Teď pomíjím fakt, že intuice neexistuje (viz můj jiný dnešní článek), ale mluvím v případě "altruistické intuice" vlastně o nutkání, puzení, tendenci/tendování, jistém pudu, mechanismu/automatismu, genetickém nastavení pomáhat a spolupracovat.
Evoluční psychologie udává jasnou příčinu, proč altruistickou intuici máme: důvodem je kooperace ve skupinách umožňující předání genů. Příčinou altruistických intuice tedy není vyšší morální dobro, ale jen to, že jako sociální primáti žijící ve skupinách potřebujeme spolupracovat (my i naši předkové, do jejichž genomu to mechanická evoluce postupně skrze selekci/konkurenci dávala).
I kdyby byla evoluce řízena Bohem, musel by ten, kdo takto soudí, ukázat, proč jsou altruistické pudy zároveň morálními pudy. Mají totiž jinou funkci než morální, a to sice funkci zvyšovat pravděpodobnost předání genů do další generace: ti, kteří spolupracovali, si ve skupině zvyšovali reprodukční zdatnost (fitness).
Tedy: Bůh altruistické intuici sám o sobě nedává morální smysl, stejně jako ji nedává intuici např. matematické.
Je to jako u oka: má jasnou funkci (získávat informace o vnějším okolí), a kdyby chtěl někdo hájit, že oko má navíc ještě funkci morální, tak i kdyby evoluci řídil Bůh, musel by daný filozof dokázat, že tuto - zřejmě nadbytečnou a neoprávněně přidanou - funkci oko skutečně má.
Protože pokud mám u altruistických pudů zjištěný funkční smysl, pak je jejich údajná "morální pravdivost" cosi dodatečně a nadbytečně přidaného.
Tedy: i kdyby evoluci řídil Bůh, tak musí zastánce morálnosti altruistických pudů ukázat, proč má mít altruistická intuice, která je jasně v evoluci identifikovaná jako lokání mechanismus pro řešení lokálních problémů, vyšší a "morální" smysl.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!