NEJEDNOTA SVĚTA - s Jiřím Jirovským
- hodně z hlavy Jiřího Jírovského
- jednoty duše, jáství, Boha byly popřeny, zbývá popřít jednotu světa
- svět je chaos, nahodile vznikají pomíjivé shluky, agregáty, krátkodobé psycho-fyzikální jednoty, nahodilé smysly z chaosu
- jak píše už Deleuze v LOGICE SMYSLU: smysl vzniká nahodile a dočasně/krátkodobě na křehkém povrchu dynamického chaosu
- jak píše A. Badiou: mnohost mnohostí a prázdno zakládají "svět" bez jednoty, ve světě vznikají nahodile události a jejich smysly nad stavy věcí, všechno je smíseno s pravdami, idejemi, smysly událostí - ideje nejsou mimo svět, ale jsou součástí mnohosti mnohostí ne-jednotného a nahodilého světa
- pokud svět chápeme jako jednotný a on není, podléháme iluzi, měli bychom se snažit najít trhliny v jednotě, nahodilosti, anomálie
- fyzikové hledají TEORII VŠEHO a věří v platnost univerzálních fyzikálních zákonů v našem světě a v univerzalitu logických a matematických zákonů a pravd ve všech možných světech...proč však věřit, že svět je jednotný a má jediné zákony?
- zákony logiky nejsou nutné, ale jsou to nakonec nahodilé a evolučně podmíněné pouhé PSYCHOLOGICKÉ zákony naší psychiky: jsou nutné jen proto, že nemůžeme myslet jinak, ne proto, že by byly dokázány či zaštítěny nějakou metafyzickou nutností!
- jednotný smysl a řád světa je jen zdánlivý, svět není univerzální, je to multiverzm a v jádru chaos, mnohem radikálnější než aristotelská materia prima (prvotní látka, hylé) jako rezervoár možností - i možnosti totiž ve skutečnosti teprve vznikají v chaosu, nejsou nějak věčně zasazeny v údajné věčné látce
- dočasně vznikají smysly a harmonie...je zde radost z dočasně vzniklých harmonií, fyzikové pak opěvují eleganci, symetrii, jednoduchost, jednotu, pravidelnost a zákonitost svých teorií - tyto jednoty však vznikají jen krátkodobě a obsahují v sobě hodně z lidské mysli, která je sjednocena v nahodilé psychofyzické shluky - pak se zdá, že mysl objevuje řád, ve skutečnosti však objevuje samu sebe, je s daným krátkodobě existujícím "světem" ve shodě a harmonií, protože jde právě o krátkodobou harmonii světa a mysli
- subjekt a objekt vznikají společně jako nahodilé krátkodobé psychofyzické jednoty - poznávám jednotu, protože jsem se svým objektem zajedno, tvořím s ním pomíjivou jednotu, poznání samo je tou jednotou, před ním žádný poznávaný objekt ani poznávající subjekt nebyl
- jde o krátkodobou shodu mysli a světa - jednota, shoda, korespondence nebo harmonie je podmínkou všeho poznání, takže je JASNÉ, že v poznání toto poznání vždy poznává jednotu, protože v chaosu žádná shoda či harmonie není a není možné tam něco poznat (ani tam neexistuje žádné poznávání), poznání samo je harmonií, vzniká současně spolu s objektem poznání
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!