Jak se od sebe liší smutek, zklamání, zatrpklost, hněv, lítost, pocity viny, výčitky svědomí, úzkost, obavy, starosti, strach?
Moc ne: jen intenzitou, délkou trvání a tím, jak tato intenzita v průběhu času roste, kolísá, osciluje, stagnuje, poklesá - tedy vývojem/rozvojem svého průběhu.
Jistě by šla pro každý tento negativní (nebo pozitivní) pocit vytvořit funkce a její průběh, rozvoj, jistá křivka, jak ta která emoce/afekt probíhá, jaké má fáze, jak a kdy vrcholí, jaké má body rozvoje.
Cožpak se dané emoce (nejen ty negativní, ale i ty pozitivní) od sebe neliší nějak více? Ne, jen ještě větami a slovy vnitřního hlasu, kterými je doprovázíme: zda mají obsah, považovaný konvencí/komunitou/tradicí za tzv. smutný, hněvivý, radostný atd.
Emoce lze i přerámovat: když se ti zdá, že cítíš "úzkost", přejmenuj si to třeba na "starosti", "strach" nebo "melancholii", či dokonce na "zklamání" a najednou se změní to, co cítíš.
Pojmenování, nálepky emocí, slova, která jim dáváme, kterými je značíme/označujeme (např. "strach", "deprese",...) určují míru a délku trvání napětí/uvolnění, které pociťujeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!