Slasti a strasti druhých lidí jsou objektivními hodnotami pro tyto druhé lidi. Dávám za pravdu i Jan Votava, že pokud není já, mají i neosobní stavy slasti a strasti hodnotu, i když mnohem slabší než hodnoty, pokud ego existuje, a v tomto případě (kdy neexistuje ego) by tedy existovaly i objektivní neosobní hodnoty o sobě. Nyní jde o to, zda mám usilovat o všechny existující hodnoty, nebo jen o některé. Proč bych měl usilovat o jiné hodnoty než o ty moje, proč by pro mě měly být jakkoliv závazné? Jen proto, že jsou hodnotné? Z hodnotnosti něčeho ještě neplyne to, že bych o to měl usilovat, zejména pokud toto něco už z definice je sice objektivní hodnotou, ale jen hodnotou pro někoho jiného.
Pokud o hodnoty usiluje nějaká subjekt X (třeba já, ty, on,...) musí v případě většího počtu hodnot zohlednit to, jestli zásadní rozdíl v hodnotnosti hodnot neplyne z jeho vlastní pozice, tedy z toho, kým on sám je. Pokud potom zjistí, že všechny hodnoty jsou lokalizované vždy k nějaké právě jedné osobě (subjektu), musí se zaměřit primárně na hodnoty lokalizované k vlastní osobě. Výchozím teoretickým i praktickým bodem o hodnoty usilující osoby je totiž právě tato osoba sama, a to nutně.
Pokud o hodnoty usiluje nějaká subjekt X (třeba já, ty, on,...) musí v případě většího počtu hodnot zohlednit to, jestli zásadní rozdíl v hodnotnosti hodnot neplyne z jeho vlastní pozice, tedy z toho, kým on sám je. Pokud potom zjistí, že všechny hodnoty jsou lokalizované vždy k nějaké právě jedné osobě (subjektu), musí se zaměřit primárně na hodnoty lokalizované k vlastní osobě. Výchozím teoretickým i praktickým bodem o hodnoty usilující osoby je totiž právě tato osoba sama, a to nutně.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!