Ano, a není jím subjektivní smysl nebo subjektivní hodnota, jak si myslí existencialisté, relativisté, postmodernisté a liberalisté a mnoho dnešních lidí.
Mnozí si myslí, že smysl se musí každý sám pro sebe vytvořit, že je to věc volby a svobody každého z nás.
Jenomže my si nedokážeme vytvořit skutečně důležitou věc, ale jen samé nedůležité nesmysly.
Skutečný smysl je to, co nás skutečně naplňuje, sytí, co nám dává skutečný význam, co je skutečně důležité a hluboké, významné.
Skutečný smysl tedy musí být objektivní, nutný, námi nezvolený a nevytvořený. Musí nás naplňovat nutně a skutečně.
Nemůže být námi vytvořený a zvolený, protože si neumíme vytvořit a zvolit něco skutečně naplňujícího (kdybychom uměli, mohl by být smysl námi vytvořený).
Skutečný smysl však nemusí být věčný a trvalý, ale může být klidně pomíjivý i prchavý. To jsme dnes řešili s Pedro del Toro.
Skutečný smysl musí být jednoduše skutečně smysluplný, tedy skutečně naplňující, skutečně důležitý/významný/hodnotný.
Je zde něco takového?
Ano: je tím má vlastní (u každého jen jeho vlastní) slast. To je objektivní dobro a objektivní hodnota/smysl.
Naopak má vlastní strast je jediné objektivní zlo/anti-hodnota (záporná hodnota).
Vše ostatní je nedůležité a neutrální.
Bohužel převažuje strast oproti slasti v poměru 25:1.
Jak vím, že jen má slast je pro mě objektivním dobrem? Protože každý může konzumovat jen vlastní slast/strast, jen ony pro něj tedy mohou mít hodnotu či užitek, protože slast/strast druhých lidí nemůže nikdy konzumovat.
Opravdově hodnotné pro mě může být jedině to, co má pro mě skutečnou hodnotu, cenu, důležitost. Jako opravdu hodnotnou poznávám jen vlastní slast, nic jiného než moje vlastní slast mi hodnotu nepřináší.
Ale má vlastní (každého vlastní) slast mi hodnotu přináší, naplňuje mě. Nezvolil jsem si, že to tak bude, není to věc mého výběru ani výmyslu ani libovůle a ani jsem to nevytvořil. Jsem prostě nastavený tak, že dokážu pociťovat slast a tato slast mi přináší užitek, je pro mě důležitá, hodnotná, má pro mě zkrátka a jednoduše cenu. Pociťuji hodnotu své vlastní slasti nutně, nemohu si vybrat, abych ve své slasti necítil její hodnotnost jako její inherentní/implicitní součást.
Objektivita hodnotnosti mé vlastní slasti je založena na mém bezprostředním prožitkovém přímém poznání: každý cítí, že jeho slast je dobrá, každý cítí, že jeho strast je zlá a že obě mají hodnotu, důležitost, jen slast má hodnotu kladnou, je to užitek kladný, zatímco strast má hodnotu zápornou, je to ztráta, anti-užitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!