mít odvahu ztratit tvář
mít odvahu být zbabělý
člověk se děsí děsit se před druhými, třást se, koktat, červenat, mít ustrašený obličej..a proč vlastně? co na tom záleží! nepotlačuj to, schválně to někdy udělej, a ještě přehnaně! co zjistíš? že to není NAGASAKI...a ani HIROŠIMA...ale nic, každodenní nudný den, kdy byl jeden ponížen...a druhý si toho ani nevšiml, a nebo mu POMOHL
zbavit se přesvědčení: pokud nebudu dokonalý, druzí mě nepřijmou, odmítnou, zničí, využijí, vysmějí se...
nejsem střed světa, většinu lidí nezajímám, mé ztráty tváře si ani nevšimnou, a pokud ano: co na tom záleží
nemusím být dokonalý...druzí taky nejsou
lidé nejsou predátoři: pokud projevím slabost, neukousnou mě...naopak mi pomohou, budou mít soucit, empatii
slabost je naopak často mocnější zbraní než agrese a síla
konflikt většinou nic neřeší, jen v krátkodobých interakcích si zvýšíš sebevědomí, v dlouhodobějších menší projev agrese může zvýšit tvou dominanci, ale moc agrese škodí...zvláště agrese vůči agresivním...kapka agrese ti prospívá, dvě kapky zničí kooperaci...
když zapomeneš a odpustíš, prospěješ hodně a zejména sobě!
důvěra v druhé - základ kooperace, tvého prospěchu i štěstí
kdo tě kdy tak moc podrazil, že jsi tolik nedůvěřivý?
jsou snad druzí tvým bohem, že tak moc hledíš, jak na ně působíš? co ti záleží tak přehnaně na jejich přijetí?
vžij se do druhých a zjistíš, že to nejsou démoni, ale lidé slabí, nedokonalí, trpící, citliví jako ty sám...není mezi vámi moc velkého rozdílu...ty sám nejsi démon ani nemáš touhu predátora, jen chceš trochu klidu a štěstí, to oni taky...není tedy čeho se bát
tvůj strach je VŽDY přehnaný, a to tak, že hodně
přistupuješ k druhým odtažitě, nedůvěřivě, strnule, zamračeně, výhružně, agresivně...a pak se divíš, že i oni jsou takoví...agrese v druhých je často jen reakcí na skrytou či projevenou agresí tvou...bojíš se jich, proto si agresivní...a oni to mají stejné...
mezi lidmi skutečně často je konflikt, ale ještě častěji tento konflikt probíhá v rámci širší kooperace
sociální fobiku, neztratit tvář před cizími lidmi, proč vlastně? ztrať tvář maximálně!...ono se totiž vůbec nic nestane!
GADe, co se ti může vlastně tak strašného stát? žiješ v očekávání strašných věcí...a přitom se máš dobře a případné zhoršení bude zřejmě malé a může být stimulem, výzvou, vzrušením, dobrodružstvím, obohacením
pokud bys žil pořád v objektivním klidu, subjektivně by ses pořád mohl strašně bát změny...až objektivní zvrat a změna ti ukáže, že změna není katastrofa, ale dobrodružství
všude pohoda, lidé nekoušou, svět není černý: a tobě buší srdce a svírá se žaludek strachy! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!