Víme, že u strachu (fobie) z pavouků např. když před daného člověka dáme pavouka, tak jeho strach narůstá, pak vrcholí a pak dojde k habituaci, tedy zvyknutí si, jistému ignorování stimulu (zde vizuálního stimulu pavouka, ať už živého či jen na obrázku), kdy strach dále neroste, ale stagnuje, a potom začne pozvolna klesat.
Jakoby i u těchto fóbií platilo to, že negativní afekty mají nějakou nejvyšší intenzitu, za kterou už nerostou: člověk v panice (panická úzkost) nebo ve specifické fóbii či s obsedantní neurózou se klamně bojí, že jeho úzkost může být ještě mnohem silnější, ale obvykle nemůže: negativní afekty mají limity obvykle docela prožitkově nízko, nemohou být příliš intenzivní, ačkoliv ale mohou dlouho přetrvávat, a v tom (v jejich délce trvání) je ten problém, nikoliv obvykle ve velikosti jejich intenzity.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!