Je věta MLUVÍM autoreferenční?

Je věta MLUVÍM autoreferenční?

tedy, odkazuje sama na sebe, ukazuje na sebe samu, referuje k sobě samé?

věta LŽU je přísně vzato nejen paradox, ale i kontradikce

věta MLUVÍM je pravdivá, je-li mnou vyslovena právě teď

věta MLUVÍM je současně performace: popis činu + jeho provedení, realizace + jeho výsledek (stejně jako věta BERU SI TĚ ZA MANŽELKU, stejně jako Fichtovo sebekladení absolutního Já, činné jednání: Tathandlung: čin + jeho výsledek, produkt)

věta MLUVÍM má tedy dohromady nejen dvě, ale dokonce tři komponenty:

popis činu + jeho provedení, realizace + jeho výsledek

třetí komponentu však lze zanedbat

není to však autoreference v tom smyslu, že by každá z těchto komponent referovala k sobě samé

není to vlastně vůbec autoreference, tedy sebe-odkazování, sebe-ukazování, je to pouhá komprimace/stlačení/integrace tří komponent - tří aktů, procesů, událostí do jedné věty...

věta MLUVÍM totiž nemluví o popisu aktu mluvení, k tomu bychom museli říci MLUVÍM, ŽE MLUVÍM...a tento akt popisu tohoto aktu mluvení bychom zas vyjádřili větou MLUVÍM, ŽE MLUVÍM, ŽE MLUVÍM...atd. do nekonečna...

řečeno lépe: aby šlo o autoreferenci, musela by věta jako celek odkazovat k sobě jako k celku, ve skutečnosti však jeden její aspekt (popis mluvení) odkazuje k druhému jejímu aspektu, k mluvení samotnému

ZMATEK vzniká z toho, že samotný popis mluvení je také mluvením, a vzniká tak iluze autoreference

vyjádřeno ve schématu:

a) proces mluvení
b) aspekt procesu tohoto mluvení odkazuje k činnosti mluvení, sám je také mluvením, takže by se zdálo, že odkazuje SÁM K SOBĚ, jenomže je i něčím více než mluvením, a to sice popisem toho mluvení - což už není schopen zachytit...proto NEJDE o autoreferenci