arbitr? Tento důraz na váhu vlastní pochybnosti si proti scholastice a církvi
vymyslel Descartes ve své metodické skepsi, a před ním už Jan Hus, který se
bouřil proti církvi kvůli něčemu, co sám nahlédl jako Pravdu. Je to boj proti
autoritě. Jenomže oni byli ve své době světovými experty, tak si to mohli
dovolit. To my ale nejsme a nebudeme, takže na to nemáme právo.
Podstatná je pravda, experti jsou
důležití jen proto, že jsou jí nejblíže. Pokud však z politických a nikoliv
racionálních důvodů, a to je klíčové, prosazují svobodu individua nad pravdou,
a arbitrem poznání zcela iracionálně činí svobodu a ne pravdu, je třeba je
odmítnout. Jejich postoj zde nevychází z rozumu, ale z politiky a je dokonce
anti-racionální. Zde není třeba být expert, abychom to mohli nahlédnout.
Jsem si jistý v primátu pravdy v našem
poznání. Tam, kde tento primát někdo popírá, byť by to byli samotní experti, a
to navíc jenom na základě politických důvodů, je třeba být radikálně proti. Ale
uznávám, právě proto, že to mnozí experti, možná i jejich většina, tvrdí, je
třeba být zde opatrný a dát jejich slovu jistou váhu...
Globální komunitu expertů nemá primárně
vyvažovat vlastní názor, ale na prvním místě globální komunita lidstva.
Pak je třeba je ale vyvážit. Za mě
globální komunita expertů 95% váhy, globální lidstvo 4%, vlastní názor 1% nebo
i méně.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!