mně se osvědčilo:
nezastavovat své myšlenky, ale volně postupně přes denní snění a myšlenky přecházet k jejich uvědomování, k bdělosti
uvědomuji si své myšlenky, spíše než bych je aktivně myslel
ale nebráním se svým myšlenkám a pocitům, spíše je pozoruji, jsem jejich svědkem
když se myšlenky objevují, přijímám je
myšlenky se budou objevovat stále, avšak nebudou už tak důležité, budou trochu na povrchu, budou znít "slabším vnitřním hlasem"
tedy nechám myšlení volně proudit, sním si (denní snění, imaginace, relaxace), ale volně přecházím spontánně, bez úsilí a snahy do jejich pozorování, do větší bdělosti: jsem svým myšlenkám přítomen, jsem s nimi a vedle nich, je to jakési "uvědomění si mysli"
- toto uvědomění samo je také myslí, ale spíše její reflektující částí, mysl tedy reflektuje samu sebe, samu sebe tiše a bez souzení klidně pozoruje - pozoruje mechanismus, jakýsi automatismus řetězení vlastních myšlenek, ale nezasahuje do toho, neodporuje myšlenkám, nemá k nim nenávist
není v tom žádné úsilí, snaha, cíl
jen spontánně pozoruji myšlení
a pak se myšlení často utiší
já jsem pak v kontaktu s vlastní myslí, všímám si ji, všímám si jejího ticha
pozoruji jakýsi zdroj myšlení v sobě, jakousi otevřenost mé vlastní mysli, jakýsi posvátný vnitřní prostor
mé uvědomění či má mysl se otevírají, jsou více volné, lehké - všímám si svých myšlenek tak, jako bych byl vnitřním prostorem, který je obklopuje, jako bych se na ně díval vnitřníma očima, které jsou roztažené dál než mé normální fyzické oči, jsou jakoby roztažené po stranách až na hranicích mého mentálního vnitřního prostoru
když se snažím toho dosáhnout, nejde to - má touha to blokuje
když jen tak volně ležím a volně bděle sleduji myšlenky, myšlenky samy se zpomalí, ztratí na intenzitě
a já mohu pozorovat automatismus, mechanismus, nekonečný řetěz "brebentění" vlastních myšlenek - jakoby to byly spíše jakési zpola vnější, byť vnitřní sluchové halucinace :-)
ale neobtěžují, jen si jsou
a často se propadám do ticha vnitřního zdroje přítomného bdělého vědomí, tak že zůstává jen čiré vědomí
jsem pak více v kontaktu sám se sebou, jsem to já sám, kdo vidí sám sebe a cítím blaženost
nejde o hledání vnějšího cíle nebo něčeho, co bych mohl ztratit: zřu vědomí a zdroj ve mě samém, jsem to já sám, koho jsem hledal...a přece, jak říká Eckhart Tolle, jakoby to bylo paradoxně něco víc než já sám, ale to už nevím...
jako bych se naladil na jiný modus vnímání a myšlení, jaksi otevřenější, živější, energičtější, bohatší...jakýsi proud pramenící ze mě, oživující myšlení, rozprouďující snad i krev v mém mozku rychleji a výrazněji...
Deti + ti, co miluji zmrzlinu + osvícení lide nemaji plany, cile, projekty...naopak hledači osviceni + kariery + budovatele ega je mají
jakoby šlo o tři kroky:
1) dítě, vychutnávač světské zábavy - nemá cíle
2) kariérista, egomaniak, ideomanik, hledač osvícení - má cíle
3) osvícený - nemá cíle
3. krok je v něčem stejný, ale v něčem vyšší než 1. krok: je obohacený o svou negaci v 2. kroku: proto touha po osvícení je nutnou podmínkou a současně největší překážkou osvícení, jak říká de Mello
Nejvíc násilí pachame sami na sobe..opakem je otevrena pozornost ke vsemu, co prichazi, i k narustajici neotevrenosti..kdyz to potlacuji, dam tam energii, je to pak hodne intenzivní, ovlada me to, stavam se tim...opakem je nenasili, nenasilna prijimajici otevrenost
otevřená přijímající nenásilnost je v meditaci nejlepší: přijímat vše, i narůstající neotevřenost, i svůj odpor...a jakoby to pozorovat, být mimo to...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!