dělají z banality tragédii
jejich emoční náboj dodá nepodstatné situaci význam, náboženský náboj, mystický ráz, magickou hrůzu!
jak moc se liší situace vnímáš-li ji z různým naladěním!
já sám vlastně ani moc nežiju v realitě, ale mé emoce ji nafukují a deformují k nepoznání!
za strašlivé věci považuji úplné hlouposti
absurdní je, že mé emoce jsou velmi prchavé: v dané chvíli si však myslím, že mají apodiktickou kognitivní hodnotu
nejsem schopen v daným moment se z nich dostat, říkají mi: JE TO DŮLEŽITÉ! NA TOMHLE ZÁVISÍ VŠE! JE TO ŠÍLENÉ, HRŮZOSTRAŠNÉ! MUSÍŠ BOJOVAT, MUSÍŠ UTÉCT, MUSÍŠ TO POTLAČIT!
a tak se marně snažím ovládnout svůj strach
chci si víc představovat sám sebe jako omezeného samolibého sebestředného dogmatika, scientistického hyperracionalistického redukcionistu s přehnaným intelektualismem a kompenzujícího si svým poznáním své frustrace, protože to do značné míry taky jsem!
když se objeví strach, člověk má hned tendenci ho potlačit
to je však chyba, je to neefektivní a stav to ještě zhoršuje, vůle se vysiluje a k ničemu to nevede
lepší je se uvolnit, otevřít, nechat být
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!