EMOCE VE FILOZOFII?
Jediná emoce je ve filozofii povolena: emoce vášně, radostného nadšení a zaujetí pro pravdu samu, pro zkoumání samotné. Filozofování nás musí bavit, musí nás fascinovat sama racionalita, racionální řád proti emočnímu chaosu!
Ale musí nám být zároveň jedno, jak zkoumání dopadne, jaká pravda bude, k čemu nás myšlení dovede. Nesmíme být emočně angažovaní pro konkrétní směr nebo ideologii, nesmíme emočně předem chtít, aby to dopadlo tak, jak si přejeme.
Emoční chtění pravdy by mělo zablokovat všechny naše jiné emoce toužící po naší ideologii, když se ukáže být nepravdou a lží.
A když už to nedokážeme, měli bychom si alespoň přiznat, že nemyslíme a nejednáme podle toho, k čemu jsme pravdivě dospěli.
Já sám jsem na vážkách: jsem nastaven pro egoistický hédonismus, přesto mně mnohé teorie Jan Votava ukazují, že altruismus je možná dle teorie rozhodování oprávněnější. Bolí mě to, mám v sobě emoční i kognitivní rozpor. Uvidíme, jak to dopadne. Každopádně se zde k tomu alespoň přiznávám...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!