PROČ SI VSADIT NA SOBECTVÍ?

Za příklad vděčím Michal Hanko:

Je eticky správnější nechat se klepnout kladívkem do prstu nebo místo toho nechat štípnout všechny lidi špendlíkem?

Samozřejmě to druhé, z egoistické perspektivy, která je myslím nejracionálnější.

Co když však žádná ega/jáství nejsou? Pak má jistou hodnotu i neosobní slast/strast všech, i když mnohem menší.

Pokud žádné ego není, má tedy pravdu utilitarismus/altruismus.

Ovšem v takovém případě se hodnota slasti/strasti podstatně zmenší: jsou to jen neosobní pomíjivé stavy, které nikdo neprožívá.

Ale jistou - byť mnohem menší - hodnotu nadále mají. Je to "altruismus stavů", jak to pojmenoval inspirován Derekem Parfitem Jan Votava.

Je dobré si v Pascalově sázce vsadit na to, že ego je, protože hodnota/zisk/užitek se v této možnosti podstatně zvýší. Za situace, když by ego nebylo, by výše hodnoty stavů slasti/strasti radikálně poklesla, i když ne zcela k nule.

Proč mají stavy slasti/strasti bez ega menší hodnotu než s stavy slasti/strasti s egem? Protože jde o stavy neosobní a pomíjivé, které nikdo neprožívá, nezakouší, nemá, nevlastní, nekonzumuje, neužívá si je.

Když tedy násobíme hodnotu zisku jeho pravděpodobností, vychází lépe svět, v němž existuje ego, je tedy možné si na něho vsadit.

Proč? Protože hodnota slasti a strasti, které konzumuje konkrétní ego/jáství/individuum, je mnohem vyšší než hodnota slasti a strasti, které nikdo nekonzumuje a nemá, jen jednoduše chvíli neosobně jsou a hned zas pominou.

Ovšem mnozí humanisté a altruisté si myslí, že ega existují, ale slast jiných jáství je stejně důležitá jako jejich slast. To je omyl, který se pozná už v hospodě: vždy chtějí, aby pivo pili spíše oni sami než jejich sousedi!