Lidé se zaměřují na intenzivní slasti a strasti: jedno přehnaně chtějí a druhého se přehnaně bojí. Přitom obojí trvá jen krátce, tedy to není moc podstatné: do těch několika málo okamžiků nedáte moc jednotek slasti ani strasti, zatímco i podprůměrně intenzivní slast či strast, když trvá dlouho, dá hodně jednotek slasti/strasti.
Důležitější je tedy to, co trvá dlouho.
Proto je důležitější těšení se, radostné očekávání slasti než intenzivní slast sama, protože samo toto těšení je dlouhodobou slastí, případně je důležitá naše spokojenost, klidné uspokojení po proběhlé intenzivní slasti a radostné vzpomínání na ni (i když vzpomínky jsou spíše prchavé, tedy spíše nepodstatné).
Rozhodně to chce intenzivní slast pokud možno prodlužovat. Nezhltnout zákusek rychle a bezmyšlenkovitě, ale jíst ho pomalu a soustředit se na něj. Namísto rychlého sexu určitě sex tantrický. Ale ani tak to není moc dlouhé: hlavní je se na zákusek/sex dlouze těšit.
Podobně u strasti: negativní není ani tak ona hrůzostrašná chvíle, které se děsíme, ale spíše naše dlouhodobé úzkostné očekávání této chvíle. To je nakonec mnohem větším objektivním zlem (protože strastí) než ona očekávaná intenzivní strast sama. Stresuplný pracovní pohovor nebo vrtání zubního kazu trvá jen chvilku, ale bojíme se jich velmi dlouho předem: a to je to, co nám dává strasti mnohem více.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!