představa, že obávaná myšlenka či představa přichází zvnějšku, že je to automatický mechanický proces, kterým mne mozek opakovaně a PROTI MÉ VŮLI (OCD je porucha regulačních, kontrolních, volních a exekutivních mechanismů mozku) bombarduje
čím víc vidím myšlenku jako cosi vnějšího, tím víc se jí bojím
podobné platí u sociální fobie: čím víc jsou druzí cizí a nevyznám se v nich, tím víc se jich bojím...podobné u paranoie
je třeba vidět, že:
a) myšlenka zní mým hlasem
b) myšlenka vychází z jisté části mne, je třeba s touto částí spolupracovat, usmířit se s ní, vést s ní dialog, zjistit, co chce, co požaduje...
c) myšlenka není nic nebezpečného, je to neutrální mechanický algoritmus jehož význam se proměnil až zanikl v stereotypnosti cyklického neustálého opakování
d) myšlenku nese strach z hrozných následků, budeli-li v hlavně stále znovu a znovu zaznívat...přehnaná katastrofizace následků
katastrofizace následků je vždy naprosto oprávněná..
OdpovědětVymazat...obsese přicházejí tehdy, když tělo žije pod svou mez, když tělo žije život, který není hoden toho, aby byl žit, zkrátka negativní řeč těla začne tělu vládnout tehdy, když je tělo "Bohem" determinováno k "vyššímu" životu než k tomu, který právě žije. A to je skutečná katastrofa, neboť co může být větší katastrofa než to, když tělo není využíváno k Bohem stanoveným účelům?
OdpovědětVymazatUž ale musím jít odsud pryč, neboť už mě tady začínají sžírat obsese.
OdpovědětVymazat