jáství - celek, ne souhrn částí
vím, že jsem - nevím, co jsem
co jsem? - presupozice: jsem něco/někdo/věc...něco mezi něčím a ničím: vlastnost, akcident, stav, proces, událost, síť vztahů...
já - základ, podklad...ten, kdo se ptá
tři úrovně:
a) nevědomé stavy
b) vědomé stavy
c) jáství
- a) je vždy, b) někdy, c) výjimečně - z nižšího někdy roste vyšší takto vzestupně...vědomí může být bez já, já nemůže být bez vědomí, nevědomí může být bez vědomí, vědomí (asi) nemůže být bez nevědomí
vědomí může existovat bez jáství
jáství hodně souvisí s procesem sebeuvědomění
co je jáství?
myslíme tím pokaždé něco jiného: typické čísti jáství, pohledy, náhledy na něj, jeho typické části
jaký je rozdíl mezi jástvím samotným a jeho pouhým pociťováním?
já:
a) věc
b) pocit jáství
c) sebe-reflexivní pohled na já
d) pojem já
"TOTO JSEM JÁ" - a) řečeno zvenčí (představuji si sebe jako vnější pasivní objekt)
- b) řečeno zevnitř (jsem neobjektivizovatelný subjekt)
JÁ JSEM...JSEM...EXISTUJI
mlha, neurčitost, temnost já...já jako prázdná forma, formální jednota, funkce, perspektiva první osoby
- pro uchopení jáství chybí pojmy, logika
- třeba já není nic určitého, má jen chudý proměnlivý obsah...rozpadlé na zlomky, tříšť, agregát
věc "já" úzce souvisí se sebe-zakoušením (1. úroveň: pocit, sebe-cit) a sebereflexí (2. úroveň: reflexe-pojem-dedukce-retrospektivní re-prezentace, re-konstrukce)
ale existuji, i když se nepociťuji a nereflektuji - nebo ne?!
já - jednota - celek ?!
TAO - neosobní, nadosobní, dynamické, nevyslovitelné, nepředpověditelné, živé, tiché, nejmocnější, tiché, nenápadné
co je základ reality?
a) neosobní bezduchý stroj
b) osobní Bůh
c) nad-osobní, mimo-osobní, ne-mechanický, mimo-vědomý, mimo-živý: negativní teologie
ten, kdo odsuzuje sobectví, vytváří falešnou iluzi, že sám sobcem není: toť vrchol sobectví!
jsem existence, bytí, život sám, čisté bytí, pohyb...
často spíše jen PASIVNĚ POZORUJI, jak se měním...přepadá mě únava např...bez mého přičinění
KDO to pozoruje...JE TO VŮBEC NĚKDO? NĚCO? NEOSOBNÍ MECHANICKÝ SYSTÉM SE OBČAS POJMENOVÁVÁ (vypovídá o sobě samém) JAKOŽTO "JÁ"
já jakožto soustřeďující se boj sjednocení, bod kulminace/vrchol/špička psychického kontinua/dimenze/živlu/média/procesu...jediné, tiché, neviditelné, pevné místo uprostřed diskursu řeči pronášené právě jedním tělem/organismem
když se chci poznat, "zatmím se", zamlžím, nejde se k sobě maximálně přiblížit, dotknout se sebe zvenčí nelze, zevnitř se sice znám hmatatelně dobře, ale nelze to jakkoliv pojmově uchopit ani jinak poznat...
tendence o jáství uvažovat jako o věci, osobě, středu, ohnisku, DUŠI, trvalé kontinuálně přetrvávající jednotě, celku, podkladu, základu
jsem hmota/látka...řídká látka...jemnohmotný...jsem pěna na hladině...jsem vítr...jemný vánek...ze sebe, v sobě usazen, schopen o sobě vědět, uvědomit si sebe sama
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!