30.12.

 antinatalista Benatar dokonce ve své knize i vychází z buddhismu či na něj spíš odkazuje...Buddhismus, ale také hinduismus jsou antinatalistické v tom smyslu, že považují běžný život za povětšinou plný utrpení...A buddhismus i hinduismus nabízejí cestu z utrpení, jsou vlastně reakcí na pociťovaný a konstatovaný antinatalismus...Teď myslím antinatalismem opravdu jen toto: každý běžný člověk po většinu života hlavně trpí...nejrychlejší cestou z utrpení je samozřejmě sebevražda, ale osvícení nabízí nejen konec strasti, ale také trvalou blaženost...částečné osvícení (což je asi zajímavější varianta než trvalé osvícení, protože je snáze dosažitelná) opravdu může antinatalismus podkopat...

možná by šlo i přesně určit, odkdy mindfulness u lidí zvrátí nízkou kvalitu života ve vysokou...mindfulness jako efektivní cesta k částečnému osvícení...

všechno špatné není...ale VĚTŠINA je špatná...většina čeho? toho, na čem podle mého záleží jedině: stavů mysli...ale částečné osvícení to může zvrátit, čehož si byl vědom i Schopenhauer, dokonce nabízel různé cesty, jak k němu dojít: umění, hlavně hudbu a operu, filozofii, soucit, světec, askeze, definitivní popření vůle, vyvanutí touhy...

jen myslím, že je třeba mindfulness brát se zápalem, protože jinak upadneme během ní do roztěkaného myšlení...halvním problémem při meditaci je naše přirozená roztěkanost a nízká motivace...a správný zápal nám dává čtení a videa různých osvícených guruů...stačí skutečný zápal na 10 vteřin během mindfulness, stačí přerušit tok myšlení na možná 5 vteřin a dějí se divy: jde o hlubokou změnu, ale taky křehkou, náchylnou k přerušení...

29.12.

je JÁ skryté v hloubce a vytváří pocity na středu hrudi a v obličeji, nebo jsou tyto pocity vším bezprostředním, když se mluví o JÁ, a žádné JÁ za nimi není?

když ti zmizí slova i nejazykové myšlenky/formy/struktury/vzorce (pattern), zdá se ti, že svět je kontinuem (holismus), pak ti přijde, že jsi světem, že átman je brahman...

27.12.

kdyby se mě někdo zeptal, o čem ten svět je, řekl bych, že o DŮVĚŘE, o důvěře, že lidi nejsou zlí, o důvěře, že svět ještě není odsouzen k záhubě, o důvěře, že lidi nejsou tvými nepřáteli, ale jsou nakonec jako ty...právě jako ty...PŘESNĚ jako ty...

 většina lidí na Západě reálně NIJAK netrpí...jen se utrpení neustále zbytečně BOJÍ

26.12.

NÁVRH NA GEOPOLITICKOU DEBATU

pár důležitých bodů:

1) dle Václava Cílka je reálná možnost, že se USA dohodly se Saúdskou Arábií na snížení cen ropy, aby ekonomicky položily Rusko...zřejmě i na návrh pobaltských států, v nichž už probíhá první a druhá fáze ruské "hybridní války" a bojí se, že přijdou na řadu po Ukrajině...ale nezapomeňme, že všechny tři pobaltské země jsou členy NATO i EU, takže strach snad není tak na místě, ale mají některé velmi početnou ruskou menšinu (podobně jako východní Ukrajina), což je zase rizikové...

2) nejen Rusko, ale také hackerské hnutí Anonymous, obvinili Turecko, a také přímo tureckého prezidenta, že berou ropu od Islámského státu...Anonymous mají obvykle velmi dobré informace, i když tím, že jde o nestrukturované a nehierarchizované hnutí, nelze vyloučit, že jde o iniciativu pro-putinovských ruských hackerů...na druhou stranu, jiní světoví hackeři z Anonymous by se proti tomu asi postavili, kdyby to nebyla pravda....Rusko dosti s Tureckem kamarádilo, avšak po sestřelení ruské stíhačky Tureckem se Rusko možná i více zaměří na bombardování IS než jen oponentů Asada, pokud navíc IS považuje za obchodního partnera Turecka (s ropou)...s podivem je i to, že Turecko zřejmě podle mnoha zpráv pouštělo lidi ze Západu bojovat do řad IS (a zase zpět)...

3) skvělým činem Obamy bylo prosazení mírové smlouvy s Íránem...ekonomicky výhodné pro všechny kromě Saúdské Arábie, která byla spolu s ní často provázanými republikánskými americkými kongresmany proti tomu...Obama to dokázal prosadit přes tlak republikánů, což je skvělé a zřejmě to taky dlouhodobě sníží cenu ropy

4) Saúdská Arábie velmi nenávidí Írán i Irák, protože chce dodávat ropu světu nejlépe sama...a také jsou to převážně (u Íránu téměř zcela) šíitské země, navíc Írán je nacionalistický, takže je sunnitská Saúdská Arábie proti nim zaměřena ještě více...George Bush měl s ní velmi přátelské vztahy, vlastně celá jeho rodina, proto přehlížel bezpráví, co se tam dělo a označil za země "osy zla" kromě Severní Koreje právě Írán a Irák...

5) Šaškování Donalda Trumpa (místy vážně velmi vtipné) snad rozdělí republikánské voliče, takže snad nakonec bude zvolena Clintonová, která bude pokračovat v dobré obamovské politice (byla v letech 2009-2013 ministryní zahraničí obamovské vlády)...Rozhodně bych si nepřál za prezidenta Jeba Bushe, protože celá Bushova rodina má velmi dobré vztahy se Saúdskou Arábií, což by mohlo zase ohrozit vztahy s Íránem...

6) Václav Cílek upozorňuje na to, že mnoho západních muslimů inklinuje k právu šaría, mnohdy i k jeho radikální verzi...na druhou stranu, jeho mírnější verze se dosti podobají požadavkům konzervativních katolíků, se kterými by část neextrémních muslimů snad časem mohla najít ve svém konzervativismu společnou řeč...Což si jako anti-konzervativec nepřeji....Chtěl bych spíše, aby sílily liberální tendence...

7) Íránský nacionalismus je z jistého úhlu pohledu velmi výhodný: zabránil spojení arabského radikálního islamismu, rozdělil ho nacionalistickými přehradami

8) Václav Cílek upozorňuje na to, že nejagresivnější formy islámu jsou ty arabské...Mnoho muslimských komunit mimo arabské země nejsou tak agresivní...I když - a to je třeba zdůraznit - ani mnozí arabští muslimové nejsou zlí a agresivní!...je hloupostí tvrdit, že islám je principiálním zlem, protože není...Je to normální náboženství jako každé jiné, velmi podobné křesťanství i judaismu...

9) Pokles světových cen ropy souvisí jistě také s objevem břidlicových plynů jako alternativního zdroje, a Saúdská Arábie si může dovolit cenu ropy snížit svou nadměrnou těžbou ropy, a tím zabránit tomu, aby se lidem v severní Americe a severní Evropě vyplatilo investovat do finančně náročné těžby a zpracování břidlicových plynů...ale je velmi dobře, že jsme je objevili, činí nás to na arabském (a ruském) světě poněkud nezávislejšími...ovšem klesající cena ropy může vést Rusko k větší agresivitě, protože díky tomu strádá...

10) Zdá se, že Američané prezidentskou volbou vždy za celý svět rozhodnou, zda bude víc válek nebo míru: když zvolí republikána, jsou války, když demokrata, je mír...Nebýt amerického Jihu a jeho voličů, bylo by na světě mnohem více míru!

prosím v debatě pod článkem uveďte vždy ČÍSLO příslušného bodu, na který reagujete...

Zde Cílek hned na začátku příspěvku v době, kdy to ještě nikdo netušil, skvěle předvídá uprchlickou krizi, pocty, průběh, trasy uprchlíků i to, ze pujdou do Německa...

Václav Cílek zde jediný v této zemi už od roku 2002 předvídání problémy, které se letos poprvé jasně ukázaly: nedostatek vody, sucho a imigranti, zčásti prchající také před suchem, jak také předpověděl...Všechno toto předvídá Cílek fakt už 13 let, na základě kvalitních vědeckých studií...Neznám člověka s lepší pamětí...Také si všímá dlouhodobě radikalizačních tendencí v některých komunitách dnešního islámu, a nejde o komunity okrajové ani menšinové z hlediska celosvětového islámu...

25.12.

UG:
myšlení nemá reálný obsah, nemluví o ničem reálném...říká, ze myšlenky jsou jen o jiných myšlenkách a že jediné, co zde existuje mimo myšlení jsou akce o myšlenkách

Iluze myslitele vzniká vic prý tam, kde je větší kontinuita myšlení, u neho uz ne, tak se prý u nej mysleni nestaci zakorenit a prinest s sebou ci v sobe myslitele

Ale myslitel je umela sestavená konstrukce vzdy

myšlení je nástrojem na dosahování cílů a končí tehdy, když cíle přestaneme chtít: Are there thoughts? Even that I question. There are no thoughts, but what is there is only the activity about thoughts. What we call thinking is only a dialectical thinking about thinking itself. We use thoughts, the nonexistent thoughts, to achieve a goal, to accomplish, to attain a goal; whether it is material or spiritual, it really doesn't matter. So we need this to achieve our goals. So if you don't want a thing, there is no thinking at all.

UG mluví zajímavě o "světě mysli", což je totalita, celek myšlenek, pocitů, zkušeností předaným nám z předešlých generací

jeho hlavním rysem je snaha zachovat kontinuitu...člověka napadne, jak moc tím předběhl Dawkinse, Dennetta a Blackmoreovou s jejích memetikou, kdy memy (kulturní informace) chtějí hlavně přežít...

je to sebe-udržující, sebe-zvěčňující, sebe-přetrvávající mechanismus

vědění nám dává přeformovanou zkušenost, která zase udržuje, zpevňuje toto vědění

The world mind is the totality of man's thoughts, feelings, and experiences passed down to us.

The world mind. It is that that has created you and me, for the sole, main purpose of maintaining its status quo, its continuity. That world mind, if I may use that word, is a self-perpetuating one, and its only interest is to maintain its continuity. It can maintain its continuity only through the creation of what we call the individual minds -- your mind and my mind. So without the help of that knowledge, you have no way of experiencing yourself as an entity. You see, this so-called entity -- the I, the self, the soul, the psyche, or whatever word you want to use -- is created by that, and through the help of that you will be able to experience these things, and so we are caught up in this vicious circle, that the knowledge gives you the experience, and the experience strengthens and fortifies that knowledge.

naše tělo je dle UG mechanický robot...nevěřil na individuální duši, ale na neosobní vědomí života samo ano..

nemyslí si, že by robota ovládala nějaká duše či kdokoliv v robotovi...robot je ovládán vnějšími vlivy, na které reaguje a tvoří s nimi dohromady jeden celek, kontinuitu času, prostoru, hmoty, energie...

co je to ego? jen myšlenky točící se kolem ega...a chtění ve formě myšlenek/vět točící se kolem ega a různých cílů/účelů

UG říká:

Myšlení se zajímá jen o své vlastní přežití, nepřestává, chce pokračovat dál, vzbuzuje další chtění, přání, touhy, strachy, jen aby pokračovalo...Je to celková struktura nashromážděná mnoha generacemi, je sdílená, celospolečenská...

Jedním z cílů, které myšlení vzbuzuje u tzv. "duchovních lidí" a kterým se udržuje, je cíl být osvícený, stát se jiným, než jsem, být v jiném, osvíceném stavu...Tento cíl nás však od osvícení odvádí, vytváří problém tam, kde není, vytváří iluzi spásy, přitom sama tato iluze spásy vytváří problém, že by bylo třeba se osvobodit, spasit...

"Thought is interested only in its own survival."

reakce UG-ho na to, že se o něčem s novinářem baví/hovoří: dokonce i údajná skutečnost, že se o něčem bavíme, je dána "věděním", které nám bylo dáno....takže se ve skutečnosti ani nebavíme!!!!

čeho se v souvislosti s mystikou bojím: co nás na výpovědích mystiků přesvědčuje, je právě jejich velká přesvědčenost, přitom se možná mýlí, a přesvědčeni jsou proto, že silně zřou nějakou svou mystickou iluzi...navíc věří moc pravé hemisféře, nejazykovému poznání a zcela degradují jazykové poznání, vidí pak svět jako kontinuum a mnohé jim může zcela ucházet...

Nisargadatta na rozdíl od U.G. Krišnamurtího vyzývá k úsilí, snaze, motivaci...takže je cesta k osvícení i skrze snahu, on sám k tomu tak i došel!!!

myslím, že filozofa přitahují indičtí mystikové jako Ramana Maharši nebo Nisargadatta Maharádž...používají totiž také filozofické spekulace, velmi obecné pojmy a úsudky, a nehaní je tolik...na druhou stranu filozofa láká také čínský a japonský buddhismus, protože spekulaci zcela odmítá...

Nisargadatta mě inspiroval k jinému typu meditace: nesnažit se ani být bdělý, ale jen zcela vypnout, nevěnovat pozornost vůbec ničemu, být ochablý, protože pozornost se pak děje sama čistěji, bez úsilí a snahy...

je za myslí nějaké JÁ? co je ve vědomí stabilní, neměnné?

1) možná jen relativně nejstabilnější element zkušenosti, tedy kvalitu prostorovosti

2) nebo meditativní stav tím, že vede k zpomalení, stabilitě až statičnosti, klidu, integraci, sjednocení, jednotě vzbuzuje iluzi jednoho trvalého svědka, pozorovatele JÁ 

3) Nisargadatta hovoří o tom, že za tím vším jde spatřit trvalé JÁ, a že to chce úsilí, snahu...to je má velká naděje!!!

myslím, že osvícení se děje buď nahodile nebo úsilím: UG ho měl nahodile, proto nám nemůže poradit, ale Nisargadatta ho měl díky úsilí, motivaci, tím, že to bral zcela vážně...proto i radí motivaci atd., v tomto nám může dosti pomoci...a jeho stav jistě nebyl slabší a myslím ani moc jiný než stav UG-ho...i když individualita a kultura se v něm jistě projevuje, nebo spíše v jeho vyjádření...

vhodnou meditační hudbou může být TECHNO: je opakující se, zvyšuje bdělost, beze slov, které by aktivovaly mysl, čistá hudba, jako mantry...

je PODSTATOU SVĚTA přetrvávající sebe-identické absolutno JÁ nebo je to proud neosobních stavů a procesů??? To je, oč tu běží!!!!

je tu KLID...co chtít víc?

miluji jen toho, koho vnímám jako sebe...ve stále více lidech objevuji SEBE...sebe v pubertě, sebe za deset let, ale zejména SEBE, právě sebe...sebe vidím také v Arabech, muslimech, Romech, bezdomovcích, uprchlících, v dalajlámovi i v těch nejhorších lidech co známe...sebe vidím v těch, kdo zarytě uprchlíky chtějí i v těch, kdo je nechtějí...sebe vidím i ve zvířatech...ve vegetariánech, i v těch, co milují maso...

UG

nejsi jedna věc vedle jiných, vše je jeden pohyb a ten nelze popsat

nemůžu se tě dotknout, necítíš nic, jsi vystrašený za zoufale vztyčeným brněním z myšlenek

jsi jen svými přesvědčeními, až skončí ony, skončíš i ty

má řeč je jen odpovědí, odezvou, reakcí na tvou bolest, kterou vyjadřuješ skrze myšlenky, otázky, logické argumenty,...

tělo je nesmrtelné, po klinické smrti v proudu života získává nové tvary, formy

tělo není znepokojeno tím, co bude po smrti, zajímá se o přežití a množení NYNÍ

myšlení se jeví jako ochránce kontinuity těla, ale je to výmysl

24.12.

zase k problému JÁ: vizualizujeme si hmatové vjemy: když myslím o JÁ, mám hmatové vjemy mimických svalů, které si vizualizuji do "bramboroidu" hlavy, ze kterého se pomyslně dívám...věta JSEM nebo JÁ JSEM, JÁ EXISTUJI referuje na vlastní výskyt, na vlastní existenci, je v tom podobná větě MLUVÍM nebo JÁ MLUVÍM...je to autoreferenční věta: obsah/význam/smysl dané věty odkazuje k její fyzické realizaci, její konkrétní tělesné existenci, realitě v těle, kde vibruje, proudí s tělesných dýcháním...

západní filozofové, kteří měli asi osvícení, či trvalou duchovní/duševní/psychickou transformaci/změnu vědomí: Tomáš Akvinský na sklonku života a Pascal před tím, než napsal skvělé MYŠLENKY...

když se objeví negativní emoce, chceme ji odstranit, a to je problém...nechme ji být, zmizí sama rychleji...

inspirace od UG: jedině slovem JÁ se oddělíme od celku, od života, od světa...ve skutečnosti je to všechno jeden celek, není JÁ a TY a není vztah mezi nimi, je to jeden pohyb, není žádné venku a uvnitř


problém je v tom, že se chceme stát jinými (např. duchovnějšími, klidnějšími, méně myslícími, šťastnějšími) než jsme...díky tomu nejsme šťastní

UG: "any thought that is born out of that creates misery for you, because any thought that is born out of thought is destructive in its nature, because it is interested in protecting itself. Thought is a protective mechanism. It isolates you from the totality of nature"

každé myšlení je destruktivní, protože se snaží jen ochránit sebe, pokračovat, přežít, prosadit se....ničí přirozenou jednotu se světem a my myslíme, že dosáhneme jednoty se světem skrze ně, přitom jediným problémem je ono samo

reakce UG-ho na to, že se o něčem s novinářem baví/hovoří: dokonce i údajná skutečnost, že se o něčem bavíme, je dána "věděním", které nám bylo dáno....

UG: "we do not want the fear to come to an end, because the end of the fear is the end of the thought."

nechceme skončit se strachem, protože konec strachu je koncem myšlení, a myšlení je sebe-udržující se mechanismus, který chce trvalost, nesmrtelnost, kontinuitu, trvání, přežití, status quo, zachování

UG: tělo se nerodí a neumírá, protože tělo není oddělené od zbytku světa...není to nezávislá energie, existence, nemá žádnou vlastní přirozenost ani netvoří vlastní myšlenky, je to jen mechanický robot, re-aktor, re-agující na stimuly...dokonce není ani mezera mezi stimulem a odpovědí na něj, je to jeden pohyb, jedno dění, jedna energie...

myšlení ve své činnosti nechce ustat, je násilné

MISHLOVE: You seem to be saying -- if I can summarize your thoughts -- that we're trapped in the prison of our own thoughts, and this prison creates the illusion that we are separate, that we are not part of nature, and yet the prison itself is also an illusion.

U. G. KRISHNAMURTI: The prison also is created by the thought, and that is the reason why it is trying to get out of that trap it has created by itself. You know, there is a simile given in one of the scriptures in India. The dog picks up a bone, a dry bone, there is nothing there, and then it bites, and the bone hurts the gums, and the blood comes out of it. And the dog believes -- imagines, experiences, feels, whatever word you want to use -- that the blood which is coming out of its own gums is from the bone. So that is the kind of trap in which the whole structure of thinking is caught up, and tries all the time to get out of that, the trap it has created.

-------------

ani vězení myšlení a slov neexistuje, ale je vymyšleno samotným myšlením, je to iluze...myšlení je myšlením vytvořený pokus dostat se z pasti myšlení, která není pastí, ale jen nám to myšlení sugeruje...

pes najde suchou kost, na ní nic není, zraní si dáseň, krev vyteče na tu kost a on si myslí či představuje či cítí či je přesvědčen/věří či zakouší a má zkušenost, že ta krev pochází z kosti samé...ale je to jeho krev, kost byla suchá

celý rozhovor s inteligentním novinářem zde:

http://www.intuition.org/txt/krishna.htm

UG: For you I am alive and not dead, because you hear I am responding to your questions, I am answering to your questions. But there is nobody who is talking.

MISHLOVE: There's no you there.

KRISHNAMURTI: There is nobody who is talking, but there is only talking. This is like a tape recorder, you see, and you are playing with the tape recorder for your own reasons, and whatever comes out of that is what you want to hear from this tape recorder.

fungují mu skvěle smysly

You can never look at thought. The thought splits itself into two, and one thought or image looks at the other. Only when you step out of the whole structure built over millions of years, you can look at thought, but it has no content. Thought has been a part of the human consciousness right from the beginning. There is this expression in the Bible: In the beginning was the word and word as the flesh. Actually it means matter. Thought is matter and at the same time it is sound and this has been in existence through centuries.

The thinker has no existence; he is an artificially created, built-up thing.

When thought comes, there is a disturbance in awareness and , once you look at it, this very awareness destroys it. 

U.G.: You see, when you put the question, first I am in the state of not-knowing; I really don’t know what mind is. If the exploration of the question should begin, the thinker has to come in and the thought process develops.

UG:

je zde stav za myšlením, ve kterém se odehrává akce, život si je vědom sám sebe, něco si je vědomo něčeho jiného

However, this must be the base—the religious experience is not the thing—which is something beyond thought. The thought can never penetrate here. It is that state where the action takes place. But I have no way of knowing what is happening at that time. But there seems to be some kind of awareness—that is the difference between sleep and this state. Something is aware of something else. The Hindu religious thinkers say the immensity is aware of its own immensity, or that is aware of that. I would simply say life is aware of itself.

myšlenky jsou narušením vědomí, pohled vědomí je vyhladí myslitel je umělá konstrukce udržující kontinuitu myšlení myšlení nemá žádný obsah, je to hmota, zvuk, porucha vědomí (!!!) myšlení můžeme vidět správně až když vystoupíme z celé jeho struktury, což se UG-mu neznámo jak povedlo... UG: For you I am alive and not dead, because you hear I am responding to your questions, I am answering to your questions. But there is nobody who is talking. MISHLOVE: There's no you there. KRISHNAMURTI: There is nobody who is talking, but there is only talking. This is like a tape recorder, you see, and you are playing with the tape recorder for your own reasons, and whatever comes out of that is what you want to hear from this tape recorder. --------------- You can never look at thought. The thought splits itself into two, and one thought or image looks at the other. Only when you step out of the whole structure built over millions of years, you can look at thought, but it has no content. Thought has been a part of the human consciousness right from the beginning. There is this expression in the Bible: In the beginning was the word and word as the flesh. Actually it means matter. Thought is matter and at the same time it is sound and this has been in existence through centuries. The thinker has no existence; he is an artificially created, built-up thing. When thought comes, there is a disturbance in awareness and , once you look at it, this very awareness destroys it. U.G.: You see, when you put the question, first I am in the state of not-knowing; I really don’t know what mind is. If the exploration of the question should begin, the thinker has to come in and the thought process develops.

ani vězení myšlení a slov neexistuje, ale je vymyšleno samotným myšlením, je to iluze...myšlení je myšlením vytvořený pokus dostat se z pasti myšlení, která není pastí, ale jen nám to myšlení sugeruje...

pes najde suchou kost, na ní nic není, zraní si dáseň, krev vyteče na tu kost a on si myslí či představuje či cítí či je přesvědčen/věří či zakouší a má zkušenost, že ta krev pochází z kosti samé...ale je to jeho krev, kost byla suchá

celý rozhovor s inteligentním novinářem zde:

http://www.intuition.org/txt/krishna.htm


MISHLOVE: You seem to be saying -- if I can summarize your thoughts -- that we're trapped in the prison of our own thoughts, and this prison creates the illusion that we are separate, that we are not part of nature, and yet the prison itself is also an illusion.

U. G. KRISHNAMURTI: The prison also is created by the thought, and that is the reason why it is trying to get out of that trap it has created by itself. You know, there is a simile given in one of the scriptures in India. The dog picks up a bone, a dry bone, there is nothing there, and then it bites, and the bone hurts the gums, and the blood comes out of it. And the dog believes -- imagines, experiences, feels, whatever word you want to use -- that the blood which is coming out of its own gums is from the bone. So that is the kind of trap in which the whole structure of thinking is caught up, and tries all the time to get out of that, the trap it has created.

-------------

UG uznává reálnou existenci jednoho nekonečného kontinua hmoty, energie, času, prostoru, neuznává však nezávislou existenci těla, proto si myslí, že tělo neumírá ani se nerodí, je totiž součástí nekonečného univerza

What is there is a space-time-energy continuum, which is a continuum, but it has no end.

----------

není zde žádná taková věc jako JÁ:

U.G.: To me, the "I" is a first person, singular pronoun. I discovered this when I was very young. Other than that, I do not think there is any such thing as "I", or "self", or all the words we use for this. There is no way you can separate yourself from this living organism, other than through the concepts or ideas that have been put into you. The only way you can separate yourself from whatever you call yourself – the "I", the "self" or the "Atman" – is only when you use knowledge. Otherwise, you have no way of separating yourself from what you call "you", "I". I do use "I", I do use "my" sometimes; "my" daughter when I introduce her, or "my" sister. But actually, I have no relationship whatsoever with my daughter or the person I am introducing as my friend. The only way I can separate myself and look at myself is when I use the knowledge about the "self", the "I", or the "Atman" or whatever it is. So that knowledge is put in here, in the computer, in the data bank or memory bank by culture or the society. Other than that, I don't think I have any idea as to who the hell am I, if I may use that word.

There is no inside and outside. The only way I can separate myself from you is through the knowledge I have about you.

So, there is no way I can separate myself from what is happening out there and what is happening inside. If there is no separateness from what you are looking at, there is no way you can tell yourself what is happening outside or what is happening inside. There is no inside and outside there. So, there is no way I can separate myself from what I am looking at, out there, or inside of me. I can say, "This is me", "This is not me", "I am happy", "I am unhappy", "I am greedy", "I am not greedy", "I am jealous", "I am not jealous." They have no meaning at all to me.

myslitel je umělou konstrukcí, která ovládá tělo, z UG-ho po osvícení definitivně odstraněn:

The thinker has no existence; he is an artificially created, built-up thing. He has taken possession of the body and has dominated for centuries… but somehow, here, he has been displaced. He is not there anymore.

23.12.

Ramana Maharši však říká, že v největší hloubce jakýsi Zdroj, kterým jsem já a zároveň je to cosi většího, přece jen je...každopádně, pak je organismus už tak vyklidněný, že už je mu to asi jedno...

rozumím, proč Star Wars mluví o SÍLE a Schopenhauer o VŮLI, Nietzsche o VŮLI K MOCI: je v nás mnoho volních aktů, které jsou jakýmisi napětími, stlačeními, staženími, pohyby, proudy, vzruchy, impulzy v těle, v různých částech těla, procházející tělem...

že by za vibracemi ve středu hrudi a v mimických svalech při pomyšlení na JÁ - ať verbální nebo jen nonverbální myšlenka JÁ, a za pohyby, vzruchy, proudy těla bylo skryté nějaké JÁ? Ramana Maharši myslí, že ano...Mně se zatím zdá, že ne...

Sujiva je pozoruhodně rozporný: tvrdí, že žádné JÁ vůbec není, současně chce soucit, zničit utrpení a chce nirvánu - jenomže soucit není komu dát a ani od koho, utrpením nikdo netrpí a nemůže být tedy nikomu pomoženo, nirvána jako trvalý stav existuje, ale nikdo ho nemá..

zřejmě osvícený kamarád Roman i Ivan Bumba se pozoruhodně shodují i ve formulaci: při větší meditaci se "pozorovatel vytrácí"...

pozoruj při meditaci všechno své napětí a snahy a tlaky nemyslet a vůbec nezasahuj, jen pozoruj, registruj, zaznamenávej: ani nepříjmej, ani neodmítej, jen pozoruj...buď vědomím, které je širší než myšlenky a otevřené pro jakoukoliv myšlenku, touhu, chtění a přání

nečistotou tvé mysli je jen tato tvá momentální myšlenka/chtění - odstraň ji, a jsi ihned čistý, tvá mysl sama o sobě je čisťoučká a vždy mladá a svěží...jaký to rozdíl od psychoanalýzy, která tvrdí, že k tvému očištění je třeba mnoha let psychoanalytických sezení (totéž za mnoho let a velké peníze slibuje scientologie)

při meditaci dochází k větší integraci, jednotě, sjednocení, zpomalení, klidu, stabilitě, statičnosti - odtuď možná iluze, že existuje JÁ jakožto trvalý jednotný vědomý pozorovatel/svědek

Chovej se jako Buddha a stanes se Buddhou...stačí se jen dívat lidem při rozhovoru do očí, být otevřený, milý a smát se...

22.12.

není-li v organismu JÁ, proč hromadit pro něj benefit? Základní sebezáchovné mechanismy zůstanou, ale myšlenkové chtění a přání spojené s JÁ asi dosti vymizí...ovšem musí jít o skutečný vhled, že JÁ není, ne o pouhé akademické přesvědčení...

proč je JÁ lokalizováno často mylně do středu hrudi? blízkost srdce a emocí které zrychlují jeho tlukot, blízkost těžiště těla, průdušky a jejich roztahování a stláčení při pravidelném dechu i návalech emocí, emoce se zde ve středu hrudi obecně hodně projevují (deprese i štěstí a trochu i strach, i když ten okupuje hodně žaludek), pletenec hrudního koše, hrudní kost, spojnice rukou, trupu, krku s hlavou

Meditativní stav je jistě stabilnější a klidnější než běžné myšlenky a chtění...Avšak je nejisté, že je v nás přítomen stále, byť by byl obvykle překryt myšlenkami, a ještě nejistější je to, že tento stav je nějakým skutečným JÁ, vědomým svědkem, pozorovatelem...Ale myslím, že to není zas tak důležité...Je dobré cvičit meditaci tak či tak...

zadržení dechu vnímáme chybně jako svobodné proto, že jde o kontinuální následnost (pouhou časovou korelaci, styk, styčnost) našeho chtění zadržet dech a reálného zadržení dechu...

pocit vlastnění těla vzniká z hmatových qualií: to, co specificky hmatově cítím, považuji za své...taxikáři někdy téměř cítí vlastní taxík, my všichni téměř vnímáme zem podrážkami svých bot...

kůže těla je jistě důležitou hranicí oddělující nitro od vnějšku, okolí, cizího...kůže vnímá tlak cizího, vnějšího...ale jak pozná, že jde o cizí?...dotkni se své ruky svojí druhou rukou: cítíš hmatové vjemy v obou rukách, tak poznáš, že se tě nedotklo něco cizího...hmatové vjemy tak odlišují "tvoje" od cizího...

nejvíc osvícený název divadelní hry: MNOHO POVYKU PRO NIC

dnešní osvícený konec filmu TRABLE O VÁNOCÍCH...chlapík po mrtvici se dívá na tančící rodinu a říká: tolik povyku! A přitom to, co všichni hledáme, máme pořád přímo na očích!

myslím, že osvícený je nad věcí, není nikdy tak docela ponořen do víru malicherností a momentálních situací jako my...

pokud jsme, osvícení je tím, že se nám uleví, že nejsme oním malým nešťastným a depresivním egem...

ať jsi či nejsi, MEDITUJ: pokud nejsi, nic tím neztratíš, pokud jsi, jedině tím získáš...

vedle Jiřího Macháčka můj velký favorit mezi českými osvícenými - Buddha myslí, ale i řečí těle, tancem a celkovou vizáží - Lukáš Pavlásek málem vyhrál letošní StarDance...

osvícených je málo, ale beru to jako jakýsi vzor, ideál, jako někteří Krista nebo stoického mudrce: lze se k tomu přibližovat, prohlubovat tento stav, stabilizovat ho...

21.12.

lidé, kteří v sobě mají více sobeckých tendencí, možná obtížněji dosahují osvícení...avšak jejich sobectví je může přivést do takového utrpení, že to jednou může celé prasknout...

osvícený možná prosperuje méně, protože chce méně pro sebe hromadit benefity, ale cítí se lépe, uvolněně, spokojeně...

když se zlomí pocit, že jsem tělo, zůstane pocit, že jsem duše...když se zlomí i toto, zmizí asi preference pro hromadění benefitů pro neexistující já...ale tato tendence zmizí nejvíce na úrovni jazyka, myšlení, na nižší úrovni sebezáchovných tendencí organismu zůstávají snahy po přežití...zřejmě se neobjevují věty a myšlenky typu "To nechci, nepotřebuji", jen absentují myšlenky typu "To chci, potřebuji..."...

problém já má tři základní složky: 1) záměna psychofyzického organismu, kterému se říká "triviální já" a které existuje jakožto neosobní proud koordinovaných a kauzálně provázaných procesů a stavů se skutečným "já", které neexistuje 2) sense of agency, tedy iluze konatelství 3) pocit vlastnictví, vlastnění těla

proč myslím, že hýbu rukou já? protože je zde pevná korelace mého přání/chtění/tužby pohnout rukou doprovázená zrakově-hmatově-propriocepčně/somatostezijní představou tohoto pohybu a samotného pohybu ruky...jde o kontinuitu, časovou následnost chtění a pohybu...avšak často samozřejmě zde chtění ani není

zní kontinuální melodie: je zde kontinuálně já jakožto její vnímatel?....to je jen úsudek, ve skutečnosti zakoušíme jenom kontinuitu trvání melodie (jen několik vteřin: dáno kapacitou krátkodobé paměti, kde obsahy vydrží 15-30 vteřin, ale také kapacitou systému momentální pozornosti, která je kratší)...nevnímáme přitom žádného vnímatele...je to jen momentální neosobní stav/funkce/mechanismus/proces vnímání....

kandidátem na "já" jsou momentální chtění, volní záměry...avšak ty trvají jen chvíli...dalším kandidátem je meditativní stav bez myšlení, stav ticha, vyznačující se statičností, stabilitou, klidem, neochvějností, pomalostí...když stav prohlubujeme, klid, stabilita, pomalost tohoto stavu narůstá, vnější děje jsou nepodstatné, i myšlenky a vjemy jsou jen pomíjivými nedůležitými elementy...pak vznikne ILUZE tichého věčného svědka-vědomí...ve skutečnosti je to jen neosobní stav, proces, tichého vnímání plného klidu, ticha, stability, statičnosti, pomalosti, neochvějnosti, bdělosti, pozornosti, vnímavosti...tím, že se stav vyznačuje statičností a stabilitou, vytváří to iluzi ve skutečnosti neexistujícího věčného svědka/pozorovatele

osvícený může trpět nakonec ještě více, jen je odosobněný, ztratil se z něj odpor, chuť, přání strast měnit či potlačovat či před ní utíkat

věta JÁ JSEM se zdá pravdivá jednak proto, že v jazyce o já stále mluvíme, také proto, že existuje "triviální/primitivní já", což je psychofyzický organismus, se kterým neexistující já neustále zaměňujeme

Vnímáš svoje já? Jak vypadá? Jako co ho cítíš? Je to pocit? Jemný pocit? Jaký a kde? 

k tomu, abychom měli základní jídlo a teplo se snažíme všichni zbytečně moc...vyvíjíme moc aktivity, práce...lze se snažit mnohem méně...pak bude méně peněz, ale mnohem více spokojenosti, uvolněnosti, klidu a pohody, spočívání...

JÁ je slovo, které hledá, na co by se nalepilo, probíhá stále tento proces identifikace, ztotožňování, projekce, promítání slova na realitu: pokládáme za JÁ duši, vůli, mysl, tělo, a to, co za něj pokládáme, považujeme za "střed a pupek" světa, tedy to obestřeme aureolou důležitosti, výjimečnosti, mimořádnosti, vzácnosti...Příběh našeho života má hlavní postavu, kterou je JÁ, a my chceme pro tuto hlavní postavu benefit, maximum zisku, užitku, hodnoty...Ale tato hlavní postava neexistuje..Pro neexistující JÁ chceme také štěstí, klid a osvícení: jenomže osvícení jakožto trvalý stav existuje, neexistuje ale nikdo, kdo by ho měl...stejně jako není nikdo, kdo by osvícený nebyl, protože vůbec NIKDO neexistuje, neexistoval a existovat nebude: Možná až v budoucnu, když naši potomci, kteří také nebudou mít JÁ jako my, stvoří umělou existenci, které vytvoří také nějaké JÁ!...

zaměňuji JÁ s tělesným pocitem sevření ve středu hrudi/průdušek: jakoby to byl bod, spíše ploška, ještě přesněji malá rozloha, jakási malá stisknutá pěstička ve středu hrudi, kterou považuji za JÁ...samozřejmě zcela arbitrárně/libovolně...když si v duchu říkám JÁ, JÁ, JÁ, tak se mi to svírá ve středu hrudi: jde o fyzický, tělesný, konkrétní, prostorově lokalizovatelný hmatový vjem...JÁ to však samozřejmě není, to je stejné, jako bych za JÁ pokládal třeba malíček nebo cokoliv jiného...nebo JÁ mylně zaměňuji za momentální myšlenky, touhy, chtění, volní akty...ty jsou ale pomíjivé a neosobní...

TY, KTERÝ NEJSI, PÍŠE TI TEN, KTERÝ TAKÉ NENÍ...

Podívej se do tváří lidí kolem: vypadá to, že je v nich duše či duch či nitro...Ve skutečnosti je v nich vždy jen jedna či dvě myšlenky, pocity a vjemy, tedy jen chudý obsah 2-3 neosobních stavů či procesů...A podívej se do své tváře v zrcadle: jsi na tom stejně, nejsi, tak jako oni...

Jaký je svět bez JÁ? Nejsi ty a nejsou ani ti, které miluješ a nenávidíš!!! Nikdo není...

pokud nejsi, netruchli a neměj depresi či smutek: nikdy jsi nebyl, a ani nyní nejsi, takže se nikomu nic nestalo, nikdo nemůže mít žádnou ztrátu...ale nemůžeš z toho mít ani pocit úlevy či osvobození, protože NEJSI: ten, kdo není, nemůže mít benefity ani ztráty...tyto neosobní procesy se jistě v organismu mohou po tomto prozření objevit, ale nikdo je nemá, nikdo se z nich nemůže těšit ani jimi trpět...nikdo je nevlastní, nezažívá, neprožívá, neokouší, nemá...

myslím, že mnoho osvícených organismů prohlédlo, že v nich není žádné trvalé já, ale je jim to jedno...to je osvícení...

20.12.

Myšlenka neni nepritel, jen neutrální vlnka v oceánu vědomi...Kdy myšlenky a slova nejsou problém? Kdyz je nepotlacujeme, jen uvolnene registrujeme jejich vyskyt a kdyz se zatoulame v myslenkach, nehnevame se za to na sebe, ale jemně se vratime k meditaci

hodně je trochu osvícených, málo je trvale a zcela osvícených!

Všude je jen PADESÁT ODSTÍNŮ dobra...

Odpojit vědomí od kontinuity mysleni...jen bdele vnimat vse co prave je...mysleni pak bude mene caste...myslenky nejsou problém, jak se rika...vnímání pak bude bohate a intenzivní.. nebudes uz hlasem slov, ale vnimanim samotným

nevšímej si svých myšlenek...nesnaž se v hlavě žádné nemít, jen je pasivně registruj, vnímej...

přejdi z role aktivního Myslitele do role pasivního procesu vnímání a prožívání

myšlenky jsou produkované tvou touhou, zájmem, chutí, přáním: když není touha, není ani myšlenka...když myšlenku potlačuješ, zvyšuješ v sobě jen další napětí a rozmnožuješ počet myšlenek v mysli...

namísto aktivní role přijmi tichost, pasivitu, sebe-vydanost a odevzdanost světu a své mysli i tělu

je v tobě stále tiché vnímání či vědomí, které nehodnotí, jen neustále vnímá, bez posuzování...nad tímto vědomí se vynořuje pomíjivá aktivita myšlenek a chtění (je toto též: myšlenka je chtění a naopak), do které pomíjivě upadáš...



v mozku se odehrává boj dvou kontinuit: kontinuity vnímání a myšlení...čím víc je kontinuální jedno, tím méně druhé...obvykle jen myslíme, což je strastné, naproti tomu čisté vnímání je čirá slast, pokud není zastíněno filtrem myšlenek

Nechtej uz nic, jen spocin...bud pasivnim vnimanim...laska a radost uz prijdou velmi rychle samy

myslíme si, že úsilím věci vyřešíme...ony však odpadnou samy, když padneme do pasivity...když budete v míru takovými, jakými jsme právě teď, klidně můžeme být napjatými, nervózními, depresivními...když to nebudeme řešit, pak vše samo odpadne...není třeba proto vůbec nic dělat...když jsem hodinu meditoval s úsilím, nešlo to...když jsem se vypnul, vykašlal jsem se na to a jen tiše a pokojně ležel a pasivně pozoroval svou napjatost a tiše ji registroval a vnímal, přišel pokoj sám od sebe, aniž bych ho musel namáhavě přivolávat či úsilím udržovat či nějak násilně vytvářet...!

dokud jsem nemeditoval, myslel jsem si, že jsem jen "tichým hlasem v hlavě/mysli, vnitřním monologem/dialogem, vnitřní řečí" či jak to chcete nazvat...ale nyní zjišťuji, že pod těmito pomíjivými myšlenkami a tužbami a úsilím je tiché nesoudící vnímání, kterým také jsem...když se myšlení stane nedůležitým, jsem hlavně tímto pasivním stabilním a stálým vnímáním/prožíváním...myšlenky jsou aktivní, ale pomíjivé, tiché vnímání v podloží je zcela pasivní, ale stálé, a navíc plné vitality, pokoje, stability....je to bytí a současně vědomí a současně radost, blaženost, slast, rozkoš, není-li rušena a překrývána samoúčelnými a nekonečně se řetězícími a větvícími myšlenkami...

nemyslím si, že k meditaci je třeba mít nějaký velký talent, zvládne to úplně každý...možná to chce jen motivaci vydržet + zjištění, že v meditaci se necení aktivita, ale spíše tvoje pasivita!!!

Kristus řekl dvě krásné věty (mimo jiné), kterých je nám zvláště zapotřebí a které by mohly vést i naše meditace:

POKOJ VÁM!!!

NEBOJTE SE!!!

nám se totiž do té pasivity nechce: pořád myslíme, že s aktivitou a aktivitou myšlení obzvláště to vyhrajeme...často až utrpení nás přiměje konečně se VYPNOUT

Aleš Kelnar má taky pravdu: pro meditaci není důležitá jenom pasivita, odevzdanost, ne-snaha, ale také klidná trpělivost, která jaksi vyčkává...ale nesmí v ní být moc úsilí a někdy je dobré se jen tak do sebe schoulit a spadnout do sebe...

vábí nás myšlení, protože si myslíme, že to jsme my: ale myšlenky jsou pomíjivé, zatímco tichý podklad vnímání stálý...možná vnímáme neustále, i v hlubokém spánku, jen se v tomto stavu nevynořují myšlenky a představy, takže si z něho nic nepamatujeme, protože není co si pamatovat, pamatujeme si totiž vždy jen nějaké myšlenky a představy...podobně nás vábí aktivita, protože si myslíme, že aktivita jsme my: ve skutečnosti je aktivita jen momentálními aktivními myšlenkami a touhami, které jsou pomíjivé, pod ní je stabilní vnímání, které je jakoby "pasivní", ale přitom živelné...

na jaře jsem občas pobýval v brněnských katolických kastelích...byl jsem zbytečně rozlítaný a uspěchaný, ale jakmile jsem usedl do lavice, schoulil jsem se a stal se pokorným, malým, maličkým a bylo mi blaze, pokojně, tiše, klidně...ten pokoj v kostelích na mě přirozeně a automaticky většinou ihned blahodárně působil: jakoby mě cosi objímalo, jakoby to bylo to nejpřirozenější, co člověk může dělat: sedět v kostele a modlit se...

podobná zkušenost z letošního října z lavičky v Žebětíně: po neurotickém překotném myšlení jsem usedl jako starý osmdesátiletý dědeček, měl v duši mír, pokoj, nic nehledal, nic nepožadoval, JENOM JSEM PROSTĚ SEDĚL...

léčebná moc/síla meditace: před týdnem jsem cítil, že mi věčné intelektuálské myšlení přináší strast a depresi, tak jsem padl do ticha, už unavený z toho myšlení a bez zájmu o jakékoliv myšlení, do ticha, kde nebylo moc myšlenek...no a samo od sebe se mi ze středu hrudi/průdušek odplavilo strastiplné depresivní sevření, nečistota, energetická/vibrační blokáda "čakry" či "energetické zóny" těla, nevím, co to je, každopádně je to reálné a konkrétní, fyzické a tělesné sevření, stažení, které máme během splínu, hněvu, deprese...no a když byl mozek v tichu, objevil se v něm asi léčebný skrytý potenciál a tělo se samo uzdravilo, vyčistilo, vyléčilo! ten stav vyčištění trvá už po dobu týdne...sevření se v minimální podobně chvilkově vrací, ale vždy jen na chviličku...

Ne-snaha přináší ticho hluboké...A v něm je moudrost nesmírná a vesmírná  :-)

Anthony de Mello, který zemřel na asi velmi bolestivý infarkt, zůstal ležet na podlaze pokoje mrtvý v absolutně odevzdané pokojné pozici plodu...tak je cítit osvícení...

chtěl bych být Alois Anti-Jirásek: nikoliv PROTI VŠEM, ale PROTI NIKOMU! 

Nejsem PROTI tobě, ale jenom NAPROTI! A jdu ti NAPROTI!