k já

já jako pocit, quale, základní quale

já jako sebevztah, pozitivní zpětnovazbná smyčka

já jako střed, žvýkačka, která se volně roztahuje do světa (Heideggerův Dasein) a stahuje v distanci (Descartovo ego cogito) - extrakce a kontrakce

já se cítí jako živá bytost/jednota/agent - sebe-zakoušení, sebecit

promlouvající a jednající tok řekne: toto jsem já, toto dělám já, toto si myslím já

já1, které se děje a já2, které se s tímto děním identifikuje - já a meta-já

identitifikuje se meta-já s já nebo jen s modelem/reprezentací já?

šipka mířící na sebe samu (a kruh se uzavírá...)

já se děje, prožívá - ale nevytváří

najednou jsem tu - a nevím, odkud jsem se vzal...netvořím se

probíhám po nějakou dobu, pak zmizím, pak se zase vynořují

vynořuje se stále stejné já? v ČEM je stejné? je to neurčitá formální jednota - jednotné, nedělitelné, jen jedno

autisté si sebe asi neuvědomují, a ani druhé

k uvědomnění já je třeba nikoliv uvědomnění ne-já (svět minus mé tělo), ale uvědomnění Ty...zrcadlové neurony...empatie, soucit...bezcitní psychpaté či sociopaté: mají menší vědomí Já?

a co egocentrik? uvědomuje si já přespříliš? nebo nějak divně?!

egocentrik nevnímá druhé já jako mu podobná, ale spíše jako věci, nevšímá si jich (podobně jako autista!)...systém je zaměřen na sebe, odtrženost od světa, falšené vnímání, ale možná systému leckdy prospěšné

šíčka CC propojující hemisféry: čím širší, tím víc já integrováno? čím užší, tím víc vládne levá hemisféra, tedy systematičnost a šablonovitost bez korekce pravé hemisféry, která je pravdivá, doslovná, ďáblovým advokátem vůči levé, protože udává anomálie...zřejmě mám příliš dominantní levou hemisféru, změny jen při mystických (neb osnad jen pseudo-mystických) prožitcích...

myšlenky samy přicházejí a já je přitom chápu jako své...jakobych je sám myslel, vytvářel...jakým způsobem a proč se s nimi identifikuji?

já jako špička psychické momentální dimenze, jako hrot, hákladní místo

já jako půda, jako místo...ego jako divadlo (pódium, jeviště) mysli

stojí ego na půdě mysli nebo je samo touto půdou?

možná se tělo a mozek dějí sami...a vědomí jsou jen střípky, které se objeví jako mezikroky nevědomých operací (třeba proto, že jakožto vědomé jsou tyto stavy explicitní, tedy dostupné většímu počtu nevědomých domén najednou), a jako vedlejší produkt potom vzniká snaha je sloučit do kontinuálního vědomého jáství...zde pomáhá fabulace...DŮLEŽITÉ: vědomé střípky jsou vedlejší produkt, který se dále může užít k další sebe-regulaci organismu

DĚLÁ něco vědomí? síla vůle? potlačování/tlak/přesměrování/převedení pozornosti?
když něco (ne)chci, snažím se něco dělat...např. OCD pacient potlačuje myšlenky, protože je nechce mít...ale to je kontraproduktivní, dosáhne opaku...ale je kauzálně účinný, byť opačně...

OCD pacient tlačí, zatlačuje myšlenku...potlačování je do jisté míry motorické: zatíná čelist, pěst, zadržuje dech, samovolně se mu stahují svaly...ale to je patologie

jak probíhá obvyklá regulace? reguluji já sám, či jen zčásti či jen zdánlivě? zpětně se s akcí identifikuji?

zamysli se, vzpomeň si, mysli ještě na tento bod, tohle pomiňme: samomluva pomáhá v regulaci, ale reguluji ji já?

"já" je svazek momentálních percepcí...(SVAZEK!)...

já je vjem, prožitek, kvalitativní pocit...jenže, tento pocit mám/vlastním/zakouším já!...nebo ne?!...co jsem já? jen tento momentální pocit? sebepocit já je možná jáství samotným...já není ničím víc než tím, jako co se zakouší

pocit ukazující sám na sebe...sebereflexivní oblouk...zpětnovazná sebeposilující se chvíli přetrvávající smyčka...pro jáství je tedy podstatný čas, bergsonovské časové přetrvávání...obvykle v řádu vteřin, desítek vteřin, myslím, že nikdy ne déle než minutu

je tu pocit, který má spojitost s dalšími sítěmi, z nichž se některé posutpně přidávají, jiné odcházejí....tento pocit, který je jástvím samotným, se tak i pociťuje: toto jsem já, já jsem já, já jsem právě toto, já zcela jistě existuji, jsem, přetrvávám...já jsem jediný, přetrvávající...

pocit odkazující sám na sebe..OK, tedy řekněme jsem, ale JAKO CO?...holý, prostý pocit, plus úzké pole propojovat se s dalšími daty...většina propojení probíhá mechanicky, bez mé vůle, některé snad podléhají mé vůli...pokud ano, má pocit k dispozici jisté omezené množství vůle..co je to vůle? schopnost měnit, síla úzce spojená s emocemi, s touhami, obavami...

co je to vůle? velmi těžké:
a) kolik vůle máme k dispozici?
b) nakolik je vůle spojená s jástvím?
c) nakolik je vůle spojená s emocemi (touhy, obavy, přání)
d) vůle je spojena s motorikou, svaly, pohyby těla: vůle jako síla tlačit, směrovat...nejdříve vůle jako motorická síla, potom jako síla mentální, vnitřní, regulující emoce a myšlenky...

tělo může měnit věci kolem sebe..může skutečně měnit i svoje myšlenky? např. nepřímo, odvedením pozornosti

něco chci změnit - ale proč to chci? jaktože to najendou začnu chtít? nevím, jen to chci...

když se na sebe podívám, když se podívám dovnitř do sebe/na sebe, co vidím? jednoduchý chvějící se pocit jáství...maličké okamžikové já přetrvávající několik (desítek) vteřin...já je spojeno s časem, časováním, časovým trváním...já se během tohoto několika vteřinového přetrvávání kontinuálně mění, zpětnovazebně posiluje či oslabuje, pak zaniká, někdy se zas vynořuje, ale jako jiné, s jiným přídechem/zabarvením/naladěním

já jako žhavý "energetický" plamínek, chvějící se plamen uvnitř lebky/těla

já má každý stejné !!! je to jen jedno jediné já mnohokrát opakované v mnoha tělech, plus napojené na různé druhy sítí (různé vzpomínky, proměnlivé tvary těl)...ale jak říká Damasio, jáství základně vychází ze stavu a tvaru a fyziologie vnitřností, proto ho má každý stejné...tedy základní já jakožto vnitřek, nitro, duše/duch uvnitř těla stejné

a já spojeno s vůlí, ovládá svaly a zčásti proud myšlení, tedy disponuje "vůlí" (možná je víc typů vůlí: vůle hýbat rukou, vůle vzpomenout si, vůle myslet na něco jiného,...)

já je obsahově chudé, nevzniká samo ze sebe

já je jakoby nabito energií, silou působit, vlastní vnitřní mocí: já je třaskavina uvnitř těla, která ho mění

já se chvěje, proměňuje, ale jeho jednota obvykle zůstává

já je přilepené k tělu

pozoruj své tělo, jak se hýbe samo...a tvé tělo zpětně si jeho pohyby přivlastňuje, identifikuje se s nimi...podobně proud myšlení...já vstupuje dodatečně do rozjetého vlaku myšlení (jak říká M. Frank)

já je spojeno s autonomií, svobodou, nezávislostí, hranicemi, odděleností od okolí, vymezením se vůči okolí