věci k ZEN-BUDDHISMU
269 koány jsou spouštěče
271
k jakému stavu bych měl cvičit mysl?
není žádná mysl, proto ji nemůžeš dostat do žádného stavu
273
odvyknout závislosti na slovech
vnímat bez vyčleňování předmětů, hranic, mezer
274
každodenní Cesta je ta pravá - čím víc studuješ, tím dál jsi od ní
275
Cesta není viditelná, není ani neviditelná, není známá, není ani neznámá...nehledej ji, nestuduj ji, nepojmenovávej ji.
ABY SES NA NÍ DOSTAL, OTEVŘI SE DOKOŘÁN JAKO OBLOHA.
276
svět se vůbec nedá rozložit na části
proč cestu nevidím?
protože myslíš na sebe!
a vy ji vídíte?
dokud vidíš dvojitě, dualisticky a říkáš věci jako JÁ VIDÍM a VY VIDÍTE, zahaluje tvoje oči mlha
až tu nebude ani já, ani vy, bude cesta vidět?
kdo by ji (pak) asi chtěl vidět?!!!!!!!!!!!!!!!
280
společnenství lidí, kde každý se zobrazuje v myslích mnoha jiných lidí, kteří se dále zrcadlí v myslích dalších lidí, atd....otisknu se do někoho, on se i s otiskem mne otiskuje do dalšího...
281
cesta myšlení musí být zatarasena!
sjednotí se vaše subjektivita s objektivitou: bude to, jakoby se němému člověku zdál sen - ví o něm, ale není schopen ho nikomu vyprávět!
jakmile se člověk dostane do takovéhoto rozpoložení, skořápka jeho ega pukne a on dokáže otřást nebem a pohnout zemí!
zen může mít své limity/hranice!
není to poslední definitivní pravda? ne!!!!
co je za zenem? není to Buddha...
----------
MYSL
358
místo pasivních symbolů máme symboly aktivní, pravidla přímo spojena se symboly v mozku
359
můžeme spojovat a rozpojovat popisy stavů a objektů, kalkul popisů je jádrem myšlení
370
SYMBOL = neuronové sítě, moduly, balíčky
402
umíme popsat aktivitu své mysli pomocí hrubozrnných pojmů...mozkový mechanismus na popis momentálně aktivních stavů mozku - důležitost jazyka: jazyk je mmj. mechanismus, kterým mozek podává zprávu o sobě sobě i jiným mozkům
405
symbol pro sebe sama - podsystém...doména jáství v interakci s ostatními, zachycuje hromadný blokový popis aktivit jiných podsystémů
407
jáství komunikuje s jinými systémy - musí mít symboly pro jejich aktivitu
408
vědomí jakožto sledování aktivity mozku podsystémem mozku samotného
mozek vytváří kopii světa, byla by tam mezera, pokud by tam neumístil i kopii, reprezentaci sebe sama
AD: dodávám - stejně jako nevidíme strom, ale jen jeho vjem, nevidíme ani sebe, ale jen vjem/model sebe...nemám nikdy kontakt se sebou, ale s reprezentací sebe...nejsem ale pak já svou vlastní reprezentací, zatímco to, co reprezentuje, už nejsem já??!!! zde by epistemologie splývala s ontologií, vjem věci by byl totožný s věcí samotnou
493
filozof Lucas: nejsme stroje, stojíme vně systému a odtud můžeme vidět, že výrok "jsem nedokazatelný" je pravdivý, ač právě v daném systému nedokazatelný...Hofstadter správně namítá, že tuto zdánlivě zcela vnější pozici můžeme taky naprogramovat, může to být součástí systému
496
Lucas: ale stroj této "gödelizaci" nerozumí!
a rozumíme jí ve všech případech vůbec my samotní?
497
počítač, který by vystoupil vně sebe sama, z vnějšku se na sebe podíval a poté se "odtřelil" Gödelovou metodou...AD: nemožné, sebedestrukce
AD: můžu odstřelit vlastní myšlení tímto myšlením samotným? ne...odstřelím jen jeho části, a podle nutných pravidel, které uznávám
AD: jsou nějaká pravidla, která musím uznávat pořád? možná ne...ale jakýkoliv akt je umožněn jen tím, že v danou chvíli jeho vlastní pravidla/jeho přirozenost nepopírám, jinak akt nemůže proběhnout
AD: musím tedy vždy dodržovat nějaká pravidla...i když to mohou být pokaždé pravidla jiná...jsou některá pravidla (zákon sporu), která musím dodržovat stále?!
499
systém se může upravovat, jedna část zničit druhou, ale systém nemůže jednat mimo svá pravidla, mimo své postupy, to je nesmysl
systém jede tak, jak je nastaven - může být nastaven k přebudovávání, destrukci svých podstatných částí...snad i k autodestrukci
puzení k tomu překonat se, popřít se, vystoupit ze sebe, nad sebe, dostat se ven ze sebe
lze opustit vyjeté koleje...tedy z podsystému mozku jít do širšího podsystému mozku...jde o vzájemné ovlivňování podsystémů mozku, ale my můžeme mít pocit, že jsme "vystoupili ze sebe sama"
AD: sice mylný, ale vlastně ne úplně, protože nejsme celým mozkem, defaultní síť mohla být moc pod vlivem jednoho podsystému, teď se mohla více spojit s úplně jiným, takže mohlo dojít k radikální proměně, také mohla začít sebe chápat zcela jinak, třeba jakožto nějaké "my" místo "já" nebo se mohla identifikovat s celkem vesmíru, takže mohlo dojít k totální proměně...pak by z oné defaultní sítě zůstala stejná snad jen její formální jednota, a ani ta ne, mohla by se proměnit, vždyť vyzrává věkem, může degenerovat, restrukturalizovat se, navíc má mnoho podsystémů...takže "já" se opravdu může v podstatě zcela změnit, zemřít a narodit se jako někdo úplně jiný..a nemusí to být ani "někdo" (osoba, věc), ale třeba jen "něco"...proměna může být radikální (třeba u nirvány)
500
vyšší buddhismus není Buddha
jak toho zen dosahuje?
tím, že neustále porušuje všechna pravidla a úmluvy, dokonce své vlastní
AD: porozumět víc sobě tím, že znovu a znovu vystupuji z představ o sobě samém!
představy o mě mě do značné míry tvoří: ale do značné míry taky ne, jejich kauzální síla se přeceňuje: sociální fobik si myslí, že je do značné míry trapný, totálně neschopný, odporný, hnusný...a není to pravda a pravda to nebude, dokonce ani když si to bude neustále v mysli předříkávat!
601
Epimedinův paradox: dvě fyz. události v mozku nemohou nastat zároveň, mozek se pokouší o nemožné - paradox by vyžadoval součástný výskyt fyzicky neslučitelných událostí v mozku
701
požaduje každé myšlení pravidla vyšší úrovně, což vede k nekonečnému regresu?
ne, pravidla nejnižší úrovně zakódována přímo do hardwaru mozku
702
jen kdyby osoba navrhla/vytvořila samu sebe, zvolila si svá vlastní přání a volbu svých přání, měla by vlastní vůli...AD: to vede zas k nekonečnému regresu
spíše tedy jednáme podle toho, jak jsme nastaveni
pravidla se v průběhu myšlení mění - ale jen softwarová pravidla: flexibilita softwaru umožněna rigiditou hardwaru
- dle Koukolíka jsou hardware/software mozku neoddělitelné!
704
nelze změnit ze Hry nic na nejvyšší úrovni, protože neexistují pravidla, která by řekla, jak tuto změnu provést
AD: námitka: co když úroveň je s pravidly totožná? tím, jak se celý systém restrukturalizuje, postupně se mění i pravidla...musel by být celý vývoj systému předem naprogramován? co kvantová náhoda? ale pak jen nahodilé...
autor předpokládá, že pravidla jsou vůči změnám vždy vnější a jsou vždy na vyšší úrovni...musí toto vždy platit? nepřebírá až moc z počítačů do mozku?
celou soustavu šachovnic zkolabujeme (zkompaktifikujeme) do šachovnice jediné
pak je možné šachovnici vykládat dvěma způsoby:
a) jako pole pro pohyb figurek
b) jako pole různých pravidel pro pohyb figurek
- provede tah figurkou: a zároveň tím nutně změníte i pravidla
pravidla se tak budou neustále měnit
hranice mezi hrou, pravidly, metapravidly, atd. zmizela
tahy mění pravidla, pravidla určují tahy, a tak pořád dokolečka
odlišné úrovně sice nadále existují, ale rozdělení na "horní" a "dolní", vyšší/nižší zmizelo
- co bylo nedotknutelné, je nyní možné změnit
ale stále tu zůstává nedotknutelná úroveň: v ní se nacházejí interpretační konvence!
a je tu spletitá úroveň, v níž leží spletitá hierarchie
tyto dvě úrovně jsou nadále hierarchické: nedotknutelná úroveň ovládá spletitou, naopak ne
jistě lze i tyto dvě úrovně splést dohromady - toto superspletení však předpokládá dohodu o jistých konvencích ohledně zmíněných dvou úrovní: čímž se vytvoří nová nedotknutelná úroveň
705
úrovně se proplétají, hierarchie ruší, ale pořád zůstává nějaká základní, chráněná - když i tu zrušíme, musíme zavést jinou základní
707
spletitá podivná smyčka idejí v myšlení - hierarchie interagují, splétají se, pravidla se stávají vlastními prvky atd., ale jen díky tomu, že stojí na základní úrovně neuronální sítě
AD: musí to tak skutečně být?
ZPĚTNÁ VAZBA NENARUŠUJE HIERARCHII, PŘIROZENÁ ROZDĚLENÍ TÉTO HIERARCHIE, ale podivná smyčka ano
http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%B6biova_p%C3%A1ska
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kleinova_l%C3%A1hev
jazyk hovoří sám o sobě
autoreference
707
spletitá hierarchie vzniká tím, že se hierarchie překvapivě uzavře, čímž se zruší
708
podivnou smyčkou je už to, že jazyk PŘÍMO NEBO NEPŘÍMO hovoří sám o sobě: zde cosi UVNITŘ systému vystupuje ven a působí NA TENTO SYSTÉM, JAKOBY EXISTOVALO MIMO NĚJ...rozlišení na vnitřek a vnějšek je zamlženo
pocit špatné topologie
AD: není to moc mysticky vyjádřeno? prostě model sebe, se kterým systém pracuje, jej jistě promění...nakolik je tato proměna radikální? kvalitativním skokem, emergencí nebo ne?
AD: hovoří jazyk opravdu o sobě samém, nebo jen o modelu sebe sama?
jazyk se poznává v jiném, než je on sám, jen ve svém modelu, tato znalost jej jistě proměňuje, ale nepoznává se přímo...aneb nakolik jazykové modely jazyka jazyku odpovídají?!
AD: je to skutečně autoreference? jen velmi nedokonalá autoreference! referuje se jen na některé aspekty systému, jen na ty, které zjednodušeně předkládá sebe-model (symbol sama sebe)...autoreference jako v banálním výroku JSEM NEDOKAZATELNÝ zde neexistuje
AD: jazyk pracuje s modelem sebe sama stejně, jako s jakýmkoliv jiným symbolem: jen ho práce může proměňovat, ale naprosto nemysticky: třeba získá či ztratí motivaci pro další činnost
710
vše stojí na základních pravidlech, ale i ty někdy dokážeme potlačit, třeba když chce pochopit kouzelníkův trik spočívající na vizuální iluzi - jenže z jaké pozice? AD z pozice, která přebírá momentální vládu...můžeme být pod vládou různých pozic...vše ale nakonec stojí na základní práci neuronů, k níž nemáme přístup, ale snad jí můžeme pohybem shora-dolů ovlivňovat, stejně jako ona nás ovlivňuje pohybem zdola-nahoru
AD. ale není to dualismus? existují opravdu oddělené úrovně? vyšší a nižší? existuje ale jistě jednodušší neur. síť a neurální síť složitější, které vzájemně interagují, v tomto smyslu to je pravda (my jsme tvořeni těmi složitějšími neurálními sítěmi, složenými z jednodušších a v interakci s dalšími sítěmi)
711
AD jaké je kritérium objektivity? na jakém kritériu samo stojí? na čem stojí zákon sporu? na ničem - vše stojí na něm, on sám na ničem
AD jistě lze zákon sporu rozdrobit do metaúrovní...nestojí však celá hierarchie metaúrovní zase na něm?
AD uvažuji teď z jisté úrovně, která má jistá implicitní pravidla, vnitřní mechanismy, vnitřní nutnost, kterou často ani explicitně neznám - samočinně se to děje...mohu to zpochybnit? mohu odstřelit sám sebe? ne...mohu se jen částečně proměňovat
714
nikdy nebudeme moci reprezentovat sami sebe
když schopnost systému reprezentovat svou vlastní strukturu dosáhne jistého kritického bodu, je to pro něj polibek smrti - honit se za sebepoznáním je nekonečná pouť, která nemá řešení
AD: možná je to tím, že systém poznává sebe jen přes modely, které si sám o sobě vytváří, nikdy ne přímo
AD jsme odkázáni jen na ty modely sebe sama: můžeme se maximálně soustředit: pozornost, stupeň uvědomění, vhledu, nadhledu, náhledu - a to je vše
AD: pořád doufáme, že přijde osvícení/probuzení, kdy konečně spatříme, čím tedy jsme
zdá se, že objekt zde programuje sám sebe - je uzavřen sám v sobě jako příčina sebe sama - nevidí totiž základní úroveň neuronů, na které běží (emergence, supervenience) - AD: není to dualismus, spíše složité neur. sítě totožné s vědomím se skládají z menších nevědomých, interagují s nevědomými, jsou nevědomými tvořeny, zapřičiňovány i další nevědomé vytváří, vytváří ale někdy i vědomé, nebo se na jejich tvorbě podílí spolu s nevědomými
725
"jsem nedokazatelný" - to nelze vysvětlit v dané úrovni, musíme na větu nahlédnout z metapozice: nedokazatelnost G je skutečností, jež je VNITŘNĚ NA VYŠŠÍ ÚROVNI
725
pak možná existuje pohled na mozek nebo mysl z vyšší úrovně, který užívá pojmů, které se na nižší úrovni nevyskytují a objasňuje tak něco, co jinak pochopit nelze
AD: pokud lze systém pochopit jen z vyšší úrovně, musí to nutně znamenat, že ontologicky existuje jen na této vyšší úrovni? je opravdovou úrovni reality ta úroveň popisu, ze které nám realita dává smysl, ze které je nám realita pochopitelná? TOTO JE DŮLEŽITÉ. zde se stýká epistemologie s ontologií.
726
důležité je to, že Gödelův paradox paradoxem není, má své jasné vysvětlení: nesmíme zůstat pouze na jediné úrovni, je nezbytné porozumět, jak daná úroveň reflektuje svou vlastní metaúroveň, a pochopit důsledky, které z této reflexe plynou
vědomí je druh podivné smyčky, tedy interakce mezi různými úrovněmi - horní úroveň ovlivňuje spodní úroveň a naopak! zacyklí se to...zpětná vazba
- jde o samopodněcovanou "rezonanci" mezi různými úrovněmi, podobnou Henkinovu výroku, jenž se pouhým vyslovením své vlastní dokazatelnosti stává dokazatelným
- tedy subjekt začíná existovat v okamžiku, kdy získá schopnost, aby reflektoval sám sebe
- redukcionistické vysvětlení musí používat vágní pojmy, jinak nebude srozumitelné
727
když se snažím popsat vlastní pocit, je to těžké: musím přejít do jiné úrovně, AD podle Nicka Laneho: jiné salvy neuronů - jeden typ salvy neuronů má být popsatelný jiným typem salvy neuronů, který má nějak reprodukovat jeho strukturu, být s ním izomorfní, což mnohdy jde jen velmi nedokonale!!!
proto problém téměř neanalyzovatelných pocitů při vnímání nás samotných !!! nedokážeme rozebrat, rozložit a znovu složit, rozkopnout či nahlédnout zvenčí naše pocity, jejich povahu a tvar, barvu
730
vyšší a nižší úroveň popisu, na vyšší úrovni symboly a významy -
AD: jenomže není to opravdu ontologická, základní a jediná úroveň?! cožpak SKUTEČNĚ nejsme v rovině významů, pojmů, propozic? nebo je to jen zdání, jen epistemologická úroveň? takže neexistují teorie, pojmy, slova a věty? možná, že neexistují...není naše redukcionistické nutkání, díky němuž si myslíme, že jedině tak jsme pravými vědci, zde už trochu šílené?!
731
jáství monitoruje své vlastní procesy, ale jen do jisté úrovně - z rovnováhy této znalosti a neznalosti o svých procesech pramení iluze a pocit svobodné vůle...systém není schopen říci, kde se přesně konečné rozhodnutí vzalo...má jen intuitivní představu o svém fungování, monitoruje jen některé procesy (monitorování může být u něj nejen pasivním vnějším díváním, ale spíše živoucím prožíváním, což může mít nakonec podobné kognitivní funkce plus funkce motivační, pohnutky/pobídky k činu atd)
731-734
AD: Escherova OBRAZÁRNA: mladík se dívá na obraz města, ve kterém je galerie, v níž je tento mladík, který se dívá na obraz tohoto města
- samozřejmě jde o nesmysl, který je umožněn opět existencí vnější perspektivy (my jsme vně)
podobně dvě ruce, z nichž jedna kreslí druhou a naopak
AD: LŽU: co to říká? dává to jasný smysl, není to totiž myšleno jako autoreference...jako autoreference je to nesmysl, nikoliv mystický/magický paradox
deterministický program, ale na vyšší úrovni popisů je "tvůrcem": která úroveň popisů je však adekvátní?
763
nesmyslné symboly - zrcadlí, otiskují vnější objekty, izomorfie, tak získávají smysl (Tractatus, zrcadlové neurony v neurovědě dnes)
"sémantická magie" - vědomí a sémantika, já a významy vycházejí z jednoho zdroje: AD: pak podstatnou měrou vycházejí z JAZYKA!
764
nevyhnutelné sebezrcadlení, byť nedokonalé, je vířením podivných smyček
765
kroucení se vzad, zasmyčkování, skládání do sebe - nevyhnutelný vedlejší produkt ohromné síly systému, který ho může následně zásadně změnit
smysl/význam výroku je důležitý i ve formálních/beze-smyslných systémech!! právě VÝZNAM/SMYSL formule G (v rámci systému jsem nedokazatelná) zaručuje, že v rámci systému dokazatelná není - což je současně přesně to, co formule tvrdí!!! AD: znamená to, že smysl garantuje sám sebe?! stojí sám na sobě? je to vůbec možné?!
to odhaluje kauzální sílu významu...OK, ale co je význam, jen typ salvy neuronů?
766
jáství má strukturu, kauzální sílu a vynořuje se, když struktury mozku ZRCADLÍ ZRCADLENÍ světa v mozku a nakonec zrcadlí i samy sebe
AD: nakolik jazyk/systém jáství/systém poznávání-zrcadlení světa skutečně zrcadlí sám sebe? jen neúplně...nakolik zrcadlím vlastní poznávací procesy, procesy, v nichž zrcadlím svět (vidění, slyšení,...) a procesy, kdy zrcadlím sebe? nakolik tedy zrcadlím proces, jímž se sebe-zrcadlím?
AD děje se to pomocí symbolů, které mají do jisté míry být izomorfní s objekty/procesy/akty, které nějak reprezentují/zrcadlí
AD: nakolik poznávám proces mého sebepoznávání? jen velmi málo a neurčitě...spíše se to děje...spíše se snažím zaměřit pozornost na výsledek, vlastní proces je mi skryt téměř zcela...jak docházím k analýze např. mého smutku? nevím, zaměřím pozornost a je to...vůbec nevím, jak to dělám, zřejmě to nedělám já, ale spíše se mi to děje...možná do toho částečně mohu zasahovat...jenomže já mám zřejmě jen několikavteřinový život, než budu vystřídán jinak naladěným já s úplně jinými parametry (úplně jinými nebo podobnými?)
kamera zaměřená na monitor přenášející její záběry, a bude tak zabírat svůj vlastní záběr monitoru..a tento záběr pak bude zabírat opět sám sebe atd.: sebepohlcující televize, "úrovně křížící zpětnovazební smyčka"
vědomí či jáství je touto smyčkou, čím bohatší na autoreference, tím větší stupeň vědomí
AD: podobnost na teorii mysli, mentalizaci: petr myslí, že helena si myslí, že já podvádím sebe, když si myslím, že klamu je...k tomu třeba zrcadlové neurony...podobnost na rekurzi, důležitou funkci jazyka (vtělování vět do vět, produkce potenciálně nekonečného počtu prvků z konečného počtu prvků)
zrcadlím v sobě své přátele a oni mě, a tak zrcadlí i moje zrcadlení jich - do nekonečna, plus v interakci, vzájemném překřižování: a tak vzniká společnost a její struktura!!!
když systém odkazuje sám na sebe, věda zkoumá vědu, státní správa vyšetřuje přestupky státní správy, umění porušuje svoje pravidla, lidé uvažují o vlastních mozcích a myšlení..zauzlení, propletení
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!