oddělené já (což je další forma mě samého) se udržuje úsilím se sebe zbavit! - nikdy ale tímto odděleným já nejsem a nebudu
rada ze "Čtyř dohod" "Neber si nic osobně": napadlo mě, jestli nás to nemůže víc paradoxně zaměřovat na sebe jakožto na nějakou konkrétní osobu: podobně jako rada "nemysli na bílého medvěda" nás vede k tomu, že na něj myslíme pak pořád...Kdo sebe jakožto osobu potlačuje, pořád na sebe nakonec myslí a nemůže sám sebe pustit...
vědomí přijímá všechno, neklade odpor ničemu
(není to jen strategie jak učinit ze světa/těla/mysli iluzi, a tak intenzivněji vnímat sebe, resp. "vědomí"?)
--
a dále už s Janem Votavou
touha - není to specifické quale, ale radost doprovázená představou budoucí situace + napětí, puzení, tlak - někdy je v ní nespokojenost se stávající situací (už chci budoucnost!) a někdy jen fascinované/nadšené směřování (hnaní se) k budoucnosti, která nás přitahuje, tedy za ještě lepším než je teď (tedy spontánní proud plánů, představ, emocí a pohybů těla k ní směřuje)
emoce - na rozdíl od myšlenek se nedají snadno zpřítomnit
peaky, vrcholky slasti, její intenzity - touha lže, představuje nám je v extrémně skvělých barvách, ve skutečnosti trvají jen krátce a nejsou zas tak velké, není to až zas tolik jednotek slasti
ale další jednotky slasti plynou z těšení se na peaky, chlubení se s peaky ostatním potom, spokojenosti, že bylo peaku dosaženo nebo absencí frustrace z toho, kdyby peaky nebyly
můžu vědět, že těšení se na peaky dá víc jednotek slasti než samotný peak, ale přesto se těším dál (možná trochu méně, když vím, že cesta je lepší než cíl)
v našem světě délka pohody mnohonásobně počtem "jednotek slasti" převažuje k poměru k intenzitě "peaku", které jsou krátké, a zas tak extrémně moc jednotek slasti nemají
jde jen o celkový počet jednotek slasti (výpočet: násobí se intenzita krát délka slasti)
k pluralitě slasti - všechny kvality slasti jsou převoditelné, i duchovní slast na tělesnou, např. 1 jednotka duchovní slasti (poslech opery) může mít 1000 jednotek tělesné slasti (čokoláda)
prof. Jiří Vácha: je pozornost pod naším vlivem? vědomě nemyslet na něco nebo vůbec nemyslet, před spaním dát mozku pokoj, potlačit myšlení při usínání...možná ještě větší vliv máme na smyslovou pozornost
pozornost asi úzce koreluje s procesem plánování...nebo obecněji s integrovaností, aktivizací, sjednocením, shromážděním-shrnutím, mobilizací, sous-střed-ěním vědomí
-------------- pozornost souvisí s povelem POZOR!, s údajným pozorovatelem, s pozorováním (nejčastější pozorování je to vizuální, zrakové)
------------- co by to mohl být onen údajný pozorovatel, svědek upanišad oddělený od světa? jak pozorujeme? jak probíhá proces pozorování? proces zrakového pozorování, zejména však jiných typů pozorování?
lidé, kteří mají pevné plány, cíle, řád, účel, ambice asi víc věří, že mají stálé kontinuální a jednotné jáství - než lidé tekoucí, chaotičtí, odevzdaní, labilní, hnaní jak smítka ve větru v "nesnesitelné lehkosti bytí/žití"
pozor na intuitivní soudy - často lžou!
v nudě si člověk MYLNĚ myslí, že bude trvat stále nebo se bude už jen zhoršovat...
zaměřit se na postupné probublávání, vynořování mentálních stavů z hloubky, z hlubiny vědomí, v tom bodě či místě, když překračují práh vědomí (neurózy, komplexy, psychopatologie,...)
----- spojujeme si vědomí s komplexitou jeho neurálních korelátů, protože si pamatujeme jen ty vědomé stavy, které jsou spojené s komplexními neurálními koreláty - jen ty v nás zanechávají paměťové stopy...možná máme vědomé stavy i z méně komplexních korelátů, ale ty okamžitě zapomínáme...jak víme, že jde o komplexní neurální koreláty?
sladká je spojená s příjemným - ale moc sladkého ztrácí své plusové znaménko, plusovost, když jsem přeslazen!!!...zde mohu oddělit sladkost od příjemnosti, když jsem sladkým přejeden, vidím sladkost bez plusového znaménka
přejím se a vidím sladkost bez příjemnosti
----- vidím tedy i příjemnost bez sladkosti, jak vypadá???
------ příjemnost následuje po vjemu modré i po vjemu sladké, jen po vjemu sladké nastupuje rychleji, možná je s ní bezprostřední, vyvstává paralelně s ní, je v ní implicitně, téměř inherentně obsažena, vklíněna do ní, srostlá s ní (nebo s ní dokonce totožná?)
---- může být příjemná inherentně ve sladké, když někdy příliš mnoho sladké není příjemné? možná ano, v situaci, kdy jsem přeslazený, mám už jiné quale sladké než předtím, když jsem měl na sladké chuť! a je zde ještě jiný důvod??
je více kvalit a druhů příjemnosti - příjemnost napojená na smyslové vjemy (na sladkost) a příjenost emocionální (v radosti)
----- mám hmatový vjem tlaku na noze a současně emoci bolesti v noze - stejně tak mám chuťový vjem sladkosti a současně emoci (?) příjemné sladkosti???
v našem světě nejsou moc vysoké peaky, vrcholky slasti, není moc stupňů intenzity slasti najednou! a trvají krátce, skoro si jich ani nestihneme všimnout, pořádně je vychutnat
poměry v délkách slastí jsou v našem světě větší než poměry v intenzitách slastí...je představitelný jiný možný svět, kde je tomu naopak, pro hedonika jde jen o celkový počet jednotek slasti daný násobkem jejich délky a intenzity
děláme často kognitivní chybu časové preference: chybně volíme raději krátký milostný úlet teď a nemyslíme na to, že nám to zkazí dalších 20 let manželství
podobně chybně preferujeme peaky před časovým trváním: chybně upřednostníme prchavou intenzitu slasti před dlouhodobou relativní pohodou bez peaků
někdo může slast či radost nejsnáze vyvolat skrze ego: přes samolibost, naladění se na ješitnost
někdo je víc naladěný agresivně, hněvivě: i jeho deprese je spíše agresivním sebe-tlakem dovnitř, jeho radost pyšným agresivním vypínáním se
je třeba podrobně zkoumat qualia slasti a strasti, qualia jídla, pití, sexu, lásky, nenávisti, vzteku, hněvu,...podrobně, jak vystávají, jak probíhají,...
----- jsme špatní psychologové sami sobě i jiným
možná je u qualií jídla důležitější délka a u qualií sexu zas intenzita slasti
co mají společného různá příjemná qualia jako sladkost, hebkost, orgasmus? asi jen jednu věc: právě onu příjemnost (ono: dělá mi to dobře) plus naši touhu pokračovat v nich, zesilovat je, udržovat je, získat je znovu plus možná vyvolávají obvykle nějaká obecnější/univerzálnější qualia radosti, euforie, mánie, ale také mají svou specifitu, konkrétnost, individuálnost
co jsou to emoce?
obvykle se dělí na příjemné a nepříjemné, tedy na plusové a minusové, ale existují možná i neutrální emoce (apatie, letargie, lhostejnost, otupělost)...dalšími škálami emocí jsou vzrušení-uklidnění, (ne)napojenost na bezprostřední vnější stimuly (např. na sladkost), vzrušení-klid, uvolnění-napětí, dále míra intenzity jednolitých emocí (plusových i minusových)
emoce nelze snadno ovlivnit vůlí a pozorností jako myšlenky
emoce stejně jako myšlenky nesou jistou informaci, obvykle ale menší, jednodušší ,bezprostřednější
emoce jsou často intencionální, jsou o něčem, týkají se něčeho (nějakého intencionální předmětu/objektu)
emoce nás regulují, mají vliv na naši motivaci (slast a strast: pozitivní a negativní motivace)
emoce nás nalaďují či vylaďují, ladí, ovlivňují naše vnímání, obsah, styl, rychlost, celkový ráz a tón myšlení či jednání
někdy jsou emoce napojeny na vjemy (na sladkost) a jindy ne (radost z ničeho nic, deprese nevyvolaná bezprostředním vnějším stimulem)
jde o určité stimuly, intenzity, popudy, pohnutky
emoce v sobě často nesou implicitní hodnocení či soud o dané situaci
emoce nám často říkají, co s danou situací dělat: zda ji nechat tak, jak je, snažit se ji podržet, zvětšit či zmenšit to, co už nabízí, změnit ji - často emoce vybízejí ke změně
jsou vždy TAKÉ fyzické, možná jenom fyzické (tělesné)
co je to rozhodování? sled plánů a možností, kalkulace výhod a nevýhod u každé z nich, těkání a překmitávání mezi nimi tam a zpět
co je to okamžik volby, okamžik rozhodnutí? asi zde nerozhoduje svobodné já ani žádné já, ale jde jen o spontánní přelití plánování do činu nebo v čin
je tenká dělící čára mezi rozrušením a vzrušením: možná nám horory a horské dráhy přinášejí mnohem víc strasti než slasti, ale necháváme si to líbit, protože jsme kulturně naučeni (falešně), že jde o tzv. "dobrou zábavu"
------ vzrušení a rozrušení - překmitávání mezi nimi, mají podobnou intenzitu napětí či vzrušení, ale odlišná znaménka (plus a minus, příjemné a nepříjemné) - např. "jízda na horské dráze" - jak to, že jsou si podobné, když mají opačná znaménka? a v čem jsou si podobné?
------ jde zde o jistý dualismus, protikladnost, dichotomii, dynamickou kontrastnost či polaritu příjemného a nepříjemného, plusu a minusu - jak spolu přesně souvisí? tvoří spolu nějakou vyšší jednotu? je jedno antitezí druhého? je zde práce hegelovské negace? je jedno z části (trochu či dokonce v nejhlubším jádře) přítomno v druhém jako jin v jang a naopak???
s filozofickou zombií můžu mít skoro stejný vztah jako s osobou, která má vědomí...myslím si chybně, že to není možné (že tento můj vztah s filozofickou zombií nemůže být velmi podobný mému vztahu s normálním člověkem majícím vědomí), podobně jako si věřící mylně myslí, že kdyby nebyl Bůh či kdyby v něho přestal věřit (k tomu poznamenávám: což je pro jeho situaci stejné), byla by to katastrofa...ale samozřejmě nebyla, skoro nic by se nezměnilo, velmi rychle by si zvykl a po většinu času by na to nemyslel (stejně jako teď po většinu času nemyslí na to, že Bůh údajně je)
kontinuální škála (ne)pozornost, (ne)bdělost, (ne)vědomí
quale strachu se často neliší od quale žaludeční nevolnosti z přejedení či z lehké otravy jídlem, tak proč nám vadí víc?
a) možná nám vadí stejně, adekvátně své intenzitě
b) nebo proto, že s tím můžeme více dělat, skrze "práci mysli", skrze uvolnění našeho odporu, nebo proto, že nejde o náš tělesný/fyzický problém, takže můžeme nějak změnit vnější situaci, k čemuž nás i vyzývá (vyzývá nás ke změně)
c) možná proto, že se nezajímáme o samotné quale strachu, ale víc jsme zaměřeni na budoucnost, které se právě ve strachu obáváme - strach je intencionální (je o něčem, má informaci, obsah, je zaměřením na obávanou možnou situaci v budoucnosti), zatímco běžná fyzická žaludeční nevolnost intencionální není
osvícený snad přistupuje ke strachu stejně jako my k fyzické žaludeční nevolnosti či k fyzické bolesti obecně - neřeší ji, nebojuje s ní (možná ji dokonce chápe jen jako iluzorní postavu či výjev ve filmu)
možná osvícený trpí stejně jako my, jen si utvořil příběh, že netrpí nebo že bolest nevadí, což mu jen mírně pomáhá, ale v podstatě trpí stejně jako my
příliš se od sebe nelišíme: když jdeme dva vedle sebe, vidíme jen lehce posunutý vizuální obraz-zrakovou scénu, což je to hlavní, co v nás aktuálně probíhá...jsme zejména zrcadly svého bezprostředního okolí...pak už se jen lehce lišíme několika myšlenkami, emocemi a dlouhodobějším pozaďovým naladěním
----- proč osvícený v non-dualitě poučuje svého žáka, když on ani žák neexistují, přitom to však evidentně vypadá tak, jakoby se osvícený guru snažil svému žákovi pomoci z jeho trápení?
tělesná qualia nemusí být o nic méně vznešená než duchovní slasti-qualia: i když v naší kultuře často duchovní slasti doprovází emoce vznešenosti, může to být v novopohanství či ve více tělesných kulturách naopak: emoce vznešenosti spíše doprovází třeba kulty či mystéria sexuality,vína, zpěvu, tance, dokonalého a vysportovaného či svalnatého či mladého těla...
---- co je to idea příjemnosti, nepříjemnosti, utrpení, bolesti???
není jáství jakousi "hubkou", houbičkou, "potvůrkou" ve středu hrudi, chvějícím se energetickým plamínkem, větrem-ohněm s plamínky, malým dráčkem sedícím na hrudi (hmatové quale, čakra, energetické pole ve středu hrudi, spíše na povrchu, na kůži středu hrudi a několik centimetrů pod ní, či sahající několik centimetrů pod ní, tlačící dovnitř, tančící ve středu hrudi)?
---- neposiluje příjemné quale nějak naši mysl? nebo není to naše reflexe či vědomí, že naše mysl roste, sílí, tedy radost z průběhu či prožívání této pozitivní změny (inspirace Spinozou)???
----- slast nemůže být nikdy příliš intenzivní (chceme ji stále víc, jen když už ji máme docela dost, neprahneme tolik po ještě větší dávce: nejvíc prahneme po slasti, když jí máme málo), ale to, co nám ji někdy přináší, někdy může být už tolik intenzivní, že už nám to slast nepřináší, ale bere (příliš hlasitá oblíbená hudba, příliš sladké jídlo, ač mám sladké rád) - to by mohla být metoda, jak obecně oddělovat smyslová qualia od příjemnosti či i nepříjemnosti, která je s nimi obvykle bezprostředně spojena: i nenáviděný typ bolesti, je-li slabý, může být shledán jen jako neutrální a zajímavý typ qualia, typ energie, typ stimulu,...
----- příjemná qualia ze soulože nejsou jediným motivátorem k ní, jinak by nechtěl sex ten, kdo ho ještě neměl....už vizuální obrazy (obvykle druhého) pohlaví vzbuzují nutkání k sexu...možná qualia při sexu ještě posilují další touhu po něm (lidové "kdo zkusí, ten už pak musí...")
---- jak souvisí touha a potřeba, nutkání, (ne)podmíněný reflex, automatismus, spontánní hnutí a pnutí a puzení? nakolik pak je touha emocí???
---- jak přesně se v mysli manifestuje pud sebezáchovy? obvykle (pokud nejsem v ohrožení života, což jsem málokdy) asi jen jako intuitivní-samozřejmý (a možná mylný!) poznatek-myšlenka-implicitní evidentní intuice, že život má "samozřejmě" smysl, že "samozřejmě" chci dále žít apod...
podobě si samozřejmě myslím, že jsem, že existuji, ač se mohu mýlit...
disociace při utrpení: buď se podle Dennetta odpojím jenom od své bolesti (jsem já oddělený od bolesti) nebo se odpojím od jiného já, které trpí (jsem já a jiné já, které trpí, došlo k mému rozštěpení na dvě já, z nichž trpí to já, kterým nejsem já)
Damasio: po operaci
ti, co měli chronickou bolest, říkali: "Doktore, bolí mě to dál úplně
stejně, ale už mi to nevadí"...tedy zřejmě existují dva paralelní mozkové okruhy
bolesti, vývojově starší a mladší, Damasio odstranil ten vývojově mladší neurální
okruh, tedy interpretaci bolesti, jakési mentální utrpení, ale holou
fyzickou-tělesnou bolest (vývojově starší neurální okruh) nechal..
------------- všudypřítomnost informace, dat, znalosti, vědění, poznání, uvědomění je zřejmější než existence hmoty/látky, energie
-------------- je snad možné, že by někdo při meditaci tak zvětšil sílu a jas své mysli a zvýšil rychlost jejího vyhodnocování dat-informací, že by se mu pohyby jeho těla i těl ostatních, všechny myšlenky a emoce zdály býti velmi pomalými, až jakoby "zamrzlými v čase"?
------------- vnímá osvícený guru svého žáka jako toho, kdo má od něj oddělené vědomí nebo ne? nebo o tom vůbec neuvažuje a reaguje spontánně?
------------- Jevení se jevů! Snad největší záhada, jak věděl Heidegger a Patočka...Co je to proces zjevování se jevů, jejich vycházení/vyjevování/vystupování/objevování v mysli, ozařování jejím světlem a jasem, průzračností jejího čirého, jemného, průhledného, čistého média? V mysli najednou jsou, vyskytují se. Rupert Spira říká: ve skutečnosti stále vidíme jen (svou) mysl/vědomí/vědění/poznání a různé formy, které na sebe KRÁTKODOBĚ a JENOM ZDÁNLIVĚ bere. Ve skutečnosti tu zůstává stále jen ona, vždy přítomná ZÁŘE.
--------------- zkroucenou ruku nechceme pustit kvůli následné úlevě, ale kvůli přítomné bolesti, úleva je jen vedlejším produktem, účinkem, nemá nás zřejmě nijak motivovat k tomu, aby zkroucená ruka byla puštěna
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!