je těžké být osvícený?

- asi je těžké mít to jako TRVALÝ stav

- ale myslím, že když bereme osvícení vážně a fakt se tomu věnujeme, tak může každý z nás být stále osvícenější...a i to přináší MOŘE RADOSTI...

- stačí chtít, je to o motivaci, brát to vážně...ale zase ne na křeč, s humorem...

- nikdo z nás to nebere zcela vážně, všichni jsme polovičatí, falešní, věnujeme se stále jen blbostem a plkání, a pak se divíme, že trpíme...

- čím víc nás však svět znechucuje, unavuje, otravuje, přestáváme věřit v jeho hodnotu, tím více se obracíme k osvícení jako k poslední spáse/útěše/záchraně/naději...

a to může být myslím velmi dobře...

kdo netrpí ještě příliš moc, na osvícení kašle...

kdo trpí nebo se třeba extrémně nudí či má depresi nebo stálou úzkost, je mnohem víc motivován hledat osvícení...


koho už unavil ten věčný strach a věčné sny, je na dobré cestě...

jasně, každý z nás vkládá trochu naděje do vnějšího světa, ale čím méně, tím víc se věnujeme vnitřku, nitru, mysli, meditaci...osvícení :-)

nikdo asi tak úplně na osvícení nevěří...a proto potřebujeme vnější vzory lidí, co už to dokázali, aby nás stále znovu motivovali...a takové vzory tu samozřejmě jsou...

v současnosti si nemyslím, že by alespoň poloviční (dá-li se to měřit) osvícení byl pro někoho z nás nereálný cíl...