Je v slasti vždy jen slast, nebo v ní je někdy/vždy současně i strast? Takže by prožitek byl třeba z třetiny, čtvrtiny slastný a z dvou třetin nebo tří čtvrtin strastný? Takže by prožitek slasti/strasti byl potřísněný/zašpiněný opačnou hodnotou a slast/strast by nikdy nebyla úplná?
Zdá se, že prožitkové okamžiky (1/5-1/6 jedné fyzikální vteřiny) jsou tak krátké, že je v nich vždy jen slast nebo strast.
Ale i kdyby byly ambivalentní, smíšené, tak tehdy, když bychom v nich mohli identifikovat slastnost slasti nebo strastnost strasti, tak by tam musela tato slastnost být jakožto kvalita celá, nebyla by v nich jen slast poloviční nebo čtvrtinová - ačkoliv by vedle slasti mohla být zároveň i druhá hodnota, tedy vedle slasti strast a naopak.
Také by vedle slasti či strasti mohl být současně neutrální stimul, což se skutečně i děje: vezměme příjemnou chuť sladkosti, má slastné jádro, což je její hodnota, ale samotný obal slasti, zde sladkost, je zcela neutrální, irelevantní, nedůležitý.
Tam opravdu platí, že prožíváme v jednom okamžiku hodnotnou slast i neutrální sladkost, a nelze je prožitkově/fenomenologicky ani oddělit, lze je oddělit jen abstraktně/racionálně/intelektuálně.
Ale současné vnímání slasti a strasti zřejmě nenastává, na to nemáme kapacitu mozku a není na to v 1/6 vteřiny ani čas. Ale slast se může skokem změnit na strast, to je jistě pravda.
Jedině že by někdy nastala analogie k příjemné sladké chuti, že by tedy slastnost měla v jednoduchém primitivním vjemu trvajícím 1/6 vteřiny strastné jádro nebo naopak by slastné jádro mělo strastnou formu, zarámování. Pokud vás něco takového napadne, dejte vědět, mně to zatím připadá být nesmyslné.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!