Proč se zde lidé rozhodují tak paradoxně?
nejdříve vynechme výmluvy: obézní muž vlak třeba ani nezastaví (zastaví, je to idealizace), nedokážu ho shodit z mostu (dokážeš, je to idealizace), je námaha ho z mostu shodit (ale zachráníš díky této námaze pět životů!).
Pak se argumentuje Kantem: nepoužiji toho muže jen jako pouhý prostředek k záchraně lidí, protože nemám k žádnému člověku přistupovat jako k pouhému prostředku, ale vždy jen jako k účelu o sobě...V druhém případě, kdy jen přehodím výhybku, muž není prostředkem k záchraně lidí, ale jen smutným vedlejším a dodatečným efektem jejich záchrany.
Není to jen výmluva?
Uvažme modifikaci, kterou vymyslel Jan Votava:
obézního muže z mostu shodí kladka, Vy jen zmáčknete tlačítko - pak to uděláte nebo ne?
Pokud jste předtím argumentovali kantovsky, udělat byste to nadále neměli. Myslím, že zde by to ale už mnozí udělali: proč by tomu ale tak bylo?
Protože vysvětlení bude zřejmě evoluční: když bych sám měl shodit obézního muže z mostu, můj mozek reaguje emotivněji než tehdy, když bych měl jen přehodit výhybku nebo stisknout tlačítko. Aktivují se pak v mozku vývojově starší, primitivnější emoční oblasti, zatímco u neosobní akce přehození výhybky nebo stisku tlačítka se aktivují i racionálnější, evolučně vývojově mladší oblasti neokortexu v mozku - tedy zde uvažuji racionálněji, tedy správněji.
Mozek reaguje při přímém kontaktu s obézním mužem, kterého by měl shodit z mostu, emotivněji proto, že přímý fyzický kontakt s někým cizím je pro nás vždy emotivní, navíc zde potenciálně hrozí konflikt, fyzické silové přetahování na mostě s někým, kdo je mohutnější než já sám, což emotivnost ještě zvyšuje, byť idealizace říká, že k němu nedojde, tak mozek to na rychlejší/automatické/reflexivní primitivní emotivní úrovni tak nějak očekává.
Emočně jsme nastaveni cítit se potom navíc jako vrazi, když někoho fyzicky vlastníma rukama strčíme z mostu dolů, zatímco pouhé přehození výhybky z nás vrahy pro naši emocionalitu nedělá.
U modifikace Jan Votava přímou příčinou smrti obézního muže jsme taky a je to zřetelné. Přímou příčinou smrti muže jsme byli i při přehození výhybky, ale tam to nebylo tak zřejmé, protože nejprve nastala záchrana pěti osob, až pak smrt jednoho muže, zde by tomu bylo naopak (opačné pořadí) + by ve Votavově modifikaci byl muž nadále použit jako zábrana pro vlak, zatímco v případě s výhybkou ne. Modifikace Jan Votava tedy testuje naše intuice, zda jsou či nejsou skutečně kantovské - ve Votavově modifikaci totiž obézního muže využiji jako prostředek k záchraně jiných lidí, stejně jako bych ho shodil, ale nedojde k mému přímému fyzickému kontaktu s ním.
Zdá se tedy, že skutečně jisté kantovské intuice máme, ale jsou slabší než by se zdálo bez Votavovy modifikace, kde kromě nich navíc máme emoční zábrany vůči přímému fyzickému kontaktu/konfliktu s oním obézním mužem.
Nemusím snad dodávat, že sám soudím, že racionální je obětovat muže pro záchranu pěti jiných vždy, i v případě jeho přímého shození z mostu, také pak - samozřejmě - ve Votavově modifikaci. To, že máme u těchto případů iracionální emocionální zábrany vůči tomu to udělat, je také zřejmé.
EDIT: Použiji navíc vlastní modifikaci, která snad ještě něco osvětlí:
šílenec vám řekne, že pět lidí ve vlaku nezabije výbuchem bomby v něm uložené, bomba má vybuchnout řekněme ve vlaku v místě A, on ji však neaktivuje, když později, 50 km jízdy dále v místě B, stiskem tlačítka shodíte obézního muže kladkou z mostu. Uděláte to nebo ne?
Zde se snad situace paradoxně obrací: jakoby tím, že muž není použit jako prostředek k zastavení vlaku, se nám nyní chtělo mnohem méně ho shodit! Protože nám jeho smrt přijde být jakoby zbytečná, byť samozřejmě není. Vidíme tedy, že někdy uvažujeme naopak hodně anti-kantovsky.
EDIT2: Paradox můžeme ještě zesílit:
šílenec vám řekne, že pět lidí ve vlaku nezabije výbuchem bomby v něm uložené, bomba má vybuchnout řekněme ve vlaku v místě A, on ji však neaktivuje, když později, 50 km jízdy dále v místě B, přehodíte výhybku, a tím vlak zabije jednoho člověka uvízlého na kolejích. Uděláte to nebo ne?
Toto se moc neliší od původní verze, kdy by každý výhybku přehodil - zde se nám však do toho moc nechce! Smrt nevinného člověka nám přijde být zbytečná, byť není.
Tedy: kantovsky se nám nechce použít jiného člověka jako prostředek, ale anti-kantovsky to někdy naopak požadujeme, aby jeho smrt nebyla zbytečná!
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!