KARTEZIÁNSKÉ DIVADLO
fenomenologický průzkum nabízí proud qualií v rámci statického pole, v rámci statického časoprostorového rámce, který přetrvává
Kant měl pravdu - čas a prostor jsou apriorní formy smyslového názoru/nazírání
prostor je 3D
čas vnímám jen jako mikročas, jako krátký rychlý pohyb či změnu - delší čas je jen konstrukt z paměti
dále je vlastností všech qualií to, že jsou jistým poznáním, poznáváním
všechna qualia totiž mají tu vlastnost, že jsou to nějaká data, údaje, informace, fakta, danosti, poznatky, determinační/determinující (poznávací) stavy
POZNÁNÍ není nějaká věčná přetrvávající vlastnost, spíše se tato vlastnost opakuje v každém quale, v každém mentálním obsahu (quale zde chápu jako soukromý mentální obsah libovolného typu)
není zde tedy poznávají subjekt nebo věčné poznání jakožto věc/objekt/předmět, ale je to jen šňůra/řetězec/proud/tok stavů, z nichž všechny nebo většina mají tu vlastnost, že jsou poznáním, že mají kognitivní (poznávací, poznávající) složku...na toto přišel buddhista Matthieu Ricard
ze statického časoprostorového pole a z toho, že qualia mají všechny tu vlastnost, že jsou kognitivní, že jsou to jisté informace, vyvodila zřejmě indická filozofie mylně to, že existuje nějaký věčný Svědek/Pozorovatel, či jisté tibetské a japonské/korejské typy buddhismu to, že existuje věčná Jedna Mysl, věčný Jas Mysli, věčná Prvotní buddhovská dokonalá Přirozenost, věčná Prázdnota atd.
charakterizují tuto prázdnotu mysli často jako téměř prostorovou prázdnotu, prostorové vakuum, prostorové prázdné otevřené pole, jako věčný prostor mysli - to by odkazovalo ke kantovské apriorní formě názoru prostoru
a proč postulují upanišady i některé formy buddhismu věčnost Svědka/Pozorovatele/Mysli/Prvotní dokonalé otevřenosti Jedné Mysli či Vědomí či Prázdnoty?
protože je v tomto fenomenologickém poli neustále stabilně kontinuálně přítomná kantovská apriorní forma názoru čas! takže se zdá, že čas je nekonečné kontinuum od minulosti do budoucnosti, od věčnosti do věčnosti...což je jakási forma věčnosti, statičnosti, jakési "věčné teď", které kontinuálně stále přetrvává v tom, že každý okamžik je jakýmsi statickým "teď"
takže je zde věčný proud/tok/následnost qualií v pevném statickém rámci/poli, které je dáno časem a prostorem jakožto stabilním formami
plus jsou tato qualia poznáním, mají svou kognitivní stránku/aspekt/formu/vlastnost, takže se zdá, že je zde nějaké věčné statické vědomí či pozorovatel, svědek apod...i když nic takového není...
toto "karteziánské divadlo" má své ohnisko i okraje (jak říkal už James), má z části oddělené podsekce a sektory, některé věci se v něm dějí mlhavě, mají neurčité kontury, někdy dochází k diskontinuitám, přerušením, skokům...ale asi je toto divadlo/scéna jen jedno, je zde jistá míra INTEGRACE A JEDNOTY
mluví se někdy o "filmovém plátnu", pozadí, na kterém je promítán film...tato statičnost je dána asi právě tímto časoprostorovým rámcem, který je statický, kontinuálně neustále přetrvávající
Eckhart Tolle mluví o tom, že jde o neustálou přítomnost jednoho věčného vědomí...ale spíše je to tak, že se vše děje v přítomnosti, a ono "vědomí" není žádná entita, ale spíše to, že všechna qualia/mentální obsahy mají svou kognitivní stránku, jsou to tedy různé druhy/typy informací
pocity nemusejí mít pociťovatele, vnucuje nám to gramatika slovesa "cítit, pociťovat", od kterého je někdo odvozuje...avšak lze je chápat jako Hume jen jako informace, data, údaje, smyslová data, sense date...slovesa mají vždy určitou osobu (já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, jednotné nebo množné číslo), avšak data je mít nemusí, může jít jen o gramatiku
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!