- opět hodně díky úvahám Jiřího Jirovského
bolest asi souvisí s homeostázou - vnitřní rovnováhou těla a vychýlením z její rovnováhy: něco nás vytočí, rozruší, vzruší, vyvede z míry, vykolejí
vzrušení a rozrušení a vychýlení z rovnováhy někdy však může být i příjemné, dráždivé, může dojít k extázi, tranzu
silné intenzity slasti a strasti tak můžou splývat do jediné intenzity, do totálně dráždivé bolesti-slasti nebo slasti-bolesti
možná existuje rozdíl zejména mezi slabou a silnou intenzitou slasti/strasti - silná intenzita slasti/strasti je stejou kvalitou, největší dualismus je mezi slabší slastí a slabší strastí
bolest souvisí asi hodně s odporem: čím víc odporuji, bojuji, vztekám se, odmítám, nechci, tím víc roste intenzita, tím víc to bolí
buddhista neodporuje, tak netrpí
šlo by i v extrémním odporu najít nakonec slast? nejvyšší meta-buddhista by pak nebyl uvolněný, odevzdaný a non-rezistentní (neodporující), ale zcela zaťatý a odporující
víme, že extrémní odpor či napětí skutečně může být slastný
odpor a napětí hodně souvisí s intenzitou a s bolestí, ale také s extrémní slastí nebo velmi příjemným nabuzením, vybuzením, dráždivým vzrušením - NAJDE NĚKDO PŘESNĚJŠÍ SOUVISLOST?
zřejmě má v sobě slast a strast přítomné v něčem stejné napětí, v něčem však jiný typ napětí - asi existují DVA TYPY napětí
bolest asi hodně souvisí s interpretací: možná osvícený člověk prokoukl, že slast a strast jsou jedinou stejnou kvalitou, které dává negativní či pozitivní znaménko jen naše interpretace, jelikož osvícený člověk nehodnotí, vnímá všechno jako stejně dobré...možná jen rozlišuje různé intenzity této jediné hodnotově neutrální kvality...
možná je slast a strast také dost naučená, že se učíme hodnotit, soudit, interpretovat různé situace a mimiku druhých podle dané kultury (i když jistá mimika je univerzální) - psychopat má špatnou funkci zrcadlových neuronů, které ovlivňují empatii, sociální učení a sebereflexi, díky tomu, že se sociálním učením (pro nefunkční své zrcadlové neurony) nenaučil "odečítat emoce" z tváří druhých, nezná je u nich ani u sebe (kam by se dostaly socializací: emoce by pak byly do jisté míry jazykovým a kulturním konstruktem, zejména pak jejich dualismus, jejich "pozitivní" vs. "negativní" znamnénko)...platí jen do jisté míry
bolest/slast můžou být jen intenzitou, až interpretace tomu dává pozitivní či negativní náboj, doopravdy může jít jen o pluralitu různých kvalit/jakostí/vlastností (Roman tvrdí, že existují možná zároveň, souběžně, paralelně jich je tam víc nebo hodně) nebo o stupně/intenzity kvality jediné
zřejmě jsme nastaveni lehce v minusu, kvůli motivaci
ve slasti je třeba být v rovnováze, přemíra slasti je strastí
jde především o pohyb, změnu a o jejich reflexi, uvědomění - pohyb k rovnováze je už slastí, pohyb od ní strastí (podobnost se Spinozou)
lze také skákat v intenzitách nekontinuálně, bez mezistavů (směje se - a najednou pláče)
stav vyhodnocujeme v kontrastu k předešlému stavu - jde zejména o kontrast, o změnu, o pohyb, vývoj stavů k rovnováze nebo naopak od ní
zvyk, že jsme v lehkém "minusu", způsobuje, že jsme na to zčásti zvyklí
odpor zvyšuje intenzitu bolestivého quale, a tím i bolest samu - když bojuji, přidávám do quale vlastní energii, sám ho tím zesiluji!!!
bolest souvisí se stažením, napětím - souvisí totiž s motorickými pokyny mozku, měla původně fixovat poškozené tělo nebo jeho část, aby nedošlo k dalšímu poškození...proto je z těchto evolučních důvodů bolest jakýmsi stažením, zadržením, blokací
když osvícenému odpadne ego, odpadne mu i všechen odpor - i lpění je forma odporu...ego odpadne tehdy, když skutečně zjistí, že VŮBEC NEEXISTUJE
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!