EMOCE

Pokud si nemyslíme, že pravdu 100% máme, tolik nás nemohou rozčilovat názory protistrany...

A kdo z vás si je svou pravdou 100% jistý?

EMOCE V ROZHODOVÁNÍ

Často nás k rozhodnutí vedou emoce, které jsou silné, ale prchavé, avšak kvůli jejich momentální (byť velmi krátkodobé) intenzitě rozhodujeme chybně.

Vězněme extrémní případ:

mějme matku, která se dlouhodobě těžce obětuje pro své dítě. Kdykoliv si na něj vzpomene, pocítí intenzivní slast, že díky její oběti dítě netrpí. Kdykoliv ji naopak napadne, že by se obětovat přestala, pocítí intenzivní strast ve formě pocitu viny, který ji přiměje v oběti pokračovat. Přitom kdyby se obětovat přestala, trpěla by méně, byť by měla občasné náhlé a intenzivní cítění viny. Ovšem proto, že by se neobětovala, by jinak mohla svobodně užívat slasti.

Jiný případ:

intenzivní sexuální touha muže přiměje k tomu, že rozbije svou rodinu. Přitom šlo touhu sice intenzivní, která by však velmi rychle pominula, kdyby ji nenásledoval...

A dále:

intenzivní strach z uprchlíků někoho přiměje k tomu, aby na svůj facebookový profil napsal nějaké islamofobní stanovisko. Přitom kdyby to neudělal, jeho strach by rychle odezněl. Takto se však zaplete do houštin facebookové nenávisti, svůj postoj dále radikalizuje a není pro něho cesty zpět, protože mu ego nedovolí uznat, že se mýlil...

Velmi stručně:

Vášeň v diskuzi je povolena jen jakožto vášeň pro zkoumání samotné, nikoliv pro jeden z jeho možných výsledků.