Kolik se vejde slasti a strasti do jednoho okamžiku?
Předně, co je to okamžik? Mám na mysli nejmenší jednotku prožitkového času, což může být pětina, šestina, ve zvýšené bdělosti (káva, meditace) snad až desetina vteřiny, víc obvykle určitě ne. Myslím, že menší úsek než šestina vteřiny leží mimo obvyklou rozlišovací schopnost našeho vědomí. Však si to zkuste sami: kolik během předříkávání "jeden-a-dvacet" (délka jedné fyzikální sekundy/vteřiny) postřehnete vjemů, stimulů, změn? Já 5-6.
Nyní si vezměme neutrální dotyk, kontakt s pokožkou, např. jemný dotyk jehly, špendlíku, jemný tlak na kůži, který ještě není nepříjemný, ale je to ryze neutrální stimul.
Pak jemně přitlačme do té doby, než ucítíme nejmenší možnou bolest, nejmenší možnou strast, mikro-strast, což je základní jednotka strasti, tedy strast mající právě 1 jednotku strasti.
Štípnutí a slabé bodnutí jehlou/špendlíkem jsou jiné druhy strasti, ale obal či provedení/forma strasti jsou nepodstatné, podstatná je jen intenzita strasti sama. To je totiž to, co činí ze strasti anti-hodnotu: strastiplnost sama, nikoliv to, v jaké podobě se strast zrovna vyskytuje. Stejné je to u slasti: je lhostejné, zda cítím slastné uvolnění tělesných svalů nebo slastnou chuť nebo slastnou vůni, a ačkoliv neumím od formy slasti (tedy od toho, že je to právě slastné uvolnění nebo ta která slastná chuť/vůně) prožitkově abstrahovat a vypreparovat prožitkové jádro slasti (nebo strasti), umím to racionálně: podstatná je jen intenzita a délka trvání slasti/strasti, to je to, co z nich činí cosi důležitého, podstatného, tedy (anti)hodnotu.
Máme tedy základní jednotku strasti, kterou můžeme zdvojnásobovat: pak máme tedy pocit 2 jednotek, při dalším zdvojnásobení 4 jednotek strasti, 8, 16, 32, 64...K hodnotě 128 se určitě sami nedostaneme, a zdá se, že i při mučení to je jakási limita, kdy větší množství vědomí nepojme. Na mučení zřejmě není nejhorší sama intenzita momentální bolesti, protože ta patrně není extrémně velká (protože vědomí to neumožňuje), jako spíše jeho délka.
Proč bychom měli hodnotu strasti zrovna zdvojnásobovat? Protože to je to nejsnazší, co s tím můžeme dělat. Nejde nám o zdvojnásobení fyzického tlaku/bodání/štípání, ale o zdvojnásobení prožitku. Existuje zde přibližná přímá úměra, tedy zdvojnásobení fyzického tlaku vyvolá také zdvojnásobení prožitku, ale neplatí to zcela. Možná je vhodnější, když nás tlačí někdo druhý, a my jeho tlak pokyny "vylaďujeme" tak, aby náš prožitek vždy právě zdvojnásobil.
Podobně lze experimentovat se slastí, i když zde je obtížnější přesně odměřit jednotku slasti a pak ji opakovaně zdvojnásobovat. Bohaté zkušenosti s rozmnožováním slasti má indická tradice tantry (sexuální stimulace), s rozmnožením slasti experimentují ti, co užívají drogy nebo alkohol (nedoporučuji, škodí to zdraví), zčásti jde slast rozmnožovat množstvím cukru/čokolády na jazyce, ovšem přemíra sladkého už je spíše nepříjemná, takže zde neplatí přímá úměra "čím víc cukru, tím víc slasti".
Zjistíme, že v kalkulu slasti a strasti je důležitější jejich délka trvání než intenzita, vytvoří to mnohem víc jednotek slasti/strasti: i málo intenzivní slast/strast za nějakou relativně krátkou dobu svého trvání snadno "přečíslí" ty nejintenzivnější slasti/strasti, vždyť mají zřejmě maximální hodnotu cca 128 a trvají vždy jen několik málo vteřin (řekněme 1-4 vteřiny, nezapomeňme, že vteřina má asi šest prožitkových okamžiků a že slast či strast není kontinuální, ale je neustále prostřídávána hodnotově neutrálními zrakovými, sluchovými i neutrálními tělesnými daty).
Také je důležitější minimalizovat strast než maximalizovat slast, protože strasti je mnohem více, takže naše snaha bude pravděpodobně mnohem efektivnější: snáze zastřelíš přemnoženého zajíce (strast) než bys zahlédl ojedinělého vlka (slast).
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!