když se máme špatně, hodně se chceme mít lépe, když už se máme celkem dobře, tolik si nepřejeme mít se ještě lépe
existuje quale chtění? quale-touha CHCI TOHO VÍC, TOTO NECHCI...jde o radost či smutek, strach doprovázený soudem
příjemné a nepříjemné, plus a mínus - to je zřejmě aspekt/vlastnost některých qualií, konkrétně těch qualií, kterým říkáme emoce, city, pocity, nebo i některých vjemů, např. zápachu či sladkosti
podobně jako červená a modrá sdílejí ideu barevnosti, jsou barvami, tak strach, smutek, radost sdílejí ideu pocitu, jsou to city/pocity/emoce a dělí se na příjemné a nepříjemné, mají aspekt/vlastnost příjemnosti či nepříjemnosti
------ co je to idea pocitu-emoce? v čem se liší od ideje vjemu či myšlenky?
------ co je to příjemnost či nepříjemnost jako aspekt/vlastnost/rys jistých qualií?
------- co mají společného všechna příjemná qualia? např. sladké a hebké (příjemné na dotek) a voňavé? jsou to odlišné kvality vznikající fyzicky v odlišných částech těla, přesto mají snad cosi společného...CO TO JE?
příjemná qualia mohou vzbudit další příjemná qualia - sladkost čokolády ve mě vyvolává podobně euforická qualia jako např. orgasmus
------ podobně nepříjemná qualia vzbuzují další, možná OBECNĚJŠÍ nepříjemná qualia - nepříjemný konkrétní zápach ve mě vzbudí obecnější nepříjemná qualia zhnusení, nevolnosti, odporu
vůle neexistuje, existují tedy alespoň qualia chtění?
možná ani ta ne: jsou jen quale radosti a smutku a strachu, slasti a strasti, doprovázená představami budoucnosti - tomu říkáme chtění, odpor, těšení se, snění, obavy,...
snažíme se dosahovat plusových stavů a vyhnout se minusovým stavům
je třeba rozlišit samozřejmost (evidenci, intuici) souhlasu a náhledu:
s větami "JÁ MYSLÍM", "JÁ BĚHÁM", "JÁ VLASTNÍM-OBÝVÁM-ŘÍDÍM TĚLO A POCITY A MYŠLENKY", "JÁ JSEM" samozřejmě souhlasíme, nemáme však jejich fenomenologický náhled
i pokud by bylo evidentní že jsem, bylo by třeba rozlišit, zda se to vykazuje nejasně nebo jasně
údajný pocit autorství jakožto jednoduchý základní pocit podobný pocitu strachu či vjemu sladkosti nemáme - jde spíš o intuici, tedy myšlenku, jednoduchý poznatek/informaci, která nemusí být pravdivá, možná je však vrozená
na HORSKÉ DRÁZE překmitávají velmi rychle minusové a plusové stavy, ale toto překmitávání je málo časté
snažíme se držet plusových stavů, proto je ztrácíme...možná je řešením askeze nebo umírněnost: neběhat za plusovými stavy, ale spíše od nich, či se s nimi zdržet jen na chvíli...
trpící silná křesťanka mohla mít rychlé překmitávání silné fyzické bolesti a křesťanského postoje odevzdání se Ježíšovi a lásky, tedy rychlé překmitávání plusových a minusových stavů
mnozí buddhisté mohou v hloubi stále pociťovat radost a mír, na povrchu však jako méně podstatné vlnky hlubokého oceánu se stále objevují negativní stavy - tedy asi osvícení nepřekonali základní dualitu plusových a minusových stavů, jen ji zmenšili, minusové stavy ztratily na významu, avšak nevymizely zcela
jsou minusové stavy jen věcí naší interpretace? asi ne, mají je i zvířata, děti, přírodní národy
není tomu tak, že plusový stav je někdy negativní, spíše chceme stále větší štěstí, jen některé kvality, které nám štěstí přinášejí, po překročení jisté míry své intenzity nám štěstí postupně berou (oblíbená hudba, kterou někdo postupně zesiluje až k nevydržení)
mentální bolest je nakonec také JEN bolestí fyzickou, ale dokážeme ji více ovlivnit (už ne u klinické deprese, ta se více podobá klasické fyzické bolesti)
základem mentální bolesti je náš odpor, náš boj, rezistence - to se děje pasivně, mechanicky, takže vlastně obvykle nebojujeme sami, odpor si neděláme sami, jde o jakési NAPĚTÍ, je však možné to ovlivnit tím, že se otevřeme, uvolníme, pustíme, odložíme pevný stisk, vzdáme se, odevzdáme, přestaneme bojovat
osvícené naladění - osvojení si náhledu/perspektivy PUSŤ TO, JE TO JEDNO, NECH TO BÝT, ODKLÁDÁNÍ, ODLOŽENÍ VĚCÍ, NIC NENÍ ŠPATNĚ - osvícení může být nastartováno vhledem, tedy rychlým prohlédnutím, kdy v nás tento pohled zřetelně náhle a RYCHLE probleskne
intenzita bolesti a slasti spustí jas mysli, větší vědomí, větší integritu mysli - protože jsme na danou intenzitu soustředěni, neutíkáme od toho pozorností pryč
proto se v meditaci pracuje s prodlužovanou intenzivní slastí - tantrická meditační praxe, prodlužovaná sexuální stimulace
stejně tak by se mohlo pracovat s bolestí - úder zenovou holí, práce s pozorováním a neodstraňováním bolesti kolenou či nohou a zad při meditaci v lotosovém sedu, v zazenu apod.
mysl se toulá, zaujme ji jen silný podnět, např. bolest či slast - chce-li mysl poznat sama sebe, tedy netoulat se, může BOLEST jako meditační předmět tomuto cíli dobře posloužit!
má aktuální mikroidentita neví vůbec nic, zní v ní jen aktuální věta či spíše jen její část - ačkoliv si o druhém myslíme, kolik toho v jeho mysli aktuálně není, tak není! není v něm nakonec ani ta mikroidentita, jen ona věta či myšlenka, která momentálně zní!
Lacan: dívám se na druhého jako na obsahovaně bohatého, dokonalého, úplného - vychází to ze zrcadlového stádia, kdy bezmocné nedokonalé neintegrované a nekoordinované dítě tak vidělo sama sebe, napodobující jásavě svůj dokonalý a úplný obraz v zrcadle/na hladině jezera/v tváři druhého...toto projektujeme i na druhé...přitom v druhých je aktuálně jen jedna či dvě věty či stavy, žádná úplná, dokonalá, plnokrevná či obsahově bohatá osobnost (ta je jen v jejich nevědomých mozkových pochodech, a často jen potenciálně a v paměti)
může Bůh stvořit kámen, který neuzvedne? sémantika "Boha všemohoucího od věků do věků, tedy věčně všemohoucího" to znemožňuje
má cenu se snažit v determinismu, kde je budoucnost daná, nezměnitelná? ano, protože snaha je nutným prostředkem k úspěchu, byť jsou snaha i úspěch předem nutně determinovány
když pociťujeme qualia v hlavě a na hlavě při myšlení, nemusí jít jen o kulturní vliv, kdy naše kultura věří, že "duch/mysl/vědomí je v mozku/hlavě" - možná nás už evolučně bolí hlava, což nás vede jaksi automaticky k tomu, že méně myslíme
všechny pochody nejsou řízeny plusovými a minusovými qualii, zvířata i my máme některé napevno dané reflexy: pravděpodobně bychom byli nutkáni souložit i tehdy, kdyby nám to přinášelo negativní (minusová) qualia, jen bychom souložili méně
nejsme vědomě vždy vypočítaví a sobečtí sobci, dělající věci jen kvůli plusovým qualiím, spíše nás plusová a minusová qualia jen polovědomě či spontánně vedou, korigují, motivují (pozitivní a negativní motivace: plusová a minusová qualia)
je lepší být šťastným hloupým prasetem nebo nešťastným geniálním filozofem? hedonik ví, že tím prasetem...
---- avšak není důležitá pluralita slastí, kterou může mít jinak nešťastný filozof oproti praseti větší? pro hedonika by nakonec měla být rozhodující pouze kvantita: Bentham měl pravdu oproti Millovi
a neměl Mill pravdu alespoň v rozlišení tělesných a duchovních slastí? neměl...intelektuální či umělecké slasti nejsou eticky lepší než slasti tělesné, jsou to jen jiné slasti, ale různé kvality slasti najdeme i mezi tělesnými slasti (slast z dortu vs. slast ze sexu)...umělecké slasti může doprovázet pocit-quale vznešenosti, čistoty, slávy, ale to ještě neznamená, že je eticky či ontologicky či esteticky vyšší či vznešenější než tělesná slast z jedení párku v rohlíku
---- spojuje něco tělesné slasti oproti duchovním, nějaké vlastní quale či doprovodné quale či soubor qualií? spíše jejich společné téma, to, čeho se týkají, ale fenomenálně asi ne
co nás drží u toho, abychom dlouho vydrželi u nějakého životního programu, třeba byli filozofem či buddhistou?
a) institucionální podpora a to, čím a jak pevně nás instituce drží (vlastní zájem, peníze, nutnost,...)
b) to, že se tak vyprofilujeme postupně sami
možná osvícený trpí velmi podobně jako my, jen má ve vědomí/mysli méně soudů říkajících, že bolest vadí...říká si, že bolest nevadí, ale tím si utrpení snižuje možná jen málo
možná je osvícení sebeklam, ale pak je to spíše sebenaplňující se proroctví: když totálně uvěřím tomu, že je všechno v pohodě, NENÍ sice všechno v pohodě, ale BUDE skoro všechno v pohodě!
dualismus minusových a plusových vlastností emocí je asi nepřekročitelný, vrozený, biologický, genetický
co to znamená, že je sladkost či hebkost příjemná? aspektem tohoto quale je vlastnost příjemnosti PLUS spouští další obecnější plusová qualia (euforie, klid, blaženost) PLUS toto quale radosti automaticky spouští soud CHCI TOHO VÍC, či minusové quale naopak soud TOTO UŽ NIKDY NECHCI
----- je PLUS a MINUS u emocí, ale také u mnoha vjemů (sladkost, hořkost, kyselost, zápach, libá hudba, kakofonie) jejich inherentní, vlastní aspekt? či v nás jen hořkost či kyselost či zápach vzbuzují další qualia, už obecnější, qualia radosti či odporu? asi platí obojí...
----- co sdílejí odlišná, avšak PŘÍJEMNÁ qualia? asi totéž, co sdílejí odlišné barvy...v odlišných barvách je nějak přítomná obecnější idea barevnosti, je tedy v odlišných příjemných qualiích přítomná obecnější idea příjemnosti? jak?
------ dělá nám to dobře - nesouvisí to s tím, že to v nás vzbuzuje celkový pocit vnitřní životní spokojenosti, vyrovnanosti, rovnováhy, harmonie? asi ne, protože toto všechna příjemná qualia nedělají, např. příjemné dobrodružné vzrušení ne, ten nás spíše vybudí, vzruší, rozruší...
----- tak tedy co? existuje jakýsi obecný LIBÝ POCIT-QUALE? co by jím mohlo být? nebo je to planá abstrakce, spekulativní konstrukce?
----- neposilují jaksi příjemná qualia to, čemu Spinoza říkal CONATUS, schopnost, sílu a moc konat?...neposilují nějak naší mysl?
----- jak vypreparovat barevnost z jednotlivých barev a příjemnost z jednotlivých příjemných pocitů? co je to barevnost a co je to příjemnost?
----- co mají společného příjemná qualia sladkost a radost? máme tendenci je vyhledávat, prodlužovat, zesilovat, soudit o nich, že je chceme,...ale mají také stejný aspekt příjemnosti, byť je tato příjemnost u každé z nich zpřítomněna docela jinak...je tato příjemnost u voňavosti a sladkosti a radosti a pokoje v duši v něčem společná????
------ kdyby za etiku nenásledoval trest a odměna, motivace pro ni by byla menší nebo až skoro nulová...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!