Filozofové by měli procházet filozofickou či ideologickou psychoterapii, emocionální deideologizací.
Ve chvíli, kdy filozof ucítí, že prožívá během nějakého tématu emoce, měl by veřejně vedle svých argumentů říci, kde, jaké emoce a v jaké míře.
Např. má říci: nyní, když Váš argument hájí imigranty/Romy/Obamu cítím hněv velikosti 8, a při slově "muslim" cítím nenávist velikosti 5 a k Vám díky Vašemu argumentu poklesla má sympatie o 5 bodů z původních 10 bodů.
A dále např.: cítím odpor k Vašemu argumentu, který je příčinou mého silného nutkání Vám ho rozbít protiargumentem, jsem vzteky bez sebe.
Experti by měli dokazovat také emoční odolnost v zátěžových situacích: ukazovaly by se jim obrázky vzbuzující u velké části populace emoční zaujatost a nenávist: např. obrázek islamisty, Asada, Trumpa, Putina, Bushe,...
Tedy, součástí diskuze by normálně mělo být identifikování emoce a její míry - např. Jaromíre, nyní přednesu argument, ale přiznávám, že mě Tvá argumentace nahněvala na úroveň 4, nyní cítím nenávist vůči Putinovi na úrovni 3, můj argument je nesen také momentální nenávisti vůči Tobě na úrovni 4, také Tebou z emotivních důvodů nyní pohrdám a považuji kvůli svým emocím Tvé kognitivní schopnosti momentálně za slabé, ba považuji Tě kvůli svým emocím za ideologicky zfanatizovaného hlupáka apod...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!