Jak poznat, že jde o intuici nadpřirozena? BŮH...

a) podle intenzity
b) podle kvality: přichází zvenčí, já jsem při tom pasivní, jen tomu otevřený nebo přichází z největší hlubiny, v níž mizí rozdělení na subjekt a objekt, takže nelze říci, že je to subjektivní
c) je to přirozené, stabilní, dlouhodobé: základní pocit, že existuje morální řád, objektivní hodnoty dobra a krásy

- vše lze zpochybnit s tím, že jde jen o výtvor mozku nebo přirozený biologický pud nás "sociálních opic"

tento pud není tolik mechanický jako např. sexuální pud, protože je ve vývojově mladších oblastech mozku spojených se zrcadlovými neurony (kultura, memy, empatie, sociální učení), myšlením (prefrontální kortex, čelní laloky kůry mozku), rozhodováním - proto nás to nenutí jako třeba pud hladu...proto jde o Kantovský "imperativ", který nás vybízí, ale nenutí...můžeme se postavit proti němu, ale přece víme, že bychom neměli


cítíme jako přirozené, že bychom neměli ubližovat: ale to může být sociální pud
cítíme pocity vznešenosti, posvátnosti, objektivní věčné a nutné, pro všechny závazné HODNOTY mravního věčného řádu: ale to může být jen naše vnímání, naše emoce produkující ILUZI transcendence, nadpřirozena (co je to vlastně transcendence? jak se liší od imanence? kde vede hranice? jaké je kritérium?)

POKUD však Bůh je, všem zřejmě nabízí jasnou evidenci toho, že tomu tak je (v některých situacích možná více než v jiných, snad i pod vlivem našich rozhodnutí přijmout nabízenou milost/víru jako Boží dar nebo našich rozhodnutí k hříchu, odvrácení od Boha)

sebeklamem je tedy buď ateismus nebo teismus

nestojí nakonec za vírou rozhodnutí, akt (snad svobodné, snad osobnostně a emočně motivované) volby? rozhodnout se, že můj pocit je od Boha nebo je to jen můj pud

je zde pořád důležitá a reálná možnost, že Bůh existuje...a pokud ano, tak to zřejmě všichni do určité míry víme/tušíme

nakolik se na nevíře může podílet vadný obrázek Boha daný možná našimi špatnými otci či špatnými kněžskými vzory? (Bůh jako můj autoritářský otec/matka/kněz/učitel, Bůh Božského hněvu a pomsty, odplaty)

jakou barvu, zvuk, tón, příchuť má pro tebe slovo BŮH? začneš se bát nebo usmívat?

je Bůh osobní nebo se nám jako osoba přibližuje, ač je ne-osobní, nad-osobní, mimo-osobní?


není Bůh jen obzvláště chytlavý mem produkující silné emoce a navázaný na biologické infantilní potřeby dokonalého silného otce a pečující absolutně laskavé matky?

víme všichni uvnitř, ač to někteří či někdy potlačujeme, že Bůh, či minimálně morálka, existuje? a že má morálka nadpřirozený charakter, je objektivní hodnotou?

lidé si snaží představit ontologický základ podle analogií s částmi světa, které znají a považují za důležité: vše je živé, oduševnělé, kosmické vědomí, svět jako vyvíjející se živočich, organismus, svět jako strom života...a věda vše zredukovala na svět jako KAUZÁLNÍ STROJEK..zčásti Tomášova myšlenka: neudělala to snad věda proto, že
a) tato představa je nejsnáze pochopitelná, takže se s ní snadno ve vědě pracuje, dělají se s ní dobře predikce...
b) takže vědecké kauzální zákony jsou jen povrchovými zákony světa sloužícími lidským účelům: jen instrumenty člověka k predikcím, které se mu zdají velmi přesné, protože nepoznal větší míru přesnosti...a pod nimi leží hlubší zákony, hlubší kauzalita + věda si všímá zákonů v našem časovém rámci, neregistruje zákony, které se projevují třeba jen v řádu miliónů let či naopak ve velmi krátkých časových okamžicích (např. pod mírou pikosekund)
c) není tato představa světa jako kauzálního stroje tak snadno pochopitelná právě proto, že jde JEN o lidský výmysl uzpůsobený lidskému myšlení?
- jistě jde o plodnou hypotézu přinášející člověku hodně moci (technika), je však svět skutečně takovýto?