Zraková a sluchová data jsou jen příčinou slasti a strasti, tedy toho, co jediné má hodnotu, a mohou tedy ovlivnit míru a délku trvání slasti a strasti. Ale sama o sobě zraková a sluchová data hodnotu nemají. Krásný obraz je krásný jen proto, že v nás vyvolá pocit slasti/libosti, což je hodnota.
Někdy se slast a strast objevují jakoby bez příčiny, bez zapřičinění zrakovými či sluchovými daty. Zřejmě za ně může biochemie mozku, to však na úrovni prožívání/vědomí nevnímáme.
A co je myšlení? Zřejmě jakýsi "vnitřní hlas", tedy pseudozvuk, "vnitřní zvuk" či něco, co nese rysy zvuku podobné. Tedy myšlení volně spadá do třídy sluchových dat. Část myšlení je však také obrazová: vizuální fantazie, diagramy, tabulky, schémata, ta pak spadá do třídy zrakových dat.
Zřejmě se často nejprve objeví pocit/tělesné datum (úzkost, smutek, deprese), který vyvolá depresivní/úzkostnou myšlenku, která dále tento pocit udržuje nebo dokonce zesiluje. Jsou-li depresivní/úzkostné myšlenky zvukovými a zrakovými daty, platí zde, že tato data jsou vyvolána někdy slastí a strastí. Tedy někdy strast vyvolá zvukové datum (úzkost vyvolá úzkostnou myšlenku), jindy naopak zvukové datum (řev) vyvolá strast (úzkost).
Může slast sama přímo/bezprostředně vyvolat další slast nebo strast nebo může strast sama přímo vyvolat další strast nebo slast?
Obvykle si to nemyslíme, pokud bezprostředně po slasti/strasti přijde jiná slast či strast, nevidíme v tom kauzalitu/příčinnost, ale jen nekauzální posloupnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!