Jsem-li (existuje-li jáství), jen má strast, nikoliv strast druhých, je pro mě ztrátou. Tato evidence není emoční, ale racionální, a přijde mi být nejúčinnější obranou proti utilitarismu. Něco jiného je odměna pro mé jáství od transhumanismu, obecné spirituality nebo Boha: ale to už jsou zase jen sobecké motivace, žádný altruismus...
Slast a strast druhého necítím, cítím jen svou slast a strast, proto jen o nich mohu říci, že mají pro mě hodnotu. Jinak řečeno: jen má slast je pro mě objektivním ziskem, nikoliv slast druhého, a naopak, jen má strast je pro mě ztrátou, nikoliv strast druhého.
Uznávám, že pro druhé je zase jejich slast pro ně objektivní hodnotou a jejich strast pro ně objektivní anti-hodnotou. Ale to se týká jich: oni konzumují/prožívají jejich slast a strast, já tu jejich slast/strast necítím/nezakouším/nevlastním.
Prostě a jednoduše: já nemám slast/strast druhých, mám jen ty svoje.
Když budu pilně pracovat pro slast druhých, sám z ní nebudu mít žádnou objektivní hodnotu/zisk/benefit/profit/užitek. Takže to pro mě objektivní hodnotu a důležitost/význam/smysl slast druhých nemá.
Námitka: pomáhání druhým přináší slast i mně. To nepopírám: ale pak je racionální motivací pro pomáhání druhým opět má slast, nikoliv slast druhých. Podobně odměna za to od Boha/obecné spirituality/transhumanismu v jakékoliv podobě.
Pokud ale jáství není, egoismus se rozpadá, a pak je na místě utilitarismus.
Nevíme však, zda jáství je. Zatím se zdá být zřejmé, že ve světě existují slasti tohoto organismu a slasti jiných organismů. Jen ty první jsou pro tento organismus objektivní hodnotou.
Uznávám, že označení "tento organismus" je velmi vágní, zejména proto, že "tento organismus" nemá v čase fixní identitu. Ale určitou kontinuální identitu v čase přece jen má: genetickou, biologickou, psychologickou kontinuitu paměti apod.
Problém by nastal, kdyby v budoucnu byl někdo podobnější mému současnému jáství než bude v budoucnosti zestárlý organismus, který toto píše: tedy by třeba někdo za padesát let naklonoval tento můj dnešní organismus. Pro dobro koho pak dnes pracovat? Pro starce, kterým se stanu, nebo pro tento s mým dnešním organismem identický klon?
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!