Protože při něm nedochází k vraždě nebo
zabití člověka, k vraždě nebo zabití vlastního dítěte/miminka, ale jen k ukončení
buněčného dělení shluku buněk.
Shluk buněk není člověk. Postrádá téměř
všechny esenciální i neesenciální vlastnosti člověka
Postará téměř všechny esenciální i
neesenciální vlastnosti člověka, tedy rozum, jazyk, city, empatii, sociálnost,
ba i schopnost pohybu, mluvení, smíchu, pláče, dýchání,...
Co odpovědět na výtku oponenta, že
i různě (mentálně a/nebo tělesně) postižení lidé některé tyto vlastnosti
postrádají?
Postrádají jich mnohem méně než plod do třech
měsíců. Neexistuje ostrá hranice, ale je zřejmé, že ta neostrá hranice je
mnohem dál než ty tři měsíce.
Oponent namítl, že chybí definice
člověka.
Nemohu souhlasit. Hranice mezi už lidským a ještě nelidským je sice neostrá, ale nikoliv
žádná. Lze jasně ukázat, že shluk buněk do tří měsíců je mnohem podobnější
třeba nějaké buněčné kultuře nebo neoplodněnému vajíčku než člověku.
Neostrost hranice neznamená, že jedno lze
ztotožnit s druhým. Hranice mezi venkovem a městem je nejasná, nespletete si
však samotu s Paříží.
Plod do tří měsíců je velmi vzdálen od každé,
byť nejminimalističtější definice člověka.
Oponent namítl, že by lidská bytost neměla
mít ve všech fázích svého vývoje stejná práva a neměla by mít automaticky právo
na život.
Odpověděl jsem: nemá stejná práva, má však
právo na život. Někde se hranice práva na život stanovit musí. Můžeme se přít o
to, jestli by neměla být posunuta o něco dále směrem k staršímu plodu, rozhodně
však nemyslím, že je smysluplné posouvat ji směrem k plodu mladšímu než tyto
tři měsíce.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!