A co naopak v prožitku bolesti/utrpení je zápornou hodnotou?
Jde o přímé intuitivní prožitkové poznání, že to tak je:
slast je tím, co naplňuje, co vnímám jako důležité, významné, co svítí uprostřed neutrálního balastu irelevantních dat jako to podstatné, co schvaluji, čemu se otevírám (chci to), co samo o sobě je jednoduchým kladným vjemem o určité intenzitě (čím víc, tím líp) a o určité délce časového trvání (čím déle, tím lépe), často přerušovaným jinými (neutrální či strastnými) daty, mění se jeho intenzita (stoupá, klesá, stagnuje, kolísá, osciluje)...
Strast/bolest/utrpení je také velmi důležitý jednoduchý vjem, jen má zápornou hodnotu, jinak sdílí všechny charakteristiky se slastí: také má určitou intenzitu, délku trvání, mění tuto intenzitu a je přerušovaný neutrálními či slastnými daty.
Je důležitější slast či strast? Jde je vzájemně směňovat, jde podstoupit jistou míru strasti za jistou míru slasti. Jde tedy nikoliv o důležitostí/hodnotou nesouměřitelné kvality/vlastnosti/entity, ale jde o entity vzájemně relativně snadno směnitelné, porovnatelné.
Jaká je povaha slasti? Může to být hmatový, tělesný, chuťový, čichový, dotykový, dotyku-podobný, hmatu-podobný vjem, může jít o uvolnění tělesných svalů, to je však jen vnější forma/obal/rámec slasti, její neutrální složka, byť od slasti prožitkově/fenomenologicky neabstrahovatelná. Ovšem forma slasti je nepodstatná, důležité je jen to, co všechny slastné chuti, dotyky, pocity sdílí, tedy důležitá je jen slast sama.
Není důležitá příčina slasti (krásná květina, masáž), ani forma slasti (zda jde o uvolnění svalů těla nebo o příjemně sladký chuťový vjem či libou vůni voňavky), jde jen o kvalitu/vlastnost slasti samotnou. Jde jen o dvě základní vlastnosti této slasti samotné: intenzita a délka trvání.
Stejné je tomu u strasti.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!