zdá se, že i při tzv. "vnitřní řeči, vnitřním monologu či vnitřním dialogu cítíme hmatová qualia na hlasivkách - je to pozůstatek toho, že vnitřní řeč se patrně vyvinula z hlasité samomluvy
a také zřejmě (i když slaběji) cítíme hmatová qualia v ušních bubíncích - možná zase evoluční pozůstatek ze samomluvy, také je naše vnitřní řeč či myšlení podobné sluchovým halucinacím, jak dokládají schizofrenici, kteří svůj vlastní vnitřní hlas opravdu mylně považují za hlas někoho vnějšího, např. mimozemšťanů či nenávistného okolí, které je údajně pomlouvá...
-
jak se cítíme ve vlastním těle?
Jírovský dává dobrý příklad, že jako bychom byli ve skafandru s průzory-otvory, kterými se jakoby díváme ven a jakoby obal skafandru byl velmi dobře přisátý na nás samotných
jakoby naše tělo bylo v nějakém k němu přilnutém vnějším těle
dodávám, že vidíme tělo bez naší hlavy, jako bychom byli "bezhlavými rytíři"
plus se nám zdá, že toto tělo je naše loutka a my jsme loutkářem
neurovědci říkají, že si vnější prostor konstruujeme v raném dětství podle vnímaného prostoru (tělocit a polohocit, rané pohyby plodu v těle matky) vlastního těla a možná i podle vnímaného prostoru lůna matky
možná si podle vnímaných pohybů vlastního těla (časné pohyby plodu v lůně matky) konstruujeme i to, jak následně vnímáme pohyby externích objektů
a J. Lacan dodává, že externí objekty i "já druhých lidí" vnímáme podle údajné jednoty vlastního já...a jelikož toužíme mít já hodně sjednocené, ač nemáme, podléháme této iluzi i u ostatních externích objektů a zejména u "já" druhých lidí: vnímáme je jako mnohem víc sjednocené, než ve skutečnosti jsou...a jako mnohem víc dokonalé, komplexní, než jsou...ve skutečnosti se v "nitru či mysli" druhého odehrává tak málo jako ve mně samotném: jen jedna či dvě myšlenky a pocity, žádná ucelená a obsahově bohatá osobnost!
jakoby naše tělo bylo tělem někoho jiného nebo dokonce cizího neznámého mimozemšťana, jehož neznáme a neznáme ani jeho vnitřní pochody, jen jsme si už na jeho přítomnost tak nějak zvykli a jsme schopní zhruba předvídat, co se stane dál...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!