Obvykle chybně poznáváme druhé osoby i sebe: vnímáme druhé i sami sebe jako typus, typ osobnosti prototypicky podle pravidla "peak-end": vnímáme se skrze hlavní plusové a minusové excesy (peak, vrchol) a jaký je druhý zrovna teď, podle posledního našeho rozhádání-usmíření (end, konec). Přičemž pro adekvátnější poznání druhých i sebe bychom měli integrovat (sčítat) rovnocenně všechny časové okamžiky jejich/našeho života včetně délky jejich trvání.
Neměli bychom tedy osobnost druhých nebo i sebe posuzovat primárně skrze jeden dva např. agresivní/úzkostné/nepřátelské excesy, a přitom zanedbávat délku trvání, kdy jsme např. úplně přátelští/milí/klidní, konvenční, normální.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!